34 lines
6.8 KiB
Plaintext
34 lines
6.8 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
Kindle Library THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q Aa The Richness of Inner Life When I work with patients, I see my role as that of a sherpa who can guide them in navigating terrifying terrain they wouldn't dare to explore alone. I am referring here to their inner lives. This confrontation with the self is frightening and overwhelming for most people. Because no one has access to our inner thoughts, our inner world is the one place where we are truly, unavoidably alone. And so, because as social animals we tend to feel discomfort with aloneness, most humans deal with their inner world by paying little attention to it. But as with most relationships in life, neglecting our relationship with our inner world brings malfunction, as insights that could have better connected our experience with our deeper knowledge of ourselves are lost. As a result, we base many decisions (consciously or not) on a faulty, incomplete set of data. We expect to be able to rely on our instincts—or what we call “a gut feeling’—for the most important, intimate decisions, but because we don’t pay attention to our instincts most of the time, calling on them in urgent moments can steer us wrong. In the absence of a strong internal compass, we confuse the “communal wisdom” for our own. Leaming reading speed personally informed common sense. And when our inner convictions, values, and preferences come into conflict with those of the collective, we learn to abandon or suppress them to align with the hive and win social acceptance. Eventually the inner world is so inaccessible and incomprehensible that it becomes a burden. We might call this burnout, midlife crisis, or depression. But in truth it’s the result of closing ourselves off to our most private thoughts and dreams and desires, which we are conditioned to believe can be wrong or inappropriate or selfish, even if we never act upon them. The sense of awe that came naturally to us as children gets squeezed out of us, leaving us no choice but to conjure or feign enthusiasm for what the group considers awesome. It’s no wonder people look for psychedelics to probe the depths of their inner experience; they’re bored with the ersatz imagination the group feeds them. For most people, the commingling of the physical world, the communal world, and their inner world creates fluid boundaries between the self and others. Otroverts, on the other hand, have a strong demarcation between the two. They know it’s possible to exist in both their inner and outer worlds— but they are hyperaware of the boundary between them. They cannot access the autopilot mode that allows communal people to drift between these two worlds and flow in oblivious harmony with the rest. This disconnect between the self and the other comes with real benefits. It is why otroverts are able to tune out many of the concerns that occupy communal people, like envy and shame, and instead tune in to themselves. Tuned in to their rich, multilayered inner worlds, they gain access to a fantastically complex universe of thought, memory, and imagination that the communal person cannot access. To my patients who extol the virtue of psychedelic trips I say, I can reach the same experiences without drugs, as I never lost access to the psychedelic Page 137 of 226 + 65%
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
AA BOHATSTVÍ VNITŘNÍHO ŽIVOTA
|
||
|
||
Když pracuji s pacienty, vidím svou roli jako šerpu, který je může vést při navigaci děsivým terénem, který by se
|
||
neodvážili prozkoumat sami. Mám na mysli jejich vnitřní životy. Tato konfrontace se sebou samým je pro většinu lidí
|
||
děsivá a ohromující. Protože nikdo nemá přístup k našim vnitřním myšlenkám, náš vnitřní svět je jediné místo, kde jsme
|
||
skutečně, nevyhnutelně sami. A tak, protože jako sociální bytosti máme tendenci cítit nepohodlí z osamělosti, většina
|
||
lidí se se svým vnitřním světem vyrovnává tím, že mu nevěnuje příliš pozornosti. Ale jako u většiny vztahů v životě,
|
||
zanedbávání našeho vztahu s naším vnitřním světem přináší dysfunkci, protože poznání, které by mohlo lépe propojit naši
|
||
zkušenost s naším hlubším poznáním sebe sama, se ztrácí. V důsledku toho zakládáme mnoho rozhodnutí (vědomě nebo
|
||
nevědomě) na chybném, neúplném souboru dat. Očekáváme, že se budeme moci spolehnout na své instinkty – nebo na to, co
|
||
nazýváme „pocitem v břiše“ – při nejdůležitějších, intimních rozhodnutích, ale protože většinu času nevěnujeme pozornost
|
||
svým instinktům, jejich vyvolání v naléhavých chvílích nás může zavést na scestí. V nepřítomnosti silného vnitřního
|
||
kompasu zaměňujeme „komunitní moudrost“ za naši vlastní osobně informovanou zdravou rozum. A když se naše vnitřní
|
||
přesvědčení, hodnoty a preference dostanou do konfliktu s těmi kolektivními, naučíme se je opouštět nebo potlačovat,
|
||
abychom se sladili s úlem a získali sociální přijetí. Nakonec je vnitřní svět tak nedostupný a nepochopitelný, že se
|
||
stává břemenem. Můžeme to nazvat vyhořením, krizí středního věku nebo depresí. Ale ve skutečnosti je to výsledek
|
||
uzavření se před našimi nejintimnějšími myšlenkami, sny a touhami, které jsme podmíněni věřit, že mohou být špatné,
|
||
nevhodné nebo sobecké, i když je nikdy neuskutečníme. Pocit úžasu, který nám přirozeně přicházel jako dětem, je z nás
|
||
vytlačen, což nám nedává jinou možnost, než vyvolávat nebo předstírat nadšení pro to, co skupina považuje za úžasné.
|
||
Není divu, že lidé hledají psychedelika, aby prozkoumali hloubky svých vnitřních zkušeností; nudí je falešná
|
||
představivost, kterou jim skupina poskytuje. Pro většinu lidí vytváří mísení fyzického světa, komunitního světa a jejich
|
||
vnitřního světa tekuté hranice mezi já a ostatními. Otroverts, na druhé straně, mají silné vymezení mezi těmito dvěma.
|
||
Vědí, že je možné existovat v obou svých vnitřních a vnějších světech – ale jsou hypervědomi hranice mezi nimi. Nemohou
|
||
přistupovat k autopilotnímu režimu, který umožňuje komunitním lidem plynout mezi těmito dvěma světy a proudit v nevědomé
|
||
harmonii s ostatními. Tato disconnect mezi já a ostatními přináší skutečné výhody. Proto jsou otroverts schopni
|
||
ignorovat mnohé obavy, které zaměstnávají komunitní lidi, jako je závist a stud, a místo toho se naladit na sebe.
|
||
Naladěni na své bohaté, vícerozměrné vnitřní světy získávají přístup k fantasticky složitému vesmíru myšlenek, vzpomínek
|
||
a představivosti, ke kterému komunitní člověk nemůže přistupovat. Mým pacientům, kteří vyzdvihují ctnost psychedelických
|
||
výletů, říkám, že mohu dosáhnout stejných zážitků bez drog, protože jsem nikdy neztratil přístup k psychedelickému.
|