Add translations for pages 1-64 and update combined file

scanned_pages/page_001_translated.txt

@@ -0,0 +1,17 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS
+
+HOW OUTSIDERS THRIVE IN A WORLD OF JOINERS
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING
+
+RAMI KAMINSKI, MD
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPĚJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+JAK SE CIZINCI PROSPĚJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+DAR NEPATŘENÍ
+
+RAMI KAMINSKI, MD

scanned_pages/page_002_translated.txt

@@ -0,0 +1,23 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING
+
+How OUTSIDERS THRIVE IN A WORLD OF JOINERS
+
+RAMI KAMINSKI, MD
+
+LITTLE, BROWN SPARK New York Boston London
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPĚJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+DÁREK NEPATŘENÍ
+
+Jak SE CIZINCI PROSPĚJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+RAMI KAMINSKI, MD
+
+LITTLE, BROWN SPARK New York Boston London

scanned_pages/page_003_translated.txt

@@ -0,0 +1,80 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS
+
+Copyright © 2025 by Rami Kaminski, MD
+
+Cover design by Pete Garceau
+
+Cover art by Getty Images
+
+Cover copyright © 2025 Hachette Book Group, Inc.
+
+Hachette Book Group supports the right to free expression and the value of copyright. The purpose of copyright is to encourage writers and artists to
+
+produce the creative works that enrich our culture.
+
+The scanning, uploading, and distribution of this book without permission is a theft of the author's intellectual property. If you would like permission to use material from the book (other than for review purposes), please contact permissions@hbgusa.com. Thank you for your support of the author’s rights.
+
+Little, Brown Spark
+
+Hachette Book Group
+
+1290 Avenue of the Americas New York, NY 10104
+
+littlebrownspark.com First Edition: June 2025
+
+Little, Brown Spark is an imprint of Little, Brown and Company, a division of Hachette Book Group, Inc. The Little, Brown Spark name and logo are
+
+trademarks of Hachette Book Group, Inc.
+
+The publisher is not responsible for websites (or their content) that are not
+
+owned by the publisher.
+
+The Hachette Speakers Bureau provides a wide range of authors for speaking events. To find out more, go to hachettespeakersbureau.com or email
+
+HachetteSpeakers@hbgusa.com.
+
+ISBN 9780316576086 (hc) / 9780316596497 (int’l pb) / 9780316576093 (ebook) LCCN 2024949101
+
+E3-20250501-JV-NF-ORI
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+Copyright © 2025 Rami Kaminski, MD
+
+Návrh obálky: Pete Garceau
+
+Obrázek na obálce: Getty Images
+
+Copyright obálky © 2025 Hachette Book Group, Inc.
+
+Hachette Book Group podporuje právo na svobodu projevu a hodnotu autorského práva. Účelem autorského práva je povzbudit
+spisovatele a umělce, aby vytvářeli kreativní díla, která obohacují naši kulturu.
+
+Skenování, nahrávání a distribuce této knihy bez povolení je krádeží duševního vlastnictví autora. Pokud byste chtěli
+získat povolení k použití materiálu z knihy (kromě pro recenzní účely), kontaktujte prosím permissions@hbgusa.com.
+Děkujeme za vaši podporu práv autora.
+
+Little, Brown Spark
+
+Hachette Book Group
+
+1290 Avenue of the Americas New York, NY 10104
+
+littlebrownspark.com První vydání: červen 2025
+
+Little, Brown Spark je imprint společnosti Little, Brown and Company, divize Hachette Book Group, Inc. Název a logo
+Little, Brown Spark jsou ochranné známky Hachette Book Group, Inc.
+
+Vydavatel nenese odpovědnost za webové stránky (ani jejich obsah), které nevlastní vydavatel.
+
+Hachette Speakers Bureau poskytuje širokou škálu autorů pro mluvené akce. Chcete-li se dozvědět více, navštivte
+hachettespeakersbureau.com nebo pošlete e-mail na HachetteSpeakers@hbgusa.com.
+
+ISBN 9780316576086 (hc) / 9780316596497 (int’l pb) / 9780316576093 (ebook) LCCN 2024949101
+
+E3-20250501-JV-NF-ORI

scanned_pages/page_004_translated.txt

@@ -0,0 +1,97 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS
+
+Contents
+
+Cover Title Page
+
+Copyright Dedication
+
+Introduction
+
+PART |. THE FOUNDATIONS OF NON-BELONGING 1. What Is an Otrovert? 2. How the World Misunderstands Otroverts 3. The Meek Rebel 4. The Pseudo Extrovert
+
+5. The Creative
+
+6. The Empath
+
+PART II. A WORLD MADE FOR JOINERS
+
+7. We Are All Born Otroverts
+
+8. A Culture That Rewards Joining
+
+9. The Fallacy of Fitting In
+
+PART Ill. THE VIRTUES OF BEING AN OTROVERT
+
+10. Emotional Self-Sufficiency 11. Empathy and Connection
+
+12. Confidence and Contentment
+
+13. Thinking Outside the Hive 14. The Richness of Inner Life
+
+PART IV. THE OTROVERT LIFE 15. The Otrovert Child 16. Running the Gauntlet of Adolescence 17. Romantic Relationships
+
+18. Otroverts at Work
+
+19. Old Age and Death
+
+Conclusion
+
+Appendix: Are You an Otrovert? Acknowledgments
+
+Discover More
+
+About the Author
+
+Page vil of 226 + 196
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOUTANCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENCŮ
+
+Obsah
+
+Obálka Titulní strana
+
+Copyright Věnování
+
+Úvod
+
+ČÁST I. ZÁKLADY NEPATŘENÍ 1. Co je to otrovert? 2. Jak svět nepochopil otroverty 3. Pokorný rebel 4. Pseudoextrovert
+
+5. Kreativní
+
+6. Empat
+
+ČÁST II. SVĚT STVOŘENÝ PRO PŘIPOJENCE
+
+7. Všichni se rodíme jako otroverti
+
+8. Kultura, která odměňuje připojení
+
+9. Klam zapadnutí
+
+ČÁST III. CENY BYTÍ OTROVERTEM
+
+10. Emoční soběstačnost 11. Empatie a spojení
+
+12. Sebevědomí a spokojenost
+
+13. Myšlení mimo úl 14. Bohatství vnitřního života
+
+ČÁST IV. ŽIVOT OTROVERTA 15. Dítě otrovert 16. Procházení dospíváním 17. Romantické vztahy
+
+18. Otroverti v práci
+
+19. Stáří a smrt
+
+Závěr
+
+Příloha: Jste otrovert? Poděkování
+
+Objevte více
+
+O autorovi

scanned_pages/page_005_translated.txt

@@ -0,0 +1,13 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS
+
+For Maya
+
+Page v of 226 + 19
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPĚJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+Pro Mayu

scanned_pages/page_006_translated.txt

@@ -0,0 +1,29 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS
+
+Explore book giveaways, sneak peeks, deals, and more.
+
+Tap here to learn more.
+
+“~v
+
+LITTLE, BROWN SPARK
+
+YU
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPĚJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+Prozkoumejte dárky k knihám, ochutnávky, nabídky a další.
+
+Klepněte sem pro více informací.
+
+“~v
+
+LITTLE, BROWN SPARK
+
+YU
+
+Ra us

scanned_pages/page_007_translated.txt

@@ -0,0 +1,51 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+Introduction
+
+How can I be of help to you?”
+
+“What do you think should be your treatment goals?”
+
+These are usually the first questions I ask when I sit down with a new patient. Most people do not have answers to these questions at the outset, which is expected. I’m not looking to get an answer but rather to emphasize that the patient is in charge of what happens next because what we are dealing with is their own life. I often say, “You are the captain, and this is your ship. I am a navigator you've hired to assist you in charting a course through a sea unfamiliar to you but familiar to me since I’ve crossed it numerous times.” No matter how that journey unfolds, my desired goal for my patients is always the same. At the end of our work together, I want them to be happy that they are who they are.
+
+On the surface, that might seem like a modest goal. But we humans know how difficult it is. So many of us live our lives yearning to look like someone else, to have what another has, or even to be someone else. Aspiring for something is not a problem in itself. However, since we usually aspire for something we consider better than what we have, many of us are left with a poor opinion of who we already are and the lives we already live.
+
+Sometimes, the yearning to be less like ourselves and more like someone else is rooted in envy, or ambition, or the genuine desire to better ourselves.
+
+But often, when a patient comes to me seeking transformation, further
+
+inspection reveals that what they truly want is to be a person who is liked and accepted: someone who fits in. They have learned that belonging is both a virtue and a goal that should be shared by all human beings, when in fact, belonging is neither: belonging is merely a feeling; it does not exist in reality as a tangible thing.
+
+Therein unfolds one of humanity’s great difficulties: how to manage the fact that each of us is a unique individual constantly chasing a feeling that is directly at odds with their individuality.
+
+In my forty-plus years as a practicing physician and psychiatrist, my interests have taken me from a remote area in the Sinai desert, where I worked as the sole physician treating nomadic Bedouin tribes, to running the schizophrenia unit at Mount Sinai Hospital in New York City (from one Sinai to the other), to being appointed the medical director for operations in the New York agency that runs all aspects of mental health care in the state. I’ve taught students and residents, treated patients in the community and in academic medical centers (Mount Sinai and then Columbia Presbyterian), conducted clinical and pharmacological research, and always maintained an active private practice. All the while, I have continued to develop my original therapeutic philosophy.
+
+In my private practice in Manhattan I have worked with numerous people from all walks of life. Among them are world leaders, renowned performing artists, and professionals at the top of their fields. Many of them come to me seeking to understand why they feel so disconnected from the people closest and most familiar to them—friends, colleagues, and even family. Over the course of our sessions, it often emerges that they have gone through life feeling incapable of fitting in. When around others, they are always an observer but never an actual participant, and regardless of the group of
+
+people they are with, they never feel like they truly belong. While most
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+lidé, s nimiž se setkávají, mají pocit, že jsou na okraji.
+
+Tento pocit odcizení je pro ně zdrojem velkého utrpení. Často se snaží přizpůsobit, měnit své chování a názory, aby se
+stali součástí skupiny, ale to je obvykle vede k ještě většímu pocitu izolace. Cítí se jako podvodníci, kteří se snaží
+zapadnout do světa, který je pro ně cizí.
+
+V těchto chvílích se snažím pacientům ukázat, že jejich touha po přijetí a sounáležitosti je přirozená, ale že je
+důležité najít rovnováhu mezi tím, kým jsou, a tím, kým by chtěli být. Pomáhám jim pochopit, že autenticita je klíčem k
+opravdovým vztahům a že je možné být sám sebou a přitom se cítit spojeni s ostatními.
+
+Mnozí z mých pacientů se nakonec naučí, že být odlišný není slabost, ale dar. Učí se, že jejich jedinečnost může být
+zdrojem síly a že mohou najít komunitu, která je přijme takové, jací jsou.
+
+V průběhu let jsem viděl, jak se lidé mění, jak se učí přijímat sami sebe a jak nacházejí své místo ve světě. Je to
+proces, který vyžaduje čas a úsilí, ale výsledky jsou ohromující. Když se lidé naučí milovat a přijímat sami sebe,
+otevírá se jim nový svět možností a vztahů.
+
+Na konci naší práce společně se snažím, aby moji pacienti odcházeli s pocitem, že jsou šťastní, že jsou tím, kým jsou. A
+to je pro mě největší odměna.
+
+LIDÉ, SE KTERÝMI JSOU, NIKDY NEMAJÍ POCIT, ŽE OPRAVDU PATŘÍ. Zatímco většina

scanned_pages/page_008_translated.txt

@@ -0,0 +1,72 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+people forge a sense of self in their relation to others—they identify first and foremost as a husband or a mother, a teacher or a leader—these patients experience life outside the communal hive.
+
+The vast majority of these people have no psychiatric diagnosis. They are not neurodivergent or on the autism spectrum. They aren't socially maladjusted or even socially anxious. So why do they struggle so much with fitting in? In rare cases, their social difficulties stem from shyness or introversion. Occasionally, they are a result of having been marginalized or “othered” based on race, gender expression, or disability. But for most of them, there is another entirely different explanation. After many years spent observing and researching these characteristics, I’ve discovered that they are rooted in a particular and previously unrecognized trait that is present in people of every ethnicity, race, and gender from all parts of the world: one hallmarked by the lack of a communal impulse or, in other words, an innate inability to feel like they belong. It’s a way of being I understand viscerally.
+
+I, too, spent the early part of my life wondering why I always felt so different from those around me. I was not shunned or rejected. I had friends, I was funny, and by all accounts, I was a popular kid. I liked school. I wasn’t shy, introverted, or socially anxious, and I enjoyed running through the endless maze of backyards and buildings in the city where I grew up. On the outside, I seemed like a happy, well-adjusted kid. But on the inside, I felt like an ugly duckling. I was part of several different friend groups throughout my childhood, yet I never felt like I truly belonged in any of them. Whatever wall separated me from the others was invisible. No matter how popular I was, I always felt like an outsider.
+
+Group activities that all my friends happily participated in—sports teams, day camps, and camping, what most kids looked forward to—were very
+
+unpleasant for me for no apparent reason. But I feared that voicing these
+
+feelings would make me seem strange or abnormal, so I pretended to look forward to them just as much as all the other kids. Paradoxically, I was a popular loner who learned to fashion a cool, outgoing facade. To others, my jovial personality seemed effortless. It was anything but.
+
+This charade became increasingly hard to sustain with the onset of puberty. On top of the typical adolescent emotional tsunami, I was besieged by confusion and frustration about my inability to care about what everyone else did. I desperately wanted to enjoy the affinity my social group displayed; I wanted to share the feeling of “togetherness,” the gossip, the tales of sexual conquest, the obsession with sports teams, the encyclopedic knowledge of every Rolling Stones song ever written, and everything else that my peers— both male and female—seemed to desire. But I could not muster any genuine excitement or interest in any of it. I preferred authentic conversation—the exchange of confidences and truths, rather than superficial small talk and bravado—but as teenagers do, I faked what seemed required of me. I learned the names of soccer players, went to parties, dressed like all the cool guys, and let my hair grow long. When the conversation turned to anything even mildly controversial, from politics to which girl in the class was prettiest to what we all thought of the latest blockbuster movie, I would wait to see what the group consensus was and go along with it, even though I almost always disagreed.
+
+Outwardly, I was no different from the other kids in the progressive school I attended. My discomfort was internal. I did not dare share it with anyone. My around-the-clock performance may have been Oscar worthy, but it left me feeling empty and exhausted.
+
+Then, when I was in my twenties, something changed. My labored efforts to demonstrate easygoing kinship with my peers grew unsustainable. As an
+
+undergraduate and then a medical student, I had a rigorous course load, and
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Lidé si utvářejí pocit sebe sama ve vztahu k ostatním – identifikují se především jako manžel nebo matka, učitel nebo
+vůdce – tito pacienti zažívají život mimo komunitní úl.
+
+Většina těchto lidí nemá psychiatrickou diagnózu. Nejsou neurodivergentní ani na spektru autismu. Není to tak, že by
+byli sociálně neadaptovaní nebo dokonce sociálně úzkostní. Proč se tedy tak těžko začleňují? V ojedinělých případech
+pramení jejich sociální obtíže z plachosti nebo introverze. Občas jsou výsledkem marginalizace nebo „odlišování“ na
+základě rasy, genderového vyjádření nebo postižení. Ale pro většinu z nich existuje zcela jiná vysvětlení. Po mnoha
+letech pozorování a zkoumání těchto charakteristik jsem zjistil, že jsou zakořeněny v určitém a dosud neuznaném rysu,
+který je přítomen u lidí všech etnik, ras a pohlaví ze všech koutů světa: rysu, který se vyznačuje nedostatkem
+komunitního impulzu, nebo jinými slovy, vrozenou neschopností cítit, že patří. Je to způsob bytí, který chápu
+viscerálně.
+
+I já jsem v rané části svého života přemýšlel, proč jsem se vždy cítil tak odlišný od ostatních kolem mě. Nebyl jsem
+odmítán ani vyčleňován. Měl jsem přátele, byl jsem vtipný a podle všeho jsem byl oblíbené dítě. Měl jsem rád školu.
+Nebyl jsem plachý, introvertní ani sociálně úzkostný a užíval jsem si běhání skrze nekonečné bludiště zahrad a budov ve
+městě, kde jsem vyrůstal. Na venek jsem vypadal jako šťastné, dobře přizpůsobené dítě. Ale uvnitř jsem se cítil jako
+ošklivé káčátko. Byl jsem součástí několika různých skupin přátel během svého dětství, přesto jsem nikdy necítil, že
+bych skutečně patřil do kterékoliv z nich. Jakákoliv zeď, která mě oddělovala od ostatních, byla neviditelná. Bez ohledu
+na to, jak populární jsem byl, vždy jsem se cítil jako outsider.
+
+Skupinové aktivity, kterých se všichni moji přátelé rádi účastnili – sportovní týmy, denní tábory a kempování, na co se
+většina dětí těšila – byly pro mě velmi nepříjemné bez zjevného důvodu. Ale obával jsem se, že pokud tyto pocity
+vyjádřím, budu vypadat divně nebo abnormálně, takže jsem předstíral, že se na ně těším stejně jako všechny ostatní děti.
+Paradoxně jsem byl populární samotář, který se naučil vytvářet chladnou, extrovertní fasádu. Pro ostatní se má veselá
+osobnost zdála bez námahy. Bylo to cokoliv, jen ne snadné.
+
+TATO ŠARÁDA SE STÁVALA ČÍM DÁL TÍŽIVĚJŠÍ S NÁSTUPEM PUBERTY. Kromě typického adolescentního emocionálního tsunami jsem
+byl obklopen zmatkem a frustrací z mé neschopnosti zajímat se o to, co dělali všichni ostatní. Zoufale jsem chtěl užívat
+si náklonnosti, kterou projevovala moje sociální skupina; chtěl jsem sdílet pocit „společnosti“, drby, příběhy o
+sexuálních dobyvatelích, posedlost sportovními týmy, encyklopedické znalosti každé písně Rolling Stones, která kdy byla
+napsána, a všechno ostatní, co moji vrstevníci—jak muži, tak ženy—se zdáli chtít. Ale nedokázal jsem v sobě vyvolat
+žádné skutečné nadšení nebo zájem o cokoliv z toho. Preferoval jsem autentický rozhovor—výměnu důvěrností a pravd, spíše
+než povrchní konverzaci a frajeřinu—ale jak to dělají teenageři, předstíral jsem, co se od mě očekávalo. Naučil jsem se
+jména fotbalových hráčů, chodil na večírky, oblékal se jako všichni cool kluci a nechal si narůst dlouhé vlasy. Když se
+konverzace stočila k čemukoliv i jen mírně kontroverznímu, od politiky po to, která dívka ve třídě je nejhezčí, nebo co
+si všichni myslíme o nejnovějším blockbusteru, čekal jsem, jaký bude konsensus skupiny, a šel jsem s tím, i když jsem
+téměř vždy nesouhlasil.
+
+Navenek jsem se nelišil od ostatních dětí v progresivní škole, kterou jsem navštěvoval. Můj diskomfort byl vnitřní.
+Nebál jsem se ho nikomu svěřit. Můj výkon, který trval dvacet čtyři hodin denně, mohl být hodný Oscara, ale zanechával
+mě prázdného a vyčerpaného.
+
+Pak, když mi bylo dvacet, se něco změnilo. Moje namáhavé úsilí projevovat bezstarostné soužití s mými vrstevníky se
+stalo neudržitelným. Jako student bakalářského oboru a poté jako student medicíny jsem měl náročný studijní plán, a

scanned_pages/page_009_translated.txt

@@ -0,0 +1,72 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+spending my limited free time on activities I did not enjoy became less and less appealing. I craved opportunities to speak my mind and nurture close one-on-one friendships, unencumbered by group dynamics. I no longer felt I needed the group’s approval to validate my existence, and I no longer cared to let the majority opinion influence my views or decision-making. I decided it was time to stop performing.
+
+Around this time, I also realized that my lifelong lack of connection to what moves and motivates groups of people made me an exceptionally keen observer, always seeking to decipher behaviors that I found perplexing. Unencumbered by any authentic desire to follow the flock, I learned to connect powerfully to individual people rather than abide by tribal norms that suppress deep, empathic connections and isolate us from those deemed outsiders. Because I always felt an arm’s length away from the collective, I could see its members as individuals, each with their unique emotional responses, patterns, and personalities. 1 now understood that in constantly (if silently) questioning the group consensus, I had become an outside-thebox thinker who approached problems from new angles that others couldn’t or didn’t want to see. In addition, my disinterest in most popular activities, trends, and hobbies allowed me to throw myself fully, and with laser-like focus, into my interests and studies.
+
+In other words, this aspect of my personality—this “non-belonging”’— that had so baffled my younger self was the very thing that enabled me to forge a successful and deeply fulfilling career in psychiatry. I was not an ugly duckling, nor was I a swan. I was another kind of bird altogether. After a bruising passage through adolescence, this discovery exposed a thrilling possibility: instead of following the flock, I could chart my own trajectory.
+
+The more I observed and studied these personality characteristics—in
+
+myself, in others like me whom I encountered, and in those patients for
+
+whom no known diagnosis could explain the sense of otherness they felt— the more I was able to isolate a distinct set of traits that we all shared. As I started writing about what I discovered, I searched for a word to describe people like this—which, of course, included myself.
+
+Most people are familiar with Carl Jung’s concepts of extrovert (“one who faces outward”) and introvert (“one who faces inward”): terms that have earned a recognizable place in the language of popular psychology. But people like me face neither inward nor outward: our fundamental orientation is defined by the fact that it is rarely the same direction that everyone else is facing. That is how I came up with the term “otrovert.” In Spanish (etymologically inherited from Latin), “otro” means “other” and “vert” means “direction.” Quite literally, otrovert means “one who is facing a different
+
+direction.”
+
+Our society puts a tremendous amount of emphasis on the benefits of community and belonging. This is logical, especially at a time when more people are reporting suffering the profound effects of loneliness, alienation, and disconnection than ever before.
+
+That social connection confers a variety of health and mental health benefits is well documented. But connection is not the same as belonging, despite the fact that the two are often equated in our society. When we say that we “belong,” we are saying that we feel at one with a group, be it a circle of friends, a network of colleagues, or a collection of far-flung individuals united by a shared identity such as race, ethnicity, sexual orientation, and so on. While it is true that we must experience some sense of kinship with members of a group in order to feel that we truly belong there, we do not
+
+need to belong to a group in order to feel a connection with any individuals
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+Trávit svůj omezený volný čas aktivitami, které mě nebavily, se stávalo čím dál tím méně přitažlivým. Toužil jsem po
+příležitostech vyjádřit svůj názor a pěstovat blízká přátelství jeden na jednoho, bez zátěže skupinové dynamiky. Už jsem
+necítil, že potřebuji schválení skupiny, abych potvrdil svou existenci, a už mě nezajímalo, jak ovlivňuje většinový
+názor mé názory nebo rozhodování. Rozhodl jsem se, že je čas přestat hrát.
+
+V této době jsem si také uvědomil, že můj celoživotní nedostatek spojení s tím, co hýbe a motivuje skupiny lidí, mě
+činil výjimečně bystrým pozorovatelem, který neustále hledal, jak rozluštit chování, které mi připadalo matoucí. Bez
+jakéhokoli autentického přání následovat stádo jsem se naučil silně se spojit s jednotlivými lidmi, místo abych se
+podřizoval kmenovým normám, které potlačují hluboké, empatické spojení a izolují nás od těch, kdo jsou považováni za
+outsidera. Protože jsem se vždy cítil na dosah ruky od kolektivu, mohl jsem vidět jeho členy jako jednotlivce, každého s
+jeho jedinečnými emocionálními reakcemi, vzorci a osobnostmi. Nyní jsem chápal, že tím, že jsem neustále (i když tiše)
+zpochybňoval konsensus skupiny, jsem se stal myslitelem mimo zavedené rámce, který přistupoval k problémům z nových
+úhlů, které jiní nemohli nebo nechtěli vidět. Kromě toho mi nezájem o většinu populárních aktivit, trendů a koníčků
+umožnil plně se ponořit, s laserovým zaměřením, do svých zájmů a studií.
+
+Jinými slovy, tento aspekt mé osobnosti—toto „nepatření“—který tak zmátl mé mladší já, byl právě tím, co mi umožnilo
+vybudovat úspěšnou a hluboce naplňující kariéru v psychiatrii. Nebyl jsem ošklivé káčátko, ani labuť. Byl jsem úplně
+jiný druh ptáka. Po těžkém období dospívání mi tento objev odhalil vzrušující možnost: místo abych následoval stádo,
+mohl jsem si vytyčit vlastní trajektorii.
+
+Čím více jsem pozoroval a studoval tyto osobnostní rysy—u sebe, u dalších lidí jako jsem já, které jsem potkal, a u těch
+pacientů, pro které žádná známá diagnóza nemohla vysvětlit pocit odlišnosti, který cítili—tím více jsem byl schopen
+izolovat soubor charakteristik, které jsme všichni sdíleli. Když jsem začal psát o tom, co jsem objevil, hledal jsem
+slovo, které by popisovalo lidi jako jsem já—což samozřejmě zahrnovalo i mě.
+
+Většina lidí zná pojmy Carla Junga o extrovertovi („ten, kdo se dívá ven“) a introvertovi („ten, kdo se dívá dovnitř“):
+termíny, které si vydobyly rozpoznatelné místo v jazyce populární psychologie. Ale lidé jako já se nedívají ani dovnitř,
+ani ven: naše základní orientace je definována tím, že málokdy směřuje stejným směrem, kterým se dívají všichni ostatní.
+Tak jsem přišel na termín „otrovert.“ Ve španělštině (etymologicky zděděné z latiny) „otro“ znamená „jiný“ a „vert“
+znamená „směr.“ Doslovně tedy otrovert znamená „ten, kdo se dívá jiným směrem.“
+
+Naše společnost klade obrovský důraz na výhody komunity a patření. To je logické, zejména v době, kdy více lidí hlásí,
+že trpí hlubokými účinky osamělosti, odcizení a odpojení jako nikdy předtím.
+
+SOCIÁLNÍ SPOJENÍ A PŘÍSLUŠNOST
+
+To, že sociální spojení přináší různé zdravotní a duševní výhody, je dobře zdokumentováno. Ale spojení není totéž co
+příslušnost, ačkoliv jsou obě pojmy v naší společnosti často zaměňovány. Když říkáme, že „patříme“, vyjadřujeme tím, že
+se cítíme být součástí skupiny, ať už jde o okruh přátel, síť kolegů nebo skupinu vzdálených jednotlivců spojených
+společnou identitou, jako je rasa, etnický původ, sexuální orientace a tak dále. I když je pravda, že musíme zažít
+určitou míru příbuzenství s členy skupiny, abychom se cítili, že tam skutečně patříme, nemusíme patřit do skupiny,
+abychom cítili spojení s jednotlivci.

scanned_pages/page_010_translated.txt

@@ -0,0 +1,75 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+within it. After all, if the intensity of our connection with any one person was predicated on shared group membership, we wouldn’t experience genuine closeness with people outside these identity-based groupings.
+
+In the modern world, tribalism (another way of referring to the communal impulse that evolution has supposedly equipped us with) does not make us feel safer, less alienated, or more content with our lives. One has only to look at our polarized politics to realize that, in fact, it does the opposite. And yet, in a world where joining and conforming are highly valued, being an otrovert is often perceived as a problem. Otroverts are frequently exhorted to “go with the flow” or “be a team player”: in other words, put their true non-belonger nature to the side in order to fit into the social puzzle. Because otroverts can be quite gregarious and social when interacting one-on-one, people are often confused by their disinterest in joining group activities or reluctance to attend events where they will be forced to socialize with many people all at once.
+
+If you fit in, others will let you be. This is why many otroverts spend their time trying to belong. Yet, for them, attempts to conform, be an insider, and experience togetherness is futile. They are not communal people and therefore cannot truly feel like a member of a group even if invited and encouraged. Nor do they want to.
+
+And therein lies one of the greatest benefits of being an otrovert: once you accept and understand who you are, you become free from the tremendous social pressures that group membership imposes. When you have no affinity for any particular group, your sense of self-worth is not conditioned on the group’s approval. You are not obligated to endorse the collective position, opinion, or point of view. You get to enjoy closeness and connection in individual relationships, while being exempt from the social contract that
+
+requires you to prioritize “the good of the group” and fulfill social needs over
+
+personal ones. You learn how to separate what you inherently know to be true from what you were indoctrinated to accept as true. And, best of all, you know no other way to think other than to think for yourself.
+
+That’s what this book is all about. It aims to describe and explain the great freedom and fulfillment that come from living life off the communal grid, while also highlighting the outsize value that the otrovert perspective contributes to the world. Although conventional wisdom is necessary for stability, revolutionary ideas are crucial to progress, so we must learn to tolerate them rather than shut them away. As Freud said, “It remains a fact, indeed, that great decisions in the realm of thought and momentous discoveries and solutions of problems are possible only to an individual working in solitude.”
+
+Over the years of my work with my patients, I’ve become increasingly aware of how being an otrovert myself has shaped my therapeutic philosophy and, in turn, my ability to help my patients. I value what most seem to ignore —the right we all have to define ourselves. When you discover your own self again after years of defining yourself by the group to which you believe you should belong, you get to appreciate your primacy in your own life and your duty to take care of yourself. There is nothing more freeing than to realize that since you cannot be anything other than yourself, it makes very good sense to like and value that person.
+
+As you learn about the qualities of otroverts and their unique way of being in the world, you may realize that you are an otrovert, or that people in your life, perhaps very close ones, are otroverts.
+
+But whether or not you recognize yourself or someone you know in these pages, I hope it will help you see how the otrovert experience can enrich the collective conventional wisdom about how to exist in the world. Whether
+
+or not you are an otrovert, your most enduring relationship is that between
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+v něm. Koneckonců, pokud by intenzita našeho spojení s jakoukoli osobou byla podmíněna sdíleným členstvím ve skupině,
+nezažili bychom skutečnou blízkost s lidmi mimo tyto identitní skupiny.
+
+V moderním světě tribalismus (další způsob, jak se odkazovat na komunitární impuls, kterým nás evoluce údajně vybavila)
+nás nedělá bezpečnějšími, méně odcizenými nebo spokojenějšími se svými životy. Stačí se podívat na naši polarizovanou
+politiku, abychom si uvědomili, že ve skutečnosti dělá opak. A přesto, ve světě, kde je připojení a konformita vysoce
+ceněna, je být otrovertem často vnímáno jako problém. Otroverti jsou často vyzýváni, aby „šli s proudem“ nebo „byli
+týmovými hráči“: jinými slovy, aby odložili svou pravou povahu nepatřící do skupiny, aby se vešli do sociálního puzzle.
+Protože otroverti mohou být při interakci jeden na jednoho docela družní a společenskí, lidé jsou často zmatení jejich
+nezájmem o zapojení se do skupinových aktivit nebo neochotou navštěvovat akce, kde budou nuceni socializovat s mnoha
+lidmi najednou.
+
+Pokud zapadnete, ostatní vás nechají být. To je důvod, proč mnoho otrovertů tráví svůj čas snahou patřit. Přesto jsou
+pro ně pokusy o konformitu, být zasvěceným a zažít sounáležitost marné. Nejsou to komunitní lidé a proto se nemohou
+skutečně cítit jako člen skupiny, i když jsou pozváni a povzbuzováni. A ani to nechtějí.
+
+A v tom spočívá jeden z největších přínosů být otrovertem: jakmile přijmete a pochopíte, kým jste, osvobodíte se od
+obrovských sociálních tlaků, které členství ve skupině ukládá. Když nemáte žádnou náklonnost k žádné konkrétní skupině,
+vaše smysl pro vlastní hodnotu není podmíněn schválením skupiny. Nejste povinni schvalovat kolektivní postoj, názor nebo
+pohled na věc. Můžete si užívat blízkosti a spojení v individuálních vztazích, zatímco jste osvobozeni od sociálního
+kontraktu, který vyžaduje, abyste upřednostnili „dobro skupiny“ a plnili sociální potřeby před osobními. Učíte se
+oddělovat to, co inherentně víte, že je pravda, od toho, co jste byli indoktrinováni přijmout jako pravdu. A co je
+nejlepší, neznáte jiný způsob myšlení než myslet za sebe.
+
+O tom je tato kniha. Cílem je popsat a vysvětlit velkou svobodu a naplnění, které přicházejí z života mimo komunitní
+mřížku, a zároveň zdůraznit mimořádnou hodnotu, kterou perspektiva otroverta přispívá světu. Ačkoli je konvenční
+moudrost nezbytná pro stabilitu, revoluční myšlenky jsou klíčové pro pokrok, takže se musíme naučit je tolerovat, místo
+abychom je zavírali. Jak řekl Freud: „Zůstává skutečností, že velká rozhodnutí v oblasti myšlení a významná objevy a
+řešení problémů jsou možná pouze pro jednotlivce pracujícího v osamění.“
+
+POČAS MÝCH LET PRÁCE S PACIENTY
+
+Během let mé práce s pacienty jsem si stále více uvědomoval, jak mě jako extroverta formovala má terapeutická filozofie
+a tím i má schopnost pomáhat svým pacientům. Oceňuji to, co většina lidí zdá se ignoruje — právo, které máme všichni,
+definovat sami sebe. Když po letech definování sebe sama podle skupiny, do které se domníváte, že byste měli patřit,
+znovu objevujete své vlastní já, začnete si vážit své primárnosti ve svém vlastním životě a své povinnosti starat se o
+sebe. Není nic osvobozujícího než si uvědomit, že protože nemůžete být ničím jiným než sami sebou, dává smysl mít rád a
+vážit si této osoby.
+
+Když se dozvíte o vlastnostech extrovertů a jejich jedinečném způsobu bytí ve světě, můžete si uvědomit, že jste
+extrovert, nebo že lidé ve vašem životě, možná velmi blízcí, jsou extroverti.
+
+Ale ať už se v těchto stránkách rozpoznáte nebo ne, doufám, že vám to pomůže vidět, jak může zkušenost extroverta
+obohatit kolektivní konvenční moudrost o tom, jak existovat ve světě. Ať už jste extrovert nebo ne, váš nejtrvalejší
+vztah je ten mezi

scanned_pages/page_011_translated.txt

@@ -0,0 +1,20 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS
+
+you and yourself. By strengthening that relationship, you can also access the mental space and energy to know and connect with others more deeply, and on your own terms.
+
+Submitting your life to the group for review inevitably leads to the relinquishing of control over your own happiness. As philosopher Friedrich Nietzsche wrote, “Freedom is the will to be responsible for ourselves.” It is my
+
+hope that this book will help you claim your inner freedom.
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÍ
+
+ty a ty sám. Posílením tohoto vztahu můžeš také získat mentální prostor a energii k tomu, abys poznal a spojil se s
+ostatními hlouběji a na svých vlastních podmínkách.
+
+Podrobení svého života skupině k posouzení nevyhnutelně vede k odevzdání kontroly nad vlastními štěstím. Jak napsal
+filozof Friedrich Nietzsche: „Svoboda je vůle být odpovědný za sebe samého.“ Doufám, že ti tato kniha pomůže získat tvou
+vnitřní svobodu.

scanned_pages/page_012_translated.txt

@@ -0,0 +1,23 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+WL Q e 4
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE IN A WORLD OF JOINERS
+
+q
+
+PARTI
+
+THE FOUNDATIONS OF NON-BELONGING
+
+VU
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+WL Q e 4
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPERUJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+q
+
+ČÁST I
+
+ZÁKLADY NEPATŘENÍ

scanned_pages/page_013_translated.txt

@@ -0,0 +1,64 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+1
+
+What Is an Otrovert?
+
+Otrovert
+
+[noun, adjective ot-truh-vert; verb ot-truh-vert] An “otrovert” embodies the personality trait of non-belonging: remaining an eternal outsider in a communal world. Unlike those with relational disorders, otroverts are empathetic and friendly, yet struggle to truly belong in social groups, despite no apparent
+
+behavioral distinctions from well-adjusted individuals.
+
+“I can’t explain it. He is a sweetheart. A beautiful boy inside and out, and so brilliant.” This was how a session with N, a longtime patient of mine, began some years ago. Instead of talking about herself, she wanted to talk about her son, A. He was a freshman in high school, and in spite of coming from a warm, loving family with attentive parents, he’d started having social difficulties during the last year of middle school. But his issues were of a kind his mother had never really heard of or seen. He wasn’t being bullied or left out or made uncomfortable by peer pressure—the usual issues at that age. In fact, she said, “he’s happy going to school and gets straight As. Everyone loves him, and he gets invited to all the parties but mostly doesn’t go.”
+
+He wasn’t depressed or anxious and had several close friends, if not a big social group. But he turned down almost every invitation for social gatherings and trips and she couldn’t understand why. “For a teenager, he’s not moody or angry,” she reflected. “But he is so closed off. I never know what he thinks, and he won't discuss why he doesn’t want to go away to camp with his friends, who keep inviting him. The fact that he doesn’t seem to care that he might be being left behind socially makes me worried the most. How can it be that at the age of fourteen, he has no interest in joining in with the other boys?”
+
+Ihad seen this before. No parent likes to watch their child struggle socially —a concern that becomes even more pronounced in puberty, when being excluded has severe effects on mood, sense of well-being, and even ability to function. But N added a twist to that. She was not worried that A was unpopular. She was worried that he was somehow fundamentally different from the rest, in spite of the fact that he was an intelligent and in many ways precocious kid: “I recall when he was four, his pediatrician’s nurse confessed that she found herself wanting to share her life’s difficulties with him, only to catch herself at the last moment,” she told me. And this nurse wasn’t the only one; other adults—relatives, family friends, and even teachers—also found themselves wanting to confide in him, forgetting he was so young. “My mother is convinced he’s an empath—whatever that means. But I don’t want him to be special. I want him to be a regular teenager.” N’s voice broke as she spoke. “And not caring about your social life at this age is not normal,” she said.
+
+I agreed that his indifferent attitude to what his peers considered great fun was unusual but reassured her that it didn’t sound like a psychiatric condition to me. I asked if A had a therapist and whether he’d done neuropsychological testing. Yes, to both, she said. “His testing showed high
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÍCH
+
+1
+
+CO JE OTRovert?
+
+Otrovert
+
+[podstatné jméno, přídavné jméno ot-rov-ert; sloveso ot-rov-ert] „Otrovert“ ztělesňuje osobnostní rys nepatření: zůstává
+věčným outsiderem v komunitním světě. Na rozdíl od těch, kteří mají vztahové poruchy, jsou otroverti empatickými a
+přátelskými lidmi, ale mají potíže skutečně patřit do sociálních skupin, přestože se od dobře přizpůsobených jedinců
+nijak zásadně neliší.
+
+„Nedokážu to vysvětlit. Je to zlatíčko. Krásný chlapec uvnitř i venku, a tak brilantní.“ Tak začala jedna sezení s N,
+dlouholetou pacientkou, před několika lety. Místo aby mluvila o sobě, chtěla mluvit o svém synovi, A. Byl prvním rokem
+na střední škole a přestože pocházel z teplé, milující rodiny s pozornými rodiči, začal mít sociální potíže během
+posledního roku na základní škole. Ale jeho problémy byly takového druhu, o kterých jeho matka nikdy opravdu neslyšela
+nebo je neviděla. Nebyl šikanován, nebyl opomíjen ani nebyl nepříjemně ovlivňován vrstevníky – obvyklé problémy v tomto
+věku. Ve skutečnosti řekla: „Je šťastný, když jde do školy, a má samé jedničky. Všichni ho mají rádi a dostává pozvánky
+na všechny večírky, ale většinou nechodí.“
+
+Nebyl depresivní ani úzkostný a měl několik blízkých přátel, i když ne velkou sociální skupinu. Ale odmítal téměř každou
+pozvánku na společenské akce a výlety a ona nemohla pochopit proč. „Na teenagera není náladový ani rozzuřený,“
+přemýšlela. „Ale je tak uzavřený. Nikdy nevím, co si myslí, a nechce diskutovat o tom, proč nechce jet na tábor se svými
+přáteli, kteří ho stále zvou. Nejvíc mě znepokojuje, že se zdá, že mu nezáleží na tom, že by mohl být sociálně opomíjen.
+Jak je možné, že ve čtrnácti letech nemá zájem zapojit se do kolektivu ostatních chlapců?“
+
+Tohle jsem už viděl. Žádný rodič nechce sledovat, jak se jejich dítě potýká se sociálními problémy – obava, která se
+stává ještě výraznější v pubertě, kdy má vyloučení vážné dopady na náladu, pocit pohody a dokonce i schopnost fungovat.
+Ale N do toho přidala zajímavý prvek. Nebála se, že by A byl neoblíbený. Obávala se, že je nějakým způsobem zásadně
+odlišný od ostatních, přestože byl inteligentní a v mnoha ohledech nadaný chlapec: „Pamatuji si, když mu byly čtyři,
+sestra jeho pediatra přiznala, že se chtěla podělit o své životní potíže, jen aby se v poslední chvíli zarazila,“ řekla
+mi. A tato sestra nebyla jediná; i další dospělí – příbuzní, rodinní přátelé a dokonce i učitelé – se také chtěli
+svěřit, zapomínajíc, že je tak mladý. „Moje matka je přesvědčená, že je empat,“ co to ale znamená. Ale já nechci, aby
+byl výjimečný. Chci, aby byl normální teenager.“ N se jí hlas zlomil, když to říkala. „A nezajímání se o svůj
+společenský život v tomto věku není normální,“ řekla.
+
+Souhlasil jsem, že jeho lhostejný postoj k tomu, co jeho vrstevníci považují za skvělou zábavu, je neobvyklý, ale
+ujistil jsem ji, že to na mě neznělo jako psychiatrická porucha. Zeptal jsem se, jestli má A terapeuta a zda podstoupil
+neuropsychologické testování. Ano, na obě otázky odpověděla. „Jeho testování ukázalo vysoké...

