20 lines
3.8 KiB
Plaintext
20 lines
3.8 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
Kindle Library THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q remember mostly through words. The otrovert remembers in feelings that cannot be articulated in words; these feelings are less likely to get lost in the recesses of memory, where they become irretrievable. It’s simple to tell a story about an experience in the physical world, which is how most people communicate efficiently. But explaining our inner world to others is not part of everyday human discourse. Since even the best spoken among us do not have the vocabulary to articulate our deepest thoughts and desires, they become literally unspeakable. Other than great artists, most of us cannot express the richness of our inner experience; when conveyed in words, most descriptions become a pale replica of the experience. Even otroverts remain limited in explaining their inner world to others, no matter how close the other person might be. This was why I could not explain to my mother why I didn’t want to join the Scouts; I lacked the vocabulary to Leaming reading speed articulate why I simply did not find it attractive and to describe the inner conflict that arose in me when I heard the carefree laughter of the other boys as they boarded the buses to embark on their adventure. Of course, the fact that others cannot access the depth of our psyche is not a bad thing in everyday life. Imagine a world in which everyone could easily read the thoughts and feelings of everyone else. We would have never been able to live together! For the otrovert, dwelling in a rich inner world that no other human can access provides much needed solitude. It is a place where they can retreat from the chaos of the collective, a place that belongs to them and them alone. As novelist Pearl Buck once said, “Inside myself is a place where I live all alone and that is where I renew my springs that never dry up.” Page 141 of 226 + 68%
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
PAMATUJEME PŘEDEVŠÍM SKRZE SLOVA. Otrovert si pamatuje skrze pocity, které nelze vyjádřit slovy; tyto pocity se méně
|
||
pravděpodobně ztratí v hlubinách paměti, kde se stávají nedohledatelnými. Je jednoduché vyprávět příběh o zkušenosti ve
|
||
fyzickém světě, což je způsob, jakým většina lidí efektivně komunikuje. Ale vysvětlit náš vnitřní svět ostatním není
|
||
součástí každodenního lidského diskurzu. I ti nejlepší mezi námi nemají slovník, aby vyjádřili naše nejhlubší myšlenky a
|
||
touhy, a tak se stávají doslova nevyslovitelnými. Kromě velkých umělců většina z nás nedokáže vyjádřit bohatství naší
|
||
vnitřní zkušenosti; když je vyjádřena slovy, většina popisů se stává bledou replikou zkušenosti. I otroverti zůstávají
|
||
omezeni ve vysvětlování svého vnitřního světa ostatním, bez ohledu na to, jak blízko si s danou osobou mohou být. Proto
|
||
jsem nemohl vysvětlit své matce, proč jsem nechtěl jít do skautu; chyběl mi slovník, abych vyjádřil, proč mi to
|
||
jednoduše nepřipadalo atraktivní, a abych popsal vnitřní konflikt, který ve mně vznikl, když jsem slyšel bezstarostný
|
||
smích ostatních chlapců, když nastupovali do autobusů, aby se vydali na své dobrodružství. Samozřejmě, že skutečnost, že
|
||
ostatní nemohou přistupovat k hloubce naší psychiky, není v každodenním životě špatná věc. Představte si svět, ve kterém
|
||
by každý mohl snadno číst myšlenky a pocity ostatních. Nikdy bychom nemohli žít spolu! Pro otroverta je pobývání v
|
||
bohatém vnitřním světě, který žádný jiný člověk nemůže přístupovat, velmi potřebnou samotou. Je to místo, kde se mohou
|
||
stáhnout z chaosu kolektivu, místo, které patří pouze jim. Jak jednou řekla spisovatelka Pearl Buck: „Uvnitř sebe je
|
||
místo, kde žiji úplně sám, a tam obnovuji své prameny, které nikdy nevysychají.“
|