Wrap translation lines to 120 chars

scanned_pages/page_089_translated.txt

@@ -4,6 +4,36 @@ Kindle Library THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOIN
 === TRANSLATED TEXT ===
 OTROVERTI A KOMUNÁLNÍ PARTNERSTVÍ
 
-Očividně, otroverti se hádají jako každý jiný pár a nejsou imunní vůči neshodám ohledně drobností. Ale když jde o velké věci—jako je výchova dětí, rodinné povinnosti a jak řídit svůj společenský život—rozdíly v názorech jsou vzácné a obvykle se týkají míry: co je pro jednoho považováno za nezbytnou společenskou povinnost, nemusí být pro druhého nutné, například. Protože jsou ze své podstaty navenek přizpůsobiví, mohou být přesvědčeni, aby přehodnotili silně zastávané stanovisko, které je v přímém konfliktu s názorem jejich partnera. Je pro otroverta snazší být součástí otrovertího páru hlavně z jednoho důvodu: maximalizuje to šance, že oba partneři přirozeně chápou to, co lidé patřící do společnosti nemohou—jaké to je žít jako někdo, kdo nepatří. To nás přivádí zpět k otázce, kterou mi R položil: může otrovert vytvořit úspěšné, trvalé romantické partnerství s někým, kdo není otrovert? Zpočátku je pro patřící lidi těžké pochopit nepatřící a naopak, takže dává smysl, že mít dva velmi odlišné způsoby vidění světa může vést k různým vzájemným nedorozuměním. Na začátku vztahu může být intenzivní odpor k určitým věcem, které většina považuje za vyjednatelné, nezájem o věci, které jsou univerzálně považovány za „zábavné“, a neochvějná vnitřní přesvědčení (někteří by mohli říct tvrdohlavost) u někoho, kdo jinak působí jako velmi přizpůsobivý a ohleduplný, pro partnera, který není otrovert, matoucí. Jak se vztah vyvíjí, může být určitá odtažitost otroverta, odpor k tradicím a společenským shromážděním a nešikovnost v skupinových situacích frustrující—zejména pokud je partner velmi společenský, má velkou rodinu, která ráda slaví svátky, nebo má práci, která vyžaduje účast na mnoha akcích, na které se stydí chodit vždy sám. A tak většina „smíšených“ párů—otrovertů a komunitních lidí—musí pracovat tvrději, aby byli úspěšní. Ale to rozhodně není špatná věc!
+Očividně, otroverti se hádají jako každý jiný pár a nejsou imunní vůči neshodám ohledně drobností. Ale když jde o velké
+věci—jako je výchova dětí, rodinné povinnosti a jak řídit svůj společenský život—rozdíly v názorech jsou vzácné a
+obvykle se týkají míry: co je pro jednoho považováno za nezbytnou společenskou povinnost, nemusí být pro druhého nutné,
+například. Protože jsou ze své podstaty navenek přizpůsobiví, mohou být přesvědčeni, aby přehodnotili silně zastávané
+stanovisko, které je v přímém konfliktu s názorem jejich partnera. Je pro otroverta snazší být součástí otrovertího páru
+hlavně z jednoho důvodu: maximalizuje to šance, že oba partneři přirozeně chápou to, co lidé patřící do společnosti
+nemohou—jaké to je žít jako někdo, kdo nepatří. To nás přivádí zpět k otázce, kterou mi R položil: může otrovert
+vytvořit úspěšné, trvalé romantické partnerství s někým, kdo není otrovert? Zpočátku je pro patřící lidi těžké pochopit
+nepatřící a naopak, takže dává smysl, že mít dva velmi odlišné způsoby vidění světa může vést k různým vzájemným
+nedorozuměním. Na začátku vztahu může být intenzivní odpor k určitým věcem, které většina považuje za vyjednatelné,
+nezájem o věci, které jsou univerzálně považovány za „zábavné“, a neochvějná vnitřní přesvědčení (někteří by mohli říct
+tvrdohlavost) u někoho, kdo jinak působí jako velmi přizpůsobivý a ohleduplný, pro partnera, který není otrovert,
+matoucí. Jak se vztah vyvíjí, může být určitá odtažitost otroverta, odpor k tradicím a společenským shromážděním a
+nešikovnost v skupinových situacích frustrující—zejména pokud je partner velmi společenský, má velkou rodinu, která ráda
+slaví svátky, nebo má práci, která vyžaduje účast na mnoha akcích, na které se stydí chodit vždy sám. A tak většina
+„smíšených“ párů—otrovertů a komunitních lidí—musí pracovat tvrději, aby byli úspěšní. Ale to rozhodně není špatná věc!
 