scanned_pages/page_014_translated.txt

@@ -0,0 +1,76 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+intelligence, emotional maturity, and no cognitive issues. The therapist said that he is an enigma to her, which does not give me great confidence.”
+
+Three weeks later, I sat with A in my office. He entered shyly, as would be expected from a fourteen-year-old. He was handsome, casually dressed, charming, and calm. I said, “Your mother is worried that you have no FOMO,” and we both chuckled before he said earnestly, “You have FOMO when you fear missing out. But if you know you are not missing out, there is no fear.” I wanted to better understand his way of seeing things and asked him to describe his experience of attending parties and other social events. “I just feel weird,” he said, “like I’m not part of it, which is odd as these are all my friends. I know they like me and are happy I’m there, but I still don’t feel connected. I feel lonely or bored only when I am with many people, and not when I’m with one or two close friends or when I’m alone.” Then he added, clearly frustrated, “I don’t like to say those things because it makes me sound like an alien. Do you think there’s something wrong with me?”
+
+I certainly didn’t think anything was wrong with him, but I wondered if he did and asked him. “Yes,” he said, echoing his mother’s words. “I think 1am. not normal. Why don’t I like whatever my friends like? It can’t be that they are all wrong and only I am right.”
+
+It wasn’t hard to see why he felt this way. Crossing all cultures and traditions, one force rules teenage groups: pressure to fit in. So how do we understand someone like A, who does not care about fitting in? The answer is simple: A was an otrovert.
+
+A was very relieved by my explanation. I invited him to come and speak with me again after he had given some thought to this way of thinking about himself, and when he did, he said that our conversation had provided a flash of clarity, making him realize that a sense of not belonging was the common. thread of most of his social difficulties.
+
+He asked me to explain this to his parents, which I did, urging them not to pressure him to be “like all the other kids.” At first, this was not easy on them. People around them were always insisting that they should force their son to attend parties and go to summer camp and participate in all the things that fourteen-year-old boys typically do. “He will thank you for that later,” everyone insisted. “Children don’t know what they need. You have to teach them.” These people were wrong.
+
+Today, to the delight of his parents, A has truly blossomed. Now twentyfour, he’s getting a PhD in psychology, recently got engaged to his college girlfriend, and remains close with his best childhood friends. In some ways, he'll always remain an observer of the group and never a true participant. But he is a full participant in his own life: deeply satisfied with the things he chooses to do and the people he chooses to be with. This is the ideal path for an otrovert.
+
+THE OTROVERT VIEW OF THE WORLD
+
+In every group, there are beliefs and rules (spoken and unspoken) that members of the group must share in order to be included. Communal people —a category that includes introverts, extroverts, and outsiders who have been marginalized—want to be invited into the group, and they validate the beliefs and rules of that group by doing exactly what it prescribes. The hive mind is another name for this highly prevalent form of collective thinking
+
+Otroverts, on the other hand, think outside the hive. They don’t partake in the shared vision that group members have, and the group’s center of gravity does not exert any pull on them the way it does on everyone else.
+
+Here is a visual representation of the distinguishing factor between
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAŘÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+inteligence, emocionální zralost a žádné kognitivní problémy. Terapeutka řekla, že je pro ni záhadou, což mi nedává
+velkou důvěru.“
+
+O tři týdny později jsem seděl s A ve své kanceláři. Vstoupil plachým způsobem, jak by se dalo očekávat od
+čtrnáctiletého. Byl pohledný, oblečený ležérně, okouzlující a klidný. Řekl jsem: „Tvoje matka má obavy, že nemáš FOMO,“
+a oba jsme se zasmáli, než on vážně dodal: „FOMO máš, když se bojíš, že něco zmeškáš. Ale pokud víš, že nic nezmeškáváš,
+není strach.“ Chtěl jsem lépe pochopit jeho pohled na věc a požádal jsem ho, aby popsal svou zkušenost s účastí na
+večírcích a jiných společenských akcích. „Cítím se prostě divně,“ řekl, „jako bych do toho nepatřil, což je zvláštní,
+protože to jsou všichni moji přátelé. Vím, že mě mají rádi a že jsou rádi, že tam jsem, ale přesto se necítím propojený.
+Cítím se osaměle nebo znuděně jen když jsem s mnoha lidmi, a ne když jsem s jedním nebo dvěma blízkými přáteli nebo když
+jsem sám.“ Poté dodal, zjevně frustrovaný: „Nerad říkám tyto věci, protože to zní, jako bych byl mimozemšťan. Myslíš, že
+je se mnou něco v nepořádku?“
+
+Určitě jsem si nemyslel, že je s ním něco v nepořádku, ale zajímalo mě, jestli si to myslí on, a zeptal jsem se ho.
+„Ano,“ řekl, opakující slova své matky. „Myslím, že nejsem normální. Proč se mi nelíbí to, co se líbí mým přátelům?
+Nemůže to být tak, že se mýlí všichni a jen já mám pravdu.“
+
+Nebylo těžké vidět, proč se takto cítil. Napříč všemi kulturami a tradicemi vládne v teenage skupinách jedna síla: tlak
+na zapadnutí. Jak tedy pochopit někoho jako A, kdo se o zapadnutí nestará? Odpověď je jednoduchá: A byl otrovert.
+
+A byl mým vysvětlením velmi ulehčen. Pozval jsem ho, aby se se mnou znovu promluvil, až si na tento způsob myšlení o
+sobě udělá názor, a když tak učinil, řekl, že naše konverzace mu poskytla záblesk jasnosti, díky čemuž si uvědomil, že
+pocit nepatření je společnou nití většiny jeho sociálních obtíží.
+
+Požádal mě, abych to vysvětlil jeho rodičům, což jsem udělal, a naléhal jsem na ně, aby na něj netlačili, aby byl „jako
+všechny ostatní děti.“ Zpočátku to pro ně nebylo snadné. Lidé kolem nich neustále trvali na tom, že by měli svého syna
+nutit, aby chodil na večírky, jezdil na letní tábory a účastnil se všech věcí, které čtrnáctiletí chlapci obvykle
+dělají. „Později ti za to poděkuje,“ trvali na tom všichni. „Děti nevědí, co potřebují. Musíte je to naučit.“ Tito lidé
+se mýlili.
+
+Dnes, k radosti jeho rodičů, A skutečně rozkvetl. Nyní ve věku dvaceti čtyř let získává doktorát z psychologie, nedávno
+se zasnoubil se svou přítelkyní z vysoké školy a zůstává blízký svým nejlepším přátelům z dětství. V některých ohledech
+zůstane vždy pozorovatelem skupiny a nikdy pravým účastníkem. Ale je plným účastníkem svého vlastního života: hluboce
+spokojený s věcmi, které si vybírá, a lidmi, se kterými se rozhodne být. To je ideální cesta pro otroverta.
+
+Pohled otroverta na svět
+
+V každé skupině existují víry a pravidla (mluvená i nemluvená), které musí členové skupiny sdílet, aby byli zahrnuti.
+Komunitní lidé — kategorie, která zahrnuje introverty, extroverty a marginalizované outsidera — chtějí být pozváni do
+skupiny a validují víry a pravidla této skupiny tím, že dělají přesně to, co předepsala. Mysl hnízda je jiný název pro
+tuto vysoce rozšířenou formu kolektivního myšlení.
+
+Na druhé straně introverti myslí mimo hnízdo. Neúčastní se sdílené vize, kterou mají členové skupiny, a střed gravitace
+skupiny na ně nevykonává žádný vliv, tak jako na ostatní.
+
+Zde je vizuální znázornění rozlišujícího faktoru mezi.

scanned_pages/page_015_translated.txt

@@ -0,0 +1,58 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+communal people and otroverts, and the perspective through which each views the world. Communal people look to the center of the circle, where everyone else’s opinions converge. For otroverts it is the opposite. Even when they stand inside the group, they face outward. Communal people are always oriented around the group’s center, but each for a different set of reasons. O: Otrovert
+
+C: Communal CO: Communal Outsiders
+
+Introverts find it extremely difficult to forge deep one-on-one relationships with others and shy away from opportunities for emotional intimacy, so they seek communal relationships instead, understanding that in a circle containing many people, it is easier to keep their distance from anyone who wants to get too close. For this reason, belonging to a group—
+
+sometimes quite passionately—is important to them, even if they tend to be quiet and shy in the way they interact with it. Because social interactions quickly drain their energy, they may spend time with the group only in small doses; the shared identity and knowledge of their belonging provide a sense of security and comfort.
+
+Extroverts love an audience and participating in a shared identity in ways that allow them to shine socially, so they need the group in order to act out those tendencies. They derive energy from being around other people and crave a degree of activity and sociability that one-on-one relationships often cannot satisfy. They thrive on the rewards of social inclusion and the high status that comes with being charismatic enough to reap them.
+
+Outsiders are shunned by the group, often even ostracized by their peers, starting with the loosening of adult supervision in the middle school years. But because they’re always yearning to be included, they are that much more oriented toward social circles that reject them.
+
+Each of these orientations is focused on creating a shared identity that supersedes the individual one. Whether they are an introvert, an extrovert, or an outsider, the communal person is willing to sacrifice their unique but lonely journey for a common experience that offers them the impression that they are not alone.
+
+Otroverts, by contrast, are always facing outside, even when they are standing on the inside. They are welcomed into the circle, but they never feel part of the shared experience taking place inside it. While outsiders and, to some degree, introverts are social loners, otroverts are emotional loners—they feel the most alone when surrounded by others. Many might be described as “popular loners,” a contradiction the otrovert sometimes finds almost unbearable. Facing outward makes the otrovert’s perspective
+
+increasingly separate from that of the collective, including other otroverts;
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+komunitní lidé a otroverti, a perspektiva, skrze kterou každý z nich nahlíží na svět. Komunitní lidé se dívají do středu
+kruhu, kde se setkávají názory ostatních. Pro otroverty je to naopak. I když stojí uvnitř skupiny, obracejí se ven.
+Komunitní lidé jsou vždy orientováni kolem středu skupiny, ale každý z jiného důvodu. O: Otrovert
+
+C: Komunitní CO: Komunitní Outsidři
+
+Introverti mají extrémně obtížné vytvářet hluboké vztahy jeden na jednoho s ostatními a vyhýbají se příležitostem k
+emocionální intimitě, takže místo toho hledají komunitní vztahy, chápouce, že v kruhu s mnoha lidmi je snazší udržet si
+odstup od kohokoli, kdo se chce přiblížit příliš blízko. Z tohoto důvodu je pro ně důležité patřit do skupiny—
+
+někdy docela vášnivě—i když mají tendenci být tichí a plachí ve způsobu, jakým s ní interagují. Protože sociální
+interakce rychle vyčerpávají jejich energii, mohou trávit čas se skupinou pouze v malých dávkách; sdílená identita a
+vědomí jejich příslušnosti poskytují pocit bezpečí a útěchy.
+
+Extroverti milují publikum a účast na sdílené identitě způsoby, které jim umožňují zářit sociálně, takže potřebují
+skupinu, aby mohli tyto tendence realizovat. Čerpají energii z pobytu mezi ostatními lidmi a touží po určité míře
+aktivity a společenskosti, kterou vztahy jeden na jednoho často nemohou uspokojit. Prospívají na odměnách sociálního
+začlenění a vysokém statusu, který přichází s tím, že jsou dostatečně charismatičtí, aby je získali.
+
+Outsidři jsou skupinou odmítáni, často dokonce ostrakizováni svými vrstevníky, počínaje uvolněním dospělého dohledu v
+letech střední školy. Ale protože vždy touží po zařazení, jsou tím více orientováni na sociální kruhy, které je
+odmítají.
+
+Každá z těchto orientací se zaměřuje na vytváření sdílené identity, která převyšuje tu individuální. Ať už jsou
+introvertní, extrovertní nebo outsidři, komunitní lidé jsou ochotni obětovat svou jedinečnou, ale osamělou cestu za
+společný zážitek, který jim dává dojem, že nejsou sami.
+
+Otroverti jsou naopak vždy orientováni ven, i když stojí uvnitř. Jsou vítáni do kruhu, ale nikdy se necítí součástí
+sdíleného zážitku, který se uvnitř odehrává. Zatímco outsidři a do určité míry introverti jsou sociální osamělí,
+otroverti jsou emocionální osamělí—cítí se nejvíce osamělí, když jsou obklopeni ostatními. Mnozí by mohli být popsáni
+jako „populární osamělí“, což je rozpor, který otrovert někdy považuje za téměř nesnesitelný. Orientace ven dělá
+perspektivu otroverta stále více oddělenou od kolektivní, včetně dalších otrovertů.

scanned_pages/page_016_translated.txt

@@ -0,0 +1,87 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+it’s as though there is an invisible yet impenetrable boundary between them and all the others. The otrovert’s journey is solitary, as every human journey essentially is. The difference is that otroverts cannot ignore that truth, as most people either try or are able to do.
+
+Each of these ways of being has its benefits and drawbacks, but regardless, none of us can choose which one we are. Much like left-handedness, being an otrovert is a cognitive feature, deeply embedded in our brain’s wiring. In the same way that we now consider efforts to force left-handed children to “switch hands” (as was the common practice of parents and teachers until the early 1900s) misguided, so are attempts to “fix” otroverts by insisting that they try to fit in or belong.
+
+Left-handed people can live comfortably in a right-handed world as long as they are left alone to be who they are; forcing them to use their right hand merely creates unnecessary discomfort and difficulty. Similarly, giving otroverts the space to be who they are will allow them to feel increasingly comfortable, especially in adulthood, when the pressure to belong lessens. Once otroverts are free from the pressures of well-meaning individuals urging them to join activities in which they have no interest, solitude becomes an opportunity for freedom, for embracing a sense of self independent of others, for allowing self-acceptance to blossom. No matter what this time alone is spent on, all that matters is that it be attuned to the needs and desires of each otrovert. This liberation from dependency on others’ opinions opens up the possibility of a bespoke, self-determined life
+
+trajectory that brings contentment.
+
+THE CORE QUALITIES OF OTROVERTS
+
+There are many nuances to the otrovert personality, which I'll get into more in the upcoming chapters, but the following are the fundamental qualities
+
+that all otroverts share—and how they manifest in daily life.
+
+Lack of a communal impulse.
+
+Otroverts are not natural joiners.
+
+- They always prefer to get together with a friend one-on-one rather than in a group. When they have to attend communal gatherings, they are the person standing off to the side, deep in conversation with another person; they never “work the room.”
+
++ They are not likely to throw themselves birthday parties and generally avoid group celebrations of any kind.
+
++ They would rather do school projects or work assignments individually than in a group (even if that means taking on more work).
+
+- They despise organized activities and would much rather vacation solo, even in a remote, unfamiliar destination, than go on a group trip.
+
+- They prefer sports and activities where they can compete individually (tennis, golf, running, hiking, etc.) rather than sports where they have to play on a team (soccer, baseball, etc.).
+
++ They have trouble being relaxed and themselves in public, no matter how common the situation. They can engage in small talk without awkwardness but are easily bored by it and find even banal interactions (like talking to a grocery store clerk or exchanging pleasantries with a neighbor) secretly irritating.
+
+-They are uncomfortable in groups and in crowded places such as elevators or lines where small talk tends to break out to pass the time.
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Je to, jako by mezi nimi a ostatními existovala neviditelná, ale neproniknutelná hranice. Cesta otroverta je osamělá,
+jako je v podstatě každá lidská cesta. Rozdíl je v tom, že otroverti nemohou tuto pravdu ignorovat, jak se to většině
+lidí buď snaží, nebo jsou schopni udělat.
+
+Každý z těchto způsobů bytí má své výhody a nevýhody, ale bez ohledu na to, nikdo z nás si nemůže vybrat, kterým z nich
+jsme. Podobně jako leváctví, být otrovertem je kognitivní rys, hluboce zakotvený v zapojení našeho mozku. Stejně jako
+nyní považujeme snahy nutit leváky „přepnout ruku“ (jak bylo běžnou praxí rodičů a učitelů až do začátku 20. století) za
+mylné, tak jsou i pokusy „opravit“ otroverty tím, že je nutíme snažit se zapadnout nebo patřit.
+
+Leváci mohou pohodlně žít v praváckém světě, pokud jsou ponecháni na pokoji, aby byli tím, kým jsou; nutit je používat
+pravou ruku pouze vytváří zbytečné nepohodlí a obtíže. Podobně, když se otrovertům dá prostor být tím, kým jsou, umožní
+jim to cítit se stále pohodlněji, zejména v dospělosti, kdy tlak na patření slábne. Jakmile jsou otroverti osvobozeni od
+tlaků dobře míněných jedinců, kteří je povzbuzují, aby se zapojili do aktivit, o které nemají zájem, stává se osamělost
+příležitostí k svobodě, k přijetí smyslu sebe sama nezávislého na ostatních, k umožnění rozkvětu sebereflexe. Bez ohledu
+na to, jak je tento čas o samotě stráven, důležité je, aby byl v souladu s potřebami a touhami každého otroverta. Tato
+osvobození od závislosti na názorech ostatních otevírá možnost zakázkového, sebeurčeného životního trajektorie, která
+přináší spokojenost.
+
+ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI OTROVERTŮ
+
+Existuje mnoho nuancí osobnosti otroverta, do kterých se podrobněji ponořím v následujících kapitolách, ale následující
+jsou základní vlastnosti, které všichni otroverti sdílejí – a jak se projevují v každodenním životě.
+
+Nedostatek komunitního impulzu.
+
+Otroverti nejsou přirození připojenci.
+
+- Vždy dávají přednost setkání s přítelem jeden na jednoho, než ve skupině. Když musí navštěvovat společenské akce, jsou
+to ti, kdo stojí stranou, hluboce v rozhovoru s jinou osobou; nikdy „neobíhají místnost“.
+
++ Nepravděpodobně pořádají narozeninové oslavy a obecně se vyhýbají skupinovým oslavám jakéhokoli druhu.
+
++ Raději dělají školní projekty nebo pracovní úkoly jednotlivě než ve skupině (i když to znamená vzít si na sebe více
+práce).
+
+- Despírují organizované aktivity a mnohem raději by trávili dovolenou sami, i na odlehlém, neznámém místě, než aby šli
+na skupinový výlet.
+
+- Preferují sporty a aktivity, kde mohou soutěžit jednotlivě (tenis, golf, běh, turistika atd.) spíše než sporty, kde
+musí hrát v týmu (fotbal, baseball atd.).
+
++ Mají potíže být uvolnění a sami sebou na veřejnosti, bez ohledu na to, jak běžná je situace. Mohou se zapojit do
+konverzace o maličkostech bez trapnosti, ale snadno se nudí a považují i banální interakce (jako je rozhovor s pokladní
+v obchodě nebo výměna zdvořilostí se sousedem) za tajně iritující.
+
+- Cítí se nepohodlně ve skupinách a na přeplněných místech, jako jsou výtahy nebo fronty, kde obvykle dochází k malým
+rozhovorům, aby se zkrátil čas.

scanned_pages/page_017_translated.txt

@@ -0,0 +1,95 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+Otroverts are soloists who cannot play in an orchestra. They are fiercely independent, happy to sit on the sidelines, and neither need nor tolerate codependency. The writer Rudyard Kipling encapsulated this way of thinking when he wrote, “The individual has always had to struggle to keep from being overwhelmed by the tribe. If you try it, you will be lonely often and sometimes frightened. But no price is too high to pay for the privilege of
+
+owning yourself.”
+
+Always an observer, never a true participant.
+
+Otroverts secretly feel like outsiders in any group, regardless of its members.
+
++ They never truly feel a connection to the group itself or its shared identity, even if they connect individually with everyone in it.
+
++ They don’t like mixing people from different realms of life, even if those people know each other. For example, they would be uncomfortable bringing a spouse to the office holiday party, where they would be responsible for integrating their spouse into the group experience.
+
++ They don’t feel an affinity with a particular sports team, an alma mater, or a company they work for. These things aren’t part of their identity in the way they are for most people.
+
+Otroverts are forever nonparticipants; they are mere observers, watching the social dance. A communal person will go on a cruise and form new bonds with strangers who become friends by the time the ship has docked again. But an otrovert will return feeling more alone than ever.
+
+The great writer and existentialist Jean-Paul Sartre was well acquainted
+
+with this feeling, which he articulated perfectly in his first novel, Nausea: “I
+
+am alone in the midst of these happy, reasonable voices.”
+
+Nonconforming.
+
+Otroverts don’t just march to the beat of their own drum; they march to the beat of another instrument altogether.
+
+- They prefer to stand out than to fit in.
+
++ They like what they like and are not interested in popular culture. They have no interest in seeing that movie that everyone is raving about or dying to see, or dressing the way everyone else dresses (unless those things are aligned with their existing personal style or interests).
+
++ They can be confident and charming in large gatherings when they have an assigned role or task—such as host, keynote speaker, or DJ—that visibly sets them apart from the crowd.
+
+David Foster Wallace, another one of my favorite otrovert writers, perfectly expressed the otrovert’s disdain for activities others seem to enjoy in his first novel, The Broom of the System, when he observed, “Modern party-dance is simply writhing to suggestive music. It is ridiculous, silly to watch and excruciatingly embarrassing to perform. It is ridiculous, and yet absolutely everyone does it, so that it is the person who does not want to do the ridiculous thing who feels out of place and uncomfortable and selfconscious... in a word, ridiculous. Right out of Kafka: the person who does not
+
+want to do the ridiculous thing is the person who is ridiculous.”
+
+Independent, original thinking.
+
+Otroverts reject the hive mind. They don’t think in the way the
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAŘÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Otroverts jsou sólisté, kteří nemohou hrát v orchestru. Jsou nesmírně nezávislí, rádi sedí na okraji a nepotřebují ani
+netolerují kódovou závislost. Spisovatel Rudyard Kipling tuto myšlenku dokonale shrnul, když napsal: „Jedinec se vždy
+musel snažit, aby nebyl pohlcen kmenem. Pokud to zkusíte, často budete osamělí a někdy vystrašení. Ale žádná cena není
+příliš vysoká za privilegium vlastnit sebe sama.“
+
+Vždy pozorovatel, nikdy pravý účastník.
+
+Otroverts tajně cítí, že jsou outsideri v jakékoli skupině, bez ohledu na její členy.
+
++ Nikdy skutečně necítí spojení se samotnou skupinou nebo jejím sdíleným identitou, i když se s každým jednotlivcem v ní
+spojí.
+
++ Nechtějí míchat lidi z různých oblastí života, i když se ti lidé znají. Například by se cítili nepohodlně, kdyby
+přivedli partnera na firemní vánoční večírek, kde by byli zodpovědní za integraci svého partnera do skupinového zážitku.
+
++ Necítí náklonnost k určitému sportovnímu týmu, alma mater nebo společnosti, pro kterou pracují. Tyto věci nejsou
+součástí jejich identity tak, jak jsou pro většinu lidí.
+
+Otroverts jsou navždy neúčastníci; jsou pouhými pozorovateli, sledujícími sociální tanec. Komunitní člověk půjde na
+plavbu a vytvoří nové vazby se cizími lidmi, kteří se stanou přáteli, když loď znovu zakotví. Ale otrovert se vrátí s
+pocitem větší osamělosti než kdy jindy.
+
+Velký spisovatel a existencialista Jean-Paul Sartre byl s tímto pocitem dobře obeznámen, což dokonale vyjádřil ve svém
+prvním románu, Nevolnost: „Jsem sám uprostřed těchto šťastných, rozumných hlasů.“
+
+Nekonformní.
+
+Otroverts nechodí jen podle vlastního rytmu; jdou podle rytmu zcela jiného nástroje.
+
+- Raději se odlišují než zapadají.
+
++ Líbí se jim, co se jim líbí, a nezajímají se o populární kulturu. Nemají zájem vidět ten film, o kterém všichni mluví,
+nebo se oblékat tak, jak se oblékají ostatní (pokud tyto věci nejsou v souladu s jejich stávajícím osobním stylem nebo
+zájmy).
+
++ Mohou být sebevědomí a okouzlující na velkých shromážděních, když mají přidělenou roli nebo úkol – jako hostitel,
+hlavní řečník nebo DJ – který je viditelně odlišuje od davu.
+
+David Foster Wallace, další z mých oblíbených otrovertových spisovatelů, dokonale vyjádřil opovržení otroverta nad
+aktivitami, které se zdají ostatním užívat, ve svém prvním románu, Koště systému, když pozoroval: „Moderní párty-tanec
+je prostě zmítání se k sugestivní hudbě. Je to směšné, hloupé na pohled a nesmírně trapné na provádění. Je to směšné, a
+přesto to dělá naprosto každý, takže to je ten, kdo nechce dělat směšnou věc, kdo se cítí mimo místo a nepohodlně a
+sebekriticky... jedním slovem, směšně. Přímo z Kafky: ten, kdo nechce dělat směšnou věc, je ten, kdo je směšný.“
+
+Nezávislé, originální myšlení.
+
+Otroverts odmítají úl. Nemyslí tak, jak myslí ostatní.

scanned_pages/page_018_translated.txt

@@ -0,0 +1,53 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+group collectively thinks and don’t care about what the group collectively cares about. They are in touch with who they are.
+
++ They stand by their opinions and convictions. If asked to weigh in on something at work, they aren’t swayed by the opinions their colleagues have expressed.
+
++They do not ask for advice about how to live but readily accept advice from experts in subjects that they have no expertise in (lawyers, plumbers, etc.).
+
+- They are specialists rather than generalists, with interests and skills that run narrow but deep. For example, when asked a question that falls outside my area of expertise, I often joke that it falls under the 80 percent of things I am bad at. But I like to think that I am not just good, but excellent, at the remaining 20 percent of things.
+
+Virginia Woolf’s A Room of One’s Own is, of course, a seminal feminist text.
+
+But I see it also as a book that could only have been written by an otrovert who experienced daily life entirely liberated from the shared ideologies or opinions that a society tries to impose on all of its members. As she wrote in defiance, “Lock up your libraries if you like; but there is no gate, no lock, no
+
+bolt that you can set upon the freedom of my mind.”
+
+The simple reality is that there is no such thing as being “a bit otroverted.” It’s binary; you either are or are not an otrovert, which means either you buy into the hive mind or you don't. Belongers have many permutations, from the fanatical adherent to the disaffected, from those who are cast out to those who are crowned. Some try to be like others; some sink into solipsism. Nonbelonging, in contrast, is total and immutable. But rather than view it as a burden to carry, otroverts can learn to see the many benefits and blessings that accompany this facet of who they are. It is never too late to live your life
+
+as you and nobody else.
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+Skupina kolektivně myslí a nezajímá se o to, co skupina kolektivně považuje za důležité. Jsou v kontaktu s tím, kým
+jsou.
+
++ Stojí si za svými názory a přesvědčeními. Pokud jsou požádáni, aby se vyjádřili k něčemu v práci, nejsou ovlivněni
+názory, které vyjádřili jejich kolegové.
+
++ Nežádají o radu, jak žít, ale ochotně přijímají rady od odborníků v oblastech, ve kterých nemají žádné znalosti
+(advokáti, instalatéři atd.).
+
+- Jsou specialisté spíše než generalisté, s úzkými, ale hlubokými zájmy a dovednostmi. Například když se mě někdo zeptá
+na otázku, která spadá mimo mou oblast odbornosti, často žertuji, že to spadá do 80 procent věcí, v nichž jsem špatný.
+Ale rád bych si myslel, že jsem nejen dobrý, ale vynikající v zbývajících 20 procentech věcí.
+
+Virginia Woolfová, A místnost pro vlastní myšlení, je samozřejmě zásadní feministický text.
+
+Ale vidím to také jako knihu, kterou mohla napsat pouze otrovert, který zažil každodenní život zcela osvobozený od
+sdílených ideologií nebo názorů, které se společnost snaží vnucovat všem svým členům. Jak napsala v defiance: „Zamkněte
+své knihovny, pokud chcete; ale neexistují žádné brány, žádné zámky, žádné
+
+zámky, které byste mohli nasadit na svobodu mé mysli.“
+
+Jednoduchá realita je taková, že neexistuje něco jako „trochu otrovert“. Je to binární; buď jste otrovert, nebo nejste,
+což znamená, že buď se připojujete k úlu, nebo ne. Ti, kteří patří, mají mnoho variant, od fanatických přívrženců po
+nespokojené, od těch, kteří jsou vyhnáni, po ty, kteří jsou korunováni. Někteří se snaží být jako ostatní; někteří
+upadají do solipsismu. Nepatření je naopak totální a neměnné. Ale místo toho, aby to viděli jako břímě, které je třeba
+nést, se otroverti mohou naučit vidět mnohé výhody a požehnání, která tento aspekt jejich identity provázejí. Nikdy není
+pozdě žít svůj život jako vy a nikdo jiný.

scanned_pages/page_019_translated.txt

@@ -0,0 +1,65 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q Aa
+
+2
+
+How the World Misunderstands Otroverts
+
+Unlike many other human variations, otroversion is a cognitive style that doesn’t necessarily result in a corresponding set of actions. It’s also a feeling: an emotional response to being inherently alienated from the group. Otroverts are outsiders who are treated like insiders. Contrary to being shunned like other outsiders, they are always welcomed into the fold. They simply don’t feel like they belong to the group and never did. But because they wear their discomfort quietly, they are often mistaken for other kinds of people who share this quality, for entirely different reasons. Here are the most
+
+common of those.
+
+INTROVERTS
+
+Introverts are shy and reclusive, mainly preoccupied with their inner world. Otroverts are acutely aware of other people and cannot find refuge inside themselves when surrounded by others. If anything, they are too attuned to
+
+the world around them.
+
+My patient M had possessed this quality for as long as he could remember, though it had become more distracting with the passing years. He’d become burdened by the intense attention to mood and situation that he felt compelled to pay to everyone he came across, irrespective of how random and temporary they were in his life. This heightened awareness was born out of his inability to access the hive mind, which made every group an enigma, even when each individual within was transparent to him. He found every person (and not just the unusual people) interesting, even fascinating, and was constantly, if involuntarily, collecting data about the people around him. In the presence of a group, this cacophony of thoughts and observations, which must be considered to lack an “off switch,” was exhausting for him, but he didn’t find one-on-one interactions draining the way an introvert might.
+
+He once described to me the way he experiences professional conferences: “When we have a cocktail hour followed by a sit-down dinner, I am super uncomfortable during the standing part and much better during the sitting part.” He wondered why in the same place, with the same people, he could have such a different experience. I explained that the difference was in the number of possible interactions with different people. Sitting with people ata table limits your possible interactions to the three or four people around you, whereas at a cocktail hour you are basically exposed to everyone there; people come and go, exchange pleasantries, and move on.
+
+Most people don’t attach strongly to people they chat with briefly at a cocktail hour, so their transitions from one to the next are smooth and imperceptible. But M’s deep interest in each person made those kinds of fleeting interactions almost painful. Like many otroverts, he couldn’t handle the endless cycle of fast, casual attachment and detachment. Sitting at a table with others, while still uncomfortable, was immeasurably easier, but
+
+once dinner was over and people started milling around and mingling, his
+
+Ra us
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+Jak svět nepochopil otroverty
+
+Na rozdíl od mnoha jiných lidských variací je otroverze kognitivní styl, který nutně nevede k odpovídající sadě činů. Je
+to také pocit: emocionální reakce na to, že se člověk cítí inherentně odcizený od skupiny. Otroverti jsou cizinci, kteří
+jsou zacházeni jako insideri. Na rozdíl od toho, že by byli odmítáni jako jiní cizinci, jsou vždy vítáni do
+společenství. Jednoduše se necítí, že by patřili do skupiny, a nikdy se tak necítili. Ale protože své nepohodlí
+skrývají, často jsou mylně považováni za jiné typy lidí, kteří tuto vlastnost sdílejí, zcela jiných důvodů. Zde jsou ty
+nejběžnější.
+
+INTROVERTI
+
+Introverti jsou plachí a uzavření, převážně se zabývají svým vnitřním světem. Otroverti jsou však velmi vnímaví k
+ostatním lidem a nemohou najít útočiště uvnitř sebe, když jsou obklopeni ostatními. Naopak, jsou příliš naladěni na svět
+kolem sebe.
+
+Můj pacient M měl tuto vlastnost, jak si pamatuje, už odjakživa, i když se s ubíhajícími lety stala více rušivou. Byl
+zatížen intenzivní pozorností k náladě a situaci, kterou cítil, že je povinen věnovat každému, koho potkal, bez ohledu
+na to, jak náhodní a dočasní byli v jeho životě. Tato zvýšená vnímavost pramenila z jeho neschopnosti přistupovat k
+hromadnému myšlení, což činilo každou skupinu záhadou, i když každý jednotlivý člen byl pro něj průhledný. Každý člověk
+(a nejen ti neobvyklí) mu přišel zajímavý, dokonce fascinující, a neustále, i když neúmyslně, sbíral data o lidech kolem
+sebe. V přítomnosti skupiny byla tato kakofonie myšlenek a pozorování, kterou bylo třeba brát v úvahu a která postrádala
+„vypínač“, pro něj vyčerpávající, ale nenacházel v interakcích jeden na jednoho takové vyčerpání, jaké by mohl pociťovat
+introvert.
+
+Jednou mi popsal, jak prožívá profesionální konference: „Když máme koktejlovou hodinu následovanou večeří, cítím se
+během stání velmi nepohodlně a mnohem lépe se cítím během sezení.“ Zajímalo ho, proč může mít na stejném místě, se
+stejnými lidmi, tak odlišný zážitek. Vysvětlil jsem mu, že rozdíl spočívá v počtu možných interakcí s různými lidmi.
+Sezení s lidmi u stolu omezuje vaše možné interakce na tři nebo čtyři lidi kolem vás, zatímco během koktejlové hodiny
+jste v podstatě vystaveni všem přítomným; lidé přicházejí a odcházejí, vyměňují si zdvořilosti a pokračují dál.
+
+Většina lidí se silně nepřipoutává k lidem, se kterými si krátce povídají během koktejlové hodiny, takže jejich přechody
+z jednoho na druhého jsou plynulé a nepostřehnutelné. Ale Mův hluboký zájem o každého jednotlivce činil tyto druhy
+prchavých interakcí téměř bolestivými. Jako mnozí otroverti, nedokázal zvládnout nekonečný cyklus rychlého, neformálního
+připoutání a odpojení. Sezení u stolu s ostatními, i když stále nepohodlné, bylo nesmírně snazší, ale jakmile večeře
+skončila a lidé začali bloumat a mísit se, jeho...

scanned_pages/page_020_translated.txt

@@ -0,0 +1,76 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+discomfort returned. “That’s why you should leave right after the sit-down dinner,” I explained. “Otroverts are masters of the ‘Irish exit.”
+
+While some otroverts avoid this feeling by spending a lot of time alone, their emotional discomfort can present very differently in public compared with the behavior of introverts. Whereas introverts prefer to fade into the background, otroverts love the spotlight. M, for example, is not reserved or shy; he is outgoing, speaks a lot, and is entertaining. He is in his element when the group is small or when he has a social role to play that distinguishes him from the rest, and can be very confident and vocal in a small-group gathering. (I call this being a “pseudo extrovert” and will have more to say about it in chapter 4.) Because otroverts do not compare themselves to others, know what they are good at, and need no reassurance, they can come across as cocky rather than diffident or deferential, as introverts often are. They enjoy solitary time, but their solitude is not about detachment from the rest,
+
+like it is for introverts, but about a strong attachment to the self.
+
+NONCONFORMISTS
+
+The most passionate individualist can still belong to a group. Even if it is a “herd of individuals” in which members believe they’re each unique, they are nonetheless part of a group bonded by common identity; nonconformists tend to band together, just like conformists. For otroverts, however, individualism is not a philosophical stance, or even a choice. Otroverts are individualists by default. Their nonconformism is not an act of rebellion, a means of self-expression, or a bid for attention. It is an essential trait that informs how they see their world.
+
+Society compels humans to perceive their reality as closely as possible
+
+Leaming reading speed
+
+to the way those around them do. (Indeed, psychosis is defined as having private rather than communal perceptions.) As a result, communal people are so easily influenced by others that most can be convinced that something exists even if they don’t perceive it themselves. Not only that, but they feel reaffirmed by the belief that “everyone knows” something, even if they don’t poll “everyone” regularly. Once convinced that something is “the norm” (another communal tool), most people accept it without much inquiry or second thought and often never revisit the concept. Nonconformists are not immune to this; after all, they must believe that the norm exists in order to rebel against or subvert it. Otroverts, on the other hand, don’t recognize the existence of the norm in the first place.
+
+The arrival of the internet has brought better and more effective strategies to ensure conformism, one unintended consequence of the information superhighway. Beyond allowing ideas and trends to travel faster and spread more widely, the very design of the social web ensures that the communal impulse controls the dissemination of information; algorithms favor eyeballs, which means that the more people who have viewed or engaged with a news article, a social media post, or a product recommendation, the more likely others are to view and engage with it. Hence “influencers” (the epitome of communal tools), whose success is based. on a circular argument: people accept what the influencer suggests because they are an influencer, and they are an influencer because many people have accepted what they suggest. On the internet, one need not be an expert—or even pretend to be one—to get others to agree with one’s opinions and follow one’s advice. The only factor is popularity (in the form of likes and followers), and popularity grows by consensus. For the same reasons, any kind of dissent fails to attract attention in the virtual landscape that the consensus
+
+efficiently and convincingly controls.
+
+Page 31 of 226 + 14%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Nepohodlí se vrátilo. „Proto bys měl odejít hned po večeři,“ vysvětlil jsem. „Otroverti jsou mistry v ‚irském odchodu‘.“
+
+Zatímco někteří otroverti se tomuto pocitu vyhýbají tím, že tráví hodně času o samotě, jejich emocionální nepohodlí se
+může veřejně projevovat velmi odlišně ve srovnání s chováním introvertů. Zatímco introverti dávají přednost tomu, aby se
+stáhli do pozadí, otroverti milují pozornost. M, například, není rezervovaný ani plachý; je společenský, hodně mluví a
+je zábavný. Je ve svém živlu, když je skupina malá, nebo když má sociální roli, která ho odlišuje od ostatních, a může
+být velmi sebevědomý a výřečný na setkáních v malých skupinách. (Tomu říkám „pseudo extrovert“ a o tom budu mít více co
+říct v kapitole 4.) Protože otroverti se nesrovnávají s ostatními, vědí, v čem jsou dobří, a nepotřebují ujištění, mohou
+působit arogantněji než plachí nebo uctiví introverti. Užívají si čas o samotě, ale jejich samota není o odtržení od
+ostatních, jako je tomu u introvertů, ale o silné vazbě na sebe sama.
+
+NEKONFORMISTÉ
+
+Nejvášnivější individualista může stále patřit do skupiny. I když je to „stádo jednotlivců“, v němž členové věří, že
+každý z nich je jedinečný, přesto jsou součástí skupiny spojené společnou identitou; nekonformisté se obvykle sdružují,
+stejně jako konformisté. Pro otroverty však individualismus není filozofický postoj, ani volba. Otroverti jsou
+individualisté z podstaty. Jejich nekonformismus není aktem vzpoury, prostředkem sebevyjádření nebo snahou o pozornost.
+Je to základní vlastnost, která ovlivňuje, jak vidí svůj svět.
+
+Společnost nutí lidi vnímat svou realitu co nejblíže tomu, jak ji vnímají ti kolem nich. (Opravdu, psychóza je
+definována jako mít soukromé, nikoli společné vnímání.) V důsledku toho jsou lidé v komunitě tak snadno ovlivnitelní
+ostatními, že většina z nich může být přesvědčena, že něco existuje, i když to sama nevnímají. Nejen to, ale cítí se
+potvrzeni vírou, že „každý ví“ něco, i když pravidelně nezkoumají „každého“. Jakmile jsou přesvědčeni, že něco je
+„norma“ (další nástroj komunity), většina lidí to přijímá bez většího zkoumání nebo druhé myšlenky a často se k tomuto
+konceptu už nikdy nevrátí. Nekonformisté nejsou tomuto imunní; koneckonců, musí věřit, že norma existuje, aby se proti
+ní vzbouřili nebo ji podkopali. Otroverti na druhé straně neuznávají existenci normy vůbec.
+
+PŘÍCHOD INTERNETU
+
+Příchod internetu přinesl lepší a efektivnější strategie k zajištění konformismu, což je jeden z neúmyslných důsledků
+informační dálnice. Kromě toho, že umožňuje myšlenkám a trendům cestovat rychleji a šířit se širším způsobem, samotný
+design sociální sítě zajišťuje, že komunitní impuls kontroluje šíření informací; algoritmy upřednostňují pozornost, což
+znamená, že čím více lidí si prohlédlo nebo se zapojilo do novinového článku, příspěvku na sociálních médiích nebo
+doporučení produktu, tím pravděpodobnější je, že se s ním zapojí i ostatní. Odtud pochází „influenceri“ (zjevení
+komunitních nástrojů), jejichž úspěch je založen na kruhové argumentaci: lidé přijímají to, co influencer navrhuje,
+protože je influencerem, a jsou influencerem, protože mnoho lidí přijalo to, co navrhuje. Na internetu není nutné být
+odborníkem – nebo se dokonce tvářit jako jeden – abychom přiměli ostatní souhlasit s našimi názory a následovat naše
+rady. Jediným faktorem je popularita (ve formě lajků a sledujících) a popularita roste na základě konsensu. Z těchto
+stejných důvodů jakýkoli druh nesouhlasu nedokáže přitáhnout pozornost v virtuální krajině, kterou konsensus efektivně a
+přesvědčivě ovládá.

