Add page scans and translations up through 64

scanned_pages/page_046_translated.txt

@@ -1,6 +1,4 @@
 === ORIGINAL TEXT ===
-Kindle Library
-
 THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
 
 ability to reliably predict others’ behavior enables us to go about our daily routines, over the course of which we must trust total strangers with our lives: pilots, construction engineers, physicians, drivers at a crosswalk, and so forth. Every time we consume food or drink made by another, we engage in an act of extreme trust. We unquestionably assume—with absolutely no evidence to support this assumption—that no one has poisoned it (and indeed, this trust is warranted in most instances; in its absence we would descend into paranoia).
@@ -13,36 +11,28 @@ These social pressures to appear “normal” and nonthreatening can
 
 combine to result in otroverts’ real frustration about the need to constantly
 
-Leaming reading speed
-
 mask their real tendencies. Otroverts will do their best to follow the rules and appear predictable, but they can sustain this pretense for only so long. Because they become very good at hiding their distaste for communal events, they are often subjected to well-meaning peer pressure from those who genuinely desire their companionship or who would feel sorry for them if they “missed out” on all the fun. But other times, what might appear like the desire to spend time with them and/or spare them from FOMO is actually an unconscious attempt to validate the group. Since otroverts are nonconfrontational and conflict averse, they often cave quite easily to such peer pressure. But going against our instincts will almost always backfire. One otrovert I know told me a story of being guilted into attending her twentieth high school reunion by a friend who didn’t want to go alone. She acquiesced, but about an hour into the party she had become so bored by all the small talk that she ended up leaving, slipping quietly out the back door in the hope that no one would notice. This disappearing act, she said in retrospect, “made me feel guiltier than I would have felt if I had refused to go in the first place.”
 
 This feeling of obligation is one I often encounter in my otrovert patients. One of them, J, felt highly overwhelmed. Coming from a warm, large extended family, he complained that every minute of his life was given to social obligations. Attending endless family events often left him asking himself, “What am I doing here?” On many occasions, whatever was being celebrated held little to no meaning for him. As he described one of these times, “I barely know the bridegroom; he is my second cousin on the West Coast. And yet, I had to fly to San Diego, spend the weekend in a crummy hotel, and desperately try to find something to talk about with other guests I had never met before. I hate those events.”
 
 To J, these kinds of occasions felt like entirely necessary duties (not to
 
-Page 93 of 226 + 4596
-
 Ra us
 
-oO
-
 === TRANSLATED TEXT ===
-KINDLE KNIHOVNA
-
-DAR NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
 
 Schopnost spolehlivě předpovědět chování ostatních nám umožňuje vykonávat naše každodenní rutiny, během nichž musíme
 důvěřovat naprostým cizincům se svými životy: pilotům, stavebním inženýrům, lékařům, řidičům na přechodu a tak dále.
 Každýkrát, když konzumujeme jídlo nebo nápoj vyrobený někým jiným, se zapojujeme do aktu extrémní důvěry.
-Nezpochybnitelně předpokládáme – s naprosto žádnými důkazy na podporu tohoto předpokladu – že nikdo to neotrávil (a
+Nezpochybnitelně předpokládáme – bez jakýchkoli důkazů, které by toto předpokládání podpořily – že nikdo to neotrávil (a
 skutečně, tato důvěra je v většině případů oprávněná; v její nepřítomnosti bychom sklouzli do paranoia).
 
 Patření je založeno na dodržování tohoto schváleného behaviorálního repertoáru, což je důvod, proč jsou komunitní lidé
-považováni za předvídatelné a důvěryhodné, zatímco otroverti mohou být vnímáni s podezřením a dokonce strachem. Lidé se
+vnímáni jako předvídatelní a důvěryhodní, zatímco otroverti mohou být setkáváni s podezřením a dokonce strachem. Lidé se
 cítí nepříjemně, když nevědí, co si non-patřící myslí nebo co udělá příště (i když je zřejmé, že obvykle není možné
-vědět, co si ostatní myslí nebo co by udělali). Ti, kteří se nemohou řídit sociálním scénářem, který určila většina, se
-nemohou spolehnout na důvěru ostatních.
+vědět, co si ostatní myslí nebo co by udělali). Ti, kteří nemohou dodržovat sociální scénář určený většinou, se nemohou
+spolehnout na důvěru ostatních.
 
