6 lines
7.9 KiB
Plaintext
6 lines
7.9 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
Kindle Library THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q to be perceived as mean, and who are inclined to give rather than take are unlikely to succeed in competition against those who are less thoughtful and more brazen. To even the playing field, we teach them to conform to the predominant behavior: to be assertive, speak up, and stop being people pleasers. In so doing, we reinforce the toxic notion that being kind and self effacing is a weakness. Otroverts have much to teach these people about how to succeed in a gentler, more benevolent way. They refuse to blindly follow the rules of aggression that they have neither initiated nor fully understand. They define success by what one achieves, not by what one achieves in relation to others. And their consideration of others stems from their natural empathy rather than because they have been taught to “be kind to others.” Their lesson, and it is one I deeply believe, is that the best things in life are cruelty free. There is always a choice to be either helpful or hostile, and so many choose the latter, for no discernable reason. Otroverts don’t have this choice; they are compelled to be considerate. No matter how many people are present, otroverts see each one separately. In theory, humanity extols benevolence. However, in practice, competitiveness, confrontation, and discrimination are much more common than acceptance or kindness. At best, our society regards benevolence as a form of social capital and not a goal in and of itself. This is surprising, considering that the experience of being kind is so rewarding to you and everyone around you. We should be very eager to be kind, but the reality is that while kindness is commendable, humans respect power more. And power is something humans are disinclined to share. In virtually every field, the most powerful positions are reached by knocking others down along the way. This creates a vicious cycle by which the more power one accumulates, the more selfishly Leaming reading speed and competitively one behaves. The truly altruistic among us may win our admiration but rarely achieve money, power, and the other trappings of human success. Being considerate because of empathy rather than training is not only more rewarding, it also makes the lives of those around us more pleasant. It is a win-win situation. Just imagine a world where everyone is gentle and considerate. Where everyone is free to live a quiet life, free of conflict and malice. A place where there is no social penalty for refusing to bully one’s way to success. This may sound like a utopia, but I believe it can be a reality if the lessons of the otrovert life are shared widely. Asa child, I read and reread a beautiful story called King Matt the First,4 about a child prince who becomes a king following his father’s death. He is trying to create just laws to benefit children, but his best intentions are thwarted by the adults acting in their own selfish interests. It was written by Janusz Korczak, a Polish pediatrician who founded and ran a Jewish orphanage in Warsaw. When the Nazis conquered Poland and came for the orphans, Dr. Korcezak made the choice to die with them. Does it matter that his death was noble? I would argue not only that it does, but that the footprint of his benevolence continues to exist. To me, Dr. Korczak is a giant even if no one remembers him or King Matt the First. A benevolent footprint is not difficult to attain; all you need to do is tap into your inner rebel. Instead of unconditionally endorsing the status quo, you can interrogate and challenge it. You need not be an otrovert to reject the hive-mind consensus. It is a simple matter of creating enough distance between the self and the collective. Cruelty is far too high a price to pay for the privilege of belonging. Whether you are an otrovert or not, you need no permission to let go of the unkind, the cruel, and the selfish. At a time when the Trumpian hive mind’s Page 195 of 226 » 94%
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
BÝT VYPOZNÁVÁN JAKO ZLÝ, A TI, KTEŘÍ JSOU NAKLONĚNI DÁVAT MÍSTO BRÁT, NEJSOU PRAVDĚPODOBNĚ ÚSPĚŠNÍ V KONKURENCI PROTI TĚM, KTEŘÍ JSOU MÉNĚ ZAMYŠLENÍ A VÍCE BEZOSTYŠNÍ. Abychom vyrovnali hrací pole, učíme je přizpůsobit se převládajícímu chování: být asertivní, ozvat se a přestat se snažit vyhovět ostatním. Tímto způsobem posilujeme toxickou představu, že být laskavý a skromný je slabost. Otroverti mají těmto lidem mnoho co naučit o tom, jak uspět jemnějším, benevolentnějším způsobem. Odmítají slepě následovat pravidla agrese, která sami nevyvolali ani plně nechápou. Definují úspěch podle toho, co člověk dosáhne, nikoli podle toho, co člověk dosáhne ve vztahu k ostatním. A jejich ohled na ostatní vychází z jejich přirozené empatie, nikoli proto, že byli naučeni „být laskaví k ostatním“. Jejich lekce, a v to hluboce věřím, je, že nejlepší věci v životě jsou bez krutosti. Vždy je volba být buď nápomocný, nebo nepřátelský, a tolik lidí si vybírá to druhé, bez zjevného důvodu. Otroverti tuto volbu nemají; jsou nuceni být ohleduplní. Bez ohledu na to, kolik lidí je přítomno, otroverti vidí každého jednotlivě. V teorii lidstvo vyzdvihuje benevolenci. Nicméně v praxi je soutěživost, konfrontace a diskriminace mnohem běžnější než akceptace nebo laskavost. V nejlepším případě naše společnost považuje benevolenci za formu sociálního kapitálu, nikoli za cíl samostatně. To je překvapující, vzhledem k tomu, že zkušenost být laskavý je tak odměňující pro vás i pro všechny kolem vás. Měli bychom být velmi dychtiví být laskaví, ale realita je taková, že zatímco laskavost je chvályhodná, lidé více respektují moc. A moc je něco, co lidé neochotně sdílejí. V prakticky každém oboru se nejmocnější pozice dosahují tím, že se na cestě shazují ostatní. To vytváří zlořádný cyklus, kdy čím více moci člověk nahromadí, tím více se chová sobecky a soutěživě. Opravu altruističtí mezi námi mohou získat naši obdiv, ale zřídka dosáhnou peněz, moci a dalších atributů lidského úspěchu. Být ohleduplný z empatie, nikoli z výcviku, je nejen odměňující, ale také činí životy těch kolem nás příjemnějšími. Je to situace, kdy vyhráváme oba. Jen si představte svět, kde je každý jemný a ohleduplný. Kde je každý svobodný žít klidný život, bez konfliktu a zloby. Místo, kde není sociální trest za odmítnutí šikanovat si cestu k úspěchu. To může znít jako utopie, ale věřím, že to může být realita, pokud budou lekce otrovertího života široce sdíleny. Jako dítě jsem četl a znovu četl krásný příběh nazvaný Král Matěj První, o dětském princi, který se stává králem po smrti svého otce. Snaží se vytvořit spravedlivé zákony, které by prospěly dětem, ale jeho nejlepší úmysly jsou zmařeny dospělými, kteří jednají ve svých vlastních sobeckých zájmech. Napsal ho Janusz Korczak, polský pediatr, který založil a vedl židovský sirotčinec ve Varšavě. Když nacisté dobyli Polsko a přišli pro sirotky, doktor Korczak se rozhodl zemřít s nimi. Záleží na tom, že jeho smrt byla ušlechtilá? Argumentoval bych, že nejen že záleží, ale že stopa jeho benevolence stále existuje. Pro mě je doktor Korczak obrovský, i když si na něj nebo na Krále Matěje Prvního nikdo nevzpomíná. Benevolentní stopa není těžké dosáhnout; stačí se spojit se svým vnitřním rebellem. Místo bezpodmínečného schvalování status quo můžete zpochybnit a vyzvat ho. Není nutné být otrovertem, abyste odmítli konsensus úlu. Je to jednoduchá záležitost vytvořit dostatečnou vzdálenost mezi sebou a kolektivem. Krutost je příliš vysoká cena za privilegium patřit. Ať už jste otrovert nebo ne, nepotřebujete povolení, abyste se zbavili nelaskavosti, krutosti a sobeckosti. V době, kdy mysl Trumpova úlu...
|