scanned_pages/page_021_translated.txt

@@ -0,0 +1,80 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+Otroverts aren't susceptible to this, or any kind of social influence. Their perceptions and preferences are influenced by their personal interests and point of view rather than by group consensus. Otroverts cannot be coerced to relinquish their version. A rose can be a rose when everyone sees a rose. But the idea of a rose—its interpretation—can be very different for the otrovert, who cannot be coerced to relinquish their version, even if it differs from that of the majority.
+
+Take, for example, a flag. For communal people, a flag is imbued with special value as a symbol of unity for those identifying with it. But for the otrovert it is merely a piece of cloth. An otrovert I’ll call T recalls how, during her senior year in high school, as all her classmates were accepted to and enrolled in various colleges, stickers bearing the schools’ names began to appear, one by one, on the bumpers of their cars. To her classmates, these bumper stickers were both an announcement of their future plans and a declaration of belonging to the college community they had agreed to join, but for T, who had also received such a sticker along with her acceptance letter, it was just a piece of paper with adhesive on one side. She wasn’t trying to be different from the rest when she threw hers in the trash; she simply didn’t see any point in putting it on her car. Otroverts see the same picture as all the rest. However, they don’t give it a communal meaning or interpretation.
+
+Being unbound by convention and untethered from the communal wisdom gives otroverts an exhilarating sense of freedom and autonomy. Instead of relying on the collective to mold their explanations of the world, they can shape and reshape their own explanations at will—a type of
+
+freedom many communal people find scary.
+
+Leaming reading speed
+
+SOCIAL ANXIETY
+
+Patient DC came to see me after having suffered from anxiety for many years. She had been diagnosed and treated for social anxiety in the past but had found no relief.
+
+She described her condition as “outside anxious versus indoor calm.” In a crowd, she felt overwhelmed, crippled by anxiety, and desperate to escape back home. Even when she was surrounded by good friends, the stress of being out in the world did not dissipate. “Strangely, they become a part of all the rest,” she explained, “and I feel very lonely and lost. The harder they try to understand and help me, the worse I feel.”
+
+Good friends typically lessen social anxiety in public; their familiarity mitigates the fear of the unknown. But this was not happening for DC. Next, Iasked her to be specific about situations in public or away from home where she didn’t feel anxious. She came up with being in her car and sitting at an outdoor café or restaurant. Then she added that in a movie theater, she only felt comfortable sitting in the last row—and that the same was true on buses and trains. “I don’t like people looking at me from the back, so if I sit in the back, I feel less anxious even if the bus is very crowded.”
+
+Next we moved on to her work life, which took place in a huge office building in Midtown Manhattan. When I suggested it must be very hard to work among so many people, she replied that although visiting other office buildings caused her discomfort, at her own office, she was all right. There were clearly a number of public situations in which she was not experiencing anxiety, so I asked her to look at those as a separate group and see if there was a common thread among them. She’d never considered it from that angle. “It has felt like one big blob of anxiety!” she told me. “But now that I think of it,
+
+Page 33 of 226 + 16%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Otroverti nejsou náchylní k tomuto, ani k žádnému jinému druhu sociálního vlivu. Jejich vnímání a preference jsou
+ovlivněny jejich osobními zájmy a pohledem na svět, nikoli skupinovým konsensem. Otroverti nemohou být donuceni vzdát se
+své verze. Růže může být růží, když ji všichni vidí jako růži. Ale myšlenka na růži – její interpretace – může být pro
+otroverta velmi odlišná, a to i přesto, že se nemůže vzdát své verze, i když se liší od názoru většiny.
+
+Vezměme si například vlajku. Pro komunitní lidi má vlajka zvláštní hodnotu jako symbol jednoty pro ty, kteří se s ní
+identifikují. Pro otroverta je to však jen kus látky. Otrovertku, kterou nazvu T, si vzpomíná, jak během svého
+posledního ročníku na střední škole, když byli všichni její spolužáci přijati a zapsáni na různé vysoké školy, začaly se
+na náraznících jejich aut objevovat samolepky s názvy škol. Pro její spolužáky byly tyto nárazníkové samolepky jak
+oznámením jejich budoucích plánů, tak prohlášením o příslušnosti k vysokoškolské komunitě, do které se rozhodli
+připojit, ale pro T, která také obdržela takovou samolepku spolu s dopisem o přijetí, to byl jen kus papíru s lepidlem
+na jedné straně. Nesnažila se být jiná než ostatní, když ji vyhodila do koše; prostě neviděla smysl v tom, že by ji dala
+na své auto. Otroverti vidí stejný obraz jako všichni ostatní. Nicméně mu nedávají komunitní význam nebo interpretaci.
+
+Nebyti svázán konvencí a osvobozen od komunitní moudrosti dává otrovertům vzrušující pocit svobody a autonomie. Místo
+toho, aby se spoléhali na kolektiv, který by formoval jejich vysvětlení světa, mohou si svá vlastní vysvětlení tvarovat
+a přetvářet podle libosti – typ svobody, který mnozí komunitní lidé považují za děsivý.
+
+Zrychlení čtení
+
+SOCIÁLNÍ ÚZKOST
+
+Pacientka DC přišla za mnou poté, co trpěla úzkostí po mnoho let. Byla diagnostikována a léčena na sociální úzkost v
+minulosti, ale nenašla úlevu.
+
+Popisovala svůj stav jako „venku úzkostná versus uvnitř klidná.“ V davu se cítila ohromena, paralyzována úzkostí a
+zoufale toužila uniknout zpět domů. I když byla obklopena dobrými přáteli, stres z pobytu venku se nevytrácel. „Podivně
+se stávají součástí všech ostatních,“ vysvětlila, „a já se cítím velmi osamělá a ztracená. Čím víc se snaží pochopit a
+pomoci mi, tím hůř se cítím.“
+
+Dobří přátelé obvykle snižují sociální úzkost na veřejnosti; jejich známé tváře zmírňují strach z neznámého. Ale to se u
+DC nedělo. Poté jsem se jí zeptal, aby byla konkrétní ohledně situací na veřejnosti nebo mimo domov, kde se necítila
+úzkostně. Přišla na to, že se cítí dobře ve svém autě a při sezení v outdoorové kavárně nebo restauraci. Pak dodala, že
+v kině se cítila pohodlně pouze na poslední řadě – a že to samé platilo i v autobusech a vlacích. „Nemám ráda, když se
+na mě lidé dívají zezadu, takže pokud sedím vzadu, cítím se méně úzkostně, i když je autobus velmi přeplněný.“
+
+DALŠÍ KAPITOLA
+
+Poté jsme se přesunuli k jejímu pracovnímu životu, který se odehrával v obrovské kancelářské budově na Midtownu v
+Manhattanu. Když jsem naznačil, že musí být velmi obtížné pracovat mezi tolika lidmi, odpověděla, že ačkoli ji návštěvy
+jiných kancelářských budov způsobovaly nepohodlí, ve své vlastní kanceláři se cítila v pořádku. Bylo jasné, že existuje
+řada veřejných situací, ve kterých nezažívala úzkost, a tak jsem ji požádal, aby se na ně podívala jako na samostatnou
+skupinu a zjistila, zda mezi nimi existuje společný prvek. Nikdy o tom neuvažovala z tohoto úhlu pohledu. „Připadalo mi
+to jako jedna velká koule úzkosti!“ řekla mi. „Ale teď, když o tom přemýšlím,

scanned_pages/page_022_translated.txt

@@ -0,0 +1,87 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+I don’t get why sitting outdoors, even on a busy street, is easier than sitting indoors in the same café. It’s equally crowded and loud.” She paused for a second. “Maybe I also have claustrophobia?” Then she smiled. “I guess I’m even weirder than I thought!”
+
+I countered with a different possibility: the difference between those two states was her relationship to the people she shared space with. In situations that made her uneasy, like standing in line behind half a dozen others at a grocery store, she was being forced to “participate” in the crowd. But in the other situations, like sitting alone in her car or at an outdoor café, she was an observer of a group rather than an active participant in it. Even in a theater or on a crowded bus, sitting in the back seat gave her an observer's view. She needed to be able to read the room to find her place in it and feel comfortable.
+
+In analyzing her triggering situations through the otrovert prism, it became clear why her previous treatment did not work: because it was designed for socially anxious belongers, whose discomfort is rooted in a sense of self-consciousness about their deviation from what others consider “normal” rather than a sense of non-belonging. Because otroverts aren’t socially phobic, tactics to relieve them of social phobia don’t help. Through our work together, DC came to understand that she did not feel self-conscious about appearing unlike others and that the solution to her anxiety was not learning to be more comfortable blending into the crowd. Non-belonging is normal for otroverts and need not be corrected. Instead of learning to belong, the otrovert’s goal should be to understand their true strengths and limitations and, in doing so, develop a keen appreciation of themselves. Doing this work led DC to make choices that were better suited to her needs,
+
+which immediately liberated her from her difficulties.
+
+Leaming reading speed
+
+MARGINALIZATION
+
+Socially marginalized people are those who want to be part of a group but are sidelined, ejected, or never admitted into the fold to begin with. Otroverts are not cast out of the group against their will; they never belonged there in the first place.
+
+Outwardly, otroverts can seem like part of the group, especially during the early decades of life. They can be popular, well liked, and even viewed as leaders. Based on their social position, they can appear to the observer to be successful insiders, but they always feel like outsiders. The otrovert’s sense of non-belonging, in other words, does not reflect their actual social standing. Unlike unpopular insiders, they are not bullied, ostracized, or uninvited. But the dissonance between looking and acting like an insider while feeling like an outsider is tiring, leading them to withdraw from the group in favor of one-on-one relationships and avoiding unnecessary social obligations. They create a comfort zone where they are unencumbered by group dynamics,
+
+protecting their energy with self-imposed social boundaries.
+
+NEURODIVERGENCE
+
+Behavioral predictability is essential for social comfort among strangers. In following a predictable set of socially prescribed rules, we are constantly (if subconsciously) seeking to reassure others that we can be trusted, and they reciprocate in kind.
+
+Neurodivergent people are divergent only relative to neurotypical people, who encounter them in ways that the collective psyche finds unpredictable.
+
+That is especially true for people on the autism spectrum, who have a number
+
+Page 36 of 226 + 179
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Nerozumím tomu, proč je sezení venku, i na rušné ulici, snazší než sezení uvnitř ve stejné kavárně. Je to stejně
+přeplněné a hlučné.” Na chvíli se odmlčela. “Možná mám také klaustrofobii?” Pak se usmála. “Asi jsem ještě podivnější,
+než jsem si myslela!”
+
+Odpověděl jsem jinou možností: rozdíl mezi těmito dvěma stavy spočíval v jejím vztahu k lidem, se kterými sdílela
+prostor. V situacích, které ji činily neklidnou, jako když stála v řadě za půl tuctem dalších v obchodě s potravinami,
+byla nucena „účastnit se“ davu. Ale v jiných situacích, jako když seděla sama ve svém autě nebo v outdoorové kavárně,
+byla pozorovatelkou skupiny spíše než aktivní účastnicí. I v divadle nebo v přeplněném autobusu jí sezení na zadním
+sedadle poskytovalo pohled pozorovatele. Potřebovala být schopna „číst“ místnost, aby našla své místo v ní a cítila se
+pohodlně.
+
+Při analýze jejích spouštěcích situací skrze prismu otrovertů se ukázalo, proč její předchozí léčba nefungovala: protože
+byla navržena pro sociálně úzkostné patřící, jejichž nepohodlí pramení z pocitu sebereflexe ohledně jejich odchylky od
+toho, co ostatní považují za „normální“, spíše než z pocitu nepatření. Protože otroverti nejsou sociálně fobičtí,
+taktiky, které by je zbavily sociální fobie, nepomáhají. Během naší společné práce DC pochopila, že se necítí
+sebereflexivně ohledně toho, že se liší od ostatních, a že řešení její úzkosti nespočívá v učení se být pohodlnější při
+zapojení do davu. Nepatření je pro otroverty normální a není třeba ho opravovat. Místo učení se patřit by cílem
+otroverta mělo být pochopit své skutečné silné a slabé stránky a tím si vyvinout hluboké ocenění sebe sama. Tato práce
+vedla DC k tomu, aby dělala volby, které lépe vyhovovaly jejím potřebám, což ji okamžitě osvobodilo od jejích obtíží.
+
+UČENÍ SE RYCHLOSTI ČTENÍ
+
+MARGINALIZACE
+
+Sociálně marginalizovaní lidé jsou ti, kteří chtějí být součástí skupiny, ale jsou odsunuti na okraj, vyhozeni nebo
+nikdy nebyli přijati do společenství. Otroverti nejsou vyhozeni ze skupiny proti své vůli; nikdy tam vlastně nepatřili.
+
+Navenek se otroverti mohou zdát jako součást skupiny, zejména během raných desetiletí života. Mohou být populární,
+oblíbení a dokonce považováni za vůdce. Na základě jejich sociální pozice se mohou pozorovatleti jevit jako úspěšní
+insideri, ale vždy se cítí jako outsideri. Pocit nepatření otroverta, jinými slovy, neodráží jejich skutečný sociální
+status. Na rozdíl od neoblíbených insiderů nejsou šikanováni, ostrakizováni ani nepozváni. Ale disonance mezi tím, jak
+vypadají a jednají jako insider, zatímco se cítí jako outsider, je vyčerpávající, což je vede k tomu, aby se stáhli ze
+skupiny ve prospěch jednorázových vztahů a vyhýbali se zbytečným sociálním závazkům. Vytvářejí si komfortní zónu, kde
+nejsou zatíženi skupinovou dynamikou, chráníc svou energii sebedanými sociálními hranicemi.
+
+NEURODIVERGENCE
+
+Chování předvídatelnosti je zásadní pro sociální pohodlí mezi cizími lidmi. Následováním předvídatelné sady sociálně
+předepsaných pravidel neustále (pokud podvědomě) usilujeme o ujištění ostatních, že nám lze důvěřovat, a oni nám to
+oplácejí.
+
+NEURODIVERGENTNÍ LIDÉ JSOU DIVERGENTNÍ POUZE VŮČI NEUROTYPICKÝM LIDEM, KTEŘÍ SE S NIMI SETKÁVAJÍ ZPŮSOBY, KTERÉ
+KOLLEKTIVNÍ PSYCHÉ POVAŽUJE ZA NEPREDIKOVATELNÉ.
+
+To platí zejména pro lidi na autismu, kteří mají řadu

scanned_pages/page_023_translated.txt

@@ -0,0 +1,74 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+of cognitive traits that make it difficult to conform to the social scripts with which neurotypical people are comfortable. Those traits include the
+
+following:
+
+- Difficulties in understanding social cues and engaging in typical social interactions
+
+- Challenges in verbal and nonverbal communication
+
+- Engaging in repetitive behaviors and having highly focused interests
+
++ Sensory sensitivities, such as adverse reactions to specific sounds or textures
+
+Otroverts do not display any of these cognitive particularities. Nor do they display the characteristics associated with ADHD, which is essentially an inability to manage the interplay between being attentive to the task at hand and suppressing other stimuli that may grab one’s attention. People with ADHD struggle to fixate on one specific aspect of their awareness, in some cases, to the point where they can’t concentrate on what a conversant
+
+is saying, are forgetful, and are constantly distracted and fidgety. Those
+
+Leaming reading speed
+
+neurocognitive symptoms are often interpreted as “bad behavior,” which is why children and teenagers with ADHD are often shunned by the group. But people with ADHD are fundamentally communal people who, in the bestcase scenario, are aware of their inattention and the disruption it causes and make efforts to adhere to the rules one must adhere to in order to belong.
+
+Otroverts are neurotypical. Their brains function no differently than those of communal people, and they display no discernible behavioral differences from neurotypical people. As I’ve said, the experience of nonbelonging is completely internal. Unlike people with ADHD, otroverts don’t struggle with focus or attention—if anything, they are above average in their attentiveness. Because otroverts are very considerate and nonconfrontational and make a great effort to be predictable to others— often at great expense to themselves—they do not elicit the kinds of negative reactions that neurodivergent people often do.
+
+Willfully not belonging in a world made for joiners can be challenging. However, it is not an impediment to any pursuit the otrovert wishes for and
+
+can even be the otrovert’s greatest gift.
+
+Page 38 of 226 + 189
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘIT: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+kognitivních rysů, které ztěžují přizpůsobení se sociálním scénářům, s nimiž se neurotypickým lidem dobře žije. Mezi
+tyto rysy patří:
+
+- Obtíže v porozumění sociálním signálům a zapojení se do typických sociálních interakcí
+
+- Výzvy v verbální a neverbální komunikaci
+
+- Zapojení se do opakujících se chování a mít vysoce zaměřené zájmy
+
++ Senzorové citlivosti, jako jsou nepříznivé reakce na specifické zvuky nebo textury
+
+Otroverti nevykazují žádné z těchto kognitivních zvláštností. Také nevykazují charakteristiky spojené s ADHD, což je v
+podstatě neschopnost řídit interakci mezi pozorností k aktuálnímu úkolu a potlačováním jiných podnětů, které mohou
+upoutat pozornost. Lidé s ADHD mají potíže se soustředěním na jeden konkrétní aspekt svého vnímání, v některých
+případech až do té míry, že se nemohou soustředit na to, co říká jejich protějšek, jsou zapomnětliví a neustále
+rozptýlení a neklidní. Tyto neurokognitivní symptomy jsou často interpretovány jako „špatné chování“, což je důvod, proč
+jsou děti a dospívající s ADHD často vyčleňováni ze skupiny. Ale lidé s ADHD jsou v zásadě společenští lidé, kteří si v
+nejlepším případě uvědomují svou nepozornost a narušení, které způsobují, a snaží se dodržovat pravidla, která je třeba
+dodržovat, aby patřili.
+
+Otroverti jsou neurotypičtí. Jejich mozky nefungují jinak než mozky společenství lidí a nevykazují žádné zřetelné
+behaviorální rozdíly od neurotypických lidí. Jak jsem již řekl, zkušenost s nepříslušností je zcela vnitřní. Na rozdíl
+od lidí s ADHD se otroverti nebojují se soustředěním nebo pozorností – pokud něco, jsou nadprůměrní ve své pozornosti.
+Protože otroverti jsou velmi ohleduplní a nekonfrontační a vynakládají velké úsilí, aby byli pro ostatní předvídatelní –
+často na úkor sebe samých – nevzbuzují takové negativní reakce, jaké často vyvolávají neurodivergentní lidé.
+
+Záměrně nepatřit do světa určeného pro připojené může být náročné. Nicméně to není překážkou pro jakékoli úsilí, které
+si otrovert přeje, a může to dokonce být největším darem otroverta.

scanned_pages/page_024_translated.txt

@@ -0,0 +1,73 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q Aa
+
+3
+
+The Meek Rebel
+
+When we think of revolutionaries—people who think outside the bounds of regular social structures—we picture strong and forceful people who overturned the prevailing order and changed the course of history. Many examples immediately spring to mind: Robespierre, Marx, Lenin, and Simon Bolivar, to name a few, along with some horrible dictators such as Hitler, Mao, and Stalin. What all these people have in common is that their rebellion invariably involved rallying other people: supporters, collaborators, and bystanders on one hand, and opponents on the other. Whether this took the form of a small, underground uprising or a swell of public sentiment, it was always a shared experience.
+
+Otroverts think outside the bounds, too, but all their revolutionary ideas are private, contained within themselves. Otroverts are therefore what I call meek rebels. Meek rebellion is not shared, violent, or even noticeable, for the most part. But it does have a purpose for the individual; it is the nonbelonger’s response to living in a communal world.
+
+Meeting a meek rebel is invariably a pleasant experience. They are
+
+naturally very polite and tend to be people pleasers: confrontation averse and
+
+Leaming reading speed
+
+often considerate to a fault. Any social discomfort that their unorthodox, counterintuitive, or countercultural ideas might cause is mitigated by a reluctance to express them. Eager to accommodate, careful not to disturb, and mortified by intrusion on others, they may be mistaken for weak or selfeffacing. But this disarming attitude is far from a weakness; it is a survival tactic. Even when finding the consensus intolerable or wrongheaded, otroverts behave cautiously, well aware that questioning or protesting would disrupt social harmony. They would never, for example, attend a political rally, participate in a walkout to protest a company policy, or mingle with fans of a particular sports team while wearing the shirt of its rival (at least not of their own volition). Though they often disagree with how the captain is steering, they do not care to rock the boat.
+
+This is in part because being themselves in the presence of the group is perilous to otroverts, as it may call attention to their variation from those surrounding them. Without the natural impulse to conform to the common. denominator, they must carefully observe, learn, and practice adhering to the unspoken rules of engagement as a means of camouflaging their internal rebellion and nonconformism. The meek rebel dutifully stands in line, waits for green lights, says the appropriate thing, and so on—not instinctively, but through an inexorable process of observing how others behave for cues. But while they are often sticklers for the rules, they never respect them intellectually.
+
+Though otroverts are not deliberately subversive, this complete freedom from conformism may elicit subversive ideas that in some cases can influence the multitudes, or even the course of history. Galileo, who helped change the way we understand the cosmos, is a prime example of this. Having realized, as a result of his experiments and observations, that the
+
+earth revolves around the sun, he faced the wrath of the Catholic Church,
+
+Page 41 of 226 + 199%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDI PROSPERUJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+MEEK REBEL
+
+Když myslíme na revolucionáře – lidi, kteří myslí mimo rámce běžných společenských struktur – představujeme si silné a
+energické osobnosti, které převrátily stávající pořádek a změnily běh historie. Mnoho příkladů nám hned naskočí:
+Robespierre, Marx, Lenin a Simon Bolivar, abychom jmenovali alespoň některé, spolu s hrůznými diktátory jako Hitler, Mao
+a Stalin. Co mají tito lidé společného, je to, že jejich vzpoura vždy zahrnovala shromáždění dalších lidí:
+podporovatelů, spolupracovníků a přihlížejících na jedné straně a odpůrců na straně druhé. Ať už to mělo podobu malé,
+podzemní vzpoury nebo vlny veřejného mínění, vždy to byla sdílená zkušenost.
+
+Otroverti také myslí mimo rámce, ale všechny jejich revoluční myšlenky jsou soukromé, uzavřené v nich samotných.
+Otroverti jsou proto tím, co nazývám pokornými rebely. Pokorná vzpoura není sdílená, násilná nebo dokonce nápadná,
+většinou. Ale má pro jednotlivce svůj účel; je to reakce nepatřícího na život v komunitním světě.
+
+Setkání s pokorným rebel je vždy příjemným zážitkem. Jsou přirozeně velmi zdvořilí a mají tendenci se snažit potěšit
+ostatní: vyhýbají se konfrontaci a často jsou ohleduplní až příliš. Jakékoli sociální nepohodlí, které by jejich
+nekonvenční, protiintuitivní nebo proti-kulturní myšlenky mohly způsobit, je zmírněno jejich neochotou je vyjadřovat.
+Touží vyhovět, dbají na to, aby nerušili, a jsou zděšeni, když zasahují do života ostatních, což je může vést k tomu, že
+jsou považováni za slabé nebo skromné. Ale tento odzbrojující postoj je daleko od slabosti; je to taktika přežití. I
+když považují konsensus za nesnesitelný nebo mylný, otroverti se chovají opatrně, dobře si vědomi toho, že zpochybňování
+nebo protestování by narušilo sociální harmonii. Nikdy by například nešli na politickou demonstraci, nezúčastnili by se
+odchodu na protest proti firemní politice nebo se nesetkávali s fanoušky určitého sportovního týmu, zatímco by nosili
+tričko jeho rivala (alespoň ne z vlastní vůle). I když často nesouhlasí s tím, jak kapitán kormidluje, nechtějí loď
+houpat.
+
+To je částečně proto, že být sám sebou v přítomnosti skupiny je pro otroverty nebezpečné, protože to může přitáhnout
+pozornost k jejich odlišnosti od těch, kteří je obklopují. Bez přirozeného impulzu přizpůsobit se společnému jmenovateli
+musí pečlivě pozorovat, učit se a praktikovat dodržování nevyřčených pravidel chování jako prostředek k maskování jejich
+vnitřní vzpoury a nekonformismu. Pokorný rebel poslušně stojí ve frontě, čeká na zelenou, říká to, co je vhodné, a tak
+dále – ne instinktivně, ale prostřednictvím neúprosného procesu pozorování, jak se ostatní chovají pro nápovědu. Ale i
+když jsou často pedanti na pravidla, nikdy je neuznávají intelektuálně.
+
+I když otroverti nejsou záměrně subverzivní, tato úplná svoboda od konformismu může vyvolat subverzivní myšlenky, které
+v některých případech mohou ovlivnit masy, nebo dokonce běh historie. Galileo, který pomohl změnit způsob, jakým chápeme
+vesmír, je vynikajícím příkladem toho. Poté, co si uvědomil, v důsledku svých experimentů a pozorování, že Země obíhá
+kolem Slunce, čelil hněvu katolické církve.

scanned_pages/page_025_translated.txt

@@ -0,0 +1,84 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+which allowed no challenge to the conventional thinking that the earth was the center around which everything else revolved. He quickly recanted his discovery under the threat of death, but he never stopped rebelling internally, as he knew he was right. Eventually, of course, he was proved correct.
+
+This inner rebelliousness also extends to hive traditions such as ceremonies and holidays. Shared traditions or rituals—be they religious, national, or originating in the surrounding community—rarely feel compelling to otroverts, who struggle to anchor themselves in the social background of these traditions. Even the milestones typically deemed worthy of celebration—birthdays, anniversaries, graduations—feel arbitrary to otroverts.
+
+Otroverts do, however, anchor themselves in personal habits and traditions. This preference for personal rituals over shared ones generally frees otroverts from unnecessary (and unpleasant) obligations like religious services, college reunions, and New Year’s Eve celebrations, but at the same time, it can also make them inflexible and rigid about their habits and routines.
+
+The insistence on their own routines and traditions often renders otroverts unadventurous, lacking in carefree spontaneity, and apprehensive or insecure when forced out of their habitual comfort zone. The same daring spirit that takes them to the uncharted regions of thought is absent from the experiential side of life. This is entirely by choice. Freedom for otroverts is an internal experience rather than a physical one. They value their peace of mind over “excitement” and self-control over experimentation and risktaking. Anything that might cause an adrenaline rush—metaphorically or literally—is unappealing to them, as it carries the risk of losing control. Even in the most mundane, everyday situations, losing control is a threat to their
+
+autonomy.
+
+Leaming reading speed
+
+One patient of mine described obfuscating trivial and meaningless facts of his daily life—things like what he ate for lunch and where—as one of his favorite acts of internal rebellion. “The trivial, harmless nature of my fibbing serves as a little dig into the very people I feel alienated from,” he explained, referring to these small lies as “otrovert aggressive acts.” This kind of covert disobedience to the group gives otroverts an exhilarating sense of freedom. It is a way of defending their inner world—which is their life’s most important dimension—without creating unwanted conflict or attracting unwanted attention.
+
+This tendency toward outward meekness is not a problem in and of itself. However, it could become problematic for an otrovert growing up ina family that views gentleness as a weakness or even a character flaw. In those families or environments, otroverts—and particularly boys—are often forced into activities that are considered emotionally strengthening, or “character building.” Sadly, while often made with good intentions, attempts to force otroverts “out of the comfort zone” frequently put them in exactly the kinds of situations that cause them emotional anguish. The more their parents and teachers and peers attempt to “fix” them so that they can be more like all the other kids, the more uncomfortable, emotionally exhausted, and defeated many otroverts become. Their meekness eventually overtakes their internal rebellion, and a form of learned helplessness sets in as their very way of being in the world, impossible for others to understand, is taken from them. This can lead some to collapse into the mental health system or simply retreat into a solitary life devoid of the rewarding connections they could have had.
+
+In my first year of residency training, I was assigned to the case of an eighteen-year-old man who had spent most of his teenage years in the hospital’s psychiatric day program, where he was diagnosed with schizophrenia. I’d been told that E was awkward and shy and found it difficult
+
+Page 43 of 226 + 20%
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+který nepřipouštěl žádnou výzvu k obvyklému myšlení, že Země je středem, kolem kterého se všechno ostatní točí. Rychle
+se vzdal svého objevu pod hrozbou smrti, ale nikdy nepřestal vnitřně rebelovat, protože věděl, že má pravdu. Nakonec,
+samozřejmě, se ukázalo, že měl pravdu.
+
+Tato vnitřní rebélie se také vztahuje na tradice společenství, jako jsou ceremonie a svátky. Sdílené tradice nebo
+rituály—ať už náboženské, národní, nebo pocházející z okolní komunity—se otrovertům málokdy zdají přesvědčivé, protože
+se snaží zakotvit v sociálním pozadí těchto tradic. Dokonce i milníky, které jsou obvykle považovány za hodné
+oslavy—narozeniny, výročí, promoce—se otrovertům zdají svévolné.
+
+Otroverti se však zakotvují v osobních zvycích a tradicích. Tato preference pro osobní rituály na úkor sdílených obvykle
+osvobozuje otroverty od zbytečných (a nepříjemných) povinností, jako jsou náboženské služby, setkání po letech na vysoké
+škole a oslavy Silvestra, ale zároveň je to může učinit neflexibilními a rigidními ohledně jejich zvyklostí a rutin.
+
+Důraz na jejich vlastní rutiny a tradice často činí otroverty neodvážnými, postrádajícími bezstarostnou spontánnost, a
+obavy nebo nejistotu, když jsou nuceni opustit svou obvyklou komfortní zónu. Stejný odvážný duch, který je zavádí do
+neprozkoumaných oblastí myšlení, chybí na zkušenostní stránce života. To je zcela volba. Svoboda pro otroverty je
+vnitřní zkušeností spíše než fyzickou. Cení si svého duševního klidu více než „vzrušení“ a sebeovládání více než
+experimentování a riskování. Cokoli, co by mohlo způsobit nával adrenalinu—metaforicky nebo doslovně—je pro ně
+nepřitažlivé, protože nese riziko ztráty kontroly. I v nejběžnějších, každodenních situacích je ztráta kontroly hrozbou
+pro jejich
+
+autonomii.
+
+Rychlost čtení
+
+Jeden můj pacient popsal zamlžování triviálních a bezvýznamných faktů ze svého každodenního života—věci jako co jedl na
+oběd a kde—jako jeden ze svých oblíbených aktů vnitřní rebélie. „Triviální, neškodná povaha mého lhaní slouží jako malý
+útok na lidi, od kterých se cítím odcizen,“ vysvětlil, když tyto malé lži nazval „agresivními činy otrovertů.“ Tento
+druh skryté neposlušnosti vůči skupině dává otrovertům vzrušující pocit svobody. Je to způsob, jak bránit svůj vnitřní
+svět—což je nejdůležitější dimenze jejich života—aniž by vytvářeli nežádoucí konflikt nebo přitahovali nežádoucí
+pozornost.
+
+TATO TENDENCE K VYJÁDŘENÍM MÍRNOSTI NENÍ PROBLÉM SAMO O SOBĚ. Může se však stát problematickou pro otroverta, který
+vyrůstá v rodině, jež považuje jemnost za slabost nebo dokonce za charakterovou vadu. V těchto rodinách nebo prostředích
+jsou otroverti – a zejména chlapci – často nuceni do aktivit, které jsou považovány za emocionálně posilující nebo
+„budující charakter“. Bohužel, ačkoliv jsou tyto pokusy často myšleny dobře, snahy donutit otroverty „vystoupit ze své
+komfortní zóny“ je často dostávají do situací, které jim způsobují emocionální utrpení. Čím více se jejich rodiče,
+učitelé a vrstevníci snaží je „opravit“, aby byli více jako ostatní děti, tím více se mnozí otroverti cítí nepohodlně,
+emocionálně vyčerpaní a poražení. Jejich mírnost nakonec přemůže jejich vnitřní rebélii a nastává forma naučené bezmoci,
+když je jim odejmuta jejich vlastní existence ve světě, kterou ostatní nedokážou pochopit. To může některé přivést k
+tomu, že se zhroutí do systému duševního zdraví nebo se jednoduše stáhnou do osamělého života, zbaveného odměňujících
+spojení, která by mohli mít.
+
+Ve svém prvním roce rezidenčního školení jsem byl přidělen k případu osmnáctiletého muže, který strávil většinu svých
+dospívajících let v psychiatrickém denním programu nemocnice, kde mu byla diagnostikována schizofrenie. Bylo mi řečeno,
+že E byl neohrabaný a plachý a měl potíže

scanned_pages/page_026_translated.txt

@@ -0,0 +1,71 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+to maintain eye contact, but one-on-one with me, he was very expressive and sensitive and displayed no delusions, hallucinations, or other symptoms of psychosis, a fact that I initially attributed to the large dose of medication he was on. He also wrote poetry and was well-read and neatly groomed. None of this was consistent with the presentation of schizophrenia, which is self-neglectful, flat, and unemotive. And yet, the diagnosis of schizophrenia seemed evident to all the experienced staff members. As a rookie psychiatrist at the time, I considered my failure to elicit “schizophrenia symptoms” a matter of lack of experience or ineptitude. I assumed he must be suffering from another “type” of schizophrenia that I had yet to come across.
+
+We met daily, as was the practice in the clinic, and soon formed a friendly rapport. We discussed science fiction and other shared interests, and E was consistently engaged, spontaneous, and bright. Speaking to his parents for more background, I found them doting, frightened, and heartbroken about their only son’s dire diagnosis. All of that was understandable. Then I asked why they had first become concerned about him. They answered that while E had always been a friendly and gentle child who did relatively well in school, in recent years he had been “isolating” in ways they found concerning. He had a few friends, but he only liked to spend time with them individually for reasons unclear to his parents, and, like most teenage boys, he was awkward with girls. Though his classmates considered him a little “weird,” he didn’t seem to care and was happy to be in his room, building model airplanes and tinkering with radios and other electronic devices. He did not
+
+seem remotely fazed by his aloneness. E’s school counselor had mentioned
+
+Leaming reading speed
+
+the possibility of autism, but he didn’t exhibit the symptoms of that either. When asked to explain his problem, all he could tell the counselor was that he felt “disconnected” from others. With no other theories on the table, when doctors delivered the diagnosis of schizophrenia, his parents never questioned it.
+
+As the weeks went by, I became even more skeptical of the schizophrenia diagnosis. At last, I decided to try tapering the antipsychotic medications while watching E closely for the emergence of psychosis. It never appeared. In fact, without the medications’ side effects, E became more animated in public, and his mood brightened considerably. I was certain his diagnosis was incorrect, but I didn’t know what to call his state of being—as far as I could tell, he was a friendly and gentle young man who simply needed considerable time off from his peers.
+
+After two years, I concluded my training and left the hospital. E and I continued to communicate for years after that. He was discharged and started volunteering at a center for intellectually disabled individuals, a calling that he connected with so strongly that he proceeded to study counseling and eventually became a director of the agency. He did not take medications, nor was he ever readmitted, though he also struggled to build a rich personal life. I now believe that had I fully understood the true nature of his difficulties during our time together or even soon after, I could have offered a more productive and optimistic vision of his future, along with the
+
+assurance that being an otrovert was in no way an impediment to fulfilling it.
+
+Page 45 of 226 + 2296
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVÁ V SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+udržovat oční kontakt, ale v osobním rozhovoru se mnou byl velmi expresivní a citlivý a neprojevoval žádné bludy,
+halucinace ani jiné příznaky psychózy, což jsem zpočátku přičítal velké dávce léků, které bral. Také psal poezii, byl
+dobře čtený a pečlivě upravený. Nic z toho nebylo v souladu s projevem schizofrenie, která je zanedbávající, plochá a
+bez emocí. A přesto se diagnóza schizofrenie zdála být evidentní pro všechny zkušené členy personálu. Jako nováček
+psychiatr v té době jsem považoval svůj neúspěch v odhalení „příznaků schizofrenie“ za otázku nedostatku zkušeností nebo
+nešikovnosti. Předpokládal jsem, že musí trpět jiným „typem“ schizofrenie, se kterým jsem se dosud nesetkal.
+
+Setkávali jsme se denně, jak bylo v klinice zvykem, a brzy jsme si vytvořili přátelský vztah. Diskutovali jsme o sci-fi
+a dalších společných zájmech, a E byl neustále zapojený, spontánní a bystrý. Když jsem mluvil s jeho rodiči pro více
+informací, zjistil jsem, že jsou rozmazlující, vystrašení a zlomení srdcem kvůli vážné diagnóze jejich jediného syna. To
+vše bylo pochopitelné. Poté jsem se zeptal, proč se o něj poprvé začali obávat. Odpověděli, že zatímco E byl vždy
+přátelský a jemný dítě, které se ve škole relativně dařilo, v posledních letech se „izoloval“ způsoby, které považovali
+za znepokojivé. Měl pár přátel, ale rád trávil čas s nimi jednotlivě z důvodů, které jeho rodičům nebyly jasné, a jako
+většina dospívajících chlapců byl nešikovný s dívkami. Ačkoli ho jeho spolužáci považovali za trochu „divného“, zdálo
+se, že mu to nevadí, a byl šťastný, když byl ve svém pokoji, stavěl modely letadel a kutí s rádiem a dalšími
+elektronickými zařízeními. Nepřipadal si
+
+ani v nejmenším zasažený svou samotou. Eho školní poradce zmínil
+
+Rychlost čtení
+
+možnost autismu, ale ani tyto příznaky neprojevoval. Když se ho poradce zeptal, aby vysvětlil svůj problém, mohl mu říct
+jen to, že se cítí „odpojený“ od ostatních. Bez dalších teorií na stole, když lékaři oznámili diagnózu schizofrenie,
+jeho rodiče to nikdy nezpochybnili.
+
+Jak týdny plynuly, stal jsem se ještě skeptičtějším k diagnóze schizofrenie. Nakonec jsem se rozhodl zkusit postupně
+snižovat antipsychotické léky a pečlivě sledovat Eho na výskyt psychózy. Ta se nikdy neobjevila. Ve skutečnosti, bez
+vedlejších účinků léků, se E na veřejnosti stal živějším a jeho nálada se výrazně zlepšila. Byl jsem si jistý, že jeho
+diagnóza byla nesprávná, ale nevěděl jsem, jak nazvat jeho stav – podle všeho byl přátelský a jemný mladý muž, který
+prostě potřeboval značné množství času mimo své vrstevníky.
+
+Po dvou letech jsem dokončil své školení a opustil nemocnici. E a já jsme pokračovali v komunikaci ještě několik let
+poté. Byl propuštěn a začal dobrovolničit v centru pro lidi s intelektuálním postižením, což bylo povolání, s nímž se
+silně ztotožnil, a tak se rozhodl studovat poradenství a nakonec se stal ředitelem agentury. Neužíval léky a nikdy nebyl
+znovu přijat, i když také bojoval s budováním bohatého osobního života. Nyní věřím, že kdybych plně pochopil pravou
+povahu jeho obtíží během našeho společného času nebo dokonce brzy poté, mohl bych nabídnout produktivnější a
+optimističtější vizi jeho budoucnosti, spolu s
+
+ujistění, že být extrovertem v žádném případě nebrání jeho naplnění.

scanned_pages/page_027_translated.txt

@@ -0,0 +1,80 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+4
+
+The Pseudo Extrovert
+
+Weare all familiar with extroverts: they are the people who are always the life of the party, who seem to know everyone and excel at talking to people in any situation.
+
+Many (though not all) otroverts are what I call “pseudo extroverts.” They may feel uncomfortable with a group of people, but not in the way that shy or introverted people do. They don’t find themselves tongue-tied or refrain from attracting attention. In large public spaces such as on a public beach, ina packed stadium, or even on a crowded street—anywhere many strangers congregate—they are prone to discomfort and may feel awkward and inhibited. But when they are in more contained and familiar circumstances, they can be quite charming and sociable.
+
+They don’t readily engage in small talk and find it hard to hide their disinterest in popular culture. But given the chance to tell a funny story or a joke or listen empathically, otroverts are friendly and outgoing and can engage in meaningful conversation. But the boundary between self and others remains. Otroverts are solitary at heart, and the gregarious persona they adopt for public display is often a protective shield with which they
+
+Leaming reading speed
+
+fiercely guard their inner life.
+
+Playing the gregarious socializer while being deeply private is quite taxing on otroverts, especially in the earlier stages of life. Fortunately, the pseudo-extrovert tendency usually does not linger beyond young adulthood. As otroverts get older, it becomes easier to avoid situations that make them uncomfortable. This change is eminently possible, as adulthood tends to offer opportunities for more structured socializing—an intimate dinner party or meeting one-on-one for a coffee, for example—rather than simply hanging around in big groups as we tend to do in our younger years. In contrast with the open-ended form of socializing that defines our high school and college years, most “adult” events have a purpose and often a start and end time. And in the workplace, unlike in school, there are ample opportunities to form one-on-one friendships, engage in more structured socializing (inviting a colleague to lunch, for example), and choose a career centered on individual work rather than group projects.
+
+One otrovert recalled for me how, in her first year of college, she couldn’t bear how all the students in her dormitory left their doors open all the time and were constantly wandering in and out of each other’s rooms, forming and re-forming groups in the common room or out on the lawn. She was interested in forming friendships with some of her individual fellow students but had no interest in the constant shared experience, in spite of always being invited in and even urged to join. She was able to attend campus events and even parties so long as she knew about these events in advance, but the concept of “hanging out”—spontaneously and without any real structure or purpose—was foreign, confusing, and, as she put it, “frankly, quite boring” to her.
+
+This is not uncommon for otroverts. Despite having no real desire to
+
+participate in what all the others are doing, in their adolescent and early
+
+Page 48 of 226 + 2396
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+4
+
+PSEUDOVYCHÁZÍK
+
+Všichni známe extroverty: jsou to lidé, kteří jsou vždy středem pozornosti, kteří se zdají znát každého a excelují v
+komunikaci s lidmi v jakékoli situaci.
+
+Mnozí (i když ne všichni) extroverti jsou to, co nazývám „pseudovycházející“. Mohou se cítit nepohodlně ve skupině lidí,
+ale ne tak, jak se cítí plachí nebo introvertní lidé. Neztrácejí slova a nevyhýbají se pozornosti. Na velkých veřejných
+místech, jako je veřejná pláž, v přeplněném stadionu nebo dokonce na rušné ulici – kdekoli se shromažďuje mnoho cizinců
+– jsou náchylní k nepohodlí a mohou se cítit nešikovně a zadržovaně. Ale když se ocitnou v více uzavřených a známých
+okolnostech, mohou být docela okouzlující a společenské.
+
+Nehodlají se snadno zapojit do malých rozhovorů a je pro ně obtížné skrýt svůj nezájem o populární kulturu. Ale když
+dostanou příležitost vyprávět vtipný příběh nebo vtip, nebo naslouchat s empatií, jsou extroverti přátelští a otevření a
+mohou se zapojit do smysluplné konverzace. Ale hranice mezi sebou a ostatními zůstává. Extroverti jsou v srdci osamělí a
+společenská persona, kterou přijímají pro veřejné vystoupení, je často ochranný štít, kterým
+
+Učení rychlosti čtení
+
+intenzivně chrání svůj vnitřní život.
+
+Hrát roli společenského člověka, zatímco zůstávají hluboce soukromí, je pro extroverty docela vyčerpávající, zejména v
+raných fázích života. Naštěstí tendence pseudovycházejících obvykle nepřetrvává po mladé dospělosti. Jak extroverti
+stárnou, je snazší se vyhnout situacím, které je činí nepohodlnými. Tato změna je zcela možná, protože dospělost obvykle
+nabízí příležitosti pro strukturovanější socializaci – například intimní večeři nebo setkání jeden na jednoho na kávu –
+spíše než jen se potloukat ve velkých skupinách, jak to obvykle děláme v mladších letech. Na rozdíl od otevřeného
+způsobu socializace, který definuje naše středoškolské a vysokoškolské roky, většina „dospělých“ akcí má účel a často
+stanovený začátek a konec. A na pracovišti, na rozdíl od školy, existuje dostatek příležitostí k vytváření přátelství
+jeden na jednoho, zapojení se do strukturovanější socializace (například pozvání kolegy na oběd) a výběru kariéry
+zaměřené na individuální práci spíše než na skupinové projekty.
+
+Jedna extrovertka mi vzpomněla, jak v prvním roce na vysoké škole nemohla snést, jak všichni studenti v jejím koleji
+nechávali své dveře neustále otevřené a neustále se potulovali po pokojích jeden druhého, vytvářející a znovu
+vytvářející skupiny v společenské místnosti nebo na trávníku. Měla zájem o navazování přátelství s některými
+jednotlivými spolužáky, ale neměla zájem o neustálé sdílené zážitky, i když byla vždy zvána a dokonce vyzývána, aby se
+připojila. Mohla se účastnit akcí na kampusu a dokonce i večírků, pokud o těchto akcích věděla předem, ale koncept
+„trávení času“ – spontánně a bez jakékoli skutečné struktury nebo účelu – byl pro ni cizí, matoucí a, jak řekla,
+„upřímně, docela nudný“.
+
+To není pro extroverty neobvyklé. I když nemají skutečnou touhu se zapojit do toho, co dělají ostatní, ve svém dospívání
+a rané...

