88 lines
6.9 KiB
Plaintext
88 lines
6.9 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
Kindle Library
|
||
|
||
THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
|
||
|
||
7
|
||
|
||
We Are All Born Otroverts
|
||
|
||
Any attempts to understand human behavior invariably stumble over the nature/nurture dilemma, namely, which aspects of a particular behavior are innate and which are learned? We frequently encounter that duality in our daily lives: If I am easily upset, was I born hypervolatile, or has my life experience made me more sensitive to specific triggers? Am I sad because of my circumstances, or do I have an innate tendency for depression? Why do I behave this way? Is it me, or is it something I learned? Our choices and experiences can be both hardwired (nature) and acquired (nurture), to varying degrees. We consider what is hardwired to be immutable and what is acquired to be potentially modifiable, even if quite ingrained.
|
||
|
||
Our communal society has instilled the belief that each of us arrives in the world with an innate urge to belong. We are told that this is in part because, since the dawn of our species, human communities have been stitched together by the belonging impulse. Without it, the cooperationdriven advantage would not have been possible. Humans, it has long been believed, are hardwired for belonging because for our prehistoric ancestors,
|
||
|
||
membership in a group or tribe increased an individual’s chances of survival.
|
||
|
||
Leaming reading speed
|
||
|
||
While there is merit to this theory, it is only one part of a more nuanced and complex story.
|
||
|
||
The truth is that we all arrive in the world alone and leave the world alone. Unlike many communal animals, human newborns remain helpless for so long that failing to connect with or attach to a caregiver greatly decreases their chances of survival. However, most scientific considerations of the attachment impulse conflate it with the desire to belong. And while that initial impulse to attach is innate—evolution’s way of ensuring our affinity to parents and other important providers—anything beyond it must be taught.
|
||
|
||
Children do not naturally understand or feel attachment to a group of strangers at a young age. As infants, we don’t know anything about our circumstances, notions of space and time, or what is happening around us. Without language, we are disconnected from the information available to the verbal human, and we lack a frame of reference to organize and differentiate between our internal and external worlds. There is no clear demarcation between the self and the other. Babies don’t know anything about the relationships among the adults surrounding them, and they certainly know nothing about the many complex concepts that govern social life. In other words, they don’t exhibit any recognition of a group or their place within it.
|
||
|
||
But each infant does know themself. Children are born knowing how to care for themselves by crying and fussing when they need something; however, at this young age their notions of social behavior are rudimentary, and they communicate basic needs vaguely and inefficiently.
|
||
|
||
The first two years of life are spent in this solipsistic manner, where gratifications cannot be postponed, regardless of others’ needs; an infant
|
||
|
||
does not understand, or care, if their mother is busy on a Zoom call at the
|
||
|
||
time they demand a feeding. Then, at about age three, as the acquisition
|
||
|
||
of language starts to inform their understanding of the needs and opinions
|
||
|
||
Page 66 of 226 + 30%
|
||
|
||
Aa
|
||
|
||
Oo
|
||
|
||
Ra us
|
||
|
||
oO
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
KINDLE KNIHOVNA
|
||
|
||
DAR NEPATŘIT: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
|
||
|
||
7
|
||
|
||
VŠICHNI SE RODÍME JAKO OTRVERTI
|
||
|
||
Jakékoli pokusy o pochopení lidského chování nevyhnutelně narazí na dilema přírody a výchovy, tedy na otázku, které
|
||
aspekty určitého chování jsou vrozené a které jsou naučené? Tuto dualitu často zažíváme v našem každodenním životě:
|
||
Pokud se snadno rozčiluji, jsem hypervolatilní od narození, nebo mě mé životní zkušenosti učinily citlivějším na
|
||
konkrétní podněty? Jsem smutný kvůli svým okolnostem, nebo mám vrozenou tendenci k depresi? Proč se chovám tímto
|
||
způsobem? Jsem to já, nebo je to něco, co jsem se naučil? Naše volby a zkušenosti mohou být jak tvrdě zakódované
|
||
(příroda), tak získané (výchova), v různých mírách. To, co považujeme za tvrdě zakódované, považujeme za neměnné, a to,
|
||
co je získané, za potenciálně modifikovatelné, i když je to dost hluboce zakořeněné.
|
||
|
||
Naše společenská společnost vštípila víru, že každý z nás přichází na svět s vrozenou touhou patřit. Říká se nám, že to
|
||
je částečně proto, že od počátku našeho druhu byly lidské komunity spojeny impulsem patřit. Bez něj by nebyla možná
|
||
výhoda založená na spolupráci. Lidé, jak se dlouho věřilo, jsou tvrdě zakódováni pro patření, protože pro naše
|
||
prehistorické předky členství ve skupině nebo kmeni zvyšovalo šance jednotlivce na přežití.
|
||
|
||
Zatímco tato teorie má své opodstatnění, je to pouze jedna část složitějšího a nuancovanějšího příběhu.
|
||
|
||
Pravda je, že všichni přicházíme na svět sami a odcházíme ze světa sami. Na rozdíl od mnoha společenských zvířat
|
||
zůstávají lidská novorozeňata bezmocná tak dlouho, že selhání v navázání spojení nebo připojení k pečovateli výrazně
|
||
snižuje jejich šance na přežití. Nicméně většina vědeckých úvah o impulzu připojení ho zaměňuje s touhou patřit. A
|
||
zatímco ten počáteční impuls připojit se je vrozený – evoluční způsob, jak zajistit naši náklonnost k rodičům a dalším
|
||
důležitým poskytovatelům – cokoliv nad rámec toho musí být naučeno.
|
||
|
||
Děti přirozeně nerozumí nebo necítí připojení ke skupině cizinců v raném věku. Jako kojenci nevíme nic o svých
|
||
okolnostech, představách o prostoru a čase, nebo co se kolem nás děje. Bez jazyka jsme odpojeni od informací dostupných
|
||
verbálnímu člověku a postrádáme rámec, který by nám umožnil organizovat a rozlišovat mezi našimi vnitřními a vnějšími
|
||
světy. Neexistuje jasné vymezení mezi já a ostatními. Miminka nevědí nic o vztazích mezi dospělými kolem nich a určitě
|
||
nevědí nic o mnoha složitých konceptech, které řídí společenský život. Jinými slovy, nevykazují žádné uznání skupiny
|
||
nebo svého místa v ní.
|
||
|
||
Ale každé miminko zná samo sebe. Děti se rodí s vědomím, jak se o sebe postarat, tím, že pláčou a zlobí se, když něco
|
||
potřebují; nicméně v tomto mladém věku jsou jejich představy o sociálním chování základní a komunikují základní potřeby
|
||
vágně a neefektivně.
|
||
|
||
První dva roky života trávíme tímto solipsistickým způsobem, kdy uspokojení potřeb nelze odkládat, bez ohledu na potřeby
|
||
ostatních; miminko nechápe, nebo se nestará, jestli je jeho matka zaneprázdněná na Zoomu v době, kdy požaduje krmení.
|
||
Poté, kolem třetího roku, jak se začíná rozvíjet jazyk, začíná to ovlivňovat jejich chápání potřeb a názorů.
|