80 lines
6.3 KiB
Plaintext
80 lines
6.3 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
Kindle Library
|
||
|
||
THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
|
||
|
||
10
|
||
|
||
Emotional Self-Sufficiency
|
||
|
||
It is an inescapable fact that all humans are born, live, and die alone. Surrounding ourselves with others makes it possible to deny that fact. Group membership allows communal people to convince themselves that theirs is a shared fate, whereas being alone can remind them of their true, solitary destiny, which, for most, is an uncomfortable and even intolerable reality to accept. The otrovert, on the other hand, does not feel part of a shared fate. Because being alone is intrinsic to their lifelong experience, otroverts feel comfortable in their solitude.
|
||
|
||
However, in a group, the otrovert cannot help but feel very lonely. Most of the discomfort originates from trying to fit in and play a role that is expected of them, a performance otroverts find exhausting. When togetherness is reassuring and pleasant, sacrificing energy for it makes sense. For otroverts, that energy is twice wasted: one, the group’s presence does not bring a sense of reassurance, and two, it is not pleasant. Once otroverts understand and embrace their need for solitude, however, they are able to tune out the expectations of the group and instead tune in to themselves.
|
||
|
||
Members of a collective must be mindful of the other members’ approval
|
||
|
||
Leaming reading speed
|
||
|
||
or disapproval of them, and people almost universally prefer to be liked rather than disliked. This may result from the push toward communality in early life, when we learn to associate the approving smiles of our caregivers with food, safety, and all else that a helpless infant needs to survive. Even at this early age, we discover that we will be rewarded with affection and approval for relinquishing the instinctive self-centered attitude we are born with and doing what is expected of us.
|
||
|
||
In adulthood, the desire to blend in and be accepted by the rest, the need for recognition from our peers, and the constant “negotiation of needs” required to win the affection of other group members entail a deeper level of sacrifice that most are unaware of: the progressive loss of emotional selfreliance.
|
||
|
||
The otrovert, untethered from the collective, can distinguish between the gravitational pull of the group and their inner, personal center of gravity. They are not afraid to think the “wrong” thoughts or experience the “wrong” feelings, as they do not measure what is right or wrong against any communal yardstick. Because they don’t require group validation, they are inherently self-sufficient: they rarely experience self-recrimination or self
|
||
|
||
loathing, and they never shame or guilt others.
|
||
|
||
TRUSTING ONE'S INSTINCTS
|
||
|
||
As life unfolds, otroverts learn to trust themselves in personal decisions. They know themselves and what they need to make their life as pleasant and productive as possible. They see themselves for who they are and know what they can and cannot do well. When, for example, they do a great job on a work
|
||
|
||
presentation, they know it. They don’t ruminate about how they did or wait
|
||
|
||
Page 103 of 226 + 48%
|
||
|
||
Ra us
|
||
|
||
oO
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
KINDLE KNIHOVNA
|
||
|
||
DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
|
||
|
||
10
|
||
|
||
Emocionální soběstačnost
|
||
|
||
Je nevyhnutelným faktem, že všichni lidé se rodí, žijí a umírají sami. Obklopování se ostatními nám umožňuje tuto
|
||
skutečnost popírat. Členství ve skupině umožňuje společenským lidem přesvědčit se, že jejich osud je sdílený, zatímco
|
||
být sám je může připomínat jejich pravý, osamělý osud, což je pro většinu z nich nepříjemná a dokonce nesnesitelná
|
||
realita k přijetí. Na druhé straně otrovert necítí, že by byl součástí sdíleného osudu. Protože být sám je pro ně
|
||
intrinsickou součástí jejich celoživotní zkušenosti, otroverti se ve své samotě cítí pohodlně.
|
||
|
||
Nicméně ve skupině se otrovert nemůže ubránit pocitu velké osamělosti. Většina nepohodlí pramení z pokusů zapadnout a
|
||
hrát roli, kterou od nich očekávají, což je výkon, který otroverti považují za vyčerpávající. Když je společnost
|
||
uklidňující a příjemná, obětování energie pro ni dává smysl. Pro otroverty je však tato energie dvakrát zbytečná: za
|
||
prvé, přítomnost skupiny nepřináší pocit uklidnění, a za druhé, není příjemná. Jakmile otroverti pochopí a přijmou svou
|
||
potřebu samoty, dokážou se odpojit od očekávání skupiny a místo toho se naladit na sebe.
|
||
|
||
Členové kolektivu musí být vědomi schválení nebo neschválení ostatních členů, a lidé téměř univerzálně dávají přednost
|
||
tomu, aby byli oblíbení, než aby byli neoblíbení. To může vycházet z tlaku na komunitu v raném věku, kdy se učíme
|
||
spojovat schvalující úsměvy našich pečovatelů s jídlem, bezpečím a vším, co bezmocné dítě potřebuje k přežití. I v tomto
|
||
raném věku objevujeme, že budeme odměněni náklonností a schválením za to, že se vzdáme instinktivního soběstačného
|
||
postoje, s nímž se rodíme, a děláme to, co se od nás očekává.
|
||
|
||
V dospělosti touha zapadnout a být přijat ostatními, potřeba uznání od našich vrstevníků a neustálé „vyjednávání
|
||
potřeb“, které je nutné k získání náklonnosti ostatních členů skupiny, zahrnuje hlubší úroveň oběti, o které většina
|
||
lidí nemá ponětí: postupnou ztrátu emocionální soběstačnosti.
|
||
|
||
Otrovert, osvobozený od kolektivu, dokáže rozlišit mezi gravitačním tahem skupiny a svým vnitřním, osobním centrem
|
||
gravitace. Nebojí se myslet „špatné“ myšlenky nebo prožívat „špatné“ pocity, protože neměří, co je správné nebo špatné,
|
||
podle žádného komunitního měřítka. Protože nepotřebují validaci skupiny, jsou inherentně soběstační: zřídka zažívají
|
||
sebekritiku nebo sebezhnusení a nikdy nehaní ani necítí vinu vůči ostatním.
|
||
|
||
DŮVĚŘOVÁNÍ SVÝM INSTINKTŮM
|
||
|
||
Jak se život vyvíjí, otroverti se učí důvěřovat sami sobě při osobních rozhodnutích. Znájí se a vědí, co potřebují, aby
|
||
byl jejich život co nejpříjemnější a nejproduktivnější. Vidí se takoví, jací jsou, a vědí, co mohou a co nemohou dělat
|
||
dobře. Když například udělají skvělou práci na pracovním prezentaci, vědí to. Nepřemýšlejí o tom, jak se jim to
|
||
podařilo, ani nečekají.
|