scanned_pages/page_028_translated.txt

@@ -0,0 +1,77 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+adult years, when they are most susceptible to social pressures and to the gravitational pull of the group, otroverts want to want to do these things.
+
+The social pressure to blend in can be powerful, especially during those teenage and young adult years. But there is an exception to this: when otroverts are handed a social role—such as team leader, host, coach, or presenter, for example—they often shine, even in large groups. It may seem. like a narcissistic need to be regarded as someone special, but a designated position makes group attendance tolerable by giving otroverts a socially acceptable way to maintain their boundaries and set themselves apart. It does not have to be an elevated role, only a very different one from the rest. For example, one teenager I know feels compelled to attend his friends’ parties, as he doesn’t want to be rude, but he always plays the role of DJ so he doesn’t blend in with the crowd.
+
+This brings me back to my patient DC, whom you met in chapter 2—the “outside anxious versus indoor calm” otrovert who was most comfortable in the world as an observer. My discovery of this trait led me to ask her if she had trouble with public speaking, a role that focuses the spotlight on an individual—the exact opposite of being an observer—which is often difficult even for non-otroverts.
+
+“Not at all!” she declared, happy to find that a situation many find hard was actually anxiety free for her. “I like to make presentations, and I have no stage fright.” When I asked her what she tended to do after she finished speaking, I got a typical otrovert answer: “I usually make a beeline to the bathroom and sneak back to my room. I can’t stand cocktail conversations.” But the public speaking itself, notorious for causing performance anxiety among all personality styles, was no problem for her at all. This is because standing alone at the podium or being onstage at an event is an assigned
+
+social role that differentiates the otrovert from everyone else in the room.
+
+Leaming reading speed
+
+I experienced this myself when, at age fourteen, I started to volunteer in a hospital. It was a humble position—I was assigned to roll a small confectionary cart from room to room selling candies to bedridden patients and handing out newspapers and small toiletries. It was very satisfying, as the patients looked forward to the cart’s arrival—and mine, since I was its lucky driver. But the real bonus of this volunteer work was that I got to wear a white coat, which allowed me to imagine that some people might think I was an unusually young doctor—some kind of prodigy who had managed to complete medical school before he was old enough drive a car (in retrospect I’m sure nobody thought this, but at fourteen my imagination was unlimited). The only thing that shattered the fantasy was the word “volunteer” embroidered on the breast pocket of the coat. I did everything to hide this scarlet letter so that I could play my role to the maximum. I fashioned an awkward Woody Allen-esque way of keeping my hand on my pocket in order to obscure the evidence that I was just one of many young volunteers racking up community service hours. I must have been quite a sight: a tall and skinny redhead with horn-rimmed glasses walking everywhere while holding his hand over his heart. But I discovered that standing out in this way made me feel good and confident. It created a clear boundary between me and them, which made my experience more manageable.
+
+That said, the role need not be obvious to create inner calm; it can be an “andercover” role, such as a medical professional visiting a different hospital or a professor on the grounds of a different university: anything that affirms the otrovert’s sense that they are different from those around them. That knowledge of their difference aligns their outer experience with their inner one and feels harmonious in a way that masquerading as an extrovert does not.
+
+Page 51 of 226 + 24%
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘIT: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAŘÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+V dospělých letech, kdy jsou nejvíce náchylní k sociálním tlakům a gravitačnímu působení skupiny, otroverti chtějí dělat
+tyto věci.
+
+Sociální tlak na zapadnutí může být silný, zejména během dospívání a mladé dospělosti. Ale existuje výjimka: když jsou
+otrovertům přiděleny sociální role – například vedoucí týmu, hostitel, trenér nebo prezentující – často vynikají, i ve
+velkých skupinách. Může se to zdát jako narcistická potřeba být považován za někoho výjimečného, ale určená pozice činí
+účast ve skupině snesitelnou tím, že otrovertům poskytuje sociálně přijatelný způsob, jak udržet své hranice a odlišit
+se. Nemusí to být vyvýšená role, stačí, aby byla velmi odlišná od ostatních. Například jeden teenager, kterého znám, se
+cítí nucen navštěvovat večírky svých přátel, protože nechce být nezdvořilý, ale vždy hraje roli DJ, aby se nevměšoval do
+davu.
+
+To mě přivádí zpět k mé pacientce DC, kterou jste potkali v kapitole 2 – „vnější úzkost versus vnitřní klid“ otrovert,
+který se cítil nejlépe ve světě jako pozorovatel. Můj objev této vlastnosti mě přivedl k otázce, zda má problémy s
+veřejným vystupováním, což je role, která soustředí pozornost na jednotlivce – přesný opak pozorovatele – což je často
+obtížné i pro ne-otroverty.
+
+„Vůbec ne!“ prohlásila, šťastná, že situace, kterou mnozí považují za obtížnou, byla pro ni vlastně bez úzkosti. „Ráda
+dělám prezentace a nemám trému.“ Když jsem se jí zeptal, co obvykle dělá po skončení mluvení, dostal jsem typickou
+odpověď otroverta: „Obvykle se rychle vydám na toaletu a potichu se vrátím do svého pokoje. Nemohu vystát koktejlové
+konverzace.“ Ale samotné veřejné vystupování, notoricky známé tím, že způsobuje výkonnostní úzkost mezi všemi
+osobnostními styly, pro ni vůbec nebylo problémem. To je proto, že stát sám za pultem nebo být na pódiu na akci je
+přidělená sociální role, která odlišuje otroverta od všech ostatních v místnosti.
+
+MĚL JSEM TUTO ZKUŠENOST SÁM, KDYŽ JSEM VE VĚKU ČTRNÁCTI LET ZAČAL DOBROVOLNIČIT V NEMOCNICI. BYLA TO SKROMNÁ POZICE –
+BYL JSEM PŘIDĚLEN K OBRÁCENÍ MALÉHO CUKRÁŘSKÉHO VOZÍKU Z POKOJE DO POKOJE, KDE JSEM PRODÁVAL CUKROVINKY LŮŽKOVÝM
+PACIENTŮM A ROZDÁVAL NOVINY A MALÉ TOALETNÍ POTŘEBY. BYLO TO VELMI SATISFAKČNÍ, JELIKOŽ PACIENTI SE TĚŠILI NA PŘÍCHOD
+VOZÍKU – A NA MĚ, JELIKOŽ JSEM BYL JEHO ŠŤASTNÝM ŘIDIČEM. ALE OPRAVDOVÝM BONUSEM TÉTO DOBROVOLNICKÉ PRÁCE BYLO, ŽE JSEM
+MĚL MOŽNOST NOSIT BÍLÝ PLÁŠŤ, COŽ MI DOVOLILO PŘEDSTAVOVAT SI, ŽE NĚKTEŘÍ LIDÉ MOHOU MYSLIT, ŽE JSEM NEOBYČEJNĚ MLADÝ
+DOKTOR – NĚJAKÝ PRODIGY, KTERÝ SE DOKÁZAL DOSTAT SKRZE MEDICÍNU DŘÍVE, NEŽ BY BYL DOST STARÝ NA TO, ABY ŘÍDIL AUTO (s
+odstupem času jsem si jistý, že si to nikdo nemyslel, ale ve čtrnácti letech byla moje představivost neomezená). JEDINÁ
+VĚC, KTERÁ ROZBILA TUTO FANTAZII, BYLO SLOVO „DOBROVOLNÍK“ VYŠITÉ NA PRSÍM KAPSE PLÁŠTĚ. DĚLAL JSEM VŠE, CO JSEM MOHL,
+ABYCH TUTO SCARLET LETTER SKRYL, ABYCH MOHL HRÁT SVOU ROLI NA MAXIMUM. VYTVOŘIL JSEM NEŠIKOVNÝ ZPŮSOB, JAKO WOODY ALLEN,
+JAKO DRŽET RUKU NA SVÉ KAPSE, ABYCH ZAKRYL DŮKAZ, ŽE JSEM JEN JEDEN Z MNOHA MLADÝCH DOBROVOLNÍKŮ, KTEŘÍ SBÍRAJÍ HODINY
+KOMUNITNÍ SLUŽBY. MUSÍM BÝT BYL DOCELA PODÍVÁNÍ: VYSOKÝ A HUBENÝ ZRZAVÝ CHLAPEC S BRÝLEMI S RÁMEČKEM Z ROHOVINY, KTERÝ
+CHODIL VŠUDE S RUKOU NA SRDCI. ALE ZJISTIL JSEM, ŽE VYSTUPOVÁNÍ TÍMTO ZPŮSOBEM MI DĚLÁ DOBŘE A DODÁVÁ MI SEBEVĚDOMÍ.
+VYTVOŘILO TO JASNOU HRANICI MEZI MNOU A NIMI, COŽ UČINILO MOJI ZKUŠENOST SNADNĚJI ZVLÁDATELNOU.
+
+TO ŘEKNUTO, ROLE NEMUSÍ BÝT OČIVIDNÁ, ABY VYTVOŘILA VNITŘNÍ KLID; MŮŽE TO BÝT „UNDERCOVER“ ROLE, JAKO ZDRAVOTNÍK
+NAVŠTĚVUJÍCÍ JINOU NEMOCNICI NEBO PROFESOR NA PŮDĚ JINÉ UNIVERZITY: COKOLI, CO POTVRZUJE POCIT OTRAVERTY, ŽE JSOU JINÍ
+NEŽ TI KOLEM NICH. TATO ZNALOST JEJICH ODLIŠNOSTI UPRAVUJE JEJICH VNĚJŠÍ ZKUŠENOST S VNITŘNÍ A CÍTÍ SE HARMONICKY
+ZPŮSOBEM, KTERÝ SE NEPROJEVUJE JAKO MASKOVÁNÍ JAKO EXTROVERT.

scanned_pages/page_029_translated.txt

@@ -0,0 +1,32 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+In looking back on their pseudo-extroverted years, adult otroverts often find it hard to reconcile their past performance with their present reticence. From the moment they are freed from the need to perform, the otrovert’s authentic self finally has space to emerge, which brings them the peace of mind they need.
+
+Recall that this was very much the case for my patient A, whose story
+
+was the first I told you in chapter 1. Once he was in his twenties, the point at which it becomes easier for otroverts to be less conspicuous about not joining, he was able to settle into a very happy life, full of work and relationships that he chose on his own terms and that brought him real
+
+connection and joy.
+
+Learning reading speed Page 53 of 226 + 269
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Když se dospělí otroverti ohlížejí na svá pseudo-extrovertní léta, často mají problém smířit svůj minulý výkon s
+aktuální zdrženlivostí. Od chvíle, kdy jsou osvobozeni od potřeby se předvádět, má autentické já otroverta konečně
+prostor se projevit, což jim přináší klid, který potřebují.
+
+Pamatujte, že to byl přesně případ mého pacienta A, jehož příběh jsem vám vyprávěl v kapitole 1. Jakmile mu bylo dvacet,
+v okamžiku, kdy se otrovertům stává snazší být méně nápadní v tom, že se nepřipojují, dokázal se usadit do velmi
+šťastného života, plného práce a vztahů, které si zvolil podle svých vlastních podmínek a které mu přinášely skutečné
+spojení a radost.

scanned_pages/page_030_translated.txt

@@ -0,0 +1,75 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+5
+
+The Creative
+
+Creativity is the act of making something that has not existed before. It is often said that the greatest innovations—in art, science, or any other creative field—are collaborations: the products of many gifted minds working together. Although it is true that it often takes a village to advance cutting-edge knowledge, execute an innovative solution, or bring a new idea to fruition, true creativity always starts with some kind of breakthrough insight, idea, or revelation that tends to be the product of a single mind. As novelist John Steinbeck noted, “Our species is the only creative species, and it has only one creative instrument, the individual mind and spirit of man.” Once the miracle of creation has taken place, the group can expand, extend, and apply it, but the collective never invents anything. Whether in music, art, poetry, mathematics, or philosophy, “the preciousness,” as Steinbeck puts it, “lies in the lonely mind of a man.” Think of Galileo, van Gogh, Mozart, or Plato, not to mention Pythagoras, Euclid, Newton, Maxwell, Einstein, and Bohr. Each of them broke with reigning conventions to illuminate a different view of nature, art, or philosophy that left a mark
+
+on the world. And while they were eventually joined by many others who
+
+Leaming reading speed
+
+adopted or built on their ideas, those ideas were (at least initially) theirs and theirs alone.
+
+It isn’t easy to conjure up an idea that is not derived from past conventions, and there is no formula for coming up with revolutionary discoveries. But, while we cannot codify a distinct process for thinking, hearing, or seeing something as never before, we can probably make one assumption: it requires being unencumbered by limits that communal thinking places on the individual mind. Because this kind of independent thinking comes naturally to otroverts, many are deeply creative.
+
+The difference between a true creative and someone who is merely gifted, artistic, or even exceptional is that the former does not aim to be the best at something; they do something no other has ever thought to try. Astrophysicist Neil deGrasse Tyson has made this his “personal philosophy in life,” saying, “If somebody else can do something that I am doing, they should do it. And what I want to do is find things that would represent a unique contribution to the world—the contribution that only I, and my portfolio of talents, can make happen. Those are my priorities in life.”
+
+Otroverts are able to make unique contributions for two reasons. First of all, they are not susceptible to the collective notions about what makes a work of art, literature, music, or any other creative endeavor “good.” This is not because the otroverts live as hermits, without exposure to these outside influences, but rather because they are impervious to the opinions of others, past or present, when it comes to creative decisions. They don’t need to tune out the white noise of those alternate perspectives because they rarely register these perspectives in the first place, and even when they do, they simply don’t feel the urge to use them as a means of comparison. The result is that just the basic act of thinking can lead the otrovert to creative discoveries
+
+that unintentionally subvert the communal wisdom.
+
+Page 55 of 226 + 26%
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+5
+
+Kreativita
+
+Kreativita je čin vytváření něčeho, co dosud neexistovalo. Často se říká, že největší inovace – v umění, vědě nebo
+jakékoli jiné kreativní oblasti – jsou spolupráce: produkty mnoha nadaných myslí, které pracují společně. I když je
+pravda, že často je potřeba celá vesnice k tomu, aby se posunulo špičkové poznání, realizovalo inovativní řešení nebo
+přivedlo novou myšlenku k životu, pravá kreativita vždy začíná nějakým průlomovým vhledem, myšlenkou nebo zjevením,
+které obvykle pochází z jediné mysli. Jak poznamenal románový autor John Steinbeck: „Naše druh je jediný kreativní druh
+a má pouze jeden kreativní nástroj, individuální mysl a ducha člověka.“ Jakmile dojde k zázraku stvoření, skupina může
+rozšířit, prodloužit a aplikovat to, ale kolektiv nikdy nic nevynalézá. Ať už v hudbě, umění, poezii, matematice nebo
+filozofii, „cennost“, jak říká Steinbeck, „leží v osamělé mysli muže.“ Myslete na Galilea, van Gogha, Mozarta nebo
+Platóna, nemluvě o Pythagorovi, Euklidovi, Newtonovi, Maxwellovi, Einsteinovi a Bohrovi. Každý z nich se odklonil od
+panujících konvencí, aby osvětlil jiný pohled na přírodu, umění nebo filozofii, který zanechal stopu ve světě. A i když
+se k nim nakonec připojilo mnoho dalších, kteří přijali nebo navázali na jejich myšlenky, tyto myšlenky byly (alespoň
+zpočátku) jejich a jen jejich.
+
+Není snadné vyvolat myšlenku, která není odvozena od minulých konvencí, a neexistuje žádný vzorec pro přicházení s
+revolučními objevy. Ale i když nemůžeme kodifikovat jasný proces myšlení, slyšení nebo vidění něčeho jako nikdy předtím,
+můžeme pravděpodobně učinit jednu domněnku: vyžaduje to být neomezený limity, které kolektivní myšlení klade na
+individuální mysl. Protože tento druh nezávislého myšlení přichází přirozeně k otrovertům, mnozí jsou hluboce kreativní.
+
+Rozdíl mezi pravým tvůrcem a někým, kdo je pouze nadaný, umělecký nebo dokonce výjimečný, spočívá v tom, že první se
+nesnaží být nejlepší v něčem; dělají něco, co nikdo jiný nikdy nenapadlo zkusit. Astrofyzik Neil deGrasse Tyson si to
+udělal svou „osobní filozofií v životě“, říká: „Pokud to může někdo jiný udělat, měl by to udělat. A co chci dělat, je
+najít věci, které by představovaly jedinečný příspěvek světu – příspěvek, který mohu uskutečnit pouze já a moje
+portfolio talentů. To jsou mé priority v životě.“
+
+Otroverti jsou schopni přinášet jedinečné příspěvky ze dvou důvodů. Za prvé, nejsou náchylní k kolektivním představám o
+tom, co činí dílo umění, literatury, hudby nebo jakéhokoli jiného kreativního úsilí „dobré“. Není to proto, že by
+otroverti žili jako poustevníci, bez vystavení těmto vnějším vlivům, ale spíše proto, že jsou imunní vůči názorům
+ostatních, minulým nebo současným, pokud jde o kreativní rozhodnutí. Nemusí se odpojovat od bílého šumu těch
+alternativních perspektiv, protože je zřídka registrují na prvním místě, a i když ano, jednoduše necítí potřebu je
+používat jako prostředek srovnání. Výsledkem je, že samotný základní akt myšlení může vést otroverta k kreativním
+objevům, které neúmyslně podkopávají kolektivní moudrost.

scanned_pages/page_031_translated.txt

@@ -0,0 +1,44 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+Second, otroverts have no need for others’ approval or agreement. When you are not trying to convince others of your work’s merit, and when you have no fear of judgment or criticism, that is when you get to truly create, without inhibition.
+
+The painter Frida Kahlo once said, “I don’t give a shit what the world thinks. I was born a bitch, I was born a painter, I was born fucked. But I was happy in my way. You did not understand what I am. I am love. I am pleasure, I am essence, I am an idiot, I am an alcoholic, I am tenacious. I am; simply I am.” Kahlo, a true otrovert, was far from reclusive and loved to hang around with the rich and famous (before becoming bedridden after a terrible trolley accident). But there existed within her a deep inner
+
+well of inspiration that was impenetrable to outside influences, including
+
+Leaming reading speed
+
+the pressure to make her self-portraits less “masculine”; her silent rebellion against these influences was what inspired the exaggerated mono-brow and. faint mustache that became the signature of her self-portraits. “I never paint dreams or nightmares,” she wrote. “I paint my own reality... and I paint whatever passes through my head without any other consideration.”
+
+Being free of the “communal wisdom,” otroverts do not concern themselves with what is achieved through the act of creation; it does not have to be essential so long as it introduces something original and not derivative. It does not even have to be pleasing so long as it is unprecedented. Because otroverts are always facing in a different direction, they are able to access new perspectives to illuminate what is hidden.
+
+Page 87 of 226 + 27%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAŘÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Za druhé, otroverti nepotřebují schválení nebo souhlas ostatních. Když se nesnažíte přesvědčit ostatní o hodnotě své
+práce a když se nebojíte posuzování nebo kritiky, teprve tehdy můžete skutečně tvořit, bez zábran.
+
+Malířka Frida Kahlo jednou řekla: „Je mi jedno, co si svět myslí. Narodila jsem se jako mrcha, narodila jsem se jako
+malířka, narodila jsem se v prdeli. Ale byla jsem šťastná po svém. Nechápali jste, co jsem. Jsem láska. Jsem potěšení,
+jsem podstata, jsem idiot, jsem alkoholik, jsem vytrvalá. Jsem; jednoduše jsem.“ Kahlo, pravá otrovertka, byla daleko od
+toho, aby byla samotářská, a ráda se stýkala s bohatými a slavnými (než se po strašné nehodě s tramvají ocitla na
+lůžku). Ale uvnitř ní existoval hluboký vnitřní pramen inspirace, který byl neproniknutelný pro vnější vlivy, včetně
+tlaku, aby její autoportréty byly méně „mužské“; její tichá vzpoura proti těmto vlivům inspirovala její výrazný monobrow
+a slabý knírek, které se staly podpisem jejích autoportrétů. „Nikdy maluji sny nebo noční můry,“ napsala. „Malují svou
+vlastní realitu... a maluji cokoliv, co mi projde hlavou, bez jakéhokoli jiného zohlednění.“
+
+Protože jsou osvobozeni od „komunitní moudrosti“, otroverti se nezabývají tím, co je dosaženo prostřednictvím aktu
+tvoření; nemusí to být zásadní, pokud to přináší něco originálního a neodvozeného. Nemusí to být ani příjemné, pokud je
+to bezprecedentní. Protože otroverti se vždy dívají jiným směrem, jsou schopni přistupovat k novým perspektivám, které
+osvětlí to, co je skryté.

scanned_pages/page_032_translated.txt

@@ -0,0 +1,75 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+6
+
+The Empath
+
+We all know the exhortation to “put yourself in someone else’s shoes.” It’s a way of encouraging empathy for a friend, a colleague, a family member, or even a stranger going through something difficult. It is also a natural extension of the collective’s bias toward sameness. It assumes that once you can get into those other shoes, you'll understand how that person feels because we all feel the same thing in similar circumstances. One of the rewards of communal life is the feeling that we can understand one another through empathy. The communal person trusts that we all love the same way, hate the same way, fear the same things, and feel the same things. This is literally second nature in humans to the point where it is the basis for one of the tenets of communal morality: Do unto others as you would be done to. The power of this statement, of course, relies on the assumption that we all want to be treated in the same way. The notion that we all have the same needs and desires is so ingrained that we never think to stop and consider periodically whether it’s really true. But when we assume everyone is the same, we cannot access a deeper level of empathy because we lose the ability
+
+to imagine what another person is going through.
+
+Leaming reading speed
+
+That level of empathy, which is very hard for communal people to exercise, comes quite naturally to otroverts. They never imagine what they would do in your shoes. Instead, they imagine what you would do; they look at your circumstances the way you yourself see them. The ability to distinguish another’s perspective from their own also explains why otroverts tend to be radically nonjudgmental. So often, a failure of empathy is the result of someone looking at a person’s choices or actions and thinking, “Had I been in that situation, I would have handled it better.” Judgment, which is really inserting your own beliefs and values between you and the other person, precludes the possibility of truly seeing things through their eyes. The otrovert’s ability to respond to a person’s inner reality without judgment or bias creates a high level of empathetic insight.
+
+When communal people find themselves in a group, they automatically experience what I call “the Bluetooth phenomenon’—the ability to send signals to and pick up signals from anyone within a certain perimeter. Much like a Bluetooth device, the majority of humans automatically search for connection, pairing with others when possible. Think about all those strangers in airports, in grocery stores, on city streets, who have little trouble being together. At least under normal, routine circumstances, no one consciously worries about anyone else in these situations. Yet everyone operates according to the synchronized ballet that kicks in to create social harmony when people are together, whether they are strangers or not.
+
+The Bluetooth phenomenon is what dictates this choreography, forging a passive connection between individual minds and the local collective experience. Everyone has a role relative to all the rest. New people are joining, and others are leaving: that the minds are connected by the same Bluetooth signal makes for smooth social intermingling. It’s how we know that we are
+
+expected to smile and say hello to the neighbor we encounter in the elevator,
+
+Page 59 of 226 + 2896
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+6
+
+Empat
+
+Všichni známe výzvu „vžij se do někoho jiného“. Je to způsob, jak povzbudit empatii vůči příteli, kolegovi, členu rodiny
+nebo dokonce cizinci, který prochází něčím obtížným. Je to také přirozené rozšíření kolektivního sklonu k uniformitě.
+Předpokládá to, že jakmile se dostanete do těch jiných bot, pochopíte, jak se ten člověk cítí, protože všichni cítíme to
+samé v podobných okolnostech. Jednou z odměn společenského života je pocit, že si můžeme navzájem rozumět
+prostřednictvím empatie. Společenský člověk důvěřuje, že všichni milujeme stejným způsobem, nenávidíme stejným způsobem,
+bojíme se stejných věcí a cítíme stejné věci. To je pro lidi doslova druhá přirozenost do té míry, že je to základem
+jednoho z principů společenské morálky: Čiň druhým, jak bys chtěl, aby činili tobě. Síla tohoto výroku samozřejmě
+spočívá v předpokladu, že všichni chceme být zacházeni stejným způsobem. Představa, že všichni máme stejné potřeby a
+touhy, je tak hluboce zakořeněná, že nikdy nepřemýšlíme o tom, zda je to opravdu pravda. Ale když předpokládáme, že jsou
+si všichni rovni, nemůžeme dosáhnout hlubší úrovně empatie, protože ztrácíme schopnost představit si, čím druhý člověk
+prochází.
+
+Rychlost čtení
+
+Tato úroveň empatie, kterou je pro společenské lidi velmi těžké uplatnit, přichází pro otroverty zcela přirozeně. Nikdy
+si nepředstavují, co by dělali na vašem místě. Místo toho si představují, co byste dělali vy; dívají se na vaše
+okolnosti tak, jak je vidíte vy sami. Schopnost rozlišovat perspektivu druhého od vlastní také vysvětluje, proč jsou
+otroverti radikálně nehodnotící. Tak často je selhání empatie výsledkem toho, že se někdo dívá na volby nebo činy jiného
+člověka a myslí si: „Kdybych byl v té situaci, zvládl bych to lépe.“ Soud, který je ve skutečnosti vkládáním vlastních
+přesvědčení a hodnot mezi vás a druhého člověka, vylučuje možnost skutečně vidět věci jeho očima. Schopnost otroverta
+reagovat na vnitřní realitu člověka bez soudu nebo předsudků vytváří vysokou úroveň empatického vhled.
+
+Když se společenské osoby ocitnou ve skupině, automaticky zažívají to, čemu říkám „fenomén Bluetooth“ – schopnost
+posílat signály a přijímat signály od kohokoli v určitém okruhu. Podobně jako zařízení Bluetooth, většina lidí
+automaticky hledá spojení, páruje se s ostatními, když je to možné. Zamyslete se nad všemi těmi cizinci na letištích, v
+obchodech s potravinami, na městských ulicích, kteří nemají problém být spolu. Minimálně za normálních, rutinních
+okolností se nikdo vědomě nestará o ostatní v těchto situacích. Přesto všichni fungují podle synchronizovaného baletu,
+který se aktivuje, aby vytvořil sociální harmonii, když jsou lidé spolu, ať už jsou to cizí lidé nebo ne.
+
+Fenomén Bluetooth určuje tuto choreografii, vytváří pasivní spojení mezi jednotlivými myslmi a místním kolektivním
+zážitkem. Každý má roli vzhledem k ostatním. Noví lidé se připojují a jiní odcházejí: to, že jsou mysli spojeny stejným
+Bluetooth signálem, usnadňuje hladké sociální proplétání. Tak víme, že se očekává, že se usmějeme a pozdravíme souseda,
+kterého potkáme ve výtahu.

scanned_pages/page_033_translated.txt

@@ -0,0 +1,75 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+or move our shopping cart to the side of the aisle so another shopper can get by despite our general inattention to every person passing in front of our eyes: a normal response when we are among a crowd.
+
+The Bluetooth phenomenon also mitigates feelings of aloneness, overriding the binary notions of “separate” and “together.” It tells us when. others around us are excited, or nervous, or fearful; it helps us read the vibes. (A notable exception to this rule is groups of teenagers, whose sense of alienation from people older than them causes disinterest and even hostility; as a result, they can’t pick up a signal from the adults around them, and vice versa.)
+
+Otroverts, of course, are unable to forge this kind of passive connection with the surrounding collective. The Bluetooth phenomenon is what allows communal people to access the minds of other people without much effort. The notion of feeling alone, as opposed to being alone, is dependent not on the presence of other humans but on our ability to access them (this is why you consider yourself alone when your neighbor is on the other side of a wall —there is no easy access). But otroverts are not wired for group affinity in the same way. That the otrovert lacks access to the Bluetooth signal makes proximity to a collective of strangers an overwhelmingly lonely experience. And the larger the group, the lonelier they feel.
+
+Without direct access to the “cacophony of minds” that communal people are able to tap into, otroverts are compelled to compensate by paying attention to every person in sight, regardless how impersonal, fleeting, or anonymous the encounter is. Fortunately for otroverts, that granular level of attention to each individual around them is a great asset in one-on-one encounters. This is where the “bespoke” empathy they embody comes from.
+
+When I was a child, I thought that everyone could “read other people's
+
+Leaming reading speed
+
+minds” in the way I did. I would walk to school, making mental notes about everyone I encountered—my understanding of their lives, moods, and situations, all of which I filed away in the archives of my brain. I didn’t do it out of interest or fascination with any particular individual—it was simply my instinctive reaction to encountering another person. I gained nothing from it and am not even sure that most of what I conjured up was true, as there was obviously no way to verify my assumptions. But it was not voluntary; I could not turn it off.
+
+Eventually, I discovered that while “reading” random people on the street is burdensome and futile, it was also what allowed me to forge meaningful connections in one-on-one encounters with people, no matter how brief. My teenage volunteer job at the hospital, which I mentioned in chapter 4, marked the first time I realized this. It was the first chance I had to communicate with adults on a deeper level. Some patients would strike up a conversation with me, and they were so happy to have someone to talk to that I would often return to them to continue the conversation after I had finished dispensing the candies and papers and toiletries. They told me I helped them feel less lonely, which not only made me feel wonderful but let me understand, for the first time, the power of looking at the world through someone else’s eyes, of refraining from judgment, and operating from a place of pure empathy.
+
+This was the beginning of my lifelong love affair with medicine. I was a freshman in high school with “volunteer” embroidered on my coat and no idea what illnesses the patients had or what treatment they were getting, but I felt like I was a doctor because I was helping people feel better, even if only for a few moments. That idea of what it means to be a physician has not changed throughout my years of “real” work as a doctor, helping people walk out of my office feeling better than they had when they walked in to see me.
+
+Page 61 of 226 + 2996
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+nebo posunout náš nákupní vozík na stranu uličky, aby mohl projít jiný nakupující, přestože obecně nevěnujeme pozornost
+každé osobě, která prochází před našima očima: normální reakce, když jsme mezi davem.
+
+Fenomen Bluetooth také zmírňuje pocity osamělosti, překonává binární představy o „oddělenosti“ a „společnosti“. Říká
+nám, kdy jsou ostatní kolem nás nadšení, nervózní nebo vystrašení; pomáhá nám číst atmosféru. (Pozoruhodnou výjimkou z
+tohoto pravidla jsou skupiny teenagerů, jejichž pocit odcizení od starších lidí způsobuje nezájem a dokonce
+nepřátelství; v důsledku toho nedokážou zachytit signál od dospělých kolem sebe, a naopak.)
+
+Otroverti, samozřejmě, nejsou schopni navázat tento druh pasivního spojení s okolním kolektivem. Fenomen Bluetooth je
+to, co umožňuje komunitním lidem přistupovat k myslím ostatních lidí bez většího úsilí. Pojem cítit se osaměle, na
+rozdíl od být osamělý, závisí nikoli na přítomnosti jiných lidí, ale na naší schopnosti k nim přistupovat (to je důvod,
+proč se cítíte osaměle, když je váš soused na druhé straně zdi — není snadný přístup). Ale otroverti nejsou nastaveni na
+skupinovou náklonnost stejným způsobem. To, že otrovert postrádá přístup k Bluetooth signálu, činí blízkost k kolektivu
+cizinců ohromně osamělým zážitkem. A čím větší je skupina, tím osaměleji se cítí.
+
+Bez přímého přístupu k „kakofonii myslí“, do které mohou komunitní lidé nahlédnout, jsou otroverti nuceni kompenzovat to
+tím, že věnují pozornost každé osobě na dohled, bez ohledu na to, jak neosobní, prchavé nebo anonymní je setkání.
+Naštěstí pro otroverty je tento detailní stupeň pozornosti k jednotlivcům kolem nich velkým přínosem v osobních
+setkáních. Odtud pochází ta „na míru šitá“ empatie, kterou ztělesňují.
+
+Když jsem byl dítě, myslel jsem si, že každý může „číst myšlenky ostatních lidí“ tak, jak to dělám já. Chodil jsem do
+školy a dělal si mentální poznámky o každém, koho jsem potkal — mé porozumění jejich životům, náladám a situacím, které
+jsem všechny ukládal do archivu své mysli. Nedělal jsem to z zájmu nebo fascinace žádným konkrétním jedincem — byla to
+prostě moje instinktivní reakce na setkání s jinou osobou. Nic jsem z toho nezískal a ani si nejsem jistý, že většina
+toho, co jsem si představoval, byla pravda, protože nebylo žádným způsobem možné ověřit mé předpoklady. Ale nebylo to
+dobrovolné; nemohl jsem to vypnout.
+
+Nakonec jsem zjistil, že zatímco „čtení“ náhodných lidí na ulici je zatěžující a marné, bylo to také to, co mi umožnilo
+navázat smysluplné spojení v osobních setkáních s lidmi, bez ohledu na to, jak krátká byla. Moje dobrovolnická práce v
+nemocnici, kterou jsem zmínil v kapitole 4, byla poprvé, kdy jsem si to uvědomil. Byla to první příležitost, kdy jsem
+mohl komunikovat s dospělými na hlubší úrovni. Někteří pacienti se se mnou dali do řeči a byli tak šťastní, že mají
+někoho, s kým mohou mluvit, že jsem se k nim často vracel, abych pokračoval v rozhovoru poté, co jsem dokončil rozdávání
+bonbónů, papírů a toaletních potřeb. Říkali mi, že jsem jim pomohl cítit se méně osaměle, což mě nejen potěšilo, ale
+také mi poprvé umožnilo pochopit sílu dívat se na svět očima někoho jiného, zdržet se soudů a jednat z místa čisté
+empatie.
+
+TO BYL ZAČÁTEK MÉHO CELÉHO ŽIVOTA S LÁSKOU K MEDICÍNĚ. Byl jsem prvák na střední škole s „dobrovolníkem“ vyšitém na mém
+kabátu a neměl jsem tušení, jaké nemoci pacienti měli nebo jakou léčbu dostávali, ale cítil jsem se jako doktor, protože
+jsem pomáhal lidem cítit se lépe, i když jen na pár okamžiků. Tato představa o tom, co znamená být lékařem, se během
+mých let „skutečné“ práce jako doktora nezměnila, pomáhal jsem lidem odcházet z mé kanceláře s pocitem, že se cítí lépe,
+než když ke mně přišli.

scanned_pages/page_034_translated.txt

@@ -0,0 +1,25 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+WL Q e 4
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE IN A WORLD OF JOINERS
+
+q
+
+PART II
+
+A WORLD MADE FOR JOINERS
+
+Learning reading speed... Page 65 of 226 + 30%
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+WL Q e 4
+
+DAR NEPATŘIT: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENCŮ
+
+q
+
+ČÁST II
+
+SVĚT STVOŘENÝ PRO PŘIPOJENCE
+
+Učení rychlosti čtení... Strana 65 z 226 + 30%

scanned_pages/page_035_translated.txt

@@ -0,0 +1,87 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+7
+
+We Are All Born Otroverts
+
+Any attempts to understand human behavior invariably stumble over the nature/nurture dilemma, namely, which aspects of a particular behavior are innate and which are learned? We frequently encounter that duality in our daily lives: If I am easily upset, was I born hypervolatile, or has my life experience made me more sensitive to specific triggers? Am I sad because of my circumstances, or do I have an innate tendency for depression? Why do I behave this way? Is it me, or is it something I learned? Our choices and experiences can be both hardwired (nature) and acquired (nurture), to varying degrees. We consider what is hardwired to be immutable and what is acquired to be potentially modifiable, even if quite ingrained.
+
+Our communal society has instilled the belief that each of us arrives in the world with an innate urge to belong. We are told that this is in part because, since the dawn of our species, human communities have been stitched together by the belonging impulse. Without it, the cooperationdriven advantage would not have been possible. Humans, it has long been believed, are hardwired for belonging because for our prehistoric ancestors,
+
+membership in a group or tribe increased an individual’s chances of survival.
+
+Leaming reading speed
+
+While there is merit to this theory, it is only one part of a more nuanced and complex story.
+
+The truth is that we all arrive in the world alone and leave the world alone. Unlike many communal animals, human newborns remain helpless for so long that failing to connect with or attach to a caregiver greatly decreases their chances of survival. However, most scientific considerations of the attachment impulse conflate it with the desire to belong. And while that initial impulse to attach is innate—evolution’s way of ensuring our affinity to parents and other important providers—anything beyond it must be taught.
+
+Children do not naturally understand or feel attachment to a group of strangers at a young age. As infants, we don’t know anything about our circumstances, notions of space and time, or what is happening around us. Without language, we are disconnected from the information available to the verbal human, and we lack a frame of reference to organize and differentiate between our internal and external worlds. There is no clear demarcation between the self and the other. Babies don’t know anything about the relationships among the adults surrounding them, and they certainly know nothing about the many complex concepts that govern social life. In other words, they don’t exhibit any recognition of a group or their place within it.
+
+But each infant does know themself. Children are born knowing how to care for themselves by crying and fussing when they need something; however, at this young age their notions of social behavior are rudimentary, and they communicate basic needs vaguely and inefficiently.
+
+The first two years of life are spent in this solipsistic manner, where gratifications cannot be postponed, regardless of others’ needs; an infant
+
+does not understand, or care, if their mother is busy on a Zoom call at the
+
+time they demand a feeding. Then, at about age three, as the acquisition
+
+of language starts to inform their understanding of the needs and opinions
+
+Page 66 of 226 + 30%
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘIT: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+7
+
+VŠICHNI SE RODÍME JAKO OTRVERTI
+
+Jakékoli pokusy o pochopení lidského chování nevyhnutelně narazí na dilema přírody a výchovy, tedy na otázku, které
+aspekty určitého chování jsou vrozené a které jsou naučené? Tuto dualitu často zažíváme v našem každodenním životě:
+Pokud se snadno rozčiluji, jsem hypervolatilní od narození, nebo mě mé životní zkušenosti učinily citlivějším na
+konkrétní podněty? Jsem smutný kvůli svým okolnostem, nebo mám vrozenou tendenci k depresi? Proč se chovám tímto
+způsobem? Jsem to já, nebo je to něco, co jsem se naučil? Naše volby a zkušenosti mohou být jak tvrdě zakódované
+(příroda), tak získané (výchova), v různých mírách. To, co považujeme za tvrdě zakódované, považujeme za neměnné, a to,
+co je získané, za potenciálně modifikovatelné, i když je to dost hluboce zakořeněné.
+
+Naše společenská společnost vštípila víru, že každý z nás přichází na svět s vrozenou touhou patřit. Říká se nám, že to
+je částečně proto, že od počátku našeho druhu byly lidské komunity spojeny impulsem patřit. Bez něj by nebyla možná
+výhoda založená na spolupráci. Lidé, jak se dlouho věřilo, jsou tvrdě zakódováni pro patření, protože pro naše
+prehistorické předky členství ve skupině nebo kmeni zvyšovalo šance jednotlivce na přežití.
+
+Zatímco tato teorie má své opodstatnění, je to pouze jedna část složitějšího a nuancovanějšího příběhu.
+
+Pravda je, že všichni přicházíme na svět sami a odcházíme ze světa sami. Na rozdíl od mnoha společenských zvířat
+zůstávají lidská novorozeňata bezmocná tak dlouho, že selhání v navázání spojení nebo připojení k pečovateli výrazně
+snižuje jejich šance na přežití. Nicméně většina vědeckých úvah o impulzu připojení ho zaměňuje s touhou patřit. A
+zatímco ten počáteční impuls připojit se je vrozený – evoluční způsob, jak zajistit naši náklonnost k rodičům a dalším
+důležitým poskytovatelům – cokoliv nad rámec toho musí být naučeno.
+
+Děti přirozeně nerozumí nebo necítí připojení ke skupině cizinců v raném věku. Jako kojenci nevíme nic o svých
+okolnostech, představách o prostoru a čase, nebo co se kolem nás děje. Bez jazyka jsme odpojeni od informací dostupných
+verbálnímu člověku a postrádáme rámec, který by nám umožnil organizovat a rozlišovat mezi našimi vnitřními a vnějšími
+světy. Neexistuje jasné vymezení mezi já a ostatními. Miminka nevědí nic o vztazích mezi dospělými kolem nich a určitě
+nevědí nic o mnoha složitých konceptech, které řídí společenský život. Jinými slovy, nevykazují žádné uznání skupiny
+nebo svého místa v ní.
+
+Ale každé miminko zná samo sebe. Děti se rodí s vědomím, jak se o sebe postarat, tím, že pláčou a zlobí se, když něco
+potřebují; nicméně v tomto mladém věku jsou jejich představy o sociálním chování základní a komunikují základní potřeby
+vágně a neefektivně.
+
+První dva roky života trávíme tímto solipsistickým způsobem, kdy uspokojení potřeb nelze odkládat, bez ohledu na potřeby
+ostatních; miminko nechápe, nebo se nestará, jestli je jeho matka zaneprázdněná na Zoomu v době, kdy požaduje krmení.
+Poté, kolem třetího roku, jak se začíná rozvíjet jazyk, začíná to ovlivňovat jejich chápání potřeb a názorů.

