65 lines
6.7 KiB
Plaintext
65 lines
6.7 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
|
||
|
||
1
|
||
|
||
What Is an Otrovert?
|
||
|
||
Otrovert
|
||
|
||
[noun, adjective ot-truh-vert; verb ot-truh-vert] An “otrovert” embodies the personality trait of non-belonging: remaining an eternal outsider in a communal world. Unlike those with relational disorders, otroverts are empathetic and friendly, yet struggle to truly belong in social groups, despite no apparent
|
||
|
||
behavioral distinctions from well-adjusted individuals.
|
||
|
||
“I can’t explain it. He is a sweetheart. A beautiful boy inside and out, and so brilliant.” This was how a session with N, a longtime patient of mine, began some years ago. Instead of talking about herself, she wanted to talk about her son, A. He was a freshman in high school, and in spite of coming from a warm, loving family with attentive parents, he’d started having social difficulties during the last year of middle school. But his issues were of a kind his mother had never really heard of or seen. He wasn’t being bullied or left out or made uncomfortable by peer pressure—the usual issues at that age. In fact, she said, “he’s happy going to school and gets straight As. Everyone loves him, and he gets invited to all the parties but mostly doesn’t go.”
|
||
|
||
He wasn’t depressed or anxious and had several close friends, if not a big social group. But he turned down almost every invitation for social gatherings and trips and she couldn’t understand why. “For a teenager, he’s not moody or angry,” she reflected. “But he is so closed off. I never know what he thinks, and he won't discuss why he doesn’t want to go away to camp with his friends, who keep inviting him. The fact that he doesn’t seem to care that he might be being left behind socially makes me worried the most. How can it be that at the age of fourteen, he has no interest in joining in with the other boys?”
|
||
|
||
Ihad seen this before. No parent likes to watch their child struggle socially —a concern that becomes even more pronounced in puberty, when being excluded has severe effects on mood, sense of well-being, and even ability to function. But N added a twist to that. She was not worried that A was unpopular. She was worried that he was somehow fundamentally different from the rest, in spite of the fact that he was an intelligent and in many ways precocious kid: “I recall when he was four, his pediatrician’s nurse confessed that she found herself wanting to share her life’s difficulties with him, only to catch herself at the last moment,” she told me. And this nurse wasn’t the only one; other adults—relatives, family friends, and even teachers—also found themselves wanting to confide in him, forgetting he was so young. “My mother is convinced he’s an empath—whatever that means. But I don’t want him to be special. I want him to be a regular teenager.” N’s voice broke as she spoke. “And not caring about your social life at this age is not normal,” she said.
|
||
|
||
I agreed that his indifferent attitude to what his peers considered great fun was unusual but reassured her that it didn’t sound like a psychiatric condition to me. I asked if A had a therapist and whether he’d done neuropsychological testing. Yes, to both, she said. “His testing showed high
|
||
|
||
Ra us
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÍCH
|
||
|
||
1
|
||
|
||
CO JE OTRovert?
|
||
|
||
Otrovert
|
||
|
||
[podstatné jméno, přídavné jméno ot-rov-ert; sloveso ot-rov-ert] „Otrovert“ ztělesňuje osobnostní rys nepatření: zůstává
|
||
věčným outsiderem v komunitním světě. Na rozdíl od těch, kteří mají vztahové poruchy, jsou otroverti empatickými a
|
||
přátelskými lidmi, ale mají potíže skutečně patřit do sociálních skupin, přestože se od dobře přizpůsobených jedinců
|
||
nijak zásadně neliší.
|
||
|
||
„Nedokážu to vysvětlit. Je to zlatíčko. Krásný chlapec uvnitř i venku, a tak brilantní.“ Tak začala jedna sezení s N,
|
||
dlouholetou pacientkou, před několika lety. Místo aby mluvila o sobě, chtěla mluvit o svém synovi, A. Byl prvním rokem
|
||
na střední škole a přestože pocházel z teplé, milující rodiny s pozornými rodiči, začal mít sociální potíže během
|
||
posledního roku na základní škole. Ale jeho problémy byly takového druhu, o kterých jeho matka nikdy opravdu neslyšela
|
||
nebo je neviděla. Nebyl šikanován, nebyl opomíjen ani nebyl nepříjemně ovlivňován vrstevníky – obvyklé problémy v tomto
|
||
věku. Ve skutečnosti řekla: „Je šťastný, když jde do školy, a má samé jedničky. Všichni ho mají rádi a dostává pozvánky
|
||
na všechny večírky, ale většinou nechodí.“
|
||
|
||
Nebyl depresivní ani úzkostný a měl několik blízkých přátel, i když ne velkou sociální skupinu. Ale odmítal téměř každou
|
||
pozvánku na společenské akce a výlety a ona nemohla pochopit proč. „Na teenagera není náladový ani rozzuřený,“
|
||
přemýšlela. „Ale je tak uzavřený. Nikdy nevím, co si myslí, a nechce diskutovat o tom, proč nechce jet na tábor se svými
|
||
přáteli, kteří ho stále zvou. Nejvíc mě znepokojuje, že se zdá, že mu nezáleží na tom, že by mohl být sociálně opomíjen.
|
||
Jak je možné, že ve čtrnácti letech nemá zájem zapojit se do kolektivu ostatních chlapců?“
|
||
|
||
Tohle jsem už viděl. Žádný rodič nechce sledovat, jak se jejich dítě potýká se sociálními problémy – obava, která se
|
||
stává ještě výraznější v pubertě, kdy má vyloučení vážné dopady na náladu, pocit pohody a dokonce i schopnost fungovat.
|
||
Ale N do toho přidala zajímavý prvek. Nebála se, že by A byl neoblíbený. Obávala se, že je nějakým způsobem zásadně
|
||
odlišný od ostatních, přestože byl inteligentní a v mnoha ohledech nadaný chlapec: „Pamatuji si, když mu byly čtyři,
|
||
sestra jeho pediatra přiznala, že se chtěla podělit o své životní potíže, jen aby se v poslední chvíli zarazila,“ řekla
|
||
mi. A tato sestra nebyla jediná; i další dospělí – příbuzní, rodinní přátelé a dokonce i učitelé – se také chtěli
|
||
svěřit, zapomínajíc, že je tak mladý. „Moje matka je přesvědčená, že je empat,“ co to ale znamená. Ale já nechci, aby
|
||
byl výjimečný. Chci, aby byl normální teenager.“ N se jí hlas zlomil, když to říkala. „A nezajímání se o svůj
|
||
společenský život v tomto věku není normální,“ řekla.
|
||
|
||
Souhlasil jsem, že jeho lhostejný postoj k tomu, co jeho vrstevníci považují za skvělou zábavu, je neobvyklý, ale
|
||
ujistil jsem ji, že to na mě neznělo jako psychiatrická porucha. Zeptal jsem se, jestli má A terapeuta a zda podstoupil
|
||
neuropsychologické testování. Ano, na obě otázky odpověděla. „Jeho testování ukázalo vysoké...
|