-Neslučitelnosti všech druhů představují skvělé příležitosti pro všechny páry, aby se o sobě navzájem dozvěděli; i když možná budou muset investovat více úsilí do hledání kompromisů a porozumění, tato investice se vyplácí ve formě intimnějších, hlubších vazeb. Mimo počáteční období „poznávání se“ většina komunitních párů investuje velmi málo času nebo úsilí do prohlubování svého vzájemného porozumění, předpokládajíce, že v určitém okamžiku během jejich společného života budou schopni najít společnou řeč. Když se nad tím zamyslíte, myšlenka žít s někým, koho jste potkali jako cizince, po zbytek svého života je ohromně podivná. Nic nás na to nepřipravuje a představa, že jakékoli dva lidé budou vidět svět skrze identické čočky, je urážkou všeho, co víme o lidském vědomí. Přesto většina lidí neposlouchá jeden druhého s hlubokým zájmem a empatií, a skutečné pokusy vidět věci z perspektivy partnera jsou vzácné a neočekávané. Tady se smíšený pár otroverta a komunitního člověka vyznačuje. Rozdíly mezi komunitním člověkem a otrovertem jsou zřetelnější a objevují se dříve než jiné rozdíly mezi romantickými partnery. Znovu, toto tření je dobrá věc: umožňuje páru, aby zvážil své rozdíly už na začátku. Mezitím mít partnera, který je ochoten a schopen převzít většinu malého povídání na nevyhnutelných komunitních shromážděních, nebo který má široký okruh přátel, se kterými může vyrazit ven, zatímco druhá osoba si užívá svůj čas o samotě, může být pro otroverta obrovským zdrojem úlevy— a tyto věci jsou zřídka zdrojem konfliktu, když jsou očekávání nastavena na začátku. Bez ohledu na to, jak moc se snaží, otroverti, zejména, pravděpodobně nebudou schopni se s časem naučit milovat (nebo se alespoň zvyknout) některé komunitní aspekty života. Být otrovertem není něco, z čeho vyrosteme—ani bychom to neměli chtít. Jakmile komunitní partner dokáže pochopit
+Neslučitelnosti všech druhů představují skvělé příležitosti pro všechny páry, aby se o sobě navzájem dozvěděli; i když
+možná budou muset investovat více úsilí do hledání kompromisů a porozumění, tato investice se vyplácí ve formě
+intimnějších, hlubších vazeb. Mimo počáteční období „poznávání se“ většina komunitních párů investuje velmi málo času
+nebo úsilí do prohlubování svého vzájemného porozumění, předpokládajíce, že v určitém okamžiku během jejich společného
+života budou schopni najít společnou řeč. Když se nad tím zamyslíte, myšlenka žít s někým, koho jste potkali jako
+cizince, po zbytek svého života je ohromně podivná. Nic nás na to nepřipravuje a představa, že jakékoli dva lidé budou
+vidět svět skrze identické čočky, je urážkou všeho, co víme o lidském vědomí. Přesto většina lidí neposlouchá jeden
+druhého s hlubokým zájmem a empatií, a skutečné pokusy vidět věci z perspektivy partnera jsou vzácné a neočekávané. Tady
+se smíšený pár otroverta a komunitního člověka vyznačuje. Rozdíly mezi komunitním člověkem a otrovertem jsou zřetelnější
+a objevují se dříve než jiné rozdíly mezi romantickými partnery. Znovu, toto tření je dobrá věc: umožňuje páru, aby
+zvážil své rozdíly už na začátku. Mezitím mít partnera, který je ochoten a schopen převzít většinu malého povídání na
+nevyhnutelných komunitních shromážděních, nebo který má široký okruh přátel, se kterými může vyrazit ven, zatímco druhá
+osoba si užívá svůj čas o samotě, může být pro otroverta obrovským zdrojem úlevy— a tyto věci jsou zřídka zdrojem
+konfliktu, když jsou očekávání nastavena na začátku. Bez ohledu na to, jak moc se snaží, otroverti, zejména,
+pravděpodobně nebudou schopni se s časem naučit milovat (nebo se alespoň zvyknout) některé komunitní aspekty života. Být
+otrovertem není něco, z čeho vyrosteme—ani bychom to neměli chtít. Jakmile komunitní partner dokáže pochopit