Files
kindle_OCR/scanned_pages/page_016_translated.txt
2025-09-25 08:08:25 +02:00

88 lines
6.8 KiB
Plaintext
Raw Blame History

This file contains ambiguous Unicode characters

This file contains Unicode characters that might be confused with other characters. If you think that this is intentional, you can safely ignore this warning. Use the Escape button to reveal them.

=== ORIGINAL TEXT ===
THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
its as though there is an invisible yet impenetrable boundary between them and all the others. The otroverts journey is solitary, as every human journey essentially is. The difference is that otroverts cannot ignore that truth, as most people either try or are able to do.
Each of these ways of being has its benefits and drawbacks, but regardless, none of us can choose which one we are. Much like left-handedness, being an otrovert is a cognitive feature, deeply embedded in our brains wiring. In the same way that we now consider efforts to force left-handed children to “switch hands” (as was the common practice of parents and teachers until the early 1900s) misguided, so are attempts to “fix” otroverts by insisting that they try to fit in or belong.
Left-handed people can live comfortably in a right-handed world as long as they are left alone to be who they are; forcing them to use their right hand merely creates unnecessary discomfort and difficulty. Similarly, giving otroverts the space to be who they are will allow them to feel increasingly comfortable, especially in adulthood, when the pressure to belong lessens. Once otroverts are free from the pressures of well-meaning individuals urging them to join activities in which they have no interest, solitude becomes an opportunity for freedom, for embracing a sense of self independent of others, for allowing self-acceptance to blossom. No matter what this time alone is spent on, all that matters is that it be attuned to the needs and desires of each otrovert. This liberation from dependency on others opinions opens up the possibility of a bespoke, self-determined life
trajectory that brings contentment.
THE CORE QUALITIES OF OTROVERTS
There are many nuances to the otrovert personality, which I'll get into more in the upcoming chapters, but the following are the fundamental qualities
that all otroverts share—and how they manifest in daily life.
Lack of a communal impulse.
Otroverts are not natural joiners.
- They always prefer to get together with a friend one-on-one rather than in a group. When they have to attend communal gatherings, they are the person standing off to the side, deep in conversation with another person; they never “work the room.”
+ They are not likely to throw themselves birthday parties and generally avoid group celebrations of any kind.
+ They would rather do school projects or work assignments individually than in a group (even if that means taking on more work).
- They despise organized activities and would much rather vacation solo, even in a remote, unfamiliar destination, than go on a group trip.
- They prefer sports and activities where they can compete individually (tennis, golf, running, hiking, etc.) rather than sports where they have to play on a team (soccer, baseball, etc.).
+ They have trouble being relaxed and themselves in public, no matter how common the situation. They can engage in small talk without awkwardness but are easily bored by it and find even banal interactions (like talking to a grocery store clerk or exchanging pleasantries with a neighbor) secretly irritating.
-They are uncomfortable in groups and in crowded places such as elevators or lines where small talk tends to break out to pass the time.
Ra us
=== TRANSLATED TEXT ===
DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
Je to, jako by mezi nimi a ostatními existovala neviditelná, ale neproniknutelná hranice. Cesta otroverta je osamělá,
jako je v podstatě každá lidská cesta. Rozdíl je v tom, že otroverti nemohou tuto pravdu ignorovat, jak se to většině
lidí buď snaží, nebo jsou schopni udělat.
Každý z těchto způsobů bytí má své výhody a nevýhody, ale bez ohledu na to, nikdo z nás si nemůže vybrat, kterým z nich
jsme. Podobně jako leváctví, být otrovertem je kognitivní rys, hluboce zakotvený v zapojení našeho mozku. Stejně jako
nyní považujeme snahy nutit leváky „přepnout ruku“ (jak bylo běžnou praxí rodičů a učitelů až do začátku 20. století) za
mylné, tak jsou i pokusy „opravit“ otroverty tím, že je nutíme snažit se zapadnout nebo patřit.
Leváci mohou pohodlně žít v praváckém světě, pokud jsou ponecháni na pokoji, aby byli tím, kým jsou; nutit je používat
pravou ruku pouze vytváří zbytečné nepohodlí a obtíže. Podobně, když se otrovertům dá prostor být tím, kým jsou, umožní
jim to cítit se stále pohodlněji, zejména v dospělosti, kdy tlak na patření slábne. Jakmile jsou otroverti osvobozeni od
tlaků dobře míněných jedinců, kteří je povzbuzují, aby se zapojili do aktivit, o které nemají zájem, stává se osamělost
příležitostí k svobodě, k přijetí smyslu sebe sama nezávislého na ostatních, k umožnění rozkvětu sebereflexe. Bez ohledu
na to, jak je tento čas o samotě stráven, důležité je, aby byl v souladu s potřebami a touhami každého otroverta. Tato
osvobození od závislosti na názorech ostatních otevírá možnost zakázkového, sebeurčeného životního trajektorie, která
přináší spokojenost.
ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI OTROVERTŮ
Existuje mnoho nuancí osobnosti otroverta, do kterých se podrobněji ponořím v následujících kapitolách, ale následující
jsou základní vlastnosti, které všichni otroverti sdílejí a jak se projevují v každodenním životě.
Nedostatek komunitního impulzu.
Otroverti nejsou přirození připojenci.
- Vždy dávají přednost setkání s přítelem jeden na jednoho, než ve skupině. Když musí navštěvovat společenské akce, jsou
to ti, kdo stojí stranou, hluboce v rozhovoru s jinou osobou; nikdy „neobíhají místnost“.
+ Nepravděpodobně pořádají narozeninové oslavy a obecně se vyhýbají skupinovým oslavám jakéhokoli druhu.
+ Raději dělají školní projekty nebo pracovní úkoly jednotlivě než ve skupině (i když to znamená vzít si na sebe více
práce).
- Despírují organizované aktivity a mnohem raději by trávili dovolenou sami, i na odlehlém, neznámém místě, než aby šli
na skupinový výlet.
- Preferují sporty a aktivity, kde mohou soutěžit jednotlivě (tenis, golf, běh, turistika atd.) spíše než sporty, kde
musí hrát v týmu (fotbal, baseball atd.).
+ Mají potíže být uvolnění a sami sebou na veřejnosti, bez ohledu na to, jak běžná je situace. Mohou se zapojit do
konverzace o maličkostech bez trapnosti, ale snadno se nudí a považují i banální interakce (jako je rozhovor s pokladní
v obchodě nebo výměna zdvořilostí se sousedem) za tajně iritující.
- Cítí se nepohodlně ve skupinách a na přeplněných místech, jako jsou výtahy nebo fronty, kde obvykle dochází k malým
rozhovorům, aby se zkrátil čas.