36 lines
7.7 KiB
Plaintext
36 lines
7.7 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
Kindle Library THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q Aa aspect of my imagination. Unlike those who have abandoned their inner world to dwell permanently in the communal realm, otroverts prefer the complexity of their inner worlds to the shallow interactions and pedestrian concerns that preoccupy the collective. Many communal people are so fearful of exposing their deepest dreams and desires, they will attempt to take the rules of the social world we live in and apply them to their inner lives as well. For example, let’s say I envy someone for his sports car. As an otrovert, chances are that I won’t even express those feelings aloud, much less act on them. Otroverts understand that their inner mind is private, and they protect this privacy by ensuring that their deepest feelings are made public only to the extent they decide to share them. But I also won't deny these feelings to myself, nor will I feel bad about having them. I feel perfectly free to indulge all my most covetous and (some would say) unattractive instincts in my own mind. As a result, 1am not tortured by them. But a communal person, whose boundary between their inner and outer worlds is much more porous, does not want their less attractive instincts —like petty envy or jealousy—laid bare to the world and often feels guilty, embarrassed, or ashamed for things they cannot control in their inner dialogue. To be free of this impulse means abandoning the idea of trying to police their innermost emotions or urges. Simply knowing that one’s inner world is not subject to the rules of societal decorum is immensely liberating, as is the idea that thoughts and feelings cannot be wrong or right, if only because we cannot control them. Most universal rules of interpersonal behavior are handed down and maintained by society at large, requiring no input from you. Our inner, intrapersonal governing principles are another matter. Your inner world isa place where you can think whatever you want, so long as you don’t act it out Leaming reading speed and don’t try to convince others of it. You're not beholden to any social mores, because they are designed to govern your interactions with others. You are, in the most profound sense, free. LANGUAGE AND THE PSYCHE When interacting with the social world, we all use words that condense the richness of our emotional experience to sound bites. Communal people are typically content to live in a world where every thought and sentiment has been reduced and simplified for ease of consumption and efficiency of communication. This is a world where a feeling like love is turned into a universal term that is just as likely to be used to describe how we feel about a car, an old pair of shoes, or our job as it is to describe our feelings about our child or our life partner. Next time someone tells you they love their partner, ask them what they mean by “love,” and you will be surprised by how difficult it is for them to articulate it. Indeed, as we grow out of infancy and begin to use language to express ourselves, we learn to suppress and restrict the full range of our inner experience to what can be expressed. Eventually, our imagination, our sense of wonderment and curiosity, becomes very hard to talk about, as we cannot express these concepts in words, and eventually we forget about them altogether. We become detached from unshared thoughts and yearnings, as they are submerged into the elusive depth of the unconscious mind. This is a trap otroverts can dodge. Their strong demarcation between themselves and others allows for two separate languages: one verbal, for public interaction, and one nonverbal, or preverbal, for communicating with the self. Those who accept verbal language as the only language of the mind Page 139 of 226 + 66%
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
AA ASPEKT MÉ IMAGINACE. Na rozdíl od těch, kteří opustili svůj vnitřní svět, aby trvale žili v kolektivní sféře,
|
||
otroverti dávají přednost složitosti svých vnitřních světů před povrchními interakcemi a běžnými starostmi, které
|
||
zaměstnávají kolektiv. Mnozí lidé z komunity se tak bojí odhalit své nejhlubší sny a touhy, že se pokoušejí aplikovat
|
||
pravidla sociálního světa, v němž žijeme, i na svůj vnitřní život. Například, řekněme, že závidím někomu jeho sportovní
|
||
auto. Jako otrovert pravděpodobně ani nevyjádřím tyto pocity nahlas, natož abych na nich jednal. Otroverti chápou, že
|
||
jejich vnitřní mysl je soukromá, a chrání toto soukromí tím, že zajišťují, aby jejich nejhlubší pocity byly veřejné
|
||
pouze do té míry, do jaké se rozhodnou je sdílet. Ale také si tyto pocity nebudu popírat, ani se nebudu cítit špatně za
|
||
to, že je mám. Cítím se naprosto svobodný v tom, abych si v mysli dopřál všechny své nejžádanější a (někteří by řekli)
|
||
nepřitažlivé instinkty. V důsledku toho mě netrápí. Ale člověk z komunity, jehož hranice mezi vnitřním a vnějším světem
|
||
je mnohem propustnější, nechce, aby jeho méně atraktivní instinkty — jako je malicherná závist nebo žárlivost — byly
|
||
odhaleny světu, a často se cítí vinen, zahanben nebo ztrapněn za věci, které nemůže ovládat ve svém vnitřním dialogu.
|
||
Být osvobozen od tohoto impulzu znamená opustit myšlenku snažit se kontrolovat své nejhlubší emoce nebo touhy. Jednoduše
|
||
vědět, že váš vnitřní svět není podřízen pravidlům společenského chování, je nesmírně osvobozující, stejně jako
|
||
myšlenka, že myšlenky a pocity nemohou být špatné nebo správné, pokud jen proto, že je nemůžeme ovládat. Většina
|
||
univerzálních pravidel mezilidského chování je předávána a udržována společností jako celkem, nevyžadující žádný váš
|
||
vstup. Naše vnitřní, intrapersonální řídící principy jsou jiná záležitost. Váš vnitřní svět je místem, kde můžete
|
||
myslet, co chcete, pokud to neprojevíte a nesnažíte se přesvědčit ostatní o tom. Nejste vázáni žádnými společenskými
|
||
normami, protože ty jsou navrženy tak, aby řídily vaše interakce s ostatními. Jste, v nejhlubším smyslu, svobodní. JAZYK
|
||
A PSYCHÉ Když interagujeme se sociálním světem, všichni používáme slova, která zhušťují bohatství našich emocionálních
|
||
zkušeností do zvukových úryvků. Lidé z komunity jsou obvykle spokojeni žít ve světě, kde je každá myšlenka a pocit
|
||
zredukován a zjednodušen pro snadnou konzumaci a efektivitu komunikace. To je svět, kde je pocit jako láska přetvořen na
|
||
univerzální termín, který se stejně tak používá k popisu toho, jak se cítíme k autu, starým botám nebo naší práci, jako
|
||
k popisu našich pocitů k našemu dítěti nebo životnímu partnerovi. Příště, když vám někdo řekne, že miluje svého
|
||
partnera, zeptejte se jich, co tím „láskou“ myslí, a budete překvapeni, jak obtížné je pro ně to vyjádřit. Opravdu,
|
||
jakmile vyrosteme z dětství a začneme používat jazyk k vyjádření sebe sama, učíme se potlačovat a omezovat celou škálu
|
||
našich vnitřních zkušeností na to, co lze vyjádřit. Nakonec se naše představivost, náš smysl pro úžas a zvědavost stává
|
||
velmi obtížným tématem k hovoru, protože tyto koncepty nemůžeme vyjádřit slovy, a nakonec na ně úplně zapomínáme.
|
||
Odloučíme se od nesdílených myšlenek a touh, protože jsou potopeny do neuchopitelné hloubky nevědomé mysli. To je past,
|
||
které se otroverti mohou vyhnout. Jejich silné vymezení mezi sebou a ostatními umožňuje existenci dvou oddělených
|
||
jazyků: jednoho verbálního, pro veřejnou interakci, a jednoho neverbálního, nebo preverbalního, pro komunikaci se sebou
|
||
samým. Ti, kteří přijímají verbální jazyk jako jediný jazyk mysli
|