scanned_pages/page_036_translated.txt

@@ -0,0 +1,93 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+of others, small children are taught to abandon the self-absorbed aspects of their behavior.
+
+Up to this point, need gratification was provided on an unconditional basis. But now, the child begins to learn that the approval of their caregivers may be contingent on the social appropriateness of their behavior.
+
+Socially harmonious concepts, such as “share,” “wait your turn,” and “let the others speak,” are drilled into children, with no explanation as to why the child should prefer the group’s needs over their own. We say, “This is how you make friends; this is the right way...,” and we reward children for communal behavior with smiles of encouragement, hugs, high fives, and various other forms of praise. Meanwhile, at the urging of caregivers, the parallel play that characterizes toddlerhood—when children in the same space are happily occupied with different things, oblivious to their peers—is gradually replaced by more interactive forms of play that require responding to others’ reactions and actions. No other cognitive behavioral conditioning occurs on this universal a scale.
+
+This well-intentioned training shapes the entire upbringing of most children. They are taught to favor the needs of the group over their impulses and come to understand the limits of their own importance relative to that of others. The growing awareness that they are no longer the center of the universe is hard for the young child to accept, but the rewards for being social compensate. Thus, the once self-centered toddler is railroaded into a life of communality.
+
+Most children absorb this social conditioning quite easily, albeit with the occasional bumps along the way. True otroverts are the exception. Even at a young age, they simply cannot subjugate their inner world for the sake of a shared experience, despite the exhortations of caregivers, teachers,
+
+and parents. The progression from unique individual to social animal
+
+Leaming reading speed
+
+does not unfold smoothly for them. Instead, it is met with the kind of misunderstanding and disapproval that tends to be levied toward anyone who does not toe the social line. This was certainly my experience.
+
+In the 1960s, it was customary for Isreali children to join the Scouts once they reached fifth grade. In many ways, this organization mimicked the American version; you met with your peer group twice a week, wore the ubiquitous Boy Scout uniform, and were instructed by the teenage team leaders on doing good deeds and sacrificing your needs for the larger good. Unlike today, at the time I was joining, it was considered the “coolest” thing to do, and anyone who did not join was looked upon as “lame” and nerdy.
+
+My parents bought me the Scout uniform with the matching scarf and leather loop to fasten it around the collar. I still remember feeling special and grown-up as I wore the uniform to the local Scout chapter. My friends and I could barely contain our excitement as we made this ritual passage from a carefree childhood to what felt at the time like our first taste of adult responsibility. We all formed a circle, sitting cross-legged on the ground as the group leader—sixteen years old—sat on a small stool and addressed us very seriously. When he finished talking about what it meant to be a junior Scout, he told us to stand at attention as he recited the pledge, and we
+
+repeated solemnly after him. It went something like this:
+
+Be always ready.
+
+Be ready to fulfill your duty.
+
+Be faithful to your country and nation. Always help others selflessly.
+
+Always keep your sacred vow.
+
+Page 69 of 226 + 3296
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÍ = Q
+
+jiných, malé děti se učí opouštět sebestředné aspekty svého chování.
+
+Až do tohoto okamžiku byla potřeba uspokojována bezpodmínečně. Ale nyní se dítě začíná učit, že schválení jejich
+pečovatelů může záviset na sociální vhodnosti jejich chování.
+
+Sociálně harmonické koncepty, jako „sdílej“, „čekej na svůj řád“ a „nech ostatní mluvit“, jsou dětem vštěpovány bez
+jakéhokoli vysvětlení, proč by mělo dítě dávat přednost potřebám skupiny před svými vlastními. Říkáme: „Takto si děláš
+přátele; to je správný způsob...,“ a odměňujeme děti za společenské chování úsměvy povzbuzení, objetími, „high fives“ a
+různými dalšími formami chvály. Mezitím, na popud pečovatelů, je paralelní hra, která charakterizuje batolecí věk—kdy si
+děti ve stejném prostoru šťastně hrají s různými věcmi, nevědomé svých vrstevníků—postupně nahrazována interaktivnějšími
+formami hry, které vyžadují reagování na reakce a činy ostatních. Žádné jiné kognitivní behaviorální podmínění se na
+této univerzální úrovni nevyskytuje.
+
+Tento dobře míněný trénink formuje celé vychování většiny dětí. Učí se dávat přednost potřebám skupiny před svými
+impulsy a přicházejí na to, jaké jsou limity jejich vlastní důležitosti ve srovnání s ostatními. Růst vědomí, že už
+nejsou středem vesmíru, je pro malé dítě těžké přijmout, ale odměny za sociální chování to kompenzují. Tak je kdysi
+sebestředné batole vmanipulováno do života ve společenství.
+
+Většina dětí toto sociální podmínění snadno vstřebává, i když se občas vyskytnou nějaké překážky. Skuteční introverti
+jsou výjimkou. I v mladém věku jednoduše nemohou podřídit svůj vnitřní svět pro společný zážitek, navzdory výzvám
+pečovatelů, učitelů a rodičů. Pokrok od jedinečné individuality k sociálnímu zvířeti se pro ně nevyvíjí hladce. Místo
+toho se setkávají s nepochopením a nesouhlasem, které bývá namířeno proti každému, kdo neodpovídá sociálním normám. To
+byla určitě má zkušenost.
+
+V šedesátých letech bylo obvyklé, že izraelské děti se připojily ke skautům, jakmile dosáhly páté třídy. V mnoha
+ohledech tato organizace napodobovala americkou verzi; setkávali jste se se svými vrstevníky dvakrát týdně, nosili jste
+všudypřítomnou skautskou uniformu a byli jste instruováni teenagery vedoucími týmu, jak vykonávat dobré skutky a
+obětovat své potřeby pro větší dobro. Na rozdíl od dneška, když jsem se připojoval, bylo to považováno za
+„nejcoolovější“ věc, a každý, kdo se nepřipojil, byl považován za „trapného“ a nerdy.
+
+Moji rodiče mi koupili skautskou uniformu s odpovídající šálou a koženým poutkem, abych si ji mohl připnout kolem límce.
+Stále si pamatuji, jak jsem se cítil zvláštně a dospěle, když jsem nosil uniformu do místní skautské skupiny. Moji
+přátelé a já jsme sotva dokázali udržet své nadšení, když jsme procházeli tímto rituálním přechodem z bezstarostného
+dětství do toho, co se v té době zdálo jako naše první ochutnávka dospělé odpovědnosti. Všichni jsme vytvořili kruh,
+seděli jsme s překříženýma nohama na zemi, zatímco vedoucí skupiny—šestnáctiletý—seděl na malém stoličce a velmi vážně
+se na nás obrátil. Když skončil s povídáním o tom, co znamená být junior skautem, řekl nám, abychom stáli v pozoru,
+zatímco recitoval přísahu, a my
+
+opakoval po něm vážně. Bylo to něco takového:
+
+Buď vždy připraven.
+
+Buď připraven splnit svou povinnost.
+
+Buď věrný své zemi a národu. Vždy bezvýhradně pomáhej ostatním.
+
+Vždy dodržuj svůj posvátný slib.

scanned_pages/page_037_translated.txt

@@ -0,0 +1,68 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+As I said the words out loud, I knew for the first time that I was different. While the other kids seemed awed by the duty being bestowed upon them, I felt only resistance. No matter how much I tried, I could not share their enthusiasm. Even though most of the other boys were my good friends, they suddenly appeared foreign and far away. For the first time, I felt deeply lonely; it was as if I were observing this ritual from a distance, rather than participating in it.
+
+That night, I told my mother I didn’t want to continue with the Scouts. She told me to give it another chance, so I went to two more meetings before dropping out, never to return. During the summers, all my friends would go to the wilderness to learn survival techniques and bond and have fun without the adults interfering. I lived a block away from where the buses picked them up very early in the morning and could hear the kids’ excited voices ring through the air as they embarked. I envied them for being so carefree and always covered my head with my pillow to drown out their voices. I knew from experience that the instant they left, the brief FOMO would dissipate into the great relief of staying behind, but it was still painful in the moment.
+
+I remember once my mother came into my room as I was lying in bed with the pillow over my head. She could not understand why I envied the kids
+
+Leaming reading speed
+
+for doing something I could have done myself, something I and I alone had chosen not to do. “Who is stopping you from going on the trip?” she asked. I could never figure out how to explain how I felt, and my mother could not understand why I couldn't be like all the other kids.
+
+I could never explain to her why I couldn’t be “normal” because I didn’t know myself. I didn’t understand why going on the kind of trip that most children only dream of—being left unsupervised with a group of peers to stay up late, pull pranks, and be rowdy—seemed so unbearable to me; I just knew 1 wouldn't be able to enjoy it the way most others did.
+
+Today I understand why my mother was so concerned. She wanted me to partake in communal activities because she—like the parents of my otrovert patients—felt anxious about my disinterest in what she considered “socialization.” She saw that I loved school and was very friendly and outgoing when I was in my comfort zone. But she worried about my inability to make my way in communities, since to her, and to most people, success in life is dependent on belonging. Eventually, she saw how collective activities left me drained and unhappy. She did not understand me, but she loved me and wanted me to be happy. And so, thankfully, she let me be the otrovert I
+
+was born to be.
+
+Page 71 of 226 + 3396
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Když jsem ta slova vyslovil nahlas, poprvé jsem si uvědomil, že jsem jiný. Zatímco ostatní děti se zdály být ohromeny
+povinností, která na ně byla uvalena, já jsem cítil jen odpor. Ať jsem se snažil jakkoli, nemohl jsem sdílet jejich
+nadšení. I když většina ostatních chlapců byli moji dobří přátelé, najednou se mi zdáli cizí a vzdálení. Poprvé jsem se
+cítil hluboce osamělý; bylo to, jako bych tento rituál pozoroval z dálky, místo abych se ho účastnil.
+
+Tu noc jsem řekl matce, že nechci pokračovat ve skautu. Řekla mi, abych tomu dal ještě jednu šanci, a tak jsem šel na
+dvě další schůzky, než jsem to vzdal a už se nevrátil. Během léta všichni moji přátelé jezdili do divočiny, aby se učili
+techniky přežití, vytvářeli si vazby a bavili se bez zásahu dospělých. Bydlel jsem blok od místa, kde je autobusy braly
+velmi brzy ráno, a mohl jsem slyšet vzrušené hlasy dětí, jak se ozývají vzduchem, když nastupují. Záviděl jsem jim, že
+jsou tak bezstarostní, a vždy jsem si zakrýval hlavu polštářem, abych potlačil jejich hlasy. Zkušenost mi říkala, že
+jakmile odejdou, krátký pocit FOMO se rozplyne v obrovské úlevě z toho, že zůstávám, ale v tu chvíli to stále bolelo.
+
+Pamatuji si, jak jednou má matka přišla do mého pokoje, když jsem ležel v posteli s polštářem přes hlavu. Nemohla
+pochopit, proč závidím dětem
+
+Učení rychlosti čtení
+
+za to, že dělají něco, co jsem mohl udělat sám, něco, co jsem si sám zvolil, že neudělám. „Kdo ti brání jet na výlet?“
+zeptala se. Nikdy jsem nedokázal vysvětlit, jak se cítím, a moje matka nemohla pochopit, proč nemohu být jako všechny
+ostatní děti.
+
+Nikdy jsem jí nedokázal vysvětlit, proč nemohu být „normální“, protože jsem to sám nevěděl. Nerozuměl jsem, proč se mi
+zdá tak nesnesitelné jet na výlet, o kterém většina dětí jen sní—být ponechán bez dozoru s partou vrstevníků, zůstávat
+vzhůru dlouho do noci, dělat žerty a být hlučný—; jen jsem věděl, že si to nebudu moci užít tak, jak to dělají většina
+ostatních.
+
+Dnes chápu, proč byla moje matka tak znepokojená. Chtěla, abych se účastnil společenských aktivit, protože ona—stejně
+jako rodiče mých otrovert pacientů—cítila úzkost z mého nezájmu o to, co považovala za „socializaci“. Viděla, že mám rád
+školu a jsem velmi přátelský a otevřený, když jsem ve své komfortní zóně. Ale obávala se mé neschopnosti orientovat se v
+komunitách, protože pro ni a pro většinu lidí je úspěch v životě závislý na patření. Nakonec viděla, jak mě kolektivní
+aktivity vyčerpávají a činí nešťastným. Nerozuměla mi, ale milovala mě a chtěla, abych byl šťastný. A tak, naštěstí, mě
+nechala být otrovertem, kterým jsem se narodil.

scanned_pages/page_038_translated.txt

@@ -0,0 +1,77 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+8
+
+A Culture That Rewards Joining
+
+Welive ina culture that puts a premium on joining. Evidence of this priority begins very early in life, when we are taught to share, play nicely with other children, and align our behavior with the behavior of those around us. When. others form a line, we are directed to stand in it. When others are talking quietly, we are told to lower our voices. When others play on the jungle gym, we are encouraged to get out of the sandbox and onto the monkey bars. Long before we are able to understand the codes of interpersonal behavior fully, we are taught to want to belong and are motivated to quickly conform to the expectations that communal life requires.
+
+Meanwhile, we are presented with endless opportunities to forge affiliations with our peers: carpools, summer camps, team sports, afterschool clubs, and so forth. Classrooms are often segmented into teams or cohorts, each assigned labels to reinforce group identity and belonging (e.g., red and blue teams). The ability to assimilate into these groups is seen as a prerequisite for healthy social and emotional development, and opting out is rarely an option.
+
+The motivation to “fit in” ramps up in early adolescence, which is when
+
+Leaming reading speed
+
+we discover (often the hard way) that disregard for the group leads to unhappiness and rejection, whereas conformity confers social rewards. The desire for popularity and social approval becomes all-encompassing, just as the criteria for inclusion into peer groups become stricter and popular cliques close ranks.
+
+This “guided joining” tapers off after age twenty or so, when groups created for us by adults (classes, after-school programs, camp, family, etc.) begin to lose externally imposed structure. With time, our growing capacity for abstract thinking allows us to join notional groups based on shared concepts and ideas, like political parties, religions, or other ideologies. This leap is the final step into full-fledged belonging.
+
+By this point, we have learned the unambiguous lesson that in adulthood, you cannot expect groups to form organically, the way they did in your high school homeroom or your college dormitory. Instead, you have to identify potential groups and make an effort to join them, or even take part in their creation.
+
+Similarly, the social ranking system changes. In childhood and adolescence, the group unofficially (and unfairly) assigns a particular social ranking to each one of the members based on the same attributes that govern all mammals’ rankings: looks, health, and size. Those mechanisms change in adulthood. Good looks continue to be an asset, but the social ranking of adults is also based on intangible status markers such as money, class, nationality, and other nebulous “qualities.” Exclusivity also plays a role: the harder the admission to the group—such as country clubs or alumni associations of elite universities—the more desirable it becomes.
+
+Most communal people spend an inordinate amount of time on “friendship maintenance,” gaining admission to and keeping up with the
+
+myriad groups they are a part of, spending time, money, and effort to be
+
+Page 75 of 226 + 34%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÍ = Q
+
+Kultura, která odměňuje připojení
+
+Žijeme v kultuře, která klade důraz na připojení. Důkazy této priority začínají velmi brzy v životě, kdy se učíme
+sdílet, hezky si hrát s ostatními dětmi a přizpůsobovat své chování chování těch kolem nás. Když ostatní tvoří frontu,
+jsme nasměrováni, abychom se do ní postavili. Když ostatní tiše mluví, říká se nám, abychom ztlumili hlasy. Když ostatní
+hrají na prolézačkách, jsme povzbuzováni, abychom opustili pískoviště a šli na hrazdu. Dlouho předtím, než jsme schopni
+plně pochopit kódy mezilidského chování, se učíme chtít patřit a jsme motivováni rychle se přizpůsobit očekáváním, která
+vyžaduje společenský život.
+
+Mezitím se nám nabízí nekonečné příležitosti k vytváření vazeb s našimi vrstevníky: sdílené jízdy, letní tábory, týmové
+sporty, zájmové kroužky a tak dále. Třídy jsou často rozděleny do týmů nebo skupin, z nichž každá dostává označení, aby
+posílila skupinovou identitu a pocit příslušnosti (např. červené a modré týmy). Schopnost asimilovat se do těchto skupin
+je považována za předpoklad zdravého sociálního a emocionálního vývoje, a možnost se odhlásit je zřídka k dispozici.
+
+Motivace „zapadnout“ se zvyšuje v rané adolescenci, kdy objevujeme (často těžkým způsobem), že ignorování skupiny vede k
+neštěstí a odmítnutí, zatímco konformita přináší sociální odměny. Touha po popularitě a sociálním schválení se stává
+všudypřítomnou, stejně jako kritéria pro zařazení do vrstevnických skupin se stávají přísnějšími a populární kliky se
+uzavírají.
+
+Toto „řízené připojení“ ustupuje po dvacátém roce, kdy skupiny vytvořené pro nás dospělými (třídy, mimoškolní programy,
+tábor, rodina atd.) začínají ztrácet externě vnucenou strukturu. S časem nám rostoucí schopnost abstraktního myšlení
+umožňuje připojit se k notional skupinám na základě sdílených konceptů a myšlenek, jako jsou politické strany,
+náboženství nebo jiné ideologie. Tento skok je posledním krokem k plnohodnotnému pocitu příslušnosti.
+
+V tomto bodě jsme se naučili jednoznačnou lekci, že v dospělosti nemůžete očekávat, že se skupiny vytvoří organicky, tak
+jako se to dělo ve vaší třídě na střední škole nebo na koleji. Místo toho musíte identifikovat potenciální skupiny a
+snažit se k nim připojit, nebo dokonce se podílet na jejich vytváření.
+
+Podobně se mění systém sociálního hodnocení. V dětství a adolescenci skupina neoficiálně (a nespravedlivě) přiděluje
+každému členu určité sociální hodnocení na základě stejných atributů, které řídí hodnocení všech savců: vzhled, zdraví a
+velikost. Tyto mechanismy se v dospělosti mění. Dobré vzezření zůstává výhodou, ale sociální hodnocení dospělých je také
+založeno na nehmotných ukazatelích statusu, jako jsou peníze, třída, národnost a další nejasné „kvality“. Exkluzivita
+také hraje roli: čím těžší je přijetí do skupiny – jako jsou country kluby nebo alumni asociace elitních univerzit – tím
+žádoucnější se stává.
+
+Většina společenských lidí tráví nepřiměřené množství času „udržováním přátelství“, získáváním přístupu a udržováním
+kontaktu s nesčetnými skupinami, jejichž součástí jsou, a vynakládají čas, peníze a úsilí, aby byli...

scanned_pages/page_039_translated.txt

@@ -0,0 +1,82 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+accepted, even where they are unwanted, and to “remain relevant“ in the way they’ve always been taught matters.
+
+On one hand, this evolution makes joining more difficult and requires a higher motivation level than ready-made childhood groups. On the other hand, it makes rejection harder to swallow. Communal people who are socially unsuccessful develop anxiety, self-esteem issues, and other mental health challenges because they have learned to equate their popularity with their sense of self.
+
+As social life becomes increasingly self-scripted, the need to belong becomes more urgent. For many communal individuals, belonging to a group —whether it’s the formal variety, like a religious congregation, or informal, like a circle of friends—provides the social support needed to ward off discomfort with the futility of life we all encounter at moments in adulthood, along with the growing awareness of the loneliness of death.
+
+For a society, communality can be especially valuable in the face of shared hardship, when any group tends to close ranks in grim determination. A calamity like a natural disaster, war, or terror is a threat to collective safety, and its arrival means individuals are often willing to make great sacrifices, and sometimes even risk their own lives, in order to save others, including strangers. This level of altruism is rare in everyday life, because the majority of the time, getting along does not necessitate great sacrifice. Greed, inequality, competition—all things that the collective tolerates and even venerates in times of plenty—become unsustainable in times of crisis. Instead, helping others and sharing burdens rather than focusing on oneself suddenly become admirable and even heroic, bringing the social rewards that financial success and elite status bring in regular times. The higher the existential threat to the group, the greater the feeling of unity, as well as the
+
+level of sacrifice, as the group calls upon each member to do their part for the
+
+Leaming reading speed
+
+collective survival.
+
+The COVID pandemic demonstrated this principle many times over. When it arrived, self-imposed restrictions of an unprecedented nature sprang up overnight. Businesses shut their doors, schools sent children home, and whole countries went into voluntary quarantine in an attempt to stop the spread of the virus. People kept six feet of distance from one another, stopped meeting in indoor spaces, and wore masks in public: both to protect themselves and out of consideration for others. Meanwhile, charitable donations and other forms of assistance such as food delivery to the elderly and homebound and telephone helplines serving the socially isolated increased dramatically, demonstrating the collective to indeed be stronger than the sum of its parts.
+
+All of which reinforces the one central, immutable cultural principle in any society at any time in history: Togetherness is preferable to aloneness. And while this is true for many people, particularly during difficult times, it is not true for otroverts, who never feel true unity with the groups to which they are assigned even while banding together with others to ensure the members’ mutual survival.
+
+Our culture puts so much stock in communality that a different stance —the otrovert stance—is understood as pathology. If we all agree there is only one right way to move through the world, the otroverts’ can only be the wrong way. Fortunately, the vast majority of people would disagree with that statement. We do not expect all people to be the same. In fact, we accept a wide variety of personalities and temperaments—and often enjoy them. Non-belonging is merely another facet of one’s personality that shapes certain experiences of being human. And yet we treat it very differently from other preferences by continuing to insist that otroverts give up their true
+
+self in favor of the collective (perhaps because so many of us did undergo
+
+Page 77 of 226 + 359
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+přijati, i když jsou nechtěni, a „zůstat relevantní“ způsobem, jakým se vždy učili, že to má význam.
+
+Na jedné straně tato evoluce ztěžuje připojení a vyžaduje vyšší úroveň motivace než hotové dětské skupiny. Na druhé
+straně ztěžuje přijímání odmítnutí. Komunitní lidé, kteří jsou sociálně neúspěšní, vyvíjejí úzkost, problémy se
+sebevědomím a další duševní výzvy, protože se naučili ztotožňovat svou popularitu se svým pocitem identity.
+
+Jak se sociální život stává stále více sepsaným, potřeba patřit se stává naléhavější. Pro mnohé komunitní jedince
+poskytuje patření do skupiny — ať už formální, jako je náboženská kongregace, nebo neformální, jako je kruh přátel —
+sociální podporu potřebnou k odvrácení nepohodlí z marnosti života, které všichni zažíváme v dospělosti, spolu s
+rostoucím uvědoměním si osamělosti smrti.
+
+Pro společnost může být komunita obzvlášť cenná tváří v tvář sdíleným těžkostem, kdy se jakákoli skupina obvykle stahuje
+dohromady s vážným odhodláním. Pohroma, jako je přírodní katastrofa, válka nebo teror, představuje hrozbu pro kolektivní
+bezpečnost, a její příchod znamená, že jednotlivci jsou často ochotni podstoupit velké oběti, a někdy dokonce riskovat
+své vlastní životy, aby zachránili ostatní, včetně cizinců. Tato úroveň altruismu je v každodenním životě vzácná,
+protože většinu času se vycházení s ostatními nevyžaduje velké oběti. Chamtivost, nerovnost, konkurence — to vše, co
+kolektiv toleruje a dokonce ctí v časech hojnosti — se stává neudržitelným v krizových obdobích. Místo toho se pomoc
+druhým a sdílení břemen, spíše než soustředění na sebe, náhle stává obdivuhodným a dokonce hrdinským, přinášejícím
+sociální odměny, které finanční úspěch a elitní status přinášejí v běžných časech. Čím větší je existenční hrozba pro
+skupinu, tím silnější je pocit jednoty, stejně jako úroveň oběti, když skupina vyzývá každého člena, aby přispěl k
+
+kolektivnímu přežití.
+
+Pandemie COVID ukázala tento princip mnohokrát. Když přišla, samonastavená omezení bezprecedentní povahy se objevila
+přes noc. Firmy zavřely své dveře, školy poslaly děti domů a celé země šly do dobrovolné karantény v pokusu zastavit
+šíření viru. Lidé dodržovali odstup šesti stop od sebe, přestali se scházet v uzavřených prostorách a nosili masky na
+veřejnosti: jak pro ochranu sebe, tak z ohledu na ostatní. Mezitím se charitativní dary a další formy pomoci, jako je
+doručování jídla starším a lidem s omezenou mobilitou a telefonní linky pro sociálně izolované, dramaticky zvýšily, což
+dokazuje, že kolektiv je skutečně silnější než součet jeho částí.
+
+To vše posiluje jeden centrální, neměnný kulturní princip v jakékoli společnosti v jakékoli době v historii: Společnost
+je lepší než osamělost. A zatímco to platí pro mnohé lidi, zejména v těžkých časech, neplatí to pro otroverty, kteří
+nikdy necítí pravou jednotu se skupinami, do kterých jsou přiřazeni, i když se spojí s ostatními, aby zajistili vzájemné
+přežití členů.
+
+NAŠE KULTURA
+
+Naše kultura klade tolik důrazu na společnost, že jiný postoj — otrovertní postoj — je chápán jako patologie. Pokud se
+všichni shodneme, že existuje pouze jeden správný způsob, jak se pohybovat světem, pak může být postoj otrovertů pouze
+tím špatným. Naštěstí by s tímto tvrzením většina lidí nesouhlasila. Neočekáváme, že všichni lidé budou stejní. Ve
+skutečnosti přijímáme širokou škálu osobností a temperamentů — a často si je užíváme. Nepatření je pouze další aspekt
+osobnosti, který formuje určité zkušenosti s tím, co znamená být člověkem. A přesto s ním zacházíme velmi odlišně než s
+jinými preferencemi, když neustále trváme na tom, aby otroverti vzdali svého pravého já ve prospěch kolektivu (možná
+proto, že tolik z nás tím prošlo).

scanned_pages/page_040_translated.txt

@@ -0,0 +1,83 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+the forced abandonment of our own innate solipsism in exchange for social acceptance).
+
+The pressure put on otroverts to conform is often exhausting and frustrating to both sides, but there is one thing it never is: effective. Indeed, I have many patients who come to me as adults still wondering why they can’t make peace with the pressure their families and society at large put on them. to go along with the expected norms.
+
+My patient T was one such case. When we first started meeting virtually, she was emotionally paralyzed, besieged by intense anxiety that made everything feel impossible. She was on numerous psychiatric drugs, to no avail, and had been bedridden for two years. When she Zoomed with me from. bed, appearing disheveled and distraught, she shook with emotion. She told me that she had always been her family’s “black sheep” because she could never do anything right. She came from a very wealthy, snobbish family made up of dutiful people who had all followed the same social rules for generations. Within the family, there were unambiguous rules about how a person should conduct their life: be reserved and never showy; have good manners; have the right kind of weekend house in the right place; and, if you were a man, work in one of a small number of approved professions. Women were to focus on lunching, which was taken as seriously as though it were a profession.
+
+T was the antithesis of all of this. From an early age, she had felt meek, diffident, and uncomfortable in her skin. She felt like her life was one long, inexorable exam, which she failed repeatedly. She understood that there was acertain “correct” way to live: a code to life that was known to others but that she simply couldn't figure out. She further thought that everyone around her, having cracked the code, was able to move easily and unerringly through life
+
+while she was always at risk of making mistakes. Her family’s rigidity about
+
+Leaming reading speed
+
+what was deemed appropriate behavior made her feel that her mere presence interfered with the others’ sense of harmony. Worse, she had grown to internalize the others’ disapproval of her difficulties. She considered herself lazy and indulgent, self-absorbed and entitled, echoing all the criticism directed at her refusal to engage in the pageantry of communal life.
+
+Over the years, T had been diagnosed with the entire gamut of mood and personality disorders. She’d been prescribed medications, magnetic stimulation of the brain, special diets, behavioral treatment, dialectical behavior therapy—a huge assortment of treatments that had only one thing in common: they did not work. She was sent to rehab programs—despite the fact that she did not drink alcohol and never did drugs. She adhered dutifully to every treatment suggestion, no matter how far-fetched, as she wanted desperately to feel better. But in a way, this only contributed to her misery, as her lack of progress was blamed entirely on her: “She is not trying enough” and “She does not want to get better.” All of which only amplified her anxiety and left her with an increasing sense of being misaligned with the world around her, making it very hard to function.
+
+She doubted every thought or feeling she had and was paralyzed by fear of certain failure. She’d tried to have a career, earning an MBA and a job in real estate investment, but felt profoundly disconnected from the groups of students and colleagues she encountered. Eventually, she left that position and started isolating herself for longer stretches. At a certain point, even meeting a neighbor in the hallway became too much for her. She retreated into her apartment and, other than therapy—of which she’d had a lot—had little contact with the outside world. Her doctors concluded that she was “afraid of life.” Sadly, the last assumption was actually the first accurate one. But since it came at the end of long therapeutic efforts, it was stated as a
+
+verdict rather than a diagnosis—an admission of failure in treating her rather
+
+Page 79 of 226 + 37%
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+(nucené opuštění našeho vlastního vrozeného solipsismu výměnou za sociální přijetí).
+
+Tlak, který je vyvíjen na otroverty, aby se přizpůsobili, je často vyčerpávající a frustrující pro obě strany, ale je tu
+jedna věc, která nikdy není: efektivní. Opravdu mám mnoho pacientů, kteří ke mně přicházejí jako dospělí a stále se
+ptají, proč se nemohou smířit s tlakem, který na ně vyvíjejí jejich rodiny a společnost jako celek, aby se přizpůsobili
+očekávaným normám.
+
+Můj pacient T byl jedním takovým případem. Když jsme se poprvé začali setkávat virtuálně, byla emocionálně paralyzovaná,
+obklopena intenzivní úzkostí, která jí všechno činila nemožným. Byla na mnoha psychiatrických lécích, bez úspěchu, a
+byla upoutaná na lůžko po dobu dvou let. Když se se mnou spojila přes Zoom z postele, vypadala neupraveně a rozrušeně,
+třásla se emocemi. Řekla mi, že vždy byla „černou ovcí“ své rodiny, protože nikdy nedokázala nic udělat správně.
+Pocházela z velmi bohaté, snobské rodiny složené z povinných lidí, kteří po generace dodržovali stejná sociální
+pravidla. V rámci rodiny existovala jednoznačná pravidla o tom, jak by se měl člověk chovat: být rezervovaný a nikdy
+neokázalý; mít dobré způsoby; mít správný víkendový dům na správném místě; a pokud byl muž, pracovat v jedné z mála
+schválených profesí. Ženy se měly soustředit na oběd, což bylo bráno stejně vážně, jako by to byla profese.
+
+T byla antitezí toho všeho. Od útlého věku se cítila slabá, plachá a nepohodlná ve své kůži. Měla pocit, že její život
+je jedním dlouhým, neúprosným zkoušením, které opakovaně selhávala. Chápala, že existuje určitý „správný“ způsob, jak
+žít: kód k životu, který byl znám ostatním, ale ona ho prostě nedokázala rozluštit. Dále si myslela, že všichni kolem
+ní, kteří kód rozluštili, se dokázali snadno a bezchybně pohybovat životem, zatímco ona byla vždy v riziku, že udělá
+chybu. Rigidita její rodiny ohledně toho, co bylo považováno za vhodné chování, jí dávala pocit, že její pouhá
+přítomnost narušuje pocit harmonie ostatních. Co bylo horší, začala internalizovat nesouhlas ostatních s jejími
+obtížemi. Považovala se za lenivou a rozmazlenou, sebestřednou a oprávněnou, odrážející veškerou kritiku směřující k
+jejímu odmítnutí zapojit se do okázalosti společenského života.
+
+V průběhu let byla T diagnostikována s celou škálou poruch nálady a osobnosti. Byly jí předepsány léky, magnetická
+stimulace mozku, speciální diety, behaviorální terapie, dialektická behaviorální terapie – obrovský sortiment léčeb,
+které měly jen jednu společnou věc: nefungovaly. Byla poslána na rehabilitační programy – přestože nepila alkohol a
+nikdy nebrala drogy. Pečlivě dodržovala každé doporučení léčby, bez ohledu na to, jak absurdní, protože zoufale chtěla
+cítit se lépe. Ale tímto způsobem to jen přispívalo k její neštěstí, protože její nedostatek pokroku byl zcela sváděn na
+ni: „Nesnaží se dost“ a „Nechce se uzdravit.“ To vše jen zesilovalo její úzkost a zanechávalo ji s rostoucím pocitem, že
+je v nesouladu se světem kolem ní, což jí velmi ztěžovalo fungování.
+
+POCHYBY O VŠEM
+
+Pochybovala o každé myšlence nebo pocitu, které měla, a byla paralyzována strachem z nevyhnutelného neúspěchu. Snažila
+se mít kariéru, získala titul MBA a práci v oblasti investic do nemovitostí, ale cítila se hluboce odpojená od skupin
+studentů a kolegů, se kterými se setkávala. Nakonec opustila tuto pozici a začala se na delší dobu izolovat. V určitém
+okamžiku se pro ni stalo i setkání se sousedem na chodbě příliš. Uchýlila se do svého bytu a kromě terapie—které měla
+hodně—měla jen málo kontaktu s vnějším světem. Její lékaři dospěli k závěru, že se „bojí života.“ Bohužel, poslední
+předpoklad byl vlastně první přesný. Ale protože přišel na konci dlouhých terapeutických snah, byl uveden jako
+
+verdikt spíše než diagnóza—přiznání selhání v její léčbě.

scanned_pages/page_041_translated.txt

@@ -0,0 +1,90 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+than a direction for future treatment.
+
+But she never lost the motivation to find a way through. I’d been recommended as a psychiatrist who could help people considered resistant to treatment, and at first, she believed in me just as she had believed in every doctor who came before me, which is to say, not very much. She knew that at the deepest level, none of them truly understood her, but she also couldn’t help but chastise herself for being misunderstood. She told me, “I am not good at anything. I am a freak.” To which I replied, “You are very good at one thing—namely, staying in bed.” Her response? “Doctor, reverse psychology has been tried plenty. It does not work on me: my entire psychology is already reversed.”
+
+I told her that I meant it seriously. She’d been telling herself she could not do anything, but she was actually very good at staying in bed. It was not good. for her, but she was undeniably committed to it. Most people cannot stay in bed for long, uninterrupted periods. “It’s helpful,” I explained, “to find at least one thing that you are good at or at least consistent in. Staying in bed is your superpower.”
+
+She thought about it, and a little smile crept onto her face before she said, “am a staying-in-bed specialist... the best!”
+
+“Yes,” I said. “You've perfected it into an art form.”
+
+This was the first small step in what eventually became a new life for T. Over many months and many conversations, she started realizing that staying in bed to avoid life had not succeeded in easing her suffering. This opened her up to the notion that her sense of non-belonging was actually the cause rather than the outcome of her lifelong struggles and that she would never be at peace until she learned to understand and accept this aspect of who she was. At one point, I asked her if she could think of an environment (other than her bed) that made her happy. She replied that the best time of her
+
+Leaming reading speed
+
+life was when she had traveled alone to the South Pacific islands and spent her days scuba diving and swimming in the sea.
+
+When I suggested that perhaps it was not the best choice to continue living “landlocked” in the northeast of the country, she insisted that her misery was within her and therefore followed her everywhere. No matter where she went, she claimed, she could never break free from the idea that everyone around her was judging and criticizing her. I disagreed.
+
+All otroverts have an internal rebellious streak—a kind of shield against indoctrination—which allows them to live as their true selves even in the face of societal pressure. But for those like T, whose rebellious streak had been crushed by a strict, uncompromising family, the inability to be indoctrinated makes life even more difficult. It is akin to the experience of someone born into a very religious family and community who secretly cannot believe ina god. No matter how hard they try, it does not happen. They can pray and go through the religious motions, but inside they feel like frauds. T thought that being an outsider despite having no perceivable “social faults” had to be the product of some personal failing that she needed to find a way to overcome. To her family, her decision not to get married or have children and her desire to live on a South Pacific island seemed capricious, impulsive, or just evidence of her willful resistance to the notion of living the life they expected. She had become convinced that she was too damaged to ever be able to master the rules of social engagement, which eventually grew so overwhelming that she dropped out altogether.
+
+We spent the next year or so considering the possibility that even though a group of people—in this case, her family—agrees on a certain way of being and behaving, it isn’t necessarily the only way. She came to understand that whatever her close circle might have expected of her, she was in no way
+
+compelled to comply—that she was allowed to have her own point of view
+
+Page 82 of 226 + 389
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOUTANCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+než jen směr pro budoucí léčbu.
+
+Ale nikdy neztratila motivaci najít cestu ven. Byla mi doporučena jako psychiatrička, která by mohla pomoci lidem
+považovaným za odolné vůči léčbě, a zpočátku mi věřila stejně jako každému lékaři, který přišel přede mnou, což znamená,
+že moc ne. Věděla, že na nejhlubší úrovni ji nikdo z nich skutečně nechápal, ale také se nemohla ubránit tomu, aby se
+nevyčítala za to, že je nepochopena. Řekla mi: „Nejsem dobrá v ničem. Jsem podivínka.“ Na což jsem odpověděl: „Jsi velmi
+dobrá v jedné věci – totiž v ležení v posteli.“ Její reakce? „Doktore, obrácená psychologie byla zkoušena mnohokrát. Na
+mě to nefunguje: moje celá psychologie je už obrácená.“
+
+Řekl jsem jí, že to myslím vážně. Říkala si, že nemůže nic dělat, ale ve skutečnosti byla velmi dobrá v ležení v
+posteli. Nebylo to pro ni dobré, ale nepopiratelně se tomu věnovala. Většina lidí nemůže dlouho, bez přerušení, ležet v
+posteli. „Je užitečné,“ vysvětlil jsem, „najít alespoň jednu věc, v níž jsi dobrá nebo alespoň konzistentní. Ležení v
+posteli je tvá super síla.“
+
+Zamyslela se nad tím a na její tvář se vkradl malý úsměv, než řekla: „Jsem specialistka na ležení v posteli... ta
+nejlepší!“
+
+„Ano,“ řekl jsem. „Dokonale jsi to přetvořila v umění.“
+
+To byl první malý krok k tomu, co se nakonec stalo novým životem pro T. Během mnoha měsíců a mnoha rozhovorů začala
+chápat, že ležení v posteli, aby se vyhnula životu, jí nepomohlo zmírnit její utrpení. To ji otevřelo myšlence, že její
+pocit nepatření byl ve skutečnosti příčinou, nikoli následkem jejích celoživotních bojů, a že nikdy nenajde klid, dokud
+se nenaučí chápat a přijímat tuto část toho, kým je. V jednom okamžiku jsem se jí zeptal, jestli si dokáže vzpomenout na
+prostředí (kromě její postele), které ji dělalo šťastnou. Odpověděla, že nejlepší čas jejího života byl, když sama
+cestovala na ostrovy v Tichém oceánu a trávila dny potápěním a plaváním v moři.
+
+Když jsem navrhl, že možná není nejlepší volbou pokračovat v životě „uzamčeném“ na severovýchodě země, trvala na tom, že
+její neštěstí je uvnitř ní a proto ji následuje všude. Ať šla kamkoli, tvrdila, že se nikdy nemohla osvobodit od
+myšlenky, že ji všichni kolem soudí a kritizují. Nesouhlasil jsem.
+
+VŠICHNI OTROVERTI mají vnitřní rebelský prvek – jakýsi štít proti indoktrinaci – který jim umožňuje žít jako jejich
+pravé já i tváří v tvář společenskému tlaku. Ale pro ty jako T, jejichž rebelský prvek byl potlačen přísnou,
+nekompromisní rodinou, neschopnost být indoktrinován činí život ještě obtížnějším. Je to podobné zkušenosti někoho, kdo
+se narodil do velmi náboženské rodiny a komunity, a kdo tajně nemůže uvěřit v Boha. Ať se snaží jakkoli, neděje se to.
+Mohou se modlit a procházet náboženskými rituály, ale uvnitř se cítí jako podvodníci. T si myslela, že být outsiderem,
+přestože nemá žádné zjevné „společenské nedostatky“, musí být výsledkem nějakého osobního selhání, které musí překonat.
+Její rodině se její rozhodnutí nevzít si a nemít děti a touha žít na ostrově v Tichém oceánu zdály svévolné, impulzivní
+nebo prostě důkazem její vůle odporovat představě o životě, který od ní očekávali. Byla přesvědčena, že je příliš
+poškozená na to, aby kdy dokázala ovládnout pravidla společenského zapojení, což se nakonec stalo tak ohromujícím, že se
+úplně stáhla.
+
+Strávili jsme následující rok nebo tak zvažováním možnosti, že i když skupina lidí – v tomto případě její rodina –
+souhlasí s určitým způsobem bytí a chování, nemusí to být nutně jediný způsob. Pochopila, že ať už její blízké okolí
+očekávalo cokoliv, nebyla nijak
+
+donucena se podřídit – že měla právo mít svůj vlastní názor.

scanned_pages/page_042_translated.txt

@@ -0,0 +1,80 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+even if the rest saw things differently, and that her otherness was neither a mental disorder not a moral failing: it was simply part of her natural wiring.
+
+Otroverts like T find many basic tenets of communal life difficult and even baffling. These may include the commonly held notion that celebrations must necessarily involve gathering many people together in public, that the majority is usually right, that teamwork is important for progress, that it’s more important to be popular than it is to be authentic, and that longheld, shared beliefs and traditions about the “right” way to behave and move through life are universally valuable.
+
+This chronic tension between what the world believes and what the otrovert knows to be true is part of the reason why otroverts tend to present with a complex of seemingly unrelated difficulties—in T’s case, isolation, depression, and lack of motivation to engage in life, along with a host of nonspecific somatic complaints including nausea, back pain, and intermittently severe abdominal cramps. Since none of these could be explained by any objective finding, she was instead diagnosed with a somatic disorder—meaning she was also (according to her doctors) inventing physical ailments. Indeed, the sum of her symptoms presented an irresistible temptation for her clinicians to label her suffering a psychiatric disorder.
+
+Her doctor had concluded that she was “afraid of life,” yet had any of them taken the time to explore the nature of those fears, they would have discovered that what T was actually afraid of was communal life. In particular, she feared being made to feel like there was something wrong with her every time she diverged from the rules about what was deemed socially acceptable.
+
+To be clear, the fact that one is an otrovert does not necessarily mean that one isn’t also suffering from a psychiatric disorder or experiencing
+
+some other mental health challenge. But in the vast majority of cases, the
+
+Leaming reading speed
+
+sense of non-belonging is the common thread in all their difficulties. Once otroversion is identified, everything rapidly becomes clear. Indeed, once we determined that T was an otrovert, we shifted to a new approach. The main focus of all past efforts had been getting her to be a normative member of the community, a common if misguided goal when working with otroverts. In fact, most psychological treatments for a wide range of problems aim to increase personal comfort with oneself and one’s environment. In communal people, these two objectives are usually harmonious, and even synergistic: feeling more comfortable with themself helps the communal person feel more comfortable in their environment, and vice versa. In otroverts, however, the two spheres are often unsynchronized; the more comfortable an otrovert is with their inner self, the less comfortable they are in their social environment. Because the otrovert will never feel truly comfortable in a social world designed for joiners, the goal is to address their personal emotional comfort rather than try to “socialize” them.
+
+When I suggested that T take a trip to an island with the right color of sand and water, her old fear, expressed to me a year earlier, reared its head again. “I will only prove to myself that I am unhappy everywhere I go,” she said. I was also concerned about that possibility, but I knew she needed to do something to break the paralysis she was currently experiencing, and where better than a place and a setting where she already knew she felt comfortable? She was no longer on speaking terms with her family by that point, so there was no collective from which she had to fear judgment, and no pressure to justify her plan. In that sense, she was free to do as she chose ina way many people are not.
+
+The decision was made. As so often happens in psychiatric treatment, most of the work had already happened beforehand, in T’s unconscious mind.
+
+This allowed her to go from lying in bed one day to getting on a plane to the
+
+Page 84 of 226 + 3996
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAŘÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+I když ostatní viděli věci jinak, a že její odlišnost nebyla ani duševní poruchou, ani morálním selháním: byla to
+jednoduše součást její přirozené výbavy.
+
+Otroverti jako T považují mnoho základních principů společenského života za obtížné a dokonce matoucí. Mezi ně může
+patřit běžně sdílená představa, že oslavy nutně zahrnují shromáždění mnoha lidí na veřejnosti, že většina má obvykle
+pravdu, že týmová práce je důležitá pro pokrok, že je důležitější být populární než být autentický, a že dlouho sdílené
+víry a tradice o „správném“ způsobu chování a pohybu životem jsou univerzálně cenné.
+
+Tato chronická tenze mezi tím, co svět věří, a tím, co otrovert ví, že je pravda, je jedním z důvodů, proč otroverti
+obvykle vykazují komplex zdánlivě nesouvisejících obtíží – v T. případě izolaci, depresi a nedostatek motivace zapojit
+se do života, spolu s řadou nespecifických somatických stížností, včetně nevolnosti, bolesti zad a občasně silných křečí
+v břiše. Protože žádný z těchto symptomů nemohl být vysvětlen žádným objektivním nálezem, byla místo toho
+diagnostikována se somatickou poruchou – což znamenalo, že také (podle jejích lékařů) vymýšlela fyzické potíže.
+Skutečně, součet jejích symptomů představoval neodolatelnou pokušení pro její kliniky označit její utrpení jako
+psychiatrickou poruchu.
+
+Její lékař dospěl k závěru, že se „bojí života“, přestože kdyby si některý z nich vzal čas na prozkoumání povahy těchto
+strachů, zjistili by, že to, čeho se T skutečně bála, byl společenský život. Zejména se obávala, že se bude cítit, jako
+by s ní bylo něco v nepořádku pokaždé, když se odchýlila od pravidel o tom, co je považováno za sociálně přijatelné.
+
+Abychom byli jasní, fakt, že je někdo otrovert, neznamená nutně, že netrpí také psychiatrickou poruchou nebo nezažívá
+nějakou jinou výzvu v oblasti duševního zdraví. Ale ve většině případů je pocit nepatření společným vláknem ve všech
+jejich obtížích. Jakmile je otroverze identifikována, vše se rychle vyjasní. Skutečně, jakmile jsme určili, že T je
+otrovert, přešli jsme na nový přístup. Hlavním cílem všech předchozích snah bylo dostat ji, aby se stala normativním
+členem komunity, což je běžný, i když mylný cíl při práci s otroverty. Ve skutečnosti většina psychologických terapií
+pro širokou škálu problémů usiluje o zvýšení osobního pohodlí se sebou samým a svým prostředím. U společenských lidí
+jsou tyto dva cíle obvykle harmonické a dokonce synergické: cítit se pohodlněji se sebou pomáhá společenskému člověku
+cítit se pohodlněji ve svém prostředí, a naopak. U otrovertů jsou však tyto dvě sféry často nesynchronizované; čím
+pohodlněji se otrovert cítí se svým vnitřním já, tím méně pohodlně se cítí ve svém sociálním prostředí. Protože se
+otrovert nikdy nebude cítit skutečně pohodlně ve světě navrženém pro připojené, cílem je zaměřit se na jejich osobní
+emocionální pohodlí, spíše než se je snažit „socializovat“.
+
+KDYŽ JSEM NAVRHL, ABY T VYRAZILA NA CESTU NA OSTROV S ODPOVÍDAJÍCÍ BARVOU PÍSKU A VODY, JEJÍ STARÁ HRUZA, VYJÁDŘENÁ MI O
+ROK DŘÍVE, SE ZNOVU OBJEVILA. „Jen si dokážu, že jsem nešťastná všude, kam jdu,“ řekla. O tuto možnost jsem se také
+obával, ale věděl jsem, že potřebuje něco udělat, aby přerušila paralýzu, kterou v současnosti zažívala, a kde jinde než
+na místě, kde už věděla, že se cítí pohodlně? V té době už nebyla v kontaktu se svou rodinou, takže se nemusela obávat
+kolektivního hodnocení a nebyl na ni vyvíjen tlak, aby svůj plán obhajovala. V tomto smyslu byla svobodná, aby jednala
+podle svého, způsobem, jakým to mnozí lidé nemohou.
+
+Rozhodnutí bylo učiněno. Jak to často bývá v psychiatrické léčbě, většina práce se už odehrála předtím, v Tině nevědomí.
+
+To jí umožnilo přejít z ležení v posteli jednoho dne k nastoupení do letadla.

