Add page scans and translations up through 64

scanned_pages/page_059_translated.txt

@@ -1,6 +1,4 @@
 === ORIGINAL TEXT ===
-Kindle Library
-
 THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
 
 13
@@ -13,8 +11,6 @@ Based on my experience with those patients, I began to be burdened by a growing
 
 cognitive distortion. Perhaps these 20 percent of psychiatric patients were
 
-Leaming reading speed
-
 nonresponsive not because something in them was wrong but because the treatment was wrong. In other words, perhaps they had different conditions than the ones they were being treated for. In psychiatry, individual variables are often overlooked once a diagnosis has been assigned. Patients are swiftly admitted into a group of similarly diagnosed patients, who are eventually divided into two groups: those who “respond” and those who do not “respond” to a certain medication regimen.
 
 Intellectually, I understood why things were done this way. Clinical studies demand a large number of participants, and grouping people according to the symptoms they have in common is much more efficient than looking for the ways in which their symptoms are different. Yet, in my mind’s eye, no matter how large a clinical trial, I still see a group of individuals. It was clear that I could not run a study of treatment nonresponders by examining how each individual differed from every other individual in the test group. But I couldn’t help but share my idea with anyone who cared to listen—my students, my colleagues, and even my patients’ family members. It was evident to me that the lack of a response to medication that works for similarly diagnosed patients meant that there was a mismatch between medication and diagnosis, yet the “normal” way of dealing with those patients who remained symptomatic was to make them wait for “new and improved” versions of the medication they were not responding to.
@@ -23,49 +19,43 @@ This completely flawed logic meant that thousands of patients languished in lock
 
 them. Once a nonresponder was committed to a long-term-care institution,
 
-Page 123 of 226 + 58%
-
 Ra us
 
-oO
-
 === TRANSLATED TEXT ===
-KINDLE KNIHOVNA
-
-DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÍ
 
 13
 
-MYSLET MIMO ÚLY
+Myšlení mimo úl
 
 Na počátku 90. let jsem měl příležitost vést jednotku pro schizofrenii v nemocnici Mount Sinai na Manhattanu, která byla
 spojena s dlouhodobou psychiatrickou státní nemocnicí. Bylo tam mnoho pacientů označovaných jako „neodpovídající na
-léčbu“, kteří nakonec zůstali zavřeni v této nemocnici po zbytek svých životů poté, co neodpověděli na léčbu. Měl jsem
-velkou soucit s jejich osudem a jednou týdně jsem chodil do nemocnice, abych našel pacienty, kteří měli zájem o
+léčbu“, kteří nakonec zůstali uzamčeni v této nemocnici po zbytek svých životů poté, co neodpověděli na léčbu. Měl jsem
+velkou soucit s jejich situací a jednou týdně jsem chodil do nemocnice, abych našel pacienty, kteří měli zájem o
 přehodnocení své léčby. Většina z nich byla beznadějná a vzdala se vyhlídky na zlepšení. Mnozí byli obklopeni
 halucinacemi a bludy, což znamenalo, že byli příliš nemocní na to, aby mohli dát informovaný souhlas. Prevailing opinion
-byla, že tito pacienti na léčbu nereagují, protože něco na jejich konstituci je jiné, takže jsme hledali strukturální
+byla, že tito pacienti na léčbu nereagují, protože něco na jejich constitution je jiné, takže jsme hledali strukturální
 rozdíly v mozku, metabolické problémy a další podmínky, které by mohly ovlivnit účinky léků. Ve většině případů jsme
 však byli bez úspěchu.
 
 Na základě své zkušenosti s těmito pacienty jsem začal být zatížen rostoucím znepokojením, že já a moji kolegové jsme
-uvězněni v kognitivní deformaci. Možná tito 20 procent psychiatrických pacientů byli neodpovídající ne proto, že by na
-nich bylo něco špatně, ale protože léčba byla špatná. Jinými slovy, možná měli jiné podmínky, než pro které byli léčeni.
+uvězněni v kognitivní deformaci. Možná tito 20 procent psychiatrických pacientů nebyli neodpovídající, protože by na
+nich bylo něco špatně, ale protože byla léčba špatná. Jinými slovy, možná měli jiné podmínky, než pro které byli léčeni.
 V psychiatrii jsou individuální proměnné často přehlíženy, jakmile je stanovena diagnóza. Pacienti jsou rychle přijímáni
-do skupiny podobně diagnostikovaných pacientů, kteří jsou nakonec rozděleni do dvou skupin: těch, kteří na určitou léčbu
-„reagují“, a těch, kteří na ni „nereagují“.
+do skupiny podobně diagnostikovaných pacientů, kteří jsou nakonec rozděleni do dvou skupin: těch, kteří „reagují“, a
+těch, kteří na určitou léčebnou režim „nereagují“.
 
 Intellectuálně jsem chápal, proč se věci dělají tímto způsobem. Klinické studie vyžadují velký počet účastníků a
 seskupení lidí podle symptomů, které mají společné, je mnohem efektivnější než hledání způsobů, jakými se jejich
 symptomy liší. Přesto, v mé mysli, bez ohledu na to, jak velká klinická studie byla, stále vidím skupinu jednotlivců.
-Bylo jasné, že nemohu provést studii neodpovídajících pacientů tím, že bych zkoumal, jak se každý jednotlivý pacient
-liší od každého jiného pacienta ve zkušební skupině. Ale nemohl jsem si pomoci a sdílel jsem svou myšlenku s každým, kdo
-měl zájem poslouchat – se svými studenty, kolegy a dokonce i s rodinnými příslušníky svých pacientů. Bylo mi zřejmé, že
-nedostatek reakce na lék, který funguje pro podobně diagnostikované pacienty, znamenal, že existuje nesoulad mezi lékem
-a diagnózou, přesto „normální“ způsob, jak se vypořádat s těmi pacienty, kteří zůstávali symptomatičtí, byl nechat je
+Bylo jasné, že nemohu provést studii neodpovídajících na léčbu tím, že bych zkoumal, jak se každý jednotlivý pacient
+liší od ostatních v testovací skupině. Ale nemohl jsem si pomoci a sdílel jsem svou myšlenku s každým, kdo měl zájem
+poslouchat – se svými studenty, kolegy a dokonce i s rodinnými příslušníky mých pacientů. Bylo mi zřejmé, že nedostatek
+reakce na lék, který funguje pro podobně diagnostikované pacienty, znamenal, že existuje nesoulad mezi lékem a
+diagnózou, přesto „normální“ způsob, jak se vypořádat s těmi pacienty, kteří zůstávali symptomatičtí, byl nechat je
 čekat na „nové a vylepšené“ verze léku, na který nereagovali.
 
-Tato zcela chybná logika znamenala, že tisíce pacientů strávily roky v uzavřených zařízeních, a častěji než ne, pokud se
+Tato zcela chybná logika znamenala, že tisíce pacientů strávily roky v uzamčených zařízeních, a častěji než ne, pokud se
 nějaký nový lék objevil, byli přehlíženi, protože instituce, kde žili, měly větší zájem udržet pacienty klidné (často s
-velkou dávkou tranquilizérů), než skutečně je léčit. Jakmile byl neodpovídající pacient umístěn do zařízení pro
+velkou dávkou tranquilizérů) než skutečně je léčit. Jakmile byl neodpovídající pacient umístěn do zařízení pro
 dlouhodobou péči,