Wrap translation lines to 120 chars

scanned_pages/page_084_translated.txt

@@ -4,6 +4,37 @@ Kindle Library THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOIN
 === TRANSLATED TEXT ===
 OTROVERTNÍ PÁRY
 
-Očividně, otrovert páry se hádají jako každý jiný pár a nejsou imunní vůči neshodám ohledně drobností. Ale když jde o velké věci—jako je výchova dětí, rodinné povinnosti a jak řídit svůj společenský život—rozdíly v názorech jsou vzácné a obvykle se týkají pouze míry: co je pro jednoho považováno za nezbytnou společenskou povinnost, nemusí být pro druhého považováno za nutné, například. Protože jsou ze své podstaty navenek přizpůsobiví, mohou být přesvědčeni, aby přehodnotili silně zastávané stanovisko, které je v přímém konfliktu s názorem jejich partnera. Je pro otroverta snazší být součástí otrovert páru hlavně z jednoho důvodu: maximalizuje to šance, že oba partneři přirozeně chápou to, co lidé patřící do společnosti nemohou—jaké to je žít jako někdo, kdo nepatří. Což nás vrací k otázce, kterou mi R položil: může otrovert vytvořit úspěšné, trvalé romantické partnerství s někým, kdo není otrovert? Zpočátku je pro patřící lidi těžké pochopit nepatřící a naopak, takže dává smysl, že mít dva velmi odlišné způsoby vidění světa může vést k různým vzájemným nedorozuměním. Na začátku vztahu může být intenzivní odpor k určitým věcem, které většina považuje za vyjednatelné, nezájem o věci, které jsou univerzálně považovány za „zábavné“, a neochvějná vnitřní přesvědčení (někteří by mohli říct tvrdohlavost) u někoho, kdo jinak působí jako velmi přizpůsobivý a ohleduplný, pro partnera, který není otrovert, matoucí. Jak se vztah vyvíjí, může být určitá odtažitost otroverta, odpor k tradicím a společenským shromážděním a nešikovnost v skupinových situacích frustrující—zejména pokud je partner velmi společenský, má velkou rodinu, která ráda slaví svátky, nebo má práci, která vyžaduje účast na mnoha akcích, na které se stydí chodit vždy sám. A tak většina „smíšených“ párů—otrovertů a společenských lidí—musí pracovat tvrději, aby byli úspěšní. Ale to rozhodně není špatná věc!
+Očividně, otrovert páry se hádají jako každý jiný pár a nejsou imunní vůči neshodám ohledně drobností. Ale když jde o
+velké věci—jako je výchova dětí, rodinné povinnosti a jak řídit svůj společenský život—rozdíly v názorech jsou vzácné a
+obvykle se týkají pouze míry: co je pro jednoho považováno za nezbytnou společenskou povinnost, nemusí být pro druhého
+považováno za nutné, například. Protože jsou ze své podstaty navenek přizpůsobiví, mohou být přesvědčeni, aby
+přehodnotili silně zastávané stanovisko, které je v přímém konfliktu s názorem jejich partnera. Je pro otroverta snazší
+být součástí otrovert páru hlavně z jednoho důvodu: maximalizuje to šance, že oba partneři přirozeně chápou to, co lidé
+patřící do společnosti nemohou—jaké to je žít jako někdo, kdo nepatří. Což nás vrací k otázce, kterou mi R položil: může
+otrovert vytvořit úspěšné, trvalé romantické partnerství s někým, kdo není otrovert? Zpočátku je pro patřící lidi těžké
+pochopit nepatřící a naopak, takže dává smysl, že mít dva velmi odlišné způsoby vidění světa může vést k různým
+vzájemným nedorozuměním. Na začátku vztahu může být intenzivní odpor k určitým věcem, které většina považuje za
+vyjednatelné, nezájem o věci, které jsou univerzálně považovány za „zábavné“, a neochvějná vnitřní přesvědčení (někteří
+by mohli říct tvrdohlavost) u někoho, kdo jinak působí jako velmi přizpůsobivý a ohleduplný, pro partnera, který není
+otrovert, matoucí. Jak se vztah vyvíjí, může být určitá odtažitost otroverta, odpor k tradicím a společenským
+shromážděním a nešikovnost v skupinových situacích frustrující—zejména pokud je partner velmi společenský, má velkou
+rodinu, která ráda slaví svátky, nebo má práci, která vyžaduje účast na mnoha akcích, na které se stydí chodit vždy sám.
+A tak většina „smíšených“ párů—otrovertů a společenských lidí—musí pracovat tvrději, aby byli úspěšní. Ale to rozhodně
+není špatná věc!
 