scanned_pages/page_043_translated.txt

@@ -0,0 +1,59 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q Aa
+
+Caribbean (closer than the South Pacific, with the same calming effect) the next. The moment for action had arrived, and she had taken it. She rented a place for a month and ended up staying six. Then T came back to the United States, sold her apartment, and moved to that island.
+
+Obviously, I present here the nutshell version of the treatment. The longer version is more complicated, and fraught with ups and downs, all of which led to her eventual realization that while no one among her family or friends approved of her finding her calling as a diving instructor on a Caribbean island, that didn’t make her choice invalid. She discovered a life that could make her happy, and that was enough.
+
+Otroverts share likes and dislikes with all people—some like the beach and some like the mountains, so to speak. It’s in the realm of communal likes and dislikes where the divergence can be vast, as T experienced. Being unable to join (or genuinely partake in) what others visibly enjoy makes someone like T question their judgment, which can trigger overwhelming self-doubt or even paralysis, as it did for her. In a society governed by a set of collective
+
+rules and norms dictating the “right” way to live, it can be very hard to
+
+Leaming reading speed
+
+entertain the idea that perhaps you and the group are both “right.” Of course, there is no one way to live and act and be, and the otrovert way is just another way, rather than the wrong way.
+
+For an otrovert, accepting what we think of as the clichéd statement “It’s okay to be you” is actually a monumental shift. So many of us otroverts have, like T, lived our whole lives with the experience of being misunderstood, and often judged by the group. When otroverts finally reach a place of understanding that there is nothing wrong with who they are, it is cathartic in a truly profound way.
+
+With the realization that you don’t need to force yourself to be someone you are not in order to be happy, otroverts can give themselves permission to opt out of things that cause discomfort and, in doing so, allow their authentic selves to thrive. They learn to connect even more powerfully with individuals, enjoying even deeper and more loving relationships with people they feel close to. They learn that while the world may be primarily designed
+
+for joiners, joining isn’t actually mandatory for happiness.
+
+Page 86 of 226 + 41%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+Karibik (blíže než Jižní Pacifik, se stejným uklidňujícím účinkem) byl dalším krokem. Nastal čas jednat, a ona toho
+využila. Pronajala si místo na měsíc a nakonec zůstala šest. Poté se T vrátila do Spojených států, prodala svůj byt a
+přestěhovala se na ten ostrov.
+
+Samozřejmě, že zde představuji zhuštěnou verzi příběhu. Delší verze je složitější a plná vzestupů a pádů, které vedly k
+jejímu konečnému uvědomění, že i když nikdo z její rodiny nebo přátel neschvaloval její rozhodnutí stát se instruktorkou
+potápění na karibském ostrově, to neznamenalo, že její volba je neplatná. Objevila život, který ji mohl učinit šťastnou,
+a to stačilo.
+
+Otroverti sdílejí s ostatními lidmi oblíbené a neoblíbené věci – někteří mají rádi pláž a někteří hory, tak řečeno. V
+oblasti společných preferencí a antipatií může být rozpor obrovský, jak T zažila. Neschopnost připojit se (nebo se
+skutečně zúčastnit) toho, co ostatní viditelně užívají, nutí někoho jako T zpochybňovat svůj úsudek, což může vyvolat
+ohromující pochybnosti o sobě nebo dokonce paralýzu, jak se to stalo jí. Ve společnosti řízené souborem kolektivních
+pravidel a norem, které určují „správný“ způsob života, může být velmi obtížné připustit, že možná vy i skupina jste oba
+„správní“. Samozřejmě, že neexistuje jeden způsob, jak žít, jednat a být, a způsob otroverta je jen jiný způsob, nikoli
+špatný způsob.
+
+Pro otroverta je přijetí toho, co považujeme za klišé „Je v pořádku být sám sebou“, ve skutečnosti monumentální změnou.
+Tolik z nás otrovertů, jako T, prožilo celý svůj život s pocitem, že jsou nepochopeni, a často posuzováni skupinou. Když
+otroverti konečně dosáhnou místa porozumění, že na tom, kým jsou, není nic špatného, je to vskutku hluboce katarzní.
+
+S uvědoměním, že se nemusíte nutit být někým, kým nejste, abyste byli šťastní, mohou si otroverti dovolit vyhnout se
+věcem, které způsobují nepohodlí, a tím umožnit svým autentickým já vzkvétat. Učí se ještě silněji spojovat s
+jednotlivci, užívají si ještě hlubší a láskyplnější vztahy s lidmi, se kterými se cítí blízko. Učí se, že i když je svět
+primárně navržen pro připojené, připojení není ve skutečnosti povinné pro štěstí.

scanned_pages/page_044_translated.txt

@@ -0,0 +1,75 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+9
+
+The Fallacy of Fitting In
+
+Think of a very simple creature, an amoeba, for example. It lives in the same world as we do but has a different experience. Devoid of any specialized sensory structures or brain, this unicellular organism lives a very simple life. It has no relationship or kinship to any other creature. It has no fear of the future or memories of the past. It just exists, and after a while, it either dies or is divided into two new amoebas. Even nonhuman primates, which have large brains and live in complex societies, understand their social worlds through unconscious, instinctive means. Though they do forge social groupings and hierarchies, they differentiate between “us” and “not us” based. on surface characteristics such as how another animal smells, looks, or sounds, rather than relying on abstract concepts to govern social life. Humans, on the other hand, can make sophisticated assumptions about the workings of the social universe, including where and how we fit into it. Our advantage is related to the fact that we possess certain mental faculties that are distinct from those of all other animals, broadly defined as consciousness. Our consciousness frees us from reliance on basic instincts
+
+and allows us to form groups on the basis of chosen preferences, values,
+
+Leaming reading speed
+
+or ideologies rather than the shared physical characteristics other primates use to determine whether another is “one of us.” Our consciousness allows us to act and plan in ways that go beyond the instinctual; we may still act on instinct, but with the awareness that we are doing so. This lends us the capacity for highly advanced behavioral adaptability: in other words, the ability to modulate our behavior in order to “fit in” with everyone around us.
+
+Consciousness then combines with language to enable cooperation, collaboration, and the transmission of sophisticated and detailed information across large groups.
+
+Since we can never truly know how another person will behave at any moment, we have developed complex and sophisticated ways of surviving together despite having individual minds and needs. For example, the many, often conflicting, individual choices we each make when interacting in society could, in theory, cause discordant behaviors and friction. Human consciousness supplies us with shared norms and principles that inform how we must behave in order to preserve harmony in any given social interaction. In order to partake in the social flow of life, we have to learn those organizing principles and incorporate them into our everyday routines, which is the function of socialization.
+
+In a group, mutual adherence to these organizing principles, or standards of behavior, reduces friction and provides us with a sense of togetherness. But these standards also serve another, equally important function: organizing principles allow us to process a vast number of behavioral choices at any given moment, while also ensuring a certain degree of predictability in our experiences with our fellow humans. To give a trivial example, when someone asks us for a glass of water, we can react in any one of many possible ways: we can walk away, throw the water in their face, or tell them we’d
+
+rather not. This example may seem absurd, but without clear rules about
+
+Page 89 of 226 + 4296
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAŘÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+9
+
+FALACIE PŘIZPŮSOBENÍ
+
+Představte si velmi jednoduchou bytost, například amébu. Žije ve stejném světě jako my, ale má jinou zkušenost. Bez
+jakýchkoli specializovaných smyslových struktur nebo mozku žije tento jednobuněčný organismus velmi jednoduchý život.
+Nemá žádný vztah ani příbuzenství s jinou bytostí. Nemá strach z budoucnosti ani vzpomínky na minulost. Jen existuje, a
+po nějaké době buď umře, nebo se rozdělí na dvě nové améby. I nehumánní primáti, kteří mají velké mozky a žijí ve
+složitých společnostech, chápou své sociální světy prostřednictvím nevědomých, instinktivních prostředků. Ačkoli
+vytvářejí sociální skupiny a hierarchie, rozlišují mezi „nás“ a „ne nás“ na základě povrchových charakteristik, jako je
+to, jak jiná zvířata voní, vypadají nebo zní, spíše než aby se spoléhali na abstraktní pojmy, které by řídily sociální
+život. Lidé na druhé straně mohou vytvářet sofistikované předpoklady o fungování sociálního vesmíru, včetně toho, kde a
+jak se do něj vejdeme. Naše výhoda souvisí s tím, že disponujeme určitými mentálními schopnostmi, které se liší od
+schopností všech ostatních zvířat, široce definovanými jako vědomí. Naše vědomí nás osvobozuje od závislosti na
+základních instinktech
+
+a umožňuje nám vytvářet skupiny na základě vybraných preferencí, hodnot
+
+nebo ideologií, spíše než na základě sdílených fyzických charakteristik, které používají jiní primáti k určení, zda je
+někdo „jedním z nás“. Naše vědomí nám umožňuje jednat a plánovat způsoby, které přesahují instinktivní chování; můžeme
+stále jednat na základě instinktu, ale s vědomím, že to děláme. To nám dává schopnost vysoce pokročilé behaviorální
+adaptability: jinými slovy, schopnost modifikovat naše chování, abychom se „přizpůsobili“ všem kolem nás.
+
+Vědomí se tedy spojuje s jazykem, aby umožnilo spolupráci, kolaboraci a přenos sofistikovaných a podrobných informací
+napříč velkými skupinami.
+
+Jelikož nikdy nemůžeme skutečně vědět, jak se jiná osoba bude chovat v jakémkoli okamžiku, vyvinuli jsme složité a
+sofistikované způsoby, jak společně přežít, i když máme individuální mysli a potřeby. Například mnohé, často konfliktní,
+individuální volby, které každý z nás dělá při interakci ve společnosti, by teoreticky mohly způsobit nesouladné chování
+a tření. Lidské vědomí nám poskytuje sdílené normy a principy, které informují o tom, jak se musíme chovat, abychom
+zachovali harmonii v jakékoli dané sociální interakci. Abychom se mohli podílet na sociálním toku života, musíme se
+naučit tyto organizační principy a začlenit je do našich každodenních rutin, což je funkce socializace.
+
+Ve skupině vzájemné dodržování těchto organizačních principů, nebo standardů chování, snižuje tření a poskytuje nám
+pocit sounáležitosti. Tyto standardy však také slouží jinému, stejně důležitému účelu: organizační principy nám umožňují
+zpracovávat obrovské množství behaviorálních voleb v jakémkoli daném okamžiku, zatímco také zajišťují určitou míru
+předvídatelnosti v našich zkušenostech s ostatními lidmi. Abychom uvedli triviální příklad, když nás někdo požádá o
+sklenici vody, můžeme reagovat jakýmkoli z mnoha možných způsobů: můžeme odejít, hodit mu vodu do obličeje, nebo mu
+říct, že bychom raději ne. Tento příklad se může zdát absurdní, ale bez jasných pravidel o

scanned_pages/page_045_translated.txt

@@ -0,0 +1,84 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+what constitutes appropriate behavior, consider the amount of information we would need to process in order to arrive at the expected result: giving the thirsty individual a glass of water.
+
+These organizing principles can be either universal, or local.
+
+Universal organizing principles are shared among all humans regardless of group membership or culture. We exercise restraint of impulses, we speak at a particular volume, we use recognizable facial expressions, and so forth. Those universal cues apply to everyone equally, and the assumption that everyone will abide by them provides us with a certain level of predictability even in situations that are very different from those we are accustomed to; it’s how we can be relatively certain that we will not get water thrown in our face by a person who is unfamiliar to us. Social acceptance is conditioned on adherence to universal organizing rules; hence, children are expected to acquire the basics relatively quickly so as to not be shunned by their cohort.
+
+Local organizing principles are the particular customs shared among discrete groups of people. Whether a group coheres around nationality, vocation, social class, race, religion, hobbies, politics, or any other shared identity, that group is governed by specific unwritten or even written rules. However, membership in these groups is quite fluid; the same individual often moves in and out of various circles and, in doing so, modifies their behavior according to the prevailing local principles (what a sociologist might refer to as “code switching”). When joining a new group, we need to learn these local principles quickly, even as the universal ones remain generally the same regardless of where we find ourselves.
+
+Without organizing principles, each of us would face a deluge of choices in each and every social interaction. We would have to invest an inordinate amount of emotional energy to imagine what others think about our
+
+behavior and about us to “make sure” that we are socially okay. All our
+
+Leaming reading speed
+
+decisions and interactions would be enveloped in paralyzing doubt.
+
+The otrovert is generally aware of universal organizing principles but often struggles to comprehend local ones, which can present challenges, the major one being that irrespective of how familiar or routine a situation is— say, walking to work in the morning, going to the neighborhood market, and even walking leisurely on the promenade or in the park—the presence of a group, even a familiar group, renders its rules unfamiliar to the otrovert. It gets even worse for otroverts when there is also a need for coordination, such as waiting in line, entering and leaving a busy department store, or weaving one’s way through the crowds. I sometimes think of it like performing with a dance troupe without knowing the choreography—a situation in which one can only look anxiously at the other members and try to mimic their movements.
+
+These organizing principles allow most people to practice “normal” behavior without apparent difficulties. But what does “normal” mean? Surprisingly, there is no consensus regarding what it takes to be considered normal, which is problematic for anyone who thinks differently. There is no clear psychiatric definition of “normal,” which leaves it up to the collective to decide what and who is “abnormal.”
+
+The best definition of “normal” that I’ve encountered is being predictable to others. For the social contract to succeed, every member of the collective needs to meet a “threshold trust” with all the rest. And we assess trust by degrees of predictability. Predictability is generally benevolent and helpful; it is meant to ease social integration and manage the tension that can arise ina group of mingling strangers. Even though others cannot read our thoughts or foresee our intentions, we do our best to reassure them of our good intentions by behaving in a way they expect.
+
+That is true for most interpersonal engagement in everyday life. The
+
+Page 91 of 226 + 4396
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Co tvoří vhodné chování, zvažte množství informací, které bychom museli zpracovat, abychom dospěli k očekávanému
+výsledku: dát žíznivému jedinci sklenici vody.
+
+Tyto organizační principy mohou být buď univerzální, nebo místní.
+
+Univerzální organizační principy jsou sdíleny mezi všemi lidmi bez ohledu na členství ve skupině nebo kulturu. Cvičíme
+se v ovládání impulsů, mluvíme určitou hlasitostí, používáme rozpoznatelné výrazy obličeje a tak dále. Tyto univerzální
+signály platí pro všechny stejně a předpoklad, že je každý dodržuje, nám poskytuje určitou úroveň předvídatelnosti i v
+situacích, které jsou velmi odlišné od těch, na které jsme zvyklí; tak víme, že se relativně jistě nedočkáme, že nám
+někdo, kdo nám není známý, hodí vodu do obličeje. Sociální přijetí je podmíněno dodržováním univerzálních organizačních
+pravidel; proto se očekává, že děti si základy osvojí relativně rychle, aby nebyly odmítány svým vrstevníkům.
+
+Místní organizační principy jsou konkrétní zvyky sdílené mezi jednotlivými skupinami lidí. Ať už se skupina soustředí
+kolem národnosti, povolání, sociální třídy, rasy, náboženství, koníčků, politiky nebo jakékoli jiné sdílené identity,
+tato skupina je řízena specifickými nepsanými nebo dokonce psanými pravidly. Členství v těchto skupinách je však poměrně
+fluidní; stejný jedinec často přechází mezi různými kruhy a přitom mění své chování podle převládajících místních
+principů (což by sociolog mohl nazvat „přepínáním kódů“). Při vstupu do nové skupiny se musíme tyto místní principy
+rychle naučit, i když univerzální zůstávají obecně stejné bez ohledu na to, kde se nacházíme.
+
+Bez organizačních principů by každý z nás čelil záplavě voleb v každé sociální interakci. Museli bychom investovat
+nepřiměřené množství emocionální energie, abychom si představili, co si ostatní myslí o našem chování a o nás, abychom
+„se ujistili“, že jsme sociálně v pořádku. Všechna naše rozhodnutí a interakce by byla obklopena paralyzujícími
+pochybnostmi.
+
+Otrovert si obecně uvědomuje univerzální organizační principy, ale často má potíže s pochopením těch místních, což může
+představovat výzvy, přičemž hlavní z nich je, že bez ohledu na to, jak známá nebo rutinní situace je – například chůze
+do práce ráno, návštěva místního trhu nebo dokonce pohodová procházka po promenádě nebo v parku – přítomnost skupiny, i
+známé skupiny, činí její pravidla neznámými pro otroverta. Pro otroverty je to ještě horší, když je také potřeba
+koordinace, jako například čekání ve frontě, vstup a výstup z rušného obchodního domu nebo proplétání se davem. Někdy si
+to představuji jako vystoupení s taneční skupinou, aniž bych znal choreografii – situaci, v níž se člověk může jen
+nervózně dívat na ostatní členy a snažit se napodobit jejich pohyby.
+
+Tyto organizační principy umožňují většině lidí praktikovat „normální“ chování bez zjevných obtíží. Ale co znamená
+„normální“? Překvapivě neexistuje shoda ohledně toho, co je potřeba k tomu, aby byl někdo považován za normální, což je
+problematické pro každého, kdo myslí jinak. Neexistuje jasná psychiatrická definice „normálního“, což ponechává na
+kolektivu rozhodnout, co a kdo je „abnormální“.
+
+NEJLEPŠÍ DEFINICE „NORMALITY“, KTEROU JSEM POTKAL, JE BÝT PREDIKTIVNÍ PRO OSTATNÍ. Aby sociální kontrakt uspěl, každý
+člen kolektivu musí splnit „prahovou důvěru“ vůči ostatním. A důvěru posuzujeme podle stupňů prediktability.
+Prediktabilita je obecně benevolentní a užitečná; má za cíl usnadnit sociální integraci a řídit napětí, které může
+vzniknout ve skupině mísících se cizinců. I když ostatní nemohou číst naše myšlenky nebo předvídat naše úmysly, snažíme
+se je ujistit o našich dobrých úmyslech tím, že se chováme způsobem, který očekávají.
+
+To platí pro většinu mezilidských interakcí v každodenním životě.

scanned_pages/page_046_translated.txt

@@ -0,0 +1,77 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+ability to reliably predict others’ behavior enables us to go about our daily routines, over the course of which we must trust total strangers with our lives: pilots, construction engineers, physicians, drivers at a crosswalk, and so forth. Every time we consume food or drink made by another, we engage in an act of extreme trust. We unquestionably assume—with absolutely no evidence to support this assumption—that no one has poisoned it (and indeed, this trust is warranted in most instances; in its absence we would descend into paranoia).
+
+Belonging is predicated on adhering to this sanctioned behavioral repertoire, which is why communal people are viewed as predictable and trustworthy, whereas otroverts can be met with suspicion and even fear. It makes people uncomfortable when they don’t know what a non-belonger is thinking or what the non-belonger will do next (although obviously, it is not commonly possible to know what others are thinking or would do next). Those who cannot adhere to the social script decided by the majority cannot count on the trust of others.
+
+This is the plight of otroverts: they are penalized for being unable to abandon their deepest selves for communal purposes. The power of communal suggestion requires that everyone go along with it. This means that anyone who sees reality as an individual experience may disrupt the shared perception of the rest, which is threatening to the communal order. Otroverts are made to feel weird and wrong for preferring solitude over socializing. They realize they will always be misunderstood, and even mistrusted, so they spend significant time working to create an illusion of belonging by abiding by group decorum. But following these social scripts can make routine encounters with peers maddening—and very exhausting.
+
+These social pressures to appear “normal” and nonthreatening can
+
+combine to result in otroverts’ real frustration about the need to constantly
+
+Leaming reading speed
+
+mask their real tendencies. Otroverts will do their best to follow the rules and appear predictable, but they can sustain this pretense for only so long. Because they become very good at hiding their distaste for communal events, they are often subjected to well-meaning peer pressure from those who genuinely desire their companionship or who would feel sorry for them if they “missed out” on all the fun. But other times, what might appear like the desire to spend time with them and/or spare them from FOMO is actually an unconscious attempt to validate the group. Since otroverts are nonconfrontational and conflict averse, they often cave quite easily to such peer pressure. But going against our instincts will almost always backfire. One otrovert I know told me a story of being guilted into attending her twentieth high school reunion by a friend who didn’t want to go alone. She acquiesced, but about an hour into the party she had become so bored by all the small talk that she ended up leaving, slipping quietly out the back door in the hope that no one would notice. This disappearing act, she said in retrospect, “made me feel guiltier than I would have felt if I had refused to go in the first place.”
+
+This feeling of obligation is one I often encounter in my otrovert patients. One of them, J, felt highly overwhelmed. Coming from a warm, large extended family, he complained that every minute of his life was given to social obligations. Attending endless family events often left him asking himself, “What am I doing here?” On many occasions, whatever was being celebrated held little to no meaning for him. As he described one of these times, “I barely know the bridegroom; he is my second cousin on the West Coast. And yet, I had to fly to San Diego, spend the weekend in a crummy hotel, and desperately try to find something to talk about with other guests I had never met before. I hate those events.”
+
+To J, these kinds of occasions felt like entirely necessary duties (not to
+
+Page 93 of 226 + 4596
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Schopnost spolehlivě předpovědět chování ostatních nám umožňuje vykonávat naše každodenní rutiny, během nichž musíme
+důvěřovat naprostým cizincům se svými životy: pilotům, stavebním inženýrům, lékařům, řidičům na přechodu a tak dále.
+Každýkrát, když konzumujeme jídlo nebo nápoj vyrobený někým jiným, se zapojujeme do aktu extrémní důvěry.
+Nezpochybnitelně předpokládáme – s naprosto žádnými důkazy na podporu tohoto předpokladu – že nikdo to neotrávil (a
+skutečně, tato důvěra je v většině případů oprávněná; v její nepřítomnosti bychom sklouzli do paranoia).
+
+Patření je založeno na dodržování tohoto schváleného behaviorálního repertoáru, což je důvod, proč jsou komunitní lidé
+považováni za předvídatelné a důvěryhodné, zatímco otroverti mohou být vnímáni s podezřením a dokonce strachem. Lidé se
+cítí nepříjemně, když nevědí, co si non-patřící myslí nebo co udělá příště (i když je zřejmé, že obvykle není možné
+vědět, co si ostatní myslí nebo co by udělali). Ti, kteří se nemohou řídit sociálním scénářem, který určila většina, se
+nemohou spolehnout na důvěru ostatních.
+
+To je útrapa otrovertů: jsou penalizováni za to, že nejsou schopni opustit své nejhlubší já pro komunitní účely. Síla
+komunitní sugestie vyžaduje, aby se všichni podřídili. To znamená, že kdokoli, kdo vidí realitu jako individuální
+zkušenost, může narušit sdílené vnímání ostatních, což ohrožuje komunitní pořádek. Otroverti se cítí divně a špatně,
+když dávají přednost samotě před socializací. Uvědomují si, že budou vždy nepochopeni a dokonce nedůvěřováni, takže
+tráví značný čas tím, že se snaží vytvořit iluzi patření dodržováním skupinového chování. Ale dodržování těchto
+sociálních scénářů může učinit rutinní setkání s vrstevníky šílenými – a velmi vyčerpávajícími.
+
+Tyto sociální tlaky na to, aby se zdáli „normální“ a neohrožující, se mohou
+
+skombinovat a vést k opravdovému frustraci otrovertů ohledně potřeby neustále
+
+maskovat své skutečné tendence. Otroverti se budou snažit dodržovat pravidla a vypadat předvídatelně, ale tuto pretenci
+mohou udržovat jen po určitou dobu. Protože se stávají velmi dobrými v skrývání svého odporu k komunitním akcím, často
+jsou vystaveni dobře míněnému tlaku vrstevníků od těch, kteří skutečně touží po jejich společnosti nebo by se cítili
+špatně, kdyby „přišli o veškerou zábavu“. Ale jindy to, co se může zdát jako touha trávit s nimi čas a/nebo ušetřit je
+od FOMO, je ve skutečnosti nevědomý pokus o validaci skupiny. Protože otroverti jsou nekonfrontační a vyhýbají se
+konfliktům, často snadno podlehnou takovému tlaku vrstevníků. Ale jít proti našim instinktům se téměř vždy obrátí proti
+nám. Jeden otrovert, kterého znám, mi vyprávěl příběh o tom, jak byla donucena jít na své dvacáté výročí střední školy
+kamarádkou, která nechtěla jít sama. Souhlasila, ale asi hodinu po začátku večírku se tak nudila všemi těmi malými
+rozhovory, že nakonec odešla, tiše se vyplížila zadními dveřmi v naději, že si jí nikdo nevšimne. Tento únik, řekla
+zpětně, „mě přiměl cítit se vinen více, než bych se cítila, kdybych odmítla jít už na začátku.“
+
+TENTO POCIT POVINNOSTI JE NĚCO, S ČÍM SE ČASTO SETKÁVÁM U SVÝCH OTROVERTNÍCH PACIENTŮ. JEDEN Z NICH, J, SE CÍTIL VELMI
+PŘETÍŽENÝ. Pocházející z teplé, velké rozšířené rodiny, si stěžoval, že každá minuta jeho života je věnována
+společenským povinnostem. Účast na nekonečných rodinných akcích ho často nechávala přemýšlet: „Co tu vlastně dělám?“ V
+mnoha případech pro něj to, co se oslavovalo, mělo malý nebo žádný význam. Když popisoval jednu z těchto situací, řekl:
+„Téměř neznám ženicha; je to můj druhý bratranec na západním pobřeží. A přesto jsem musel letět do San Diega, strávit
+víkend v otřesném hotelu a zoufale se snažit najít něco, o čem bych mohl mluvit s ostatními hosty, které jsem nikdy
+předtím nepotkal. Nenávidím tyto akce.“
+
+Pro J se tyto druhy příležitostí zdály jako zcela nezbytné povinnosti (ne aby

scanned_pages/page_047_translated.txt

@@ -0,0 +1,79 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+mention a total waste of a weekend). So together, we began to look at what turned out to be two sets of obligations: necessary ones and unnecessary ones. Necessary obligations are the things we do not want to do but have to for the sake of our careers or families, such as the less interesting or inspiring parts of ajob, or attending a child’s performance. Unnecessary obligations are things that we neither want nor have to do but do anyway because we feel socially pressured, such as attending multiday wedding weekends or happy hour with colleagues. When we looked deeper we found out that many of the obligations J found so draining, like that second cousin’s wedding, were unnecessary. He met them begrudgingly, believing that it was his duty as a family member and that others would judge his absence harshly.
+
+After we worked through these fears together, J realized he must choose his leisure commitments according to his own needs. It is actually that simple. Accepting invitations that we deem necessary for one reason or another is unavoidable. But there is no reason to do something solely because it is the socially dictated “thing to do.” You get no accolades for attending. And the worst that can happen when you don’t attend is probably some people muttering about your “asociality,” but those who mutter are precisely the ones you did not want to spend time with in the first place.
+
+Communal events were made for communal people. Many actually enjoy them, or at least find them tolerable. But this is not the case for otroverts, for whom participating in communal leisure activities—like taking an exercise class, attending a college reunion, or going on a cruise—is a kind of torture because they cannot tune out individuals in favor of the group. Events or activities that require them to follow a strict set of rules—like taking a Peloton class, joining a work task force or committee, or attending religious services—are even worse.
+
+After years of forcing myself to attend social events, I realized that the
+
+Leaming reading speed
+
+effort invariably outweighed whatever pleasure I might have derived from the occasion. Yet, I sometimes begrudgingly go to obligations I cannot avoid, mostly regarding my children. Once, I had to attend a meet-and-greet reception with parents at my daughter’s school for the start of a new year, as my wife, who normally attends such events, was abroad, and I felt I must show up for my daughter.
+
+First, all the parents were corralled into an auditorium for a talk by the principal and the teachers. Everyone was perfectly pleasant, but I felt uncomfortable in the midst of a group that felt kinship purely because they had children at the same school in the same grade. We were organized around a superficial, and in many ways artificial, bond that made no sense to me. At the reception that followed, this shared experience made people eager to connect, which, aided by a required name tag, made me prey to unfettered small talk. It was one of those occasions when I felt I wanted to disappear— and that’s what I did. I went to a faraway bathroom where I was unlikely to meet anyone and tried to calm down. Then I started feeling guilty that I was somehow damaging my daughter’s success by being so childish and strange. So I returned to the party, where two or three parents standing outside the doorway beamed at me, wanting to “connect.” After a few minutes, I muttered some excuses and made a beeline back to the bathroom. Now I was livid with myself. Why could I not be like all the other parents? I ran back and forth the entire evening, dodging parents, breaking away, and being drawn back. Eventually the evening ended, and I returned home exhausted and drained. Would it have been better not to have gone? Probably.
+
+As a nonjoiner, your first duty is to yourself, and it is entirely possible to excuse yourself politely, perhaps even by telling a white lie if necessary. When J decided to follow his preferences in the way we had discussed, he
+
+immediately saw a huge improvement in his life, and no real difference for
+
+Page 96 of 226 + 46%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+zmínit celkovou ztrátu víkendu). Tak jsme společně začali zkoumat, co se ukázalo jako dvě sady závazků: nezbytné a
+zbytečné. Nezbytné závazky jsou věci, které nechceme dělat, ale musíme je udělat kvůli našim kariérám nebo rodinám, jako
+jsou méně zajímavé nebo inspirující části práce, nebo účast na vystoupení dítěte. Zbytečné závazky jsou věci, které ani
+nechceme, ani nemusíme dělat, ale děláme je přesto, protože se cítíme pod sociálním tlakem, jako je účast na víkendových
+svatbách nebo na šťastné hodině s kolegy. Když jsme se podívali hlouběji, zjistili jsme, že mnohé z závazků, které J
+považoval za vyčerpávající, jako svatba druhého bratrance, byly zbytečné. Setkal se s nimi neochotně, věříc, že je jeho
+povinností jako člena rodiny a že ostatní by jeho nepřítomnost tvrdě posuzovali.
+
+Poté, co jsme společně překonali tyto obavy, J si uvědomil, že si musí vybírat své volnočasové závazky podle svých
+vlastních potřeb. Je to vlastně tak jednoduché. Přijímat pozvání, která považujeme za nezbytná z jednoho důvodu nebo
+jiného, je nevyhnutelné. Ale není důvod dělat něco pouze proto, že je to společensky předepsané „věc, kterou je třeba
+udělat.“ Nedostanete žádné ocenění za účast. A to nejhorší, co se může stát, když se nezúčastníte, je pravděpodobně to,
+že někteří lidé budou mumlat o vaší „asocialitě“, ale ti, kteří mumlají, jsou přesně ti, s nimiž jste nechtěli trávit
+čas už od začátku.
+
+Komunitní akce byly vytvořeny pro komunitní lidi. Mnozí si je skutečně užívají, nebo je alespoň považují za snesitelné.
+Ale to není případ pro otroverty, pro které je účast na komunitních volnočasových aktivitách – jako je cvičení, účast na
+setkání absolventů nebo plavba na lodi – jakýmsi mučením, protože nemohou odladit jednotlivce ve prospěch skupiny. Akce
+nebo aktivity, které vyžadují, aby dodržovali přísný soubor pravidel – jako je účast na Peloton třídě, připojení se k
+pracovní skupině nebo výboru, nebo účast na náboženských službách – jsou ještě horší.
+
+Po letech, kdy jsem se donucoval účastnit se společenských akcí, jsem si uvědomil, že úsilí nevyhnutelně převyšovalo
+jakékoli potěšení, které bych mohl z této příležitosti mít. Přesto se někdy neochotně účastním závazků, kterým se nemohu
+vyhnout, většinou co se týče mých dětí. Jednou jsem musel jít na setkání s rodiči na škole mé dcery na začátku nového
+roku, protože moje žena, která obvykle na takové akce chodí, byla v zahraničí, a cítil jsem, že musím být přítomen pro
+svou dceru.
+
+PRVNÍ SETKÁNÍ S RODIČI
+
+Nejprve byli všichni rodiče shromážděni v auditoriu na přednášku ředitele a učitelů. Všichni byli naprosto příjemní, ale
+já jsem se cítil nepohodlně uprostřed skupiny, která cítila příbuznost pouze proto, že mají děti ve stejné škole ve
+stejném ročníku. Byli jsme organizováni kolem povrchního a v mnoha ohledech umělého pouta, které mi nedávalo smysl. Na
+recepci, která následovala, tato společná zkušenost přiměla lidi toužit po spojení, což, podpořeno povinným jmenováním,
+mě učinilo kořistí neomezeného konverzačního tlachání. Byla to jedna z těch příležitostí, kdy jsem měl pocit, že bych
+chtěl zmizet – a to jsem také udělal. Šel jsem do vzdálené toalety, kde jsem se pravděpodobně s nikým nesetkal, a snažil
+se uklidnit. Pak jsem začal cítit vinu, že nějak poškozuji úspěch své dcery tím, že jsem tak dětinský a podivný. Tak
+jsem se vrátil na večírek, kde na mě dva nebo tři rodiče čekali u dveří s úsměvem, chtějíce se „spojit“. Po několika
+minutách jsem zamumlal nějaké výmluvy a rychle se vrátil zpět na toaletu. Teď jsem byl naštvaný sám na sebe. Proč nemohu
+být jako všichni ostatní rodiče? Běhal jsem sem a tam po celý večer, vyhýbaje se rodičům, odtrhávaje se a znovu se
+nechávaje přitahovat. Nakonec večer skončil a já se vrátil domů vyčerpaný a vyždímaný. Bylo by lepší nechodit?
+Pravděpodobně.
+
+Jako člověk, který se nerad zapojuje, je vaší první povinností sám k sobě, a je zcela možné se slušně omluvit, možná
+dokonce říct malou lež, pokud je to nutné. Když se J rozhodl řídit svými preferencemi, jak jsme o tom mluvili, okamžitě
+viděl obrovské zlepšení ve svém životě a žádný skutečný rozdíl pro...

scanned_pages/page_048_translated.txt

@@ -0,0 +1,45 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+anyone else. People who liked him continued to like him and people who didn’t like him continued to not like him. As for the rest, who didn’t care one way or the other, well, they continued not to care. And a lot of the time, people barely even noticed. Because otroverts are so hyperaware of other individuals, we often assume that other people are the same way. But in reality, communal people are much more focused on the group than they are on the presence or absence of any individual member. In the vast majority of cases, the belief that there is some price to pay for straying from unnecessary
+
+social engagements is all in our heads.
+
+VU
+
+Leaming reading speed
+
+J is far from my only patient who has tried what he did. And no one suffered any consequences other than no longer being invited to places they did not want to go in the first place—in a way the ideal outcome for otroverts. Giving ourselves permission to simply not show up is, in my experience, one of the best ways otroverts can reduce the frustration of trying to fit in, while also honoring their authentic desires and protecting their valuable time. As the English philosopher and politician John Stuart Mill once wrote, “The danger which threatens human nature is not the excess, but the deficiency, of
+
+personal impulses and preferences.”
+
+Page 98 of 226 + 4796
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+nikdo jiný. Lidé, kteří ho měli rádi, ho nadále měli rádi, a lidé, kteří ho neměli rádi, ho nadále neměli rádi. Co se
+týče ostatních, kteří se o to nijak nezajímali, no, ti se o to nadále nezajímali. A většinu času si toho lidé ani
+nevšimli. Protože otroverti jsou tak hypervědomí ostatních jedinců, často předpokládáme, že ostatní lidé jsou stejní. Ve
+skutečnosti jsou však komunikační lidé mnohem více zaměřeni na skupinu než na přítomnost nebo nepřítomnost jakéhokoli
+jednotlivého člena. Ve většině případů je víra, že existuje nějaká cena za odchýlení se od zbytečných sociálních
+závazků, pouze v našich hlavách.
+
+VU
+
+Učení rychlosti čtení
+
+J není zdaleka mým jediným pacientem, který zkusil to, co on. A nikdo netrpěl žádnými následky, kromě toho, že už nebyl
+zván na místa, kam nechtěl jít už od začátku – v jistém smyslu ideální výsledek pro otroverty. Dát si povolení jednoduše
+se neukázat je podle mých zkušeností jedním z nejlepších způsobů, jak mohou otroverti snížit frustraci z pokusů
+zapadnout, zatímco zároveň ctí své autentické touhy a chrání svůj cenný čas. Jak jednou napsal anglický filozof a
+politik John Stuart Mill: „Nebezpečí, které ohrožuje lidskou přirozenost, není nadbytek, ale nedostatek osobních impulsů
+a preferencí.“

scanned_pages/page_049_translated.txt

@@ -0,0 +1,31 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS
+
+PART III
+
+THE VIRTUES OF BEING AN OTROVERT
+
+VU
+
+Learning reading speed... Page 100 of 226 + 48%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+ČÁST III
+
+CENY BÝT OTROVERTEM
+
+VU
+
+Učení rychlosti čtení... Strana 100 z 226 + 48%
+
+Ra us

scanned_pages/page_050_translated.txt

@@ -0,0 +1,79 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+10
+
+Emotional Self-Sufficiency
+
+It is an inescapable fact that all humans are born, live, and die alone. Surrounding ourselves with others makes it possible to deny that fact. Group membership allows communal people to convince themselves that theirs is a shared fate, whereas being alone can remind them of their true, solitary destiny, which, for most, is an uncomfortable and even intolerable reality to accept. The otrovert, on the other hand, does not feel part of a shared fate. Because being alone is intrinsic to their lifelong experience, otroverts feel comfortable in their solitude.
+
+However, in a group, the otrovert cannot help but feel very lonely. Most of the discomfort originates from trying to fit in and play a role that is expected of them, a performance otroverts find exhausting. When togetherness is reassuring and pleasant, sacrificing energy for it makes sense. For otroverts, that energy is twice wasted: one, the group’s presence does not bring a sense of reassurance, and two, it is not pleasant. Once otroverts understand and embrace their need for solitude, however, they are able to tune out the expectations of the group and instead tune in to themselves.
+
+Members of a collective must be mindful of the other members’ approval
+
+Leaming reading speed
+
+or disapproval of them, and people almost universally prefer to be liked rather than disliked. This may result from the push toward communality in early life, when we learn to associate the approving smiles of our caregivers with food, safety, and all else that a helpless infant needs to survive. Even at this early age, we discover that we will be rewarded with affection and approval for relinquishing the instinctive self-centered attitude we are born with and doing what is expected of us.
+
+In adulthood, the desire to blend in and be accepted by the rest, the need for recognition from our peers, and the constant “negotiation of needs” required to win the affection of other group members entail a deeper level of sacrifice that most are unaware of: the progressive loss of emotional selfreliance.
+
+The otrovert, untethered from the collective, can distinguish between the gravitational pull of the group and their inner, personal center of gravity. They are not afraid to think the “wrong” thoughts or experience the “wrong” feelings, as they do not measure what is right or wrong against any communal yardstick. Because they don’t require group validation, they are inherently self-sufficient: they rarely experience self-recrimination or self
+
+loathing, and they never shame or guilt others.
+
+TRUSTING ONE'S INSTINCTS
+
+As life unfolds, otroverts learn to trust themselves in personal decisions. They know themselves and what they need to make their life as pleasant and productive as possible. They see themselves for who they are and know what they can and cannot do well. When, for example, they do a great job on a work
+
+presentation, they know it. They don’t ruminate about how they did or wait
+
+Page 103 of 226 + 48%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+10
+
+Emocionální soběstačnost
+
+Je nevyhnutelným faktem, že všichni lidé se rodí, žijí a umírají sami. Obklopování se ostatními nám umožňuje tuto
+skutečnost popírat. Členství ve skupině umožňuje společenským lidem přesvědčit se, že jejich osud je sdílený, zatímco
+být sám je může připomínat jejich pravý, osamělý osud, což je pro většinu z nich nepříjemná a dokonce nesnesitelná
+realita k přijetí. Na druhé straně otrovert necítí, že by byl součástí sdíleného osudu. Protože být sám je pro ně
+intrinsickou součástí jejich celoživotní zkušenosti, otroverti se ve své samotě cítí pohodlně.
+
+Nicméně ve skupině se otrovert nemůže ubránit pocitu velké osamělosti. Většina nepohodlí pramení z pokusů zapadnout a
+hrát roli, kterou od nich očekávají, což je výkon, který otroverti považují za vyčerpávající. Když je společnost
+uklidňující a příjemná, obětování energie pro ni dává smysl. Pro otroverty je však tato energie dvakrát zbytečná: za
+prvé, přítomnost skupiny nepřináší pocit uklidnění, a za druhé, není příjemná. Jakmile otroverti pochopí a přijmou svou
+potřebu samoty, dokážou se odpojit od očekávání skupiny a místo toho se naladit na sebe.
+
+Členové kolektivu musí být vědomi schválení nebo neschválení ostatních členů, a lidé téměř univerzálně dávají přednost
+tomu, aby byli oblíbení, než aby byli neoblíbení. To může vycházet z tlaku na komunitu v raném věku, kdy se učíme
+spojovat schvalující úsměvy našich pečovatelů s jídlem, bezpečím a vším, co bezmocné dítě potřebuje k přežití. I v tomto
+raném věku objevujeme, že budeme odměněni náklonností a schválením za to, že se vzdáme instinktivního soběstačného
+postoje, s nímž se rodíme, a děláme to, co se od nás očekává.
+
+V dospělosti touha zapadnout a být přijat ostatními, potřeba uznání od našich vrstevníků a neustálé „vyjednávání
+potřeb“, které je nutné k získání náklonnosti ostatních členů skupiny, zahrnuje hlubší úroveň oběti, o které většina
+lidí nemá ponětí: postupnou ztrátu emocionální soběstačnosti.
+
+Otrovert, osvobozený od kolektivu, dokáže rozlišit mezi gravitačním tahem skupiny a svým vnitřním, osobním centrem
+gravitace. Nebojí se myslet „špatné“ myšlenky nebo prožívat „špatné“ pocity, protože neměří, co je správné nebo špatné,
+podle žádného komunitního měřítka. Protože nepotřebují validaci skupiny, jsou inherentně soběstační: zřídka zažívají
+sebekritiku nebo sebezhnusení a nikdy nehaní ani necítí vinu vůči ostatním.
+
+DŮVĚŘOVÁNÍ SVÝM INSTINKTŮM
+
+Jak se život vyvíjí, otroverti se učí důvěřovat sami sobě při osobních rozhodnutích. Znájí se a vědí, co potřebují, aby
+byl jejich život co nejpříjemnější a nejproduktivnější. Vidí se takoví, jací jsou, a vědí, co mohou a co nemohou dělat
+dobře. Když například udělají skvělou práci na pracovním prezentaci, vědí to. Nepřemýšlejí o tom, jak se jim to
+podařilo, ani nečekají.

