68 lines
8.6 KiB
Plaintext
68 lines
8.6 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
|
||
|
||
mention a total waste of a weekend). So together, we began to look at what turned out to be two sets of obligations: necessary ones and unnecessary ones. Necessary obligations are the things we do not want to do but have to for the sake of our careers or families, such as the less interesting or inspiring parts of ajob, or attending a child’s performance. Unnecessary obligations are things that we neither want nor have to do but do anyway because we feel socially pressured, such as attending multiday wedding weekends or happy hour with colleagues. When we looked deeper we found out that many of the obligations J found so draining, like that second cousin’s wedding, were unnecessary. He met them begrudgingly, believing that it was his duty as a family member and that others would judge his absence harshly.
|
||
|
||
After we worked through these fears together, J realized he must choose his leisure commitments according to his own needs. It is actually that simple. Accepting invitations that we deem necessary for one reason or another is unavoidable. But there is no reason to do something solely because it is the socially dictated “thing to do.” You get no accolades for attending. And the worst that can happen when you don’t attend is probably some people muttering about your “asociality,” but those who mutter are precisely the ones you did not want to spend time with in the first place.
|
||
|
||
Communal events were made for communal people. Many actually enjoy them, or at least find them tolerable. But this is not the case for otroverts, for whom participating in communal leisure activities—like taking an exercise class, attending a college reunion, or going on a cruise—is a kind of torture because they cannot tune out individuals in favor of the group. Events or activities that require them to follow a strict set of rules—like taking a Peloton class, joining a work task force or committee, or attending religious services—are even worse.
|
||
|
||
After years of forcing myself to attend social events, I realized that the
|
||
|
||
effort invariably outweighed whatever pleasure I might have derived from the occasion. Yet, I sometimes begrudgingly go to obligations I cannot avoid, mostly regarding my children. Once, I had to attend a meet-and-greet reception with parents at my daughter’s school for the start of a new year, as my wife, who normally attends such events, was abroad, and I felt I must show up for my daughter.
|
||
|
||
First, all the parents were corralled into an auditorium for a talk by the principal and the teachers. Everyone was perfectly pleasant, but I felt uncomfortable in the midst of a group that felt kinship purely because they had children at the same school in the same grade. We were organized around a superficial, and in many ways artificial, bond that made no sense to me. At the reception that followed, this shared experience made people eager to connect, which, aided by a required name tag, made me prey to unfettered small talk. It was one of those occasions when I felt I wanted to disappear— and that’s what I did. I went to a faraway bathroom where I was unlikely to meet anyone and tried to calm down. Then I started feeling guilty that I was somehow damaging my daughter’s success by being so childish and strange. So I returned to the party, where two or three parents standing outside the doorway beamed at me, wanting to “connect.” After a few minutes, I muttered some excuses and made a beeline back to the bathroom. Now I was livid with myself. Why could I not be like all the other parents? I ran back and forth the entire evening, dodging parents, breaking away, and being drawn back. Eventually the evening ended, and I returned home exhausted and drained. Would it have been better not to have gone? Probably.
|
||
|
||
As a nonjoiner, your first duty is to yourself, and it is entirely possible to excuse yourself politely, perhaps even by telling a white lie if necessary. When J decided to follow his preferences in the way we had discussed, he
|
||
|
||
immediately saw a huge improvement in his life, and no real difference for
|
||
|
||
Ra us
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOUTANCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH = Q
|
||
|
||
zmínit celkovou ztrátu víkendu). Tak jsme společně začali zkoumat, co se ukázalo jako dvě sady závazků: nezbytné a
|
||
zbytečné. Nezbytné závazky jsou věci, které nechceme dělat, ale musíme je udělat kvůli našim kariérám nebo rodinám, jako
|
||
jsou méně zajímavé nebo inspirativní části práce, nebo účast na vystoupení dítěte. Zbytečné závazky jsou věci, které ani
|
||
nechceme, ani nemusíme dělat, ale děláme je přesto, protože se cítíme pod tlakem společnosti, jako je účast na
|
||
víkendových svatbách nebo na šťastné hodině s kolegy. Když jsme se podívali hlouběji, zjistili jsme, že mnohé z závazků,
|
||
které J považoval za vyčerpávající, jako svatba druhého bratrance, byly zbytečné. Setkal se s nimi neochotně, věříc, že
|
||
je jeho povinností jako člena rodiny a že ostatní by jeho nepřítomnost tvrdě posuzovali.
|
||
|
||
Poté, co jsme společně překonali tyto obavy, J si uvědomil, že si musí vybírat své volnočasové závazky podle svých
|
||
vlastních potřeb. Je to vlastně tak jednoduché. Přijímat pozvání, která považujeme za nezbytná z jednoho důvodu nebo
|
||
jiného, je nevyhnutelné. Ale není důvod dělat něco pouze proto, že je to společensky předepsané „věc, kterou je třeba
|
||
udělat.“ Nedostanete žádné ocenění za účast. A to nejhorší, co se může stát, když se nezúčastníte, je pravděpodobně to,
|
||
že někteří lidé budou mumlat o vaší „asocialitě“, ale ti, kteří mumlají, jsou přesně ti, s nimiž jste nechtěli trávit
|
||
čas už od začátku.
|
||
|
||
Komunitní akce byly vytvořeny pro komunitní lidi. Mnozí je skutečně užívají, nebo je alespoň považují za snesitelné. Ale
|
||
to není případ pro otroverty, pro které je účast na komunitních volnočasových aktivitách—jako je cvičení, účast na
|
||
setkání absolventů nebo plavba na lodi—druhem mučení, protože nemohou odladit jednotlivce ve prospěch skupiny. Akce nebo
|
||
aktivity, které vyžadují, aby dodržovali přísný soubor pravidel—jako je účast na lekci Pelotonu, připojení se k pracovní
|
||
skupině nebo výboru, nebo účast na náboženských službách—jsou ještě horší.
|
||
|
||
Po letech, kdy jsem se donutil účastnit se společenských akcí, jsem si uvědomil, že úsilí nevyhnutelně převyšovalo
|
||
jakékoli potěšení, které bych mohl z této příležitosti mít. Přesto se někdy neochotně účastním závazků, kterým se nemohu
|
||
vyhnout, většinou co se týče mých dětí. Jednou jsem musel jít na setkání s rodiči na škole mé dcery na začátku nového
|
||
roku, protože moje žena, která obvykle na takové akce chodí, byla v zahraničí, a cítil jsem, že musím být přítomen pro
|
||
svou dceru.
|
||
|
||
PRVNÍ, VŠICHNI RODIČE BYLI SHROMÁŽDĚNI V AUDITORIU NA PŘEDNÁŠKU ŘEDITELE A UČITELŮ. VŠICHNI BYLI NAPROSTO PŘÍJEMNÍ, ALE
|
||
CÍTil JSEM SE NEPŘÍJEMNĚ UPROSTŘED SKUPINY, KTERÁ CÍTILA PŘÍBUZNOST JEN Z TOHO DŮVODU, ŽE MĚLI DĚTI VE STEJNÉ ŠKOLE VE
|
||
STEJNÉM ROČNÍKU. BYