30 lines
6.3 KiB
Plaintext
30 lines
6.3 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
Kindle Library THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q +A balance between exposure to others and being alone. It cannot be an entirely solitary profession, but on the other hand, it cannot be a profession with constant unmitigated contact with others. The presence of others, even without interaction (such as an open workspace or open door policy), is very distracting to otroverts, who lack the ability to be “always on.” A profession where the otrovert has a clearly defined role that sets them. apart from the rest of the group (similar to the way a role helps them in social situations). Self-employment, or a profession that can eventually provide a path to self-employment, such as working as a consultant or a freelancer or owning one’s own business, as long as the day-to-day work doesn’t involve cold calls, solicitation, or dependency on many suppliers that must be interacted with regularly. A leadership role. Otroverts are natural-born leaders. Inwardly defiant in the face of authority, they would rather tell others what to do than be subject to the rules, regulations, and whims of others. +A job that leaves time for creative pursuits and is also itself at least partially a creative pursuit. - A rhythm that creates a predictable routine—not much travel, and not many meetings or conventions outside the workplace. Whereas communal people can handle soul-crushing drudgery, the otrovert cannot ignore a lack of job satisfaction. Otroverts cannot barter Leaming reading speed with themselves, as in “My work gives me no space for individual thinking but compensates by offering long weekends and many vacation days.” This is related to otroverts’ unusual perception of the passage of time. No minute can be sacrificed. No phase of the day or of the year or of life is redundant. Every minute of life is important and cannot be “saved for the future.” In a way, succeeding as an otrovert in a world of joiners is dependent on remaining an outsider in the workplace. Unlike many communal people, otroverts don’t consider their profession or job title to be a central part of their identity; they define themselves by who they are rather than what they do and feel no particular sense of connection or loyalty to the organization where they are employed. Even the concept of success for otroverts is a personal rather than relational concept; psychologically, whether the team succeeds or fails is less important than the otrovert’s own performance. Success is not predicated on winning, being recognized, making a lot of money, or being promoted, valuations that are etched into the DNA of joiners. Whether the group considers an otrovert successful is irrelevant—otroverts achieve professional fulfillment by tapping into their strengths, and doing good work is much more satisfying when the others have no power to grade their success. Most people who want to become prima ballerinas are still content to stay with the troupe as part of the ensemble—some may ultimately discover they prefer to be in the second tier. But not otroverts: they are soloists by temperament. Page 181 of 226 + 88%
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
+Vyváženost mezi vystavením se ostatním a samotou. Nemůže to být zcela osamělá profese, ale na druhou stranu to nemůže
|
||
být profese s neustálým a neomezeným kontaktem s ostatními. Přítomnost ostatních, i bez interakce (například v otevřeném
|
||
pracovním prostoru nebo v rámci politiky otevřených dveří), je pro otroverty velmi rušivá, protože postrádají schopnost
|
||
být „vždy zapnutí“. Profese, kde má otrovert jasně definovanou roli, která je odlišuje od zbytku skupiny (podobně jako
|
||
role pomáhá v sociálních situacích). Samostatná výdělečná činnost, nebo profese, která může nakonec poskytnout cestu k
|
||
samostatné výdělečné činnosti, jako je práce jako konzultant nebo freelancer, nebo vlastnictví vlastního podnikání,
|
||
pokud každodenní práce nezahrnuje studené telefonáty, nabízení služeb nebo závislost na mnoha dodavatelích, se kterými
|
||
je třeba pravidelně komunikovat. Vedení. Otroverti jsou přirození vůdci. Vnitřně vzdorují autoritě, raději říkají
|
||
ostatním, co mají dělat, než aby byli podřízeni pravidlům, předpisům a rozmarům ostatních. +Práce, která zanechává čas
|
||
na kreativní činnosti a je také sama o sobě alespoň částečně kreativní činností. - Rytmus, který vytváří předvídatelnou
|
||
rutinu – ne moc cestování a ne moc schůzek nebo konferencí mimo pracoviště. Zatímco komunitní lidé zvládají duševně
|
||
vyčerpávající dřinu, otrovert nemůže ignorovat nedostatek pracovní spokojenosti. Otroverti nemohou vyjednávat sami se
|
||
sebou, jako v „Moje práce mi nedává prostor pro individuální myšlení, ale kompenzuje to dlouhými víkendy a mnoha dny
|
||
dovolené.“ To souvisí s neobvyklým vnímáním plynutí času u otrovertů. Žádná minuta nemůže být obětována. Žádná fáze dne,
|
||
roku nebo života není nadbytečná. Každá minuta života je důležitá a nemůže být „ušetřena na budoucnost.“ Do určité míry
|
||
je úspěch otroverta ve světě společenství závislý na tom, zůstat outsiderem na pracovišti. Na rozdíl od mnoha
|
||
komunitních lidí, otroverti nepovažují svou profesi nebo pracovní titul za ústřední část své identity; definují se tím,
|
||
kým jsou, spíše než tím, co dělají, a necítí žádný zvláštní pocit spojení nebo loajality k organizaci, ve které jsou
|
||
zaměstnáni. Dokonce i pojem úspěchu pro otroverty je osobní, nikoli vztahový; psychologicky je méně důležité, zda tým
|
||
uspěje nebo selže, než vlastní výkon otroverta. Úspěch není podmíněn vítězstvím, uznáním, vyděláváním velkého množství
|
||
peněz nebo povýšením, což jsou hodnoty, které jsou vyryty do DNA společenství. To, zda skupina považuje otroverta za
|
||
úspěšného, je irelevantní – otroverti dosahují profesní spokojenosti tím, že využívají své silné stránky, a vykonávat
|
||
dobrou práci je mnohem uspokojivější, když ostatní nemají moc hodnotit jejich úspěch. Většina lidí, kteří chtějí být
|
||
primabalerínami, je stále spokojená zůstat s trupou jako součást ansámblu – někteří mohou nakonec zjistit, že dávají
|
||
přednost být v druhé linii. Ale ne otroverti: jsou temperamentní sólisté.
|