41 lines
8.1 KiB
Plaintext
41 lines
8.1 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
Kindle Library THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q their child in activities that the child finds pleasant and constructive. One patient of mine who initially was very concerned about her otrovert child came to understand his needs so well after our conversations that she completely changed her approach to his social life—to the point where she could sometimes even see what he needed more clearly than he could. For example, when he turned five, he was of course very excited about his birthday and wanted to celebrate, as he had learned from his communal peers that birthdays are exciting and meant to be celebrated. However, she knew he would be miserable if she threw him a birthday party, even though he was too young to be able to anticipate this being the case. Instead, she took him and two other children to the movies—a structured activity where they got to sit in the dark and each choose their own candy. He loved it and was spared the inevitable disappointment and confusion of being unable to enjoy a milestone he had been so excited to celebrate. Here are a few principles that parents can use to practice the art of letting their otrovert child be: + Observe and identify what your child is (and isn’t) comfortable with socially. Pressuring otrovert children into social situations that distress them—under the assumption that they have to try it and then will “learn to like it”—is unhelpful. Instead, find out what makes them feel good and what doesn’t, and use it as a template for parenting. That is not to say that parents need to always acquiesce to their child’s preferences, but rather that those preferences should be known and always be considered. -Encourage one-on-one friendships. For most children, friendship groups offer a sense of safety, belonging, and support. When socializing with these groups, most children switch to a unified state of mind where the boundaries between the self and the collective are blurred. But Leaming reading speed otrovert children are not able to see themselves or others as anything other than discrete individuals, detached from the collective. This is why they prefer one-on-one friendships and find group activities both lonely and boring, even when the group is engaging in activities that they would otherwise enjoy. Rather than forcing otrovert children to play or socialize in large groups in the hope that friendships will develop, parents should encourage and provide opportunities for their child to forge friendships with just one or two peers at a time. Learn to enjoy their special traits. What parent wouldn’t want their child to be responsible, risk averse, and emotionally self-reliant? Remember that because otrovert children are not susceptible to peer pressure, they are reticent to engage in childhood mischief and can be trusted to avoid the risky behaviors most children try, even when unsupervised. It’s tempting for a parent to let those beneficial traits be dwarfed by concerns about their child spending time alone. In a strange (but very typical) twist, these parents find themselves urging the child to be more adventurous and to take more risks. Instead, focus on the upside. Trust their instincts. Even at a very young age, otrovert children know what they want. Because they know themselves, they often choose the best course for themselves. It is often counterintuitive to trust the instincts and wishes of a young child, and obviously, parents need not simply indulge all their child’s likes or dislikes. But it is also important to remember that an otrovert child can be trusted to act in their own best interest, even if they are reluctant to consult their parents or ask for their advice. When parents of otroverts think back on their child’s early years, they often realize that their child knew instinctively what they needed and what was good for them. Let them follow these instincts— within reason, of course—even when most other kids move in a different Page 154 of 226 » 74%
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
JEJICH DÍTĚ V AKTIVITÁCH, KTERÉ DÍTĚ POVAŽUJE ZA PŘÍJEMNÉ A KONSTRUKTIVNÍ. Jeden můj pacient, který byl zpočátku velmi
|
||
znepokojen svým extrovertním dítětem, po našich rozhovorech tak dobře porozuměl jeho potřebám, že zcela změnil svůj
|
||
přístup k jeho sociálnímu životu – až do té míry, že někdy dokázal vidět, co potřebuje, jasněji než on sám. Například,
|
||
když mu bylo pět, byl samozřejmě velmi nadšený ze svých narozenin a chtěl slavit, protože se od svých vrstevníků naučil,
|
||
že narozeniny jsou vzrušující a měly by se slavit. Ona však věděla, že by byl nešťastný, kdyby mu uspořádala
|
||
narozeninovou oslavu, i když byl příliš malý na to, aby si to dokázal uvědomit. Místo toho ho vzala do kina s dvěma
|
||
dalšími dětmi – strukturovaná aktivita, kde si mohli sednout ve tmě a každý si vybrat své vlastní sladkosti. Měl to rád
|
||
a ušetřila ho nevyhnutelnému zklamání a zmatení z toho, že nemůže užít si milník, na který se tak těšil. Zde je několik
|
||
principů, které mohou rodiče použít k tomu, aby praktikovali umění nechat své extrovertní dítě být:
|
||
|
||
+ Pozorujte a identifikujte, co je pro vaše dítě (a co není) sociálně pohodlné. Tlačení extrovertních dětí do sociálních
|
||
situací, které je stresují – s předpokladem, že to musí zkusit a pak se „naučí to mít rády“ – je neprospěšné. Místo toho
|
||
zjistěte, co je dělá šťastnými a co ne, a použijte to jako šablonu pro rodičovství. To neznamená, že rodiče musí vždy
|
||
ustupovat preferencím svého dítěte, ale spíše, že tyto preference by měly být známy a vždy zohledněny.