scanned_pages/page_051_translated.txt

@@ -0,0 +1,80 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+for someone to tell them they did a great job and then wonder whether the person meant it. This self-awareness and self-reliance helps them be decisive, willful, and confident in choosing directions in life.
+
+As a novelist, Franz Kafka created an unforgettable portrayal of how the otrovert mindset manifests in the larger world.1 In books like The Trial, The Metamorphosis, The Castle, and others, he presented worlds in which belonging was considered the instinctive, “natural” way to be, written from the often bewildered perspective of people who are persecuted for their inability to fit in.
+
+But Kafka could also be much gentler in shining a light on the vast limitations of the belonger’s mindset. For instance, in his short story “Josephine the Singer, or the Mouse Folk,” he describes the workings of the hive mind with sublime, wry humor, through the story of a mouse society struggling to decipher the talents of a mouse named Josephine, a famous singer. But despite her celebrity, it turns out that Josephine does not actually have any particular musical talent. Like all the other mice, she is merely whistling with no distinction. She is considered to be a sublime singer only because the society has decided to adore her; the belief that she is special and unique results from the surrender of individual perception to the collective adulation.
+
+Kafka presents this submission to the group’s dictum as the logical consequence of the “terribly bleak and difficult” life the mice live, one that affords no interest in or time for sublime pastimes like art and music. Alone, a mouse has no reprieve from its troubles, but sitting together, listening to Josephine’s performance, the mice can forget their individual misery and experience a shared pleasure. “Being carried along day and night upon the shoulders of the community,” Kafka writes, is an attractive proposition for
+
+people who are conditioned to fear being alone.
+
+Leaming reading speed
+
+For communal people, succumbing to collective wishes is easy, and resisting peer pressure is very hard. Otroverts are the exact opposite, as evidenced by an otrovert patient of mine when she got embroiled in a painful custody battle with her abusive husband, who was refusing to pay child support. Even when things got ugly, she continued to fight, goaded on by her lawyers and by all her friends and family members, who constantly praised her for standing her ground since she was very clearly in the right. At long last, they reminded her, she had the opportunity to make him pay for all the years of abuse, adding that this war of attrition against him was essential to “teach him a lesson.” Her mother kept telling her, “What doesn’t kill you will make you stronger,” but she told me, “I don’t feel I am getting stronger. It feels the other way around—in a way it is killing me.”
+
+I gave her the advice I give to my otrovert patients in similar situations: Just walk away. No money or revenge is worth your peace of mind. On the otrovert’s list of priorities, peace of mind ranks high. They are unable to accommodate toxic behavior and have a deep aversion to conflict and confrontation. Rather than surrender, most otroverts simply refuse to engage in a fight to begin with. Being noncompetitive makes losing or winning inconsequential.
+
+My patient felt a tremendous sense of relief and decided to follow my advice, which was consistent with her own feelings about the court case. Predictably, her family and friends were upset with her decision and the lawyers thought she was making a grave mistake, but she followed her heart and refused to abide by their advice. She came away feeling strong for sticking by her convictions and prioritizing her own sanity rather than weak
+
+for giving in to her ex.
+
+Page 105 of 226 + 49%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+pro někoho, kdo by jim řekl, že odvedli skvělou práci, a pak by se ptal, zda to ten člověk myslel vážně. Tato
+sebereflexe a sebedůvěra jim pomáhá být rozhodní, cílevědomí a sebevědomí při volbě směrů v životě.
+
+Jako románopisec vytvořil Franz Kafka nezapomenutelný obraz toho, jak se myšlení otroverta projevuje ve větším světě. V
+knihách jako Proces, Proměna, Zámek a dalších představil světy, v nichž bylo patření považováno za instinktivní,
+„přirozený“ způsob bytí, psané z často zmatené perspektivy lidí, kteří jsou pronásledováni za svou neschopnost
+zapadnout.
+
+Ale Kafka mohl být také mnohem jemnější, když osvětloval obrovská omezení myšlení patřičného. Například ve své povídce
+„Josefína Zpěvačka, aneb Myší lid“ popisuje fungování kolektivního myšlení s podmanivým, ironickým humorem,
+prostřednictvím příběhu myší společnosti, která se snaží rozluštit talenty myši jménem Josefína, slavné zpěvačky. Ale
+navzdory její slávě se ukazuje, že Josefína ve skutečnosti nemá žádný zvláštní hudební talent. Stejně jako všechny
+ostatní myši jen píská bez jakéhokoli rozlišení. Je považována za vynikající zpěvačku pouze proto, že se společnost
+rozhodla ji obdivovat; víra, že je zvláštní a jedinečná, vyplývá z odevzdání individuálního vnímání kolektivnímu obdivu.
+
+Kafka představuje toto podřízení se diktátu skupiny jako logický důsledek „hrozně ponuré a těžké“ existence, kterou myši
+žijí, existence, která nenabízí žádný zájem o nebo čas na vznešené záliby jako umění a hudbu. Sama myš nemá únik od
+svých problémů, ale když sedí spolu a poslouchají Josefínin výkon, mohou zapomenout na své individuální utrpení a zažít
+společnou radost. „Být nesen den a noc na ramenou komunity,“ píše Kafka, je atraktivní nabídkou pro lidi, kteří jsou
+podmíněni strachem z osamělosti.
+
+Rychlost čtení Leaming
+
+Pro komunitní lidi je snadné podlehnout kolektivním přáním, a odolávat tlaku vrstevníků je velmi obtížné. Otroverti jsou
+přesným opakem, jak dokazuje otrovertka, která se zapletla do bolestivého sporu o péči o dítě se svým násilnickým
+manželem, jenž odmítal platit výživné. I když se situace zhoršila, pokračovala v boji, podněcována svými právníky a
+všemi svými přáteli a rodinnými příslušníky, kteří ji neustále chválili za to, že se postavila na nohy, protože byla
+zcela jasně v právu. Nakonec jí připomněli, že má příležitost nechat ho zaplatit za všechny roky zneužívání, a dodali,
+že tato válka vyčerpání proti němu je nezbytná k tomu, aby „mu dala lekci“. Její matka jí neustále říkala: „Co tě
+nezabije, to tě posílí,“ ale ona mi řekla: „Nemám pocit, že bych se stávala silnější. Spíše se cítím naopak – v jistém
+smyslu mě to zabíjí.“
+
+Dala jsem jí radu, kterou dávám svým otrovertům v podobných situacích: Prostě odejdi. Žádné peníze ani pomsta nestojí za
+tvůj klid. Na seznamu priorit otroverta je klid na prvním místě. Nedokážou snášet toxické chování a mají hlubokou averzi
+k konfliktu a konfrontaci. Místo toho, aby se vzdali, většina otrovertů jednoduše odmítá zapojit se do boje od samého
+začátku. Být nekonkurenční činí prohru nebo vítězství bezvýznamnými.
+
+MŮJ PACIENT
+
+Můj pacient cítil obrovský pocit úlevy a rozhodl se řídit mými radami, které byly v souladu s jeho vlastními pocity
+ohledně soudního případu. Jak se dalo očekávat, jeho rodina a přátelé byli jeho rozhodnutím rozrušeni a právníci si
+mysleli, že dělá vážnou chybu, ale on následoval své srdce a odmítl se řídit jejich radami. Odešel s pocitem síly, že se
+držel svých přesvědčení a upřednostnil svou vlastní duševní pohodu před slabostí, kterou by pocítil, kdyby se poddal
+svému ex.

scanned_pages/page_052_translated.txt

@@ -0,0 +1,72 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+THE NEED FOR SOLITUDE
+
+In his diaries, Kafka wrote, “Being alone has a power over me that never fails. My interior dissolves (for the time being, only superficially) and is ready to release what lies deeper. When I am willfully alone, a slight ordering of my interior begins to take place, and I need nothing more.”
+
+I cannot think of a better description of the relief and satisfaction an otrovert experiences when retreating into their true self.
+
+Even when communal people are alone, they are not completely disconnected from the group; they are apart from them while continuing to be influenced by them. When an otrovert is alone, they are absolutely alone. They do not compare their thoughts with anyone else’s, wonder whether their behaviors are socially accepted, or think about what other people might be doing at that moment and why they weren't included. This freedom from external influences gives them the mental space to formulate original and
+
+imaginative ideas.
+
+Leaming reading speed
+
+VU
+
+As we have seen, being an otrovert in a world that rewards joiners is not without its difficulties. The good news is that these challenges are far outweighed by the strengths that otroverts possess. While Kafka produced some of his most creative work “in solitude’—where he was able to tap into “this tremendous world I have inside of me”—he also understood that dwelling in his inner world need not result in alienation and estrangement; that one’s inner world could be recognized and embraced as a guide to designing the full, happy, and productive life that most otroverts achieve.
+
+This emotional self-reliance is among the great gifts of non-belonging,
+
+but there are many others as well.
+
+Footnote
+
+1 Franz Kafka, “Josephine the Singer, or the Mouse Folk,” A Hunger Artist (Berlin: Verlag die Schmiede, 1924).
+
+Page 107 of 226 + 50%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+POTŘEBA SAMOTY
+
+Ve svých denících napsal Kafka: „Být sám má na mě moc, která nikdy nezklame. Můj vnitřní svět se rozplývá (prozatím jen
+povrchně) a je připraven uvolnit to, co leží hlouběji. Když jsem záměrně sám, začíná se v mém nitru mírně uspořádávat, a
+nepotřebuji nic víc.“
+
+Nemohu si představit lepší popis úlevy a uspokojení, které zažívá otrovert, když se stáhne do svého pravého já.
+
+I když jsou lidé, kteří se rádi sdružují, sami, nejsou zcela odpojeni od skupiny; jsou od nich odděleni, ale stále na ně
+mají vliv. Když je otrovert sám, je naprosto sám. Neporovnává své myšlenky s myšlenkami ostatních, nepřemýšlí, zda jsou
+jeho chování společensky přijatelné, ani se nezamýšlí nad tím, co by mohli ostatní lidé v tu chvíli dělat a proč nebyli
+zahrnuti. Tato svoboda od vnějších vlivů jim dává duševní prostor k formulaci originálních a
+
+imaginativních nápadů.
+
+Rychlost čtení
+
+VU
+
+Jak jsme viděli, být otrovertem ve světě, který odměňuje připojené, není bez obtíží. Dobrou zprávou je, že tyto výzvy
+jsou daleko převáženy silnými stránkami, které otroverti mají. Zatímco Kafka vytvořil některá ze svých nejkreativnějších
+děl „v samotě“ – kde mohl čerpat z „tohoto ohromného světa, který mám uvnitř sebe“ – také chápal, že pobývání ve svém
+vnitřním světě nemusí vést k odcizení a izolaci; že vnitřní svět může být uznán a přijat jako průvodce k navrhování
+plného, šťastného a produktivního života, kterého většina otrovertů dosahuje.
+
+Tato emocionální soběstačnost patří mezi velké dary nepatření,
+
+ale existuje mnoho dalších.
+
+Poznámka pod čarou
+
+1 Franz Kafka, „Josefína zpěvačka, aneb myší lid,“ Umělec hladu (Berlín: Verlag die Schmiede, 1924).

scanned_pages/page_053_translated.txt

@@ -0,0 +1,79 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+oh
+
+Empathy and Connection
+
+Otroverts are not misanthropes. In fact, people are fascinating to otroverts, and even if they cannot feel an affinity for or sense of belonging within the group as a unit, they are still able to bond one-on-one with each individual within it (as we have seen, this is one way in which otroverts differ from introverts, loners, and those with autism). D. H. Lawrence described this otrovert tendency this way: “Perhaps only people who are capable of real togetherness have that look of being alone in the universe. The others have a certain stickiness; they stick to the mass.”
+
+When it comes to friendship, otroverts prefer quality over quantity. Though they cannot fathom how a group thinks collectively, have trouble fitting into the social ecosystems of their workplaces and communities, and don’t understand the pleasure taken in shared activities or the bonhomie that communal people find so comforting, a very good friend or two, and perhaps a long-term partner, satisfy the otrovert’s need for connection and company.
+
+While many communal people are fair-weather friends—there for the good times but likely to disappear when you really need them—an otrovert is
+
+always available to their friends when they are needed, without expectation
+
+Leaming reading speed
+
+of reciprocity. Because the otrovert is incapable of the social jockeying and mind games that so many communal people learn to employ, no one ever has to doubt their motives; when they are kind and generous, it is because they
+
+find helping others rewarding.
+
+MEANINGFUL COMMUNICATION
+
+Because otroverts are both curious and friendly, they can strike up deep conversations with people during relatively brief encounters; in fact, this is the only way they know how to communicate. They cannot bear small talk, which the anthropologist Bronislaw Malinowski, who was the first to research the social function of small talk, described as “purposeless expressions of preference or aversions, accounts of irrelevant happenings, [and] comments on what is perfectly obvious.”
+
+Most people are made very uncomfortable by silence, especially in the company of people they don’t know, and so many fill the void with chitchat that is meant to establish only superficial connection and provides no common ground for meaningful communication. Otroverts, on the other hand, plunge right ahead with the “genuine stuff,” as L, an otrovert friend of mine, describes it. In casual encounters with strangers, L is very friendly and warm. Often, the other person will feel a connection to him that goes beyond what would be expected from casual small talk, and may even try to continue the connection by suggesting they meet again. When L politely declines, and they realize that the warm friendliness was not a prelude to friendship— the otrovert’s threshold for whom they consider a friend is quite high—but simply a pleasant conversation in its own right, some are baffled as to how
+
+they misread the signs. Others get upset and recoil at what they consider an
+
+Page 109 of 226 » 51%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+oh
+
+Empatie a spojení
+
+Otroverti nejsou misantropové. Ve skutečnosti jsou lidé pro otroverty fascinující, a i když nedokážou cítit náklonnost
+nebo smysl pro příslušnost k skupině jako celku, stále se dokážou spojit jeden na jednoho s každým jednotlivcem v ní
+(jak jsme viděli, to je jeden ze způsobů, jak se otroverti liší od introvertů, samotářů a lidí s autismem). D. H.
+Lawrence popsal tuto otrovertní tendenci takto: „Možná jen lidé, kteří jsou schopni skutečné sounáležitosti, mají ten
+pohled, jako by byli sami ve vesmíru. Ostatní mají určitou lepivost; drží se masy.“
+
+Pokud jde o přátelství, otroverti dávají přednost kvalitě před kvantitou. I když nedokážou pochopit, jak skupina myslí
+kolektivně, mají potíže zapadnout do sociálních ekosystémů svých pracovních míst a komunit a nechápou potěšení, které
+lidé nacházejí ve sdílených aktivitách, nebo dobrosrdečnost, kterou komunitní lidé považují za tak útulnou, velmi dobrý
+přítel nebo dva, a možná dlouhodobý partner, uspokojí otrovertovu potřebu spojení a společnosti.
+
+Zatímco mnozí komunitní lidé jsou přátelé na dobré časy – jsou tu v dobrých chvílích, ale pravděpodobně zmizí, když je
+opravdu potřebujete – otrovert je vždy k dispozici svým přátelům, když je potřebují, bez očekávání vzájemnosti. Protože
+otrovert není schopen sociálního manévrování a her s myslí, které se tolik komunitních lidí naučilo používat, nikdo
+nikdy nemusí pochybovat o jejich motivech; když jsou laskaví a štědří, je to proto, že považují pomoc druhým za
+odměňující.
+
+SMYSLUPLNÁ KOMUNIKACE
+
+Protože otroverti jsou jak zvědaví, tak přátelští, dokážou navázat hluboké rozhovory s lidmi během relativně krátkých
+setkání; ve skutečnosti je to jediný způsob, jakým vědí, jak komunikovat. Nemohou snést malomyslné tlachání, které
+antropolog Bronislaw Malinowski, jenž byl prvním, kdo zkoumal sociální funkci malomyslného tlachání, popsal jako
+„bezúčelné výrazy preferencí nebo averzí, popisy irelevantních událostí a komentáře k tomu, co je naprosto zřejmé.“
+
+Většina lidí se cítí velmi nepohodlně v tichu, zejména v přítomnosti lidí, které neznají, a tak mnozí vyplňují prázdnotu
+tlacháním, které má za cíl pouze navázat povrchní spojení a neposkytuje žádný společný základ pro smysluplnou
+komunikaci. Otroverti se na druhé straně vrhají přímo do „skutečných věcí“, jak to popisuje L, můj otrovert přítel. Při
+neformálních setkáních s cizími lidmi je L velmi přátelský a vřelý. Často se druhá osoba cítí k němu spojena způsobem,
+který přesahuje to, co by se dalo očekávat od běžného malomyslného tlachání, a může se dokonce pokusit pokračovat v
+tomto spojení tím, že navrhne, aby se znovu setkali. Když L zdvořile odmítne a oni si uvědomí, že vřelá přátelskost
+nebyla předzvěstí přátelství – práh otroverta pro to, koho považují za přítele, je docela vysoký – ale jednoduše
+příjemný rozhovor sám o sobě, někteří jsou zmatení, jak si špatně vyložili signály. Jiní se rozčílí a ustoupí od toho,
+co považují za

scanned_pages/page_054_translated.txt

@@ -0,0 +1,82 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+affront or even a betrayal.
+
+L’s preferred conversational partners are those who respond to his attempts to dispatch with small talk in kind and join his immediate dive into deeper topics. But to the otrovert, even deep conversation does not have to be a prelude to a deep relationship. It can be enjoyed for what it is: a genuine exchange of opinions and points of view.
+
+Communal people have been conditioned to believe that small talk is a prerequisite for a polite social encounter; it is only otroverts who understand that it is possible to be friendly without engaging in superficial exchanges. A colleague of mine recalls how it took her mother, a first-generation immigrant and otrovert, upwards of a decade living in America to get used to the absurd (in her view) exchange of pleasantries when interacting with store clerks and other strangers. “Why is she asking me how I’m doing today? She doesn’t even know me,” she would grumble about the friendly cashier at the grocery store the moment she was out of earshot.
+
+Beyond small talk, the otrovert finds absurdity in any social ritual to which the group has arbitrarily assigned a sense of shared importance (generally speaking, Albert Camus’s notion of life itself as absurd is very compatible with otrovert perception). For example, settings in which people tend to take on an air of artificial seriousness or self-importance—like the opera or an avant-garde art show—are cringeworthy to the otrovert. They cannot partake in rituals or ceremonies where there is a silent agreement among group members that this is a solemn moment and everyone is expected to play their role. That these rituals are important simply because the group has deemed them so does not compute for the otrovert.
+
+There is a nice story in Judaism about a village fool who is so
+
+overwhelmed by the services on Yom Kippur that he puts two fingers in his
+
+Leaming reading speed
+
+mouth and whistles loudly just as the rabbi is about to blow the shofar. The congregation is horrified and starts scolding the embarrassed man. But the rabbi says, “No, let him be. He whistled because that is how he can express his religious fervor. In fact, by his earnest act, he has opened the gate to heaven, so we do not need to blow the shofar this year.” The otrovert understands that rituals have no inherent meaning beyond that with which we collectively imbue them, and that by assuming that there is a particular “right” way to act out that meaning, we sometimes diminish it. Otroverts are very close to their beliefs and feelings but prefer to express them on their own time and in their
+
+own way.
+
+HUMOR AND CHARISMA
+
+To manage their intolerance for what they consider “unimportant seriousness,” the otrovert will often become silly and jocular. In some cases, this can derail serious conversations or be seen as a sign of disrespect for solemn moments; in others, it can provide a fresh breath of levity and catharsis exactly when it is needed most. Being a perpetual observer rather than a true participant lends the otrovert a particularly strong radar for spotting the absurd in everyday life, which can be great fodder for humor. Though otroverts can be as entertaining as stand-up comics, focusing on the absurdity in the mundane and getting big laughs from people who will nonetheless continue to behave the same as always, they never “punch down.” They might poke fun at established norms or power structures but prefer self-deprecating humor and ridiculing themselves to make a point.
+
+This is how they deploy humor with both empathy and charm.
+
+Page 111 of 226 + 5296
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘIT: JAK SE ODPOVĚDĚNÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+urážka nebo dokonce zrada.
+
+L. preferuje konverzační partnery, kteří reagují na jeho pokusy o zbavení se malicherného hovoru a připojí se k jeho
+okamžitému ponoření do hlubších témat. Ale pro otroverta nemusí být ani hluboký rozhovor předzvěstí hlubokého vztahu.
+Může být užíván pro to, čím je: upřímnou výměnou názorů a pohledů.
+
+Komunitní lidé byli podmíněni věřit, že malý hovor je předpokladem pro slušné společenské setkání; pouze otroverti
+chápou, že je možné být přátelský, aniž by se zapojovali do povrchních výměn. Moje kolegyně si vzpomíná, jak její matce,
+první generaci imigrantky a otrovertce, trvalo více než deset let žití v Americe, než si zvykla na absurdní (podle
+jejího názoru) výměnu zdvořilostí při interakci s prodavači a jinými cizími lidmi. „Proč se mě ptá, jak se dnes mám?
+Vždyť mě ani nezná,“ brblala by o přátelské pokladní v obchodě s potravinami, jakmile byla mimo doslech.
+
+Kromě malého hovoru nachází otrovert absurdnost v jakémkoli společenském rituálu, kterému skupina svévolně přiřadila
+pocit sdílené důležitosti (obecně řečeno, pojetí Alberta Camuse o životě jako absurdním je velmi kompatibilní s vnímáním
+otrovertů). Například prostředí, ve kterých lidé mají tendenci přijímat umělou vážnost nebo sebedůležitost—jako je opera
+nebo avantgardní výstava umění—jsou pro otroverta trapné. Nemohou se účastnit rituálů nebo ceremonií, kde existuje tichá
+dohoda mezi členy skupiny, že toto je vážný okamžik a každý se očekává, že se ujme své role. To, že jsou tyto rituály
+důležité jednoduše proto, že je skupina takto považuje, pro otroverta nedává smysl.
+
+Existuje hezký příběh v judaismu o vesnickém bláznovi, který je tak
+
+přemožen službami na Jom Kipur, že si dá dvě prsty do úst
+
+a nahlas zapíská právě ve chvíli, kdy rabín chystá zahájit zvonění šofaru. Shromáždění je zděšeno a začíná napomínat
+zahanbeného muže. Ale rabín říká: „Ne, nechte ho být. Zapískal, protože tak může vyjádřit svou náboženskou horlivost. Ve
+skutečnosti svým upřímným činem otevřel bránu do nebe, takže letos nemusíme zvonit šofarem.“ Otrovert chápe, že rituály
+nemají žádný inherentní význam kromě toho, čím je kolektivně naplníme, a že tím, že předpokládáme, že existuje určitý
+„správný“ způsob, jak tento význam vyjádřit, ho někdy zmenšujeme. Otroverti jsou velmi blízko svým vírám a pocitům, ale
+dávají přednost tomu, aby je vyjadřovali ve svém vlastním čase a svým vlastním způsobem.
+
+HUMOR A CHARISMA
+
+ABY ZVLÁDLI SVOU INTOLERANCI K TOMU, CO POVAŽUJÍ ZA „NEZÁVAŽNOU SERIÓZNOST“, OTROVERTI ČASTO ZVOLÍ SILNÝ A VESNÝ
+PŘÍSTUP. V NĚKTERÝCH PŘÍPADECH TO MŮŽE ZKRESLIT SERIÓZNÍ ROZHOVORY NEBO BÝT VYKLÁDÁNO JAKO PROJEV NEÚCTY K SOLEMNÝM
+OKAMŽIKŮM; V JINÝCH PŘÍPADECH TO MŮŽE POSKYTNOUT ČERSTVÝ VÁNEK LEHKOSTI A KATARZE PRÁVĚ VE CHVÍLÍ, KDY JE TO
+NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. Být věčným pozorovatelem spíše než pravým účastníkem dává otrovertovi zvlášť silný radar na odhalování
+absurdity v každodenním životě, což může být skvělou potravou pro humor. Ačkoli otroverti mohou být stejně zábavní jako
+komici na pódiu, zaměřují se na absurdity v běžném životě a získávají velké smíchy od lidí, kteří se přesto budou chovat
+stejně jako vždy, nikdy „neútočí na slabší“. Mohou si utahovat z ustálených norem nebo mocenských struktur, ale dávají
+přednost sebekritickému humoru a posmívání se sami sobě, aby podtrhli svůj názor.
+
+Takto nasazují humor s empatií a šarmem.

scanned_pages/page_055_translated.txt

@@ -0,0 +1,81 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+12
+
+Confidence and Contentment
+
+Otroverts don’t need permission, approval, validation, or adulation in the way that communal people do. Needing to convince no one of the “correctness” of their decisions or actions saves them from many unnecessary conversations and distractions.
+
+Because they are not governed by the persistent need to be liked, they are able to set clear boundaries to protect their mental energy and time. They are the ultimate decision-makers of what is frivolous and what is productive— and they make time for both.
+
+Status is always something measured relative to other people within a social grouping, and because otroverts are not tethered to such a group, they never look to others to measure the value of their choices, lifestyle, or possessions. This also means they live without FOMO (recall the story from. chapter 1 of my patient’s son, whose mother was unduly worried about his missing out on social experiences). Because their decisions are their own, unswayed by outside influences, otroverts are quite content with their choices. They can like and be comfortable with who they are without the
+
+need for external validation.
+
+Leaming reading speed
+
+This disinterest in winning the adulation of the collective is exemplified in the casual way Kafka treated his literary vocation. It is telling that one of the greatest literary giants in human history spent so little time trying to publish or call attention to his writings, and even went so far as to ask in his will that his work be destroyed after his death. When his friend and executor, Max Brod, went against his wishes, he did a great service to humanity but a disservice to Kafka, who did not write for the purpose of recognition; he wrote simply because he wanted to.
+
+Due to their lack of FOMO and their disinterest in markers of status, otroverts generally don’t feel envious of others’ financial successes, couldn’t care less about keeping up with the Joneses, and do not usually covet what they do not have. They view earning money as a source of safety—a means to make life easier rather than a goal—so they often have quite different financial and vocational priorities from those of the group. They tend to be unhappy and unsuccessful if they try to work solely for the purpose of earning money, though those who can choose a career curated to their talent and motivation are often financially successful and fulfilled by their work. They are unlikely to compromise their lifestyle to get something they don’t feel they need.
+
+This doesn’t mean otroverts are necessarily ascetic or frugal. While being clear on what they do and don’t need leads to a narrow, carefully chosen set of material possessions, many otroverts love luxury—particularly the ability to distance themselves from the multitudes that it offers. For example, one otrovert I know lives a modest lifestyle but will always splurge on first-class plane tickets; she is willing to pay an exorbitant premium not for legroom or the three-course meal but for a modicum of additional privacy and distance
+
+from fellow passengers.
+
+Page 114 of 226 + 54%
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+12
+
+Sebevědomí a spokojenost
+
+Otroverti nepotřebují povolení, schválení, validaci ani obdiv tak, jak to vyžadují lidé žijící v komunitě. Potřeba
+nikoho nepřesvědčovat o „správnosti“ svých rozhodnutí nebo činů je chrání před mnoha zbytečnými konverzacemi a
+rozptýlením.
+
+Protože nejsou ovládáni neustálou potřebou být oblíbení, dokážou si stanovit jasné hranice, aby chránili svou duševní
+energii a čas. Jsou konečnými rozhodovateli o tom, co je frivolní a co produktivní – a nacházejí čas na obojí.
+
+Status je vždy něco, co se měří v porovnání s ostatními lidmi v rámci sociální skupiny, a protože otroverti nejsou na
+takovou skupinu vázáni, nikdy se nedívají na ostatní, aby změřili hodnotu svých voleb, životního stylu nebo majetku. To
+také znamená, že žijí bez FOMO (připomeňte si příběh z kapitoly 1 o synovi mé pacientky, jehož matka byla zbytečně
+znepokojena tím, že přichází o sociální zážitky). Protože jejich rozhodnutí jsou jejich vlastní, neovlivněná vnějšími
+vlivy, jsou otroverti s nimi docela spokojeni. Mohou mít rádi a být pohodlní s tím, kým jsou, bez potřeby vnější
+validace.
+
+Učení rychlosti čtení
+
+Tato nezájem o získání obdivu kolektivu je exemplifikována v uvolněném přístupu, jakým Kafka přistupoval ke své
+literární profesi. Je výmluvné, že jeden z největších literárních gigantů v lidské historii strávil tak málo času pokusy
+o publikaci nebo upoutání pozornosti na své psaní a dokonce se ve své závěti odvážil požádat, aby jeho dílo bylo po jeho
+smrti zničeno. Když jeho přítel a vykonavatel, Max Brod, šel proti jeho přáním, prokázal velkou službu lidstvu, ale
+uškodil Kafkovi, který nepsal za účelem uznání; psal jednoduše proto, že chtěl.
+
+Vzhledem k jejich nedostatku FOMO a nezájmu o ukazatele statusu, otroverti obvykle necítí závist vůči finančním úspěchům
+ostatních, je jim jedno, zda drží krok s ostatními, a obvykle touží po tom, co nemají. Vnímají vydělávání peněz jako
+zdroj bezpečí – prostředek, jak usnadnit život, spíše než cíl – takže často mají zcela odlišné finanční a profesní
+priority než skupina. Obvykle jsou nešťastní a neúspěšní, pokud se snaží pracovat pouze za účelem vydělávání peněz, i
+když ti, kteří si mohou vybrat kariéru přizpůsobenou jejich talentu a motivaci, jsou často finančně úspěšní a naplnění
+svou prací. Je nepravděpodobné, že by byli ochotni kompromitovat svůj životní styl, aby získali něco, co necítí, že
+potřebují.
+
+To neznamená, že otroverti jsou nutně asketičtí nebo šetrní. Zatímco jasnost v tom, co potřebují a co ne, vede k úzkému,
+pečlivě vybranému souboru materiálních statků, mnozí otroverti milují luxus – zejména schopnost distancovat se od davu,
+který nabízí. Například jedna otrovertka, kterou znám, žije skromným životním stylem, ale vždy si dopřeje letenky první
+třídy; je ochotná zaplatit exorbitantní prémii ne pro místo na nohy nebo tříchodové jídlo, ale pro kousek dodatečné
+soukromí a vzdálenosti od ostatních cestujících.

scanned_pages/page_056_translated.txt

@@ -0,0 +1,80 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+THE ULTIMATE AUTHORITY ON THEIR OWN LIFE
+
+Otroverts don’t like taking advice from anyone short of professionals who know things the otrovert does not. However, otroverts do not accept advice on something they already have all the necessary information about: themselves.
+
+Often, the goal of belonging is at odds with the goal of engaging with the world in ways that support rather than diminish who we are. Being part of a communal group with its awesome gravity can lead to self-effacement, or at least to confusion between one’s true desires and what the group wants. To be in charge of your life and relationships, you must have a strong private self that takes the needs of the group into account but does not succumb to the communal echo chamber. Most people are excited to discover this self and learn how to balance what they want and need with the pleasures and support they find in shared concerns, passions, and occupations. For others, it has been so long since they considered their individual needs that they’ve forgotten how to differentiate their true wants and wishes from the implicit requirements for membership and acceptance within a collective. In our pluralist society, belonging requires continually making adjustments to bring our choices more in line with our desires.
+
+When the boundary between the individual and the group dissipates, the ability to distinguish between what you want and what the group wants goes with it. Such was the case for my patient S when she joined a retirement community, partially on my advice. Recently widowed, with both of her children living three thousand miles away with their families, she decided to
+
+relocate. She welcomed the idea of community living—she had always been
+
+Leaming reading speed
+
+outgoing and friendly and was not worried about fitting in or finding friends. She chose an elegant gated community where she would have a house of her own, large enough for her children and grandchildren to visit. Personally, I would have made a very different choice, but her “what can go wrong?” attitude convinced me she had made the right decision.
+
+Then, about three months after she had relocated, she called me in tears, saying, “I cannot stand being here.” Because seniors are so prone to becoming isolated, her new community put great stock in togetherness. The days were filled with group activities: meals, book clubs, yoga classes, and many other social opportunities. The problem was that the pressure to participate in these activities was suffocating; everyone in the community put pressure on everyone else to join, to make sure that no one ever stayed home alone. In addition, because she was a widow, the neighbors assumed she wanted to meet men and were constantly introducing her to widowers. “It’s a living hell for me,” was how she described it, “and the worst part is that my reluctance to attend any activity is viewed as a sign that I’m withdrawing, which makes them double their efforts to ‘assimilate’ me.” She was well aware that all these people were kind and had only good intentions, but she realized they valued togetherness in a way she did not. She regretted trading the ability to be alone in the big city for this mandatory togetherness. Fortunately, her apartment had just gone on the market, and she was able to pull it back, giving her time to rethink her decision to relocate. One thing was certain, though: she should not go back to the gated community, surrounded by people so used to being together that they had lost the ability to distinguish the individual from the collective.
+
+Communal people derive enough joy from being together that it compensates for the loss of their personal agency. But this is not the case for
+
+otroverts like S, for whom that line between the self and others was never
+
+Page 117 of 226 + 55%
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+NEJÚPLNĚJŠÍ AUTORITA NAD SVÝM VLASTNÍM ŽIVOTEM
+
+Otroverti nemají rádi, když dostávají rady od kohokoli, kdo není profesionál a nezná věci, které otrovert neví. Nicméně
+otroverti nepřijímají rady ohledně něčeho, o čem už mají všechny potřebné informace: o sobě samých.
+
+Často je cíl patřit v rozporu s cílem zapojit se do světa způsoby, které podporují, spíše než oslabují to, kým jsme. Být
+součástí komunitní skupiny s její úžasnou gravitací může vést k sebezapření, nebo alespoň k záměně mezi skutečnými
+touhami a tím, co chce skupina. Abyste mohli řídit svůj život a vztahy, musíte mít silné soukromé já, které bere v úvahu
+potřeby skupiny, ale nepodléhá komunitnímu ozvěnovému prostoru. Většina lidí je nadšená, když objevuje toto já a učí se,
+jak vyvážit to, co chtějí a potřebují, s potěšením a podporou, kterou nacházejí ve sdílených zájmech, vášních a
+činnostech. Pro jiné to bylo tak dlouho, co zvažovali své individuální potřeby, že zapomněli, jak odlišit své skutečné
+touhy a přání od implicitních požadavků na členství a přijetí v rámci kolektivu. V naší pluralitní společnosti patřit
+znamená neustále provádět úpravy, aby naše volby byly více v souladu s našimi touhami.
+
+Když se hranice mezi jednotlivcem a skupinou rozplývá, schopnost rozlišovat mezi tím, co chcete, a tím, co chce skupina,
+jde s tím. Tak tomu bylo u mé pacientky S, když se připojila k důchodcovské komunitě, částečně na moji radu. Nedávno
+ovdovělá, s oběma dětmi žijícími tři tisíce mil daleko se svými rodinami, se rozhodla přestěhovat. Přivítala myšlenku
+komunitního bydlení – vždy byla společenská a přátelská a nebála se zapadnout nebo najít přátele. Vybrala si elegantní
+uzavřenou komunitu, kde by měla vlastní dům, dostatečně velký pro návštěvy svých dětí a vnoučat. Osobně bych udělal
+velmi jinou volbu, ale její postoj „co se může pokazit?“ mě přesvědčil, že se rozhodla správně.
+
+POTÉ, CO SE PŘESTĚHOVALA
+
+Asi tři měsíce poté, co se přestěhovala, mi zavolala s pláčem a řekla: „Nedokážu tu být.“ Protože senioři jsou velmi
+náchylní k izolaci, její nová komunita kladla velký důraz na společnost. Dny byly naplněny skupinovými aktivitami:
+jídly, knižními kluby, hodinami jógy a mnoha dalšími společenskými příležitostmi. Problém byl v tom, že tlak na účast v
+těchto aktivitách byl dusivý; každý v komunitě vyvíjel tlak na ostatní, aby se zapojili, aby se zajistilo, že nikdo
+nikdy nezůstane doma sám. Navíc, protože byla vdova, sousedé předpokládali, že chce potkat muže, a neustále ji
+seznamovali s vdovci. „Je to pro mě žijící peklo,“ popsala to, „a nejhorší na tom je, že moje neochota účastnit se
+jakékoli aktivity je vnímána jako známka toho, že se stahuji, což je nutí zdvojnásobit úsilí mě ‚asimilovat‘.“ Byla si
+dobře vědoma toho, že všichni tito lidé jsou laskaví a mají jen dobré úmysly, ale uvědomila si, že si cení společenského
+soužití způsobem, který ona neocenila. Litovala, že vyměnila schopnost být sama ve velkém městě za tuto povinnou
+společnost. Naštěstí její byt právě přišel na trh a ona ho mohla stáhnout, což jí dalo čas na přehodnocení jejího
+rozhodnutí přestěhovat se. Jedna věc byla jistá: neměla se vracet do uzavřené komunity, obklopené lidmi, kteří byli tak
+zvyklí být spolu, že ztratili schopnost rozlišovat jednotlivce od kolektivu.
+
+Lidé, kteří mají rádi společnost, čerpají dostatek radosti z toho, že jsou spolu, což kompenzuje ztrátu jejich osobní
+autonomie. Ale to není případ
+
+introvertů jako S, pro které nikdy nebyla ta hranice mezi sebou a ostatními jasná.

