Add page scans and translations up through 64

scanned_pages/page_037_translated.txt

@@ -1,6 +1,4 @@
 === ORIGINAL TEXT ===
-Kindle Library
-
 THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
 
 As I said the words out loud, I knew for the first time that I was different. While the other kids seemed awed by the duty being bestowed upon them, I felt only resistance. No matter how much I tried, I could not share their enthusiasm. Even though most of the other boys were my good friends, they suddenly appeared foreign and far away. For the first time, I felt deeply lonely; it was as if I were observing this ritual from a distance, rather than participating in it.
@@ -9,8 +7,6 @@ That night, I told my mother I didn’t want to continue with the Scouts. She to
 
 I remember once my mother came into my room as I was lying in bed with the pillow over my head. She could not understand why I envied the kids
 
-Leaming reading speed
-
 for doing something I could have done myself, something I and I alone had chosen not to do. “Who is stopping you from going on the trip?” she asked. I could never figure out how to explain how I felt, and my mother could not understand why I couldn't be like all the other kids.
 
 I could never explain to her why I couldn’t be “normal” because I didn’t know myself. I didn’t understand why going on the kind of trip that most children only dream of—being left unsupervised with a group of peers to stay up late, pull pranks, and be rowdy—seemed so unbearable to me; I just knew 1 wouldn't be able to enjoy it the way most others did.
@@ -19,50 +15,36 @@ Today I understand why my mother was so concerned. She wanted me to partake in c
 
 was born to be.
 
-Page 71 of 226 + 3396
-
-Aa
-
-Oo
-
 Ra us
 
-oO
-
 === TRANSLATED TEXT ===
-KINDLE KNIHOVNA
-
-DAR NEPATŘENÍ: JAK SE VYLOUČENÍ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
+DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ VYDAŘÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
 
 Když jsem ta slova vyslovil nahlas, poprvé jsem si uvědomil, že jsem jiný. Zatímco ostatní děti se zdály být ohromeny
 povinností, která na ně byla uvalena, já jsem cítil jen odpor. Ať jsem se snažil jakkoli, nemohl jsem sdílet jejich
-nadšení. I když většina ostatních chlapců byli moji dobří přátelé, najednou se mi zdáli cizí a vzdálení. Poprvé jsem se
+nadšení. I když většina ostatních chlapců byli moji dobří přátelé, najednou mi připadali cizí a vzdálení. Poprvé jsem se
 cítil hluboce osamělý; bylo to, jako bych tento rituál pozoroval z dálky, místo abych se ho účastnil.
 
 Tu noc jsem řekl matce, že nechci pokračovat ve skautu. Řekla mi, abych tomu dal ještě jednu šanci, a tak jsem šel na
-dvě další schůzky, než jsem to vzdal a už se nevrátil. Během léta všichni moji přátelé jezdili do divočiny, aby se učili
-techniky přežití, vytvářeli si vazby a bavili se bez zásahu dospělých. Bydlel jsem blok od místa, kde je autobusy braly
-velmi brzy ráno, a mohl jsem slyšet vzrušené hlasy dětí, jak se ozývají vzduchem, když nastupují. Záviděl jsem jim, že
+dvě další schůzky, než jsem to vzdal a už se nevrátil. Během léta všichni moji přátelé jezdili do divočiny, aby se
+naučili techniky přežití, spojili se a bavili se bez zásahu dospělých. Bydlel jsem blok od místa, kde je autobusy braly
+velmi brzy ráno, a mohl jsem slyšet nadšené hlasy dětí, jak se nesou vzduchem, když nastupovaly. Záviděl jsem jim, že
 jsou tak bezstarostní, a vždy jsem si zakrýval hlavu polštářem, abych potlačil jejich hlasy. Zkušenost mi říkala, že
 jakmile odejdou, krátký pocit FOMO se rozplyne v obrovské úlevě z toho, že zůstávám, ale v tu chvíli to stále bolelo.
 
 Pamatuji si, jak jednou má matka přišla do mého pokoje, když jsem ležel v posteli s polštářem přes hlavu. Nemohla
-pochopit, proč závidím dětem
-
-Učení rychlosti čtení
-
-za to, že dělají něco, co jsem mohl udělat sám, něco, co jsem si sám zvolil, že neudělám. „Kdo ti brání jet na výlet?“
-zeptala se. Nikdy jsem nedokázal vysvětlit, jak se cítím, a moje matka nemohla pochopit, proč nemohu být jako všechny
-ostatní děti.
+pochopit, proč závidím dětem, že dělají něco, co jsem mohl udělat sám, něco, co jsem si sám zvolil, že neudělám. „Kdo ti
+brání jet na výlet?“ zeptala se. Nikdy jsem nedokázal vysvětlit, jak se cítím, a moje matka nemohla pochopit, proč
+nemohu být jako všechny ostatní děti.
 
 Nikdy jsem jí nedokázal vysvětlit, proč nemohu být „normální“, protože jsem to sám nevěděl. Nerozuměl jsem, proč se mi
-zdá tak nesnesitelné jet na výlet, o kterém většina dětí jen sní—být ponechán bez dozoru s partou vrstevníků, zůstávat
+zdá tak nesnesitelné jet na výlet, o kterém většina dětí jen sní—být ponechán bez dozoru s partou vrstevníků, zůstat
 vzhůru dlouho do noci, dělat žerty a být hlučný—; jen jsem věděl, že si to nebudu moci užít tak, jak to dělají většina
 ostatních.
 
 Dnes chápu, proč byla moje matka tak znepokojená. Chtěla, abych se účastnil společenských aktivit, protože ona—stejně
-jako rodiče mých otrovert pacientů—cítila úzkost z mého nezájmu o to, co považovala za „socializaci“. Viděla, že mám rád
+jako rodiče mých otrovert pacientů—cítila úzkost z mého nezájmu o to, co považovala za „socializaci“. Viděla, že miluji
 školu a jsem velmi přátelský a otevřený, když jsem ve své komfortní zóně. Ale obávala se mé neschopnosti orientovat se v
 komunitách, protože pro ni a pro většinu lidí je úspěch v životě závislý na patření. Nakonec viděla, jak mě kolektivní
-aktivity vyčerpávají a činí nešťastným. Nerozuměla mi, ale milovala mě a chtěla, abych byl šťastný. A tak, naštěstí, mě
-nechala být otrovertem, kterým jsem se narodil.
+aktivity vyčerpávají a činí nešťastným. Nerozuměla mi, ale milovala mě a chtěla, abych byl šťastný. A tak, naštěstí, mi
+dovolila být otrovertem, kterým jsem se narodil.