|
||
|
||
- Podporujte přátelství jeden na jednoho. Pro většinu dětí nabízejí skupiny přátel pocit bezpečí, sounáležitosti a
|
||
podpory. Při socializaci v těchto skupinách většina dětí přechází do jednotného stavu mysli, kde se hranice mezi já a
|
||
kolektivem rozmazávají. Ale extrovertní děti nejsou schopny vidět sebe nebo ostatní jako něco jiného než jako
|
||
jednotlivce, oddělené od kolektivu. Proto dávají přednost přátelství jeden na jednoho a považují skupinové aktivity za
|
||
osamělé a nudné, i když se skupina zapojuje do aktivit, které by jinak užily. Místo toho, aby rodiče nutily extrovertní
|
||
děti hrát si nebo socializovat ve velkých skupinách s nadějí, že se přátelství vyvinou, měli by podporovat a poskytovat
|
||
příležitosti pro jejich dítě, aby si vytvořilo přátelství s jedním nebo dvěma vrstevníky najednou.
|
||
|
||
Naučte se užívat jejich zvláštní vlastnosti. Který rodič by nechtěl, aby jeho dítě bylo zodpovědné, vyhýbalo se riziku a
|
||
bylo emocionálně nezávislé? Pamatujte, že protože extrovertní děti nejsou náchylné k tlaku vrstevníků, jsou zdrženlivé,
|
||
pokud jde o dětské neplechy, a lze se na ně spolehnout, že se vyhnou riskantnímu chování, které většina dětí zkouší, i
|
||
když jsou bez dozoru. Je lákavé, aby rodič nechal tyto prospěšné vlastnosti zaniknout pod obavami o to, že jejich dítě
|
||
tráví čas samo. V podivném (ale velmi typickém) obratu se tito rodiče ocitají v situaci, kdy vyzývají dítě, aby bylo
|
||
dobrodružnější a více riskovalo. Místo toho se zaměřte na pozitivní stránku. Důvěřujte jejich instinktům. I v velmi
|
||
mladém věku vědí extrovertní děti, co chtějí. Protože se znají, často si vybírají nejlepší cestu pro sebe. Je často
|
||
proti intuici důvěřovat instinktům a přáním malého dítěte, a samozřejmě, rodiče nemusí jednoduše vyhovět všem jejich
|
||
zálibám nebo nelibostem. Ale je také důležité si pamatovat, že extrovertní dítě lze důvěřovat, že jedná ve svém vlastním
|
||
nejlepším zájmu, i když je neochotné konzultovat své rodiče nebo žádat o jejich radu. Když rodiče extrovertních dětí
|
||
vzpomínají na rané roky svého dítěte, často si uvědomují, že jejich dítě instinktivně vědělo, co potřebuje a co je pro
|
||
něj dobré. Nechte je následovat tyto instinkty – v rámci rozumných mezí, samozřejmě – i když většina ostatních dětí se
|
||
pohybuje jiným směrem.
|