scanned_pages/page_057_translated.txt

@@ -0,0 +1,79 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS =
+
+blurred.
+
+Because otroverts take sole ownership of their responsibilities and decisions, they’re always working to minimize negative consequences and bad memories, leading to rational decisions that make sense for them. For example, I like to take walks on narrow country roads, but I am always very careful to make sure drivers can see me clearly; I can never understand those who simply assume that drivers surely see them. The reluctance to trust strangers with my life or well-being makes me risk averse but also provides inner calm.
+
+Being the ultimate authority in their own lives, otroverts do not rely on the kind of reality check the hive employs to inform their perspectives or preferences. What seems obvious to the rest may not seem obvious to otroverts, and vice versa. Unfazed by social trends, otroverts usually develop their own style of living and stay faithful to it. They remain unmoved by consumerist pressures, advertising, and starred reviews or other common ranking and rating methods that shape collective preferences, and are unlikely to fall for scams or fad treatments—even when recommended by a credentialed doctor—that make no sense to them.
+
+Because they decide on their own what makes sense rather than relying on group opinion, all information must pass the sensical/nonsensical filter in their mind. Invariably, this mechanism becomes dominant in their everyday encounters. Though they need more time than the average person to digest information, this process frees them to form opinions on what they want to understand, rather than passively absorb the majority’s take on current events, culture, and everything else.
+
+Most people spend too much time worrying about how they come across to their coworkers and supervisors, their friends and neighbors, sometimes
+
+even their own family members. Even more of their precious mental
+
+Leaming reading speed
+
+energy is then expended wondering what is the appropriate thing to do, the appropriate thing to say, and whom to speak with according to local decorum. But the otrovert wastes little time or energy thinking about such social conventions. As John Lennon famously said, “Life is what happens to you while you’re busy making other plans.” Otroverts are not busy making other plans or wondering about others’ plans. They live very powerfully in the here and now.
+
+Accustomed to being masters of their own time, otroverts can be quite impatient in situations they can’t control. They can’t stand having to endure certain inconveniences other people grudgingly accept as part of life— particularly those that result from hive mind behavior, such as a traffic jam formed because all the other drivers on the road were rubbernecking at a fender bender; waiting in an interminable line at the DMV behind people who showed up without the proper documentation; or missing a flight because of passengers’ unruly behavior at the security gate. I personally can never understand people who voluntarily choose to stand in line for anything. For communal people, a long line—be it for concert tickets, a table at a popular restaurant, or the grand opening of a new art exhibit—signals something that must be worth waiting for. To otroverts like me, it feels like a complete waste of time.
+
+As an immigrant father who had lived my entire life without ever holding a baseball in my hands, I felt the need when my son was younger to do something that I thought was a rite of passage for American kids: take him to Disneyland. We bought VIP tickets to try to avoid having to wait in the notoriously long lines but then felt too guilty to use them once we saw all the eager children who would be forced to wait even longer to go on the ride. After thirty minutes, my then four-year-old said, “Daddy, if we leave now
+
+we can still say we went to Disneyland.” Elated, I completely agreed, and we
+
+Page 119 of 226 + 56%
+
+= Q Aa
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+rozmazané.
+
+Protože otroverti plně přebírají odpovědnost za své rozhodnutí a činy, neustále se snaží minimalizovat negativní
+důsledky a špatné vzpomínky, což vede k racionálním rozhodnutím, která dávají smysl jim. Například rád chodím na
+procházky po úzkých venkovských cestách, ale vždy si dávám pozor, aby mě řidiči jasně viděli; nikdy nemohu pochopit ty,
+kteří jednoduše předpokládají, že je řidiči určitě vidí. Neochota svěřit svůj život nebo pohodu cizím lidem mě činí
+opatrným, ale také mi poskytuje vnitřní klid.
+
+Jako konečná autorita ve svých vlastních životech se otroverti nespoléhají na druh reality checku, který úl používá k
+informování svých perspektiv nebo preferencí. To, co se ostatním zdá zřejmé, nemusí být otrovertům jasné, a naopak.
+Nepodléhající sociálním trendům, otroverti obvykle vyvíjejí svůj vlastní styl života a zůstávají mu věrní. Zůstávají
+nedotčeni konzumeristickým tlakem, reklamou a hodnoceními nebo jinými běžnými metodami hodnocení, které formují
+kolektivní preference, a je nepravděpodobné, že by se nechali nachytat na podvody nebo módní léčby – i když je
+doporučuje kvalifikovaný lékař – které jim nedávají smysl.
+
+Protože si sami rozhodují, co dává smysl, místo aby se spoléhali na názor skupiny, musí všechny informace projít filtrem
+smysluplnosti/nesmyslnosti v jejich mysli. Tento mechanismus se nevyhnutelně stává dominantním v jejich každodenních
+setkáních. Ačkoli potřebují více času než průměrný člověk na zpracování informací, tento proces je osvobozuje k tomu,
+aby si vytvářeli názory na to, co chtějí pochopit, místo aby pasivně absorbovali názory většiny na aktuální události,
+kulturu a vše ostatní.
+
+Většina lidí tráví příliš mnoho času obavami o to, jak na ně působí jejich kolegové a nadřízení, přátelé a sousedé,
+někdy dokonce i členové vlastní rodiny. Ještě více své cenné duševní energie pak vynakládají na přemýšlení o tom, co je
+vhodné udělat, co je vhodné říct a s kým mluvit podle místních zvyklostí. Ale otroverti málo času nebo energie ztrácejí
+přemýšlením o takových společenských konvencích. Jak slavně řekl John Lennon: „Život je to, co se vám stane, zatímco
+jste zaneprázdněni plánováním jiných věcí.“ Otroverti nejsou zaneprázdněni plánováním jiných věcí nebo přemýšlením o
+plánech ostatních. Žijí velmi silně v přítomném okamžiku.
+
+Zvyklí být pány svého času, otroverti mohou být v situacích, které nemohou ovládat, docela netrpěliví. Nesnášejí, když
+musí snášet určité nepříjemnosti, které jiní lidé s neochotou přijímají jako součást života – zejména ty, které
+vyplývají z chování úlu, jako je dopravní zácpa vzniklá proto, že všichni ostatní řidiči na silnici se dívali na nehodu;
+čekání v nekonečné frontě na DMV za lidmi, kteří se objevili bez potřebné dokumentace; nebo zmeškání letu kvůli
+neukázněnému chování cestujících u bezpečnostní brány. Osobně nikdy nemohu pochopit lidi, kteří se dobrovolně rozhodnou
+stát ve frontě na cokoliv. Pro komunitní lidi dlouhá fronta – ať už na vstupenky na koncert, stůl v populární restauraci
+nebo slavnostní otevření nové výstavy umění – signalizuje něco, na co se vyplatí čekat. Pro otroverty jako jsem já to
+vypadá jako naprostá ztráta času.
+
+JAKO IMIGRANTSKÝ OTEC, KTERÝ ŽIL CELÝ SVŮJ ŽIVOT BEZ TOHO, ABY DRŽEL BASEBALL V RUKOU, JSEM CÍTIL POTŘEBU, KDYŽ BYL MŮJ
+SYN MENŠÍ, UDĚLAT NĚCO, CO JSEM POVAŽOVAL ZA RITUÁL PŘECHODU PRO AMERICKÉ DĚTI: VZÍT HO DO DISNEYLANDU. Koupili jsme VIP
+vstupenky, abychom se pokusili vyhnout se čekání v notoricky dlouhých frontách, ale pak jsme se cítili příliš provinile,
+abychom je použili, když jsme viděli všechny dychtivé děti, které by musely čekat ještě déle, aby se dostaly na atrakci.
+Po třiceti minutách můj tehdy čtyřletý syn řekl: „Tati, pokud teď odejdeme, můžeme stále říct, že jsme byli v
+Disneylandu.“ Nadšeně jsem souhlasil a my

scanned_pages/page_058_translated.txt

@@ -0,0 +1,21 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS
+
+walked out with a sense of accomplishment.
+
+Learning reading speed... Page 121 of 226 + 58%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+odešel s pocitem úspěchu.
+
+Učení rychlosti čtení... Strana 121 z 226 + 58%

scanned_pages/page_059_translated.txt

@@ -0,0 +1,71 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+13
+
+Thinking Outside the Hive
+
+In the early 1990s, I had the opportunity to run a schizophrenia unit at Mount Sinai Hospital in Manhattan that was affiliated with a longterm psychiatric state hospital. There were many patients there termed “treatment nonresponders,” who ended up staying locked in this hospital for the rest of their lives after failing to respond to treatment. I had a great deal of sympathy for their plight and would go to the hospital once a week to find patients interested in reevaluating their treatment. Most of them were hopeless and had given up on the prospect of doing better. Many were besieged by hallucinations and delusions, which meant they were too sick to give informed consent. The prevailing opinion was that these patients didn’t respond to treatment because something about their constitution was different, so we looked for structural brain differences, metabolic issues, and other conditions that could alter the effects of medications. In the vast majority of cases, we came up empty-handed.
+
+Based on my experience with those patients, I began to be burdened by a growing concern that my colleagues and I were trapped in a
+
+cognitive distortion. Perhaps these 20 percent of psychiatric patients were
+
+Leaming reading speed
+
+nonresponsive not because something in them was wrong but because the treatment was wrong. In other words, perhaps they had different conditions than the ones they were being treated for. In psychiatry, individual variables are often overlooked once a diagnosis has been assigned. Patients are swiftly admitted into a group of similarly diagnosed patients, who are eventually divided into two groups: those who “respond” and those who do not “respond” to a certain medication regimen.
+
+Intellectually, I understood why things were done this way. Clinical studies demand a large number of participants, and grouping people according to the symptoms they have in common is much more efficient than looking for the ways in which their symptoms are different. Yet, in my mind’s eye, no matter how large a clinical trial, I still see a group of individuals. It was clear that I could not run a study of treatment nonresponders by examining how each individual differed from every other individual in the test group. But I couldn’t help but share my idea with anyone who cared to listen—my students, my colleagues, and even my patients’ family members. It was evident to me that the lack of a response to medication that works for similarly diagnosed patients meant that there was a mismatch between medication and diagnosis, yet the “normal” way of dealing with those patients who remained symptomatic was to make them wait for “new and improved” versions of the medication they were not responding to.
+
+This completely flawed logic meant that thousands of patients languished in locked facilities for years, and more often than not, if some new drug did come along, they were passed over for it, as the institutions where they lived were more interested in keeping the patients calm (often with a large dose of tranquilizers) than they were in actually treating
+
+them. Once a nonresponder was committed to a long-term-care institution,
+
+Page 123 of 226 + 58%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+13
+
+MYSLET MIMO ÚLY
+
+Na počátku 90. let jsem měl příležitost vést jednotku pro schizofrenii v nemocnici Mount Sinai na Manhattanu, která byla
+spojena s dlouhodobou psychiatrickou státní nemocnicí. Bylo tam mnoho pacientů označovaných jako „neodpovídající na
+léčbu“, kteří nakonec zůstali zavřeni v této nemocnici po zbytek svých životů poté, co neodpověděli na léčbu. Měl jsem
+velkou soucit s jejich osudem a jednou týdně jsem chodil do nemocnice, abych našel pacienty, kteří měli zájem o
+přehodnocení své léčby. Většina z nich byla beznadějná a vzdala se vyhlídky na zlepšení. Mnozí byli obklopeni
+halucinacemi a bludy, což znamenalo, že byli příliš nemocní na to, aby mohli dát informovaný souhlas. Prevailing opinion
+byla, že tito pacienti na léčbu nereagují, protože něco na jejich konstituci je jiné, takže jsme hledali strukturální
+rozdíly v mozku, metabolické problémy a další podmínky, které by mohly ovlivnit účinky léků. Ve většině případů jsme
+však byli bez úspěchu.
+
+Na základě své zkušenosti s těmito pacienty jsem začal být zatížen rostoucím znepokojením, že já a moji kolegové jsme
+uvězněni v kognitivní deformaci. Možná tito 20 procent psychiatrických pacientů byli neodpovídající ne proto, že by na
+nich bylo něco špatně, ale protože léčba byla špatná. Jinými slovy, možná měli jiné podmínky, než pro které byli léčeni.
+V psychiatrii jsou individuální proměnné často přehlíženy, jakmile je stanovena diagnóza. Pacienti jsou rychle přijímáni
+do skupiny podobně diagnostikovaných pacientů, kteří jsou nakonec rozděleni do dvou skupin: těch, kteří na určitou léčbu
+„reagují“, a těch, kteří na ni „nereagují“.
+
+Intellectuálně jsem chápal, proč se věci dělají tímto způsobem. Klinické studie vyžadují velký počet účastníků a
+seskupení lidí podle symptomů, které mají společné, je mnohem efektivnější než hledání způsobů, jakými se jejich
+symptomy liší. Přesto, v mé mysli, bez ohledu na to, jak velká klinická studie byla, stále vidím skupinu jednotlivců.
+Bylo jasné, že nemohu provést studii neodpovídajících pacientů tím, že bych zkoumal, jak se každý jednotlivý pacient
+liší od každého jiného pacienta ve zkušební skupině. Ale nemohl jsem si pomoci a sdílel jsem svou myšlenku s každým, kdo
+měl zájem poslouchat – se svými studenty, kolegy a dokonce i s rodinnými příslušníky svých pacientů. Bylo mi zřejmé, že
+nedostatek reakce na lék, který funguje pro podobně diagnostikované pacienty, znamenal, že existuje nesoulad mezi lékem
+a diagnózou, přesto „normální“ způsob, jak se vypořádat s těmi pacienty, kteří zůstávali symptomatičtí, byl nechat je
+čekat na „nové a vylepšené“ verze léku, na který nereagovali.
+
+Tato zcela chybná logika znamenala, že tisíce pacientů strávily roky v uzavřených zařízeních, a častěji než ne, pokud se
+nějaký nový lék objevil, byli přehlíženi, protože instituce, kde žili, měly větší zájem udržet pacienty klidné (často s
+velkou dávkou tranquilizérů), než skutečně je léčit. Jakmile byl neodpovídající pacient umístěn do zařízení pro
+dlouhodobou péči,

scanned_pages/page_060_translated.txt

@@ -0,0 +1,81 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+they would have little to no chance for an active, ongoing review of their condition; no efforts would be made to further investigate why the “right” medications were eliciting the wrong responses (in this case, no response at all) or to revisit their diagnosis periodically with new perspectives born of advances in psychiatry and medicine during the decades they had spent locked up in a hospital. Reevaluating each of the nonresponding patients’ conditions seemed like an insurmountable task. Having no support from the institutions, I moved on to other projects, though I couldn't stop thinking and talking about my idea to study nonresponders to anyone willing to listen.
+
+Two years later, 1 was walking in Midtown Manhattan when I bumped into a friend who was the director of that same psychiatric state hospital that Thad visited weekly. A hospital administrator with no medical background, she had then already been deeply dedicated to the patients under her charge. She and I used to take coffee breaks with some of her staff, and I would tell them about my idea of giving nonresponding patients a second chance. When I ran into her two years later, she was on her way to lunch and suggested I join her. There, she told me she had recently been promoted to associate commissioner in the Office of Mental Health, the New York State agency overseeing all the mental health activities around the state. I told her I was very happy for her promotion, and I was; it is wonderful when such talented and dedicated people are recognized. Then she asked me, “What’s going on with your second-chance program?”
+
+I told her about the obstacles—academic, financial, administrative, and more—I had encountered in trying to find a place to test my hypothesis. She said, “I think I have a way. But it would require a great sacrifice on your part.” She then went on to explain that her state agency was looking for a young and passionate medical director for operations and asked if I would agree
+
+to meet the state commissioner and consider the position. I knew that she
+
+Leaming reading speed
+
+shared my propensity to “think outside the box,” and the thought of working together suddenly revived the second-chance idea as a real possibility.
+
+The next week, I met with the commissioner of mental health. He was a lovely, highly intelligent, and gentle person, and I liked him from the first moment. He was not a physician but a seasoned social worker who had risen from the trenches and was very familiar with the system. I gave an impromptu presentation of my rationale and strategy for the second-chance program, and he said, “I like your way of thinking. We need you in Albany.” I was still hesitant, as the idea of commuting two and a half hours to Albany was daunting. “I hope you will accept the position,” he said, adding jokingly, “You may not have a second chance to carry out the program.” He was right. This was a unique, unsolicited, one-time opportunity. This fortunate coincidence, in the chance meeting with my friend on the street, would never repeat itself. I had to do it. I accepted under the condition that I would not relocate to Albany but stay with my family in Manhattan, commuting weekly instead. I never regretted it.
+
+The transition was smooth, but the job was enormous in scope, and I barely lifted my head to breathe for a year. The difficulties and obstacles were many and various, including regulatory, financial, strategic, and staffing problems. Then there was the background drumbeat of naysayers among psychiatrists who were trapped in the aforementioned groupthink. My proposal to revisit each patient’s diagnosis and symptoms for different treatment strategies rather than looking for version 2.0 of the same treatments seemed antagonistic to the prevailing ethos. Which was, in a sense, exactly the point.
+
+The first patient arrived at the academic psychiatric hospital twenty-two years ago, and the Second Chance Program has been in existence ever since.
+
+At the outset, we worked with those who had been hospitalized for a median
+
+Page 125 of 226 + 59%
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+měli by jen malou nebo žádnou šanci na aktivní, průběžné přezkoumání svého stavu; nebyly by podniknuty žádné kroky k
+dalšímu prozkoumání, proč „správné“ léky vyvolávaly nesprávné reakce (v tomto případě žádnou reakci) nebo k pravidelnému
+přehodnocování jejich diagnózy s novými perspektivami, které vznikly díky pokrokům v psychiatrii a medicíně během
+desetiletí, která strávili zavření v nemocnici. Přehodnocení stavu každého z nereagujících pacientů se zdálo jako
+nepřekonatelný úkol. Bez podpory institucí jsem se pustil do jiných projektů, i když jsem nemohl přestat myslet a mluvit
+o svém nápadu studovat nereagující pacienty s kýmkoli, kdo byl ochoten naslouchat.
+
+O dva roky později jsem se procházel v Midtown Manhattan, když jsem narazil na kamarádku, která byla ředitelkou té samé
+psychiatrické státní nemocnice, kterou Thad navštěvoval každý týden. Jako administrátorka nemocnice bez lékařského
+vzdělání byla již tehdy hluboce oddaná pacientům pod její péčí. Obvykle jsme si dávali kávové přestávky s některými
+jejími zaměstnanci a já jsem jim vyprávěl o svém nápadu dát nereagujícím pacientům druhou šanci. Když jsem ji potkal o
+dva roky později, byla na cestě na oběd a navrhla, abych se k ní přidal. Tam mi řekla, že byla nedávno povýšena na
+zástupce komisaře v Úřadu duševního zdraví, státní agentuře New Yorku, která dohlíží na všechny aktivity duševního
+zdraví v celém státě. Řekl jsem jí, že jsem velmi šťastný za její povýšení, a byl jsem; je skvělé, když jsou tak
+talentovaní a oddaní lidé oceněni. Poté se mě zeptala: „Co se děje s tvým programem druhé šance?“
+
+Pověděl jsem jí o překážkách – akademických, finančních, administrativních a dalších – které jsem potkal při pokusu
+najít místo pro testování své hypotézy. Řekla: „Myslím, že mám způsob. Ale vyžadovalo by to velkou oběť z tvé strany.“
+Poté vysvětlila, že její státní agentura hledá mladého a vášnivého lékařského ředitele pro operace a zeptala se, zda
+bych souhlasil se setkáním s komisařem státu a zvážil tuto pozici. Věděl jsem, že ona sdílí mou tendenci „myslet mimo
+rámec“, a myšlenka na spolupráci náhle oživila myšlenku druhé šance jako reálnou možnost.
+
+Příští týden jsem se setkal s komisařem duševního zdraví. Byl to milý, vysoce inteligentní a jemný člověk, a od prvního
+okamžiku se mi líbil. Nebyl lékařem, ale zkušeným sociálním pracovníkem, který vzešel z terénu a byl velmi obeznámen se
+systémem. Představil jsem mu improvizovanou prezentaci mého zdůvodnění a strategie pro program druhé šance a on řekl:
+„Líbí se mi tvůj způsob myšlení. Potřebujeme tě v Albany.“ Stále jsem váhal, protože myšlenka dojíždět dvě a půl hodiny
+do Albany byla zastrašující. „Doufám, že přijmeš tuto pozici,“ řekl, a dodal žertem: „Možná nebudeš mít druhou šanci
+realizovat program.“ Měl pravdu. Toto byla jedinečná, nevyžádaná, jednorázová příležitost. Tato šťastná náhoda, v podobě
+náhodného setkání s mou kamarádkou na ulici, se už nikdy neopakovala. Musel jsem to udělat. Přijal jsem pod podmínkou,
+že se nepřestěhuji do Albany, ale zůstanu se svou rodinou v Manhattanu a budu dojíždět týdně. Nikdy jsem toho nelitoval.
+
+PŘECHOD BYL PLYNULÝ, ALE PRÁCE BYLA OBROVSKÁ A JÁ JSEM TÉMĚŘ CELÝ ROK NEZVEDL HLAVU, ABYCH SE NADÝCHL. Obtíže a překážky
+byly mnohé a rozmanité, včetně regulačních, finančních, strategických a personálních problémů. K tomu se přidávalo
+pozadí skeptiků mezi psychiatry, kteří byli uvězněni v již zmíněném skupinovém myšlení. Můj návrh znovu přehodnotit
+diagnózu a symptomy každého pacienta pro různé léčebné strategie, místo abychom hledali verzi 2.0 stejných léčeb, se
+zdál být v rozporu s převládajícím étosem. Což, v jistém smyslu, bylo přesně to, co jsem chtěl říct.
+
+První pacient přišel do akademické psychiatrické nemocnice před dvaadvaceti lety a Program Druhé šance existuje od té
+doby.
+
+Na začátku jsme pracovali s těmi, kteří byli hospitalizováni po medián

scanned_pages/page_061_translated.txt

@@ -0,0 +1,80 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+time of twenty years. Many of those people had lost any ability to function on their own—a direct result of many years spent locked in a psychiatric unit with other severely ill patients and no responsibilities, agency, or path toward a better life. Some patients, we soon discovered, were not mentally ill at all, but had been admitted at a time when knowledge about various other conditions, such as Tourette’s syndrome, was limited. Most patients had never used any electronic devices, did not know how to shop, how to make food, how to do their laundry, or how to perform the myriad other activities of daily living that most people consider routine and trivial. Now they had to learn or relearn those skills, along with how to use public transportation, pay bills, show up for appointments, and interact with strangers in a way they hadn't done since they were admitted. Each patient who recovered symptomatically but was too broken to master the skills needed to live independently got a place in a program that offered protective living as well as a full range of social and medical services. Since then, hundreds of patients have been transitioned back into the community.
+
+Though it has been many years since I left that government position, to this day few moments bring me more joy than when I sit with my young residents and they say, “This patient seems like a good candidate for the Second Chance Program. Are you familiar with that?” At which point I smile under my mustache and answer, “Yes, to a certain extent,” and let them tell me about it.
+
+Starting this program is perhaps my most enduring legacy, and my proudest example of what can be achieved by working around the status quo. I will admit that for many years before actually launching the program, I succumbed to everyone telling me my idea was both impossible and futile. This would be the last time I would allow a figure of authority—or anyone
+
+—to make me believe that I was wrong just because no one else thought I
+
+Leaming reading speed
+
+was right. It showed me definitively that we (unfortunately) live in a culture that puts sticking with the consensus opinion above all else, even when that means depriving victims of a broken system of a second chance to participate in life. And it solidified my conviction that our society desperately needs more perspectives and ideas that do not conform to the conventional wisdom dictated by the hive mind.
+
+THE ABSTRACTIONS OF THE COLLECTIVE MIND
+
+Emily Dickinson once wrote, “The soul selects her own society.” Yet for many souls, one’s position in society is not so much a choice as it is a function of where we live, what family, religion, or social class we were born into, and what ethnicity and/or race we are. Most people embrace—or at least accept— the social groups to which they have been assigned. Otroverts do not. They place no trust in any group formed around an abstract idea or circumstance of birth, such as ideology, politics, race, economy, religion, and nationality, which exist only in the collective mind. For them, the idea of unquestionable devotion to a group of people linked by a set of tacit criteria agreed upon by the group’s members makes little sense, no matter how venerable that group is in the eyes of the majority.
+
+Most humans adhere to these binding abstractions for various reasons —many of them completely valid. Membership in a group of people who share our ideology, background, or aspects of our experience creates a path for connection, which is especially appealing when other obvious routes, such as family or work, aren’t available. Such groups also provide a set of unwritten instructions about how to behave, which helps to ward off
+
+ambiguity and uncertainty, while also keeping everyone in line. When things
+
+Page 127 of 226 + 60%
+
+Aa
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+čas dvaceti let. Mnozí z těchto lidí ztratili jakoukoli schopnost fungovat samostatně – přímý důsledek mnoha let
+strávených uzamčených v psychiatrické jednotce s dalšími těžce nemocnými pacienty, bez odpovědnosti, agentury nebo cesty
+k lepšímu životu. Někteří pacienti, jak jsme brzy zjistili, nebyli vůbec duševně nemocní, ale byli přijati v době, kdy
+znalosti o různých jiných stavech, jako je Touretteův syndrom, byly omezené. Většina pacientů nikdy nepoužívala žádné
+elektronické zařízení, nevěděla, jak nakupovat, jak připravit jídlo, jak prát prádlo nebo jak vykonávat nesčetné další
+činnosti každodenního života, které většina lidí považuje za rutinní a triviální. Nyní se museli tyto dovednosti naučit
+nebo si je znovu osvojit, spolu s tím, jak používat veřejnou dopravu, platit účty, docházet na schůzky a komunikovat s
+cizími lidmi způsobem, který od doby přijetí nedělali. Každý pacient, který se symptomaticky uzdravil, ale byl příliš
+zlomený na to, aby zvládl dovednosti potřebné k samostatnému životu, dostal místo v programu, který nabízel ochranné
+bydlení a také plný rozsah sociálních a zdravotnických služeb. Od té doby bylo do komunity převedeno stovky pacientů.
+
+I když uplynulo mnoho let od doby, kdy jsem opustil tuto vládní pozici, dodnes mi málo okamžiků přináší větší radost než
+když sedím se svými mladými obyvateli a oni říkají: „Tento pacient se zdá být dobrým kandidátem na Program Druhé Šance.
+Jste s tím obeznámen?“ V tu chvíli se usmívám pod svými kníry a odpovídám: „Ano, do určité míry,“ a nechám je, aby mi o
+tom pověděli.
+
+Zahájení tohoto programu je možná mým nejtrvalejším odkazem a mým největším příkladem toho, co lze dosáhnout prací mimo
+status quo. Přiznám se, že mnoho let před skutečným spuštěním programu jsem podlehl všem, kteří mi říkali, že můj nápad
+je jak nemožný, tak marný. To by byla poslední doba, kdy bych dovolil nějaké autoritě – nebo komukoli jinému –
+přesvědčit mě, že se mýlím, jen proto, že nikdo jiný si to nemyslel. Ukázalo mi to jednoznačně, že žijeme (bohužel) v
+kultuře, která upřednostňuje setrvání u konsensuálního názoru nade vše, i když to znamená odepřít obětem rozbitého
+systému druhou šanci účastnit se života. A upevnilo to mé přesvědčení, že naše společnost zoufale potřebuje více
+perspektiv a nápadů, které se neřídí konvenční moudrostí diktovanou kolektivní myslí.
+
+ABSTRAKCE KOLEKTIVNÍ MYSLI
+
+Emily Dickinson jednou napsala: „Duše si vybírá svou vlastní společnost.“ Přesto pro mnohé duše není postavení ve
+společnosti tak úplně volbou, jako spíše funkcí toho, kde žijeme, do jaké rodiny, náboženství nebo sociální třídy jsme
+se narodili a jakou etnicitu a/nebo rasu máme. Většina lidí přijímá – nebo alespoň akceptuje – sociální skupiny, do
+kterých byli přiřazeni. Odpovědní lidé to nedělají. Nevěří žádné skupině vytvořené kolem abstraktního nápadu nebo
+okolnosti narození, jako je ideologie, politika, rasa, ekonomika, náboženství a národnost, které existují pouze v
+kolektivní mysli. Pro ně je myšlenka nepochybné oddanosti skupině lidí spojené souborem tacitních kritérií dohodnutých
+členy skupiny málo smysluplná, bez ohledu na to, jak vážená ta skupina je v očích většiny.
+
+Většina lidí se z různých důvodů drží těchto závazných abstrakcí — mnohé z nich jsou zcela platné. Členství ve skupině
+lidí, kteří sdílejí naši ideologii, zázemí nebo aspekty našich zkušeností, vytváří cestu k propojení, což je obzvlášť
+přitažlivé, když nejsou k dispozici jiné zřejmé cesty, jako je rodina nebo práce. Takové skupiny také poskytují soubor
+nepsaných pokynů, jak se chovat, což pomáhá odvrátit
+
+nejasnost a nejistotu, zatímco také udržuje všechny v mezích. Když se věci

scanned_pages/page_062_translated.txt

@@ -0,0 +1,79 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
+
+are good, these affiliations provide a sense of shared identity, and with it a crude way of determining who is a friend to be trusted and who is a foe to be feared. And when things are bad, as mentioned earlier, the group ethos becomes hugely important in deciding how best to navigate the crisis and what might need to be sacrificed in its name. Though we no longer need to be part of a tribe to survive predators or the threats of the natural world, most people do still need it to survive the very experience of being human. Unlike most herd animals, which cooperate passively, humans can cooperate actively by creating a notional entity based on many people agreeing to share the same opinions and beliefs. A hive mind creates “collective intelligence” or “communal wisdom” by pooling experiential resources. Most of us learn to conform because belonging to or participating in the hive mind provides illusory protection: the belief in strength in numbers. And as the group’s size increases, the demands for conformity intensify, as it cements the unity necessary for the group’s rule. This urge to belong subsumes all that is distinctive about a person once they become a member of the hive.
+
+For most people, this sacrifice is made easily and instinctively. Not so for otroverts, who are neither willing nor able to passively adopt the social scripts that others do. To the otrovert, who is constantly engaged with the choices and consequences of their individual life, social norms follow a circular logic: the reason people follow them is because they have been widely accepted, and the reason they have been widely accepted is because many people follow them. To highlight the arbitrary nature of such rules, an otrovert might put it this way: If you were stranded alone on a desert island, would you still value everything that you value or were taught to value? Or would you realize that most of these judgments are useful and relevant only in the context of other humans?
+
+Non-belonging is kind of like living life on an island, while belongers are
+
+Leaming reading speed
+
+on the mainland. When otroverts visit the mainland, they pay attention to the prevailing rules and try their best to abide by them, but they are always accidental tourists there. The rules are of no use to them elsewhere.
+
+Otroverts cannot be convinced of the validity of an idea sheerly through the number of people who hold it. It is the idea itself that matters. The tools of the hive mind—consensus, majority, communal wisdom, and experience that come down through the generations—are useless to the otrovert if the concept behind the idea seems wrong to them. On the other hand, a wise observation or statement made by someone, irrespective of position or authority, can be profoundly appreciated by an otrovert if it strikes them as true.
+
+As a very young man, I had my heart broken. Nothing anyone said—none of the usual platitudes—provided any source of comfort. Then a Bedouin waiter in a tea shop I frequented said to me, “A broken heart is like a burn. At first, it hurts all the time, then only when you touch it, and eventually, it does not hurt at all. There might be only a faded scar to remind you.” This was forty-five years ago. He was very right, and I still impart Wadid’s wisdom to others.
+
+FREETHINKING AND ORIGINALITY
+
+Belongingness and consensus do not lend themselves to originality. Unencumbered by the hive mind, otroverts are original thinkers. They see what everyone else sees, but because they are not subordinate to the gravitational pull of groupthink, they allow themselves to ponder alternative interpretations. And due in part to their disinterest in popular culture and
+
+other mass entertainment, they have the mental space to embark regularly
+
+Page 130 of 226 + 62%
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+
+Tyto příslušnosti poskytují pocit sdílené identity a s tím i hrubý způsob, jak určit, kdo je přítel, kterému lze
+důvěřovat, a kdo je nepřítel, kterého je třeba se bát. A když je situace špatná, jak bylo zmíněno dříve, skupinová etika
+se stává nesmírně důležitou při rozhodování, jak nejlépe zvládnout krizi a co by mohlo být v jejím jménu obětováno. I
+když už nemusíme být součástí kmene, abychom přežili predátory nebo hrozby přírodního světa, většina lidí to stále
+potřebuje k přežití samotného lidského prožitku. Na rozdíl od většiny stádečních zvířat, která spolupracují pasivně,
+mohou lidé spolupracovat aktivně tím, že vytvářejí fiktivní entitu založenou na mnoha lidech, kteří souhlasí se sdílením
+stejných názorů a vír. Mysl kolektivu vytváří „kolektivní inteligenci“ nebo „komunitní moudrost“ sdílením zkušenostních
+zdrojů. Většina z nás se učí přizpůsobovat, protože patřit do nebo účastnit se mysli kolektivu poskytuje iluzorní
+ochranu: víru v sílu v počtech. A jak se velikost skupiny zvyšuje, požadavky na konformitu se zesilují, protože to
+upevňuje jednotu nezbytnou pro vládnutí skupiny. Tato touha patřit pohlcuje vše, co je na člověku jedinečné, jakmile se
+stane členem kolektivu.
+
+Pro většinu lidí je tato oběť snadná a instinktivní. Ne tak pro otroverty, kteří nejsou ochotni ani schopni pasivně
+přijmout sociální scénáře, které ostatní dělají. Pro otroverta, který je neustále zapojen do voleb a důsledků svého
+individuálního života, následují sociální normy kruhovou logiku: důvod, proč lidé tyto normy dodržují, je ten, že byly
+široce akceptovány, a důvod, proč byly široce akceptovány, je ten, že je mnoho lidí dodržuje. Aby zdůraznil svévolnou
+povahu takových pravidel, mohl by otrovert říct: Kdybys byl sám na opuštěném ostrově, stále bys hodnotil všechno, co
+hodnotíš, nebo co ti bylo naučeno hodnotit? Nebo bys si uvědomil, že většina těchto soudů je užitečná a relevantní pouze
+v kontextu jiných lidí?
+
+Nepatření je něco jako žít život na ostrově, zatímco patřící lidé jsou na pevninské části. Když otroverti navštíví
+pevninskou část, věnují pozornost převládajícím pravidlům a snaží se je co nejlépe dodržovat, ale vždy jsou tam
+náhodnými turisty. Pravidla jsou jim jinde k ničemu.
+
+Otroverti nemohou být přesvědčeni o platnosti myšlenky pouze na základě počtu lidí, kteří ji zastávají. Důležitá je
+samotná myšlenka. Nástroje mysli kolektivu—konsensus, většina, komunitní moudrost a zkušenosti, které se předávají
+generacemi—jsou pro otroverta k ničemu, pokud se koncept za myšlenkou zdá být nesprávný. Na druhou stranu, moudrá
+pozorování nebo prohlášení učiněné někým, bez ohledu na postavení nebo autoritu, mohou být otrovertem hluboce oceněny,
+pokud se mu zdají pravdivé.
+
+Jako velmi mladý muž jsem měl zlomené srdce. Nic, co kdo řekl—žádné z obvyklých frází—mi neposkytlo útěchu. Pak mi
+beduínský číšník v čajovně, kterou jsem navštěvoval, řekl: „Zlomené srdce je jako popálenina. Zpočátku to bolí pořád,
+pak jen když se toho dotkneš, a nakonec to vůbec nebolí. Může zůstat jen vybledlá jizva, která ti to připomene.“ To bylo
+před čtyřiceti pěti lety. Měl pravdu, a stále předávám Wadidovu moudrost ostatním.
+
+SVOBODNÉ MYŠLENÍ A ORIGINALITA
+
+PATRNOST A KONSENSUS NEPODPORUJÍ ORIGINALITU.
+
+Nepodléhající útlaku kolektivního myšlení, otroverti jsou originální myslitelé. Vidí to, co vidí všichni ostatní, ale
+protože nejsou podřízeni gravitačnímu vlivu skupinového myšlení, dovolují si zvažovat alternativní interpretace. A
+částečně díky svému nezájmu o populární kulturu a další masovou zábavu mají mentální prostor, aby se pravidelně vydávali
+na cestu objevování.

scanned_pages/page_063_translated.txt

@@ -0,0 +1,81 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q Aa
+
+on intellectual adventures fueled by introspection and creativity. This opens the possibility of stumbling on serendipitous observations that elude the collective. Because they stray from the prevailing thinking, their ideas often seem radical or even threatening. This is true of virtually all truly original thinkers throughout human history, both the famous ones we have all heard of and the ones lost to the annals of the past.
+
+Dr. Ignaz Semmelweis, a Hungarian physician, falls in the second category. In 1861, he published a book called The Etiology, Concept, and Prophylaxis of Childbed Fever, which described his research on maternal death during childbirth from what we now call puerperal fever. His conclusion, revolutionary for those times, was that these deaths could be prevented merely by doctors washing their hands before assisting in delivery. Nowadays, it is obvious that medical procedures should be performed under sterile and clean conditions to prevent contamination, but germs and their putative role in infection were unknown in his day. Dr. Semmelweis deduced the connection in what was then an unconventional way: by visiting a delivery clinic where the women who gave birth were contracting childbed fever in significantly lower numbers.
+
+Upon observing the midwives who ran this clinic, he found only one difference in their methods: many of the doctors at the hospital assisted with labor immediately after performing autopsies, while the midwives didn’t. He concluded that the physicians might be transferring what he called “organic material” (i.e., germs and bacteria) from the autopsy to the delivery via their hands and suggested that they wash carefully before delivering a baby. Though deeply skeptical that something so trivial as handwashing could make a measurable difference, the doctors took his suggestion. When they did, the maternal death rate at the hospital immediately dropped from 18
+
+percent to 2 percent.
+
+Leaming reading speed
+
+Dr. Semmelweis knew nothing about bacteria and their role in infection; he simply saw something that no one else in the clinics was able to see, and this single insight was enough to profoundly alter the horrible reality of the many women dying from infection. Like most innovations, though, Semmelweis’s discovery was received very poorly by his colleagues. Even after the success of his intervention had been clearly demonstrated, they demanded a theoretical explanation as to why handwashing reduced mortality, something that Semmelweis could not provide. He was shunned by the medical society, was fired from his clinical and academic positions, and suffered an emotional breakdown. His colleagues then committed him to an asylum, where he was beaten by the orderlies. He died ten days later from sepsis caused by his dirty wounds (the irony is very poignant), at the age of forty-seven.2
+
+The ideas that emerge from the otrovert mind carry the risk of being viewed as subversive, heretic, or even insane, even when the evidence clearly suggests otherwise.
+
+In a society governed by the communal order, the otrovert’s way of thinking is threatening. But at a time when the challenges we face as a society require us to question conventional assumptions, contemplate problems from new perspectives, and open our minds to unorthodox solutions, the
+
+otrovert’s way of thinking also has the power to change the world.
+
+MEMORY AND TIME
+
+The hive mind exists primarily in the present, fueled by an incessant interest in the zeitgeist: news, politics, popular culture, and gossip are the building
+
+blocks for shared experience. Along with this comes relative disinterest in
+
+Page 132 of 226 + 63%
+
+Oo
+
+Ra us
+
+oO
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+na intelektuálních dobrodružstvích poháněných introspekcí a kreativitou. To otevírá možnost narazit na šťastné náhody,
+které unikají kolektivnímu myšlení. Protože se odchylují od převládajícího myšlení, jejich nápady často vypadají
+radikálně nebo dokonce hrozivě. To platí prakticky pro všechny skutečně originální myslitele v průběhu lidské historie,
+jak pro ty slavné, o kterých jsme všichni slyšeli, tak pro ty, kteří byli zapomenuti v análech minulosti.
+
+Dr. Ignaz Semmelweis, maďarský lékař, spadá do druhé kategorie. V roce 1861 publikoval knihu s názvem Etiologie, koncept
+a profylaxe horečky z porodních cest, která popisovala jeho výzkum mateřské úmrtnosti při porodu z toho, čemu nyní
+říkáme puerperální horečka. Jeho závěr, revoluční pro tu dobu, byl, že tyto úmrtí lze předejít pouhým umýváním rukou
+lékaři před asistencí při porodu. Dnes je zřejmé, že lékařské zákroky by měly být prováděny za sterilních a čistých
+podmínek, aby se předešlo kontaminaci, ale v jeho době byly bakterie a jejich domnělá role v infekci neznámé. Dr.
+Semmelweis dedukoval spojení tehdy neobvyklým způsobem: návštěvou porodnice, kde ženy, které rodily, měly výrazně nižší
+výskyt horečky z porodních cest.
+
+Při pozorování porodních asistentek, které tuto kliniku vedly, našel pouze jeden rozdíl v jejich metodách: mnozí lékaři
+v nemocnici asistovali při porodu ihned po provedení pitvy, zatímco porodní asistentky to nedělaly. Dospěl k závěru, že
+lékaři mohou přenášet to, čemu říkal „organický materiál“ (tj. bakterie a mikroby) z pitvy na porod prostřednictvím
+svých rukou, a navrhl, aby si pečlivě umývali ruce před porodem. Ačkoli byl hluboce skeptický, že něco tak triviálního
+jako umývání rukou může mít měřitelný dopad, lékaři jeho návrh přijali. Když tak učinili, úmrtnost matek v nemocnici
+okamžitě klesla z 18 procent na 2 procenta.
+
+Dr. Semmelweis nevěděl nic o bakteriích a jejich roli v infekci; jednoduše viděl něco, co nikdo jiný v klinikách nebyl
+schopen vidět, a tento jediný postřeh byl dostatečný k tomu, aby zásadně změnil hroznou realitu mnoha žen umírajících na
+infekci. Jako většina inovací však bylo Semmelweisovo objevení přijato jeho kolegy velmi špatně. I poté, co byl úspěch
+jeho intervence jasně prokázán, požadovali teoretické vysvětlení, proč umývání rukou snižuje úmrtnost, což Semmelweis
+nemohl poskytnout. Byl vyloučen z lékařské společnosti, byl propuštěn ze svých klinických a akademických pozic a utrpěl
+emocionální zhroucení. Jeho kolegové ho pak umístili do ústavu, kde byl bit ošetřovateli. Zemřel deset dní poté na sepsi
+způsobenou jeho špinavými ranami (ironie je velmi bolestná), ve věku čtyřiceti sedmi let.
+
+Myšlenky, které vycházejí z otrovertní mysli, nesou riziko, že budou považovány za subverzivní, kacířské nebo dokonce
+šílené, i když důkazy jasně naznačují opak.
+
+Ve společnosti řízené komunitním řádem je způsob myšlení otroverta hrozbou. Ale v době, kdy výzvy, kterým čelíme jako
+společnost, vyžadují, abychom zpochybňovali konvenční předpoklady, zvažovali problémy z nových perspektiv a otevírali
+své mysli neortodoxním řešením, má způsob myšlení otroverta také moc změnit svět.
+
+PAMĚŤ A ČAS
+
+Úl mysl existuje především v přítomnosti, poháněn neustálým zájmem o zeitgeist: zprávy, politika, populární kultura a
+drby jsou stavebními kameny pro sdílenou zkušenost. S tím přichází relativní nezájem o

scanned_pages/page_064_translated.txt

@@ -0,0 +1,57 @@
+=== ORIGINAL TEXT ===
+Kindle Library
+
+THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS =
+
+yesterday’s news; to stay mentally synchronized as a single group, everyone within that group has to keep shifting their attention to the next thing, which is why the hive mind has a perpetual shared interest in the now.
+
+It is worth adding that focusing on the shared now should not be confused with mindfulness, as mindfulness is exercised individually. Whereas the hive mind considers the present through the lens of shared experience, it considers the past through shared memories, myths, fables, and traditions, each one a thread in the collective historical context that often dwarfs any individual’s personal past. Similarly, plans for the future are largely dictated by the collective doctrine of what is wrong, right, appropriate, or worthy. The same occurs when it comes to collective deliberations regarding the consequences of current actions. If this were not the case, it would be impossible to understand how each generation can repeat anew the grave mistakes of the past and be surprised by the “unintended” consequences.
+
+Untethered from the hive mind, otroverts perceive their place in history and time differently. Their personal experience of the present moment is not linked to that of all the other people who are also experiencing it, and their
+
+memories of the past are not clouded by the collective narrative. Because of
+
+Leaming reading speed
+
+their minimal connection to contemporary culture, mores, trends, and so on, their memories are more personal and rarely contemporaneous with those of any other human. If you asked a group of people to recount their memories of a particular moment in time, many of them would likely cite the song that was always playing on the radio or the style of clothing that was in vogue, whereas otroverts would recount a specific experience they had had.
+
+Otroverts, in other words, focus not on collective memory but on the self and their personal voyage through time. As a result, the otrovert’s sense of time is longitudinal: today is an outcome of yesterday, and tomorrow is a consequence of today. Every moment, and every memory, is as precious as the last.
+
+Footnote
+
+2 Howard Markel, “In 1850, Ignaz Semmelweis Saved Lives with Three Words: Wash Your Hands,” PBS.org, May 15,2015.
+
+Page 134 of 226 + 64%
+
+= Q Aa
+
+=== TRANSLATED TEXT ===
+KINDLE KNIHOVNA
+
+DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
+
+včerejší zprávy; aby zůstali mentálně synchronizováni jako jedna skupina, musí se každý v této skupině neustále
+přesouvat svou pozornost na další věc, což je důvod, proč má úl mysl trvalý společný zájem o přítomnost.
+
+Je třeba dodat, že zaměření na sdílenou přítomnost by nemělo být zaměňováno s mindfulness, protože mindfulness se cvičí
+individuálně. Zatímco úl mysl považuje přítomnost skrze prizma sdílené zkušenosti, pohlíží na minulost skrze sdílené
+vzpomínky, mýty, pohádky a tradice, z nichž každá je nití v kolektivním historickém kontextu, který často zastiňuje
+osobní minulost jednotlivce. Podobně jsou plány do budoucna do značné míry určovány kolektivní doktrínou toho, co je
+špatné, správné, vhodné nebo hodné. Totéž se děje, když jde o kolektivní úvahy o důsledcích současných činů. Kdyby tomu
+tak nebylo, bylo by nemožné pochopit, jak každá generace může znovu opakovat závažné chyby minulosti a být překvapena
+„neúmyslnými“ důsledky.
+
+Odloučeni od úlu mysli, otroverti vnímají své místo v historii a čase jinak. Jejich osobní zkušenost s přítomným
+okamžikem není spojena s tím, co prožívají všichni ostatní lidé, a jejich vzpomínky na minulost nejsou zatemněny
+kolektivním narativem. Vzhledem k jejich minimálnímu spojení s současnou kulturou, mravy, trendy a tak dále, jsou jejich
+vzpomínky osobnější a zřídka současné s těmi jakéhokoli jiného člověka. Kdybyste se zeptali skupiny lidí, aby si
+vzpomněli na konkrétní okamžik v čase, mnozí z nich by pravděpodobně zmínili píseň, která se vždy hrála v rádiu, nebo
+styl oblečení, který byl v módě, zatímco otroverti by vyprávěli o konkrétní zkušenosti, kterou měli.
+
+Jinými slovy, otroverti se nezaměřují na kolektivní paměť, ale na sebe a svou osobní cestu časem. V důsledku toho je
+pocit času otroverta longitudinální: dnešek je výsledkem včerejška a zítřek je důsledkem dneška. Každý okamžik a každá
+vzpomínka jsou cenné jako ta poslední.
+
+Poznámka pod čarou
+
+2 Howard Markel, „V roce 1850, Ignaz Semmelweis zachránil životy třemi slovy: Myjte si ruce,“ PBS.org, 15. května 2015.