-Neslučitelnosti všech druhů představují skvělé příležitosti pro všechny páry, aby se navzájem poznaly; i když možná budou muset investovat více úsilí do hledání kompromisů a porozumění, tato investice se vyplácí ve formě intimnějších, hlubších vazeb. Mimo počáteční období „poznávání se“ většina společenských párů investuje velmi málo času nebo úsilí do prohlubování svého vzájemného porozumění, předpokládajíce, že v určitém okamžiku během jejich společného života budou schopni najít společnou řeč. Když se nad tím zamyslíte, myšlenka žít s někým, koho jste potkali jako cizince, po zbytek svého života je ohromně podivná. Nic nás na to nepřipravuje a představa, že jakékoli dva lidé budou vidět svět skrze identické čočky, je urážkou všeho, co víme o lidském vědomí. Přesto většina lidí neposlouchá jeden druhého s hlubokým zájmem a empatií, a skutečné pokusy vidět věci z perspektivy partnera jsou vzácné a neočekávané. Tady se smíšený pár otrovertů a společenských lidí vyznačuje. Rozdíly mezi společenskou osobou a otrovertem jsou zřetelnější a objevují se dříve než jiné rozdíly mezi romantickými partnery. Znovu, toto tření je dobrá věc: umožňuje páru, aby zvážil své rozdíly již na začátku. Mezitím mít partnera, který je ochoten a schopen převzít většinu malého povídání na nevyhnutelných společenských shromážděních, nebo který má široký okruh přátel, se kterými může vyrazit ven, zatímco druhá osoba si užívá svůj čas o samotě, může být pro otroverta obrovským zdrojem úlevy— a tyto věci jsou zřídka zdrojem konfliktu, když jsou očekávání nastavena na začátku. Bez ohledu na to, jak moc se snaží, otroverti, zejména, pravděpodobně nebudou schopni se s časem naučit milovat (nebo se alespoň zvyknout na) některé společenské aspekty života. Být otrovertem není něco, z čeho vyrosteme—ani bychom to neměli chtít. Jakmile společenský partner dokáže pochopit
+Neslučitelnosti všech druhů představují skvělé příležitosti pro všechny páry, aby se navzájem poznaly; i když možná
+budou muset investovat více úsilí do hledání kompromisů a porozumění, tato investice se vyplácí ve formě intimnějších,
+hlubších vazeb. Mimo počáteční období „poznávání se“ většina společenských párů investuje velmi málo času nebo úsilí do
+prohlubování svého vzájemného porozumění, předpokládajíce, že v určitém okamžiku během jejich společného života budou
+schopni najít společnou řeč. Když se nad tím zamyslíte, myšlenka žít s někým, koho jste potkali jako cizince, po zbytek
+svého života je ohromně podivná. Nic nás na to nepřipravuje a představa, že jakékoli dva lidé budou vidět svět skrze
+identické čočky, je urážkou všeho, co víme o lidském vědomí. Přesto většina lidí neposlouchá jeden druhého s hlubokým
+zájmem a empatií, a skutečné pokusy vidět věci z perspektivy partnera jsou vzácné a neočekávané. Tady se smíšený pár
+otrovertů a společenských lidí vyznačuje. Rozdíly mezi společenskou osobou a otrovertem jsou zřetelnější a objevují se
+dříve než jiné rozdíly mezi romantickými partnery. Znovu, toto tření je dobrá věc: umožňuje páru, aby zvážil své rozdíly
+již na začátku. Mezitím mít partnera, který je ochoten a schopen převzít většinu malého povídání na nevyhnutelných
+společenských shromážděních, nebo který má široký okruh přátel, se kterými může vyrazit ven, zatímco druhá osoba si
+užívá svůj čas o samotě, může být pro otroverta obrovským zdrojem úlevy— a tyto věci jsou zřídka zdrojem konfliktu, když
+jsou očekávání nastavena na začátku. Bez ohledu na to, jak moc se snaží, otroverti, zejména, pravděpodobně nebudou
+schopni se s časem naučit milovat (nebo se alespoň zvyknout na) některé společenské aspekty života. Být otrovertem není
+něco, z čeho vyrosteme—ani bychom to neměli chtít. Jakmile společenský partner dokáže pochopit