 To je útrapa otrovertů: jsou penalizováni za to, že nejsou schopni opustit své nejhlubší já pro komunitní účely. Síla
 komunitní sugestie vyžaduje, aby se všichni podřídili. To znamená, že kdokoli, kdo vidí realitu jako individuální
@@ -51,7 +41,7 @@ když dávají přednost samotě před socializací. Uvědomují si, že budou v
 tráví značný čas tím, že se snaží vytvořit iluzi patření dodržováním skupinového chování. Ale dodržování těchto
 sociálních scénářů může učinit rutinní setkání s vrstevníky šílenými – a velmi vyčerpávajícími.
 
-Tyto sociální tlaky na to, aby se zdáli „normální“ a neohrožující, se mohou
+Tlak na to, aby se zdáli „normální“ a neohrožující, se může
 
 skombinovat a vést k opravdovému frustraci otrovertů ohledně potřeby neustále
 
@@ -63,15 +53,15 @@ od FOMO, je ve skutečnosti nevědomý pokus o validaci skupiny. Protože otrove
 konfliktům, často snadno podlehnou takovému tlaku vrstevníků. Ale jít proti našim instinktům se téměř vždy obrátí proti
 nám. Jeden otrovert, kterého znám, mi vyprávěl příběh o tom, jak byla donucena jít na své dvacáté výročí střední školy
 kamarádkou, která nechtěla jít sama. Souhlasila, ale asi hodinu po začátku večírku se tak nudila všemi těmi malými
-rozhovory, že nakonec odešla, tiše se vyplížila zadními dveřmi v naději, že si jí nikdo nevšimne. Tento únik, řekla
-zpětně, „mě přiměl cítit se vinen více, než bych se cítila, kdybych odmítla jít už na začátku.“
+rozhovory, že nakonec odešla, tiše se vytratila zadními dveřmi v naději, že si jí nikdo nevšimne. Tento únik, řekla
+zpětně, „mě přiměl cítit se vinen více, než bych se cítila, kdybych se na začátku rozhodla nejít.“
 
-TENTO POCIT POVINNOSTI JE NĚCO, S ČÍM SE ČASTO SETKÁVÁM U SVÝCH OTROVERTNÍCH PACIENTŮ. JEDEN Z NICH, J, SE CÍTIL VELMI
-PŘETÍŽENÝ. Pocházející z teplé, velké rozšířené rodiny, si stěžoval, že každá minuta jeho života je věnována
-společenským povinnostem. Účast na nekonečných rodinných akcích ho často nechávala přemýšlet: „Co tu vlastně dělám?“ V
-mnoha případech pro něj to, co se oslavovalo, mělo malý nebo žádný význam. Když popisoval jednu z těchto situací, řekl:
-„Téměř neznám ženicha; je to můj druhý bratranec na západním pobřeží. A přesto jsem musel letět do San Diega, strávit
-víkend v otřesném hotelu a zoufale se snažit najít něco, o čem bych mohl mluvit s ostatními hosty, které jsem nikdy
-předtím nepotkal. Nenávidím tyto akce.“
+TENTO POCIT POVINNOSTI
 
-Pro J se tyto druhy příležitostí zdály jako zcela nezbytné povinnosti (ne aby
+Tento pocit povinnosti je něco, s čím se často setkávám u svých otrovert pacientů. Jeden z nich, J, se cítil silně
+přetížen. Pocházející z teplé, velké rozšířené rodiny si stěžoval, že každá minuta jeho života je věnována společenským
+povinnostem. Účast na nekonečných rodinných akcích ho často nechávala přemýšlet: „Co tu vlastně dělám?“ Mnohokrát to, co
+se oslavovalo, pro něj mělo malý nebo žádný význam. Když popisoval jednu z těchto situací, řekl: „Téměř neznám ženicha;
+je to můj druhý bratranec na západním pobřeží. A přesto jsem musel letět do San Diega, strávit víkend v otřesném hotelu
+a zoufale se snažit najít něco, o čem bych mohl mluvit s ostatními hosty, které jsem nikdy předtím nepotkal. Nenávidím
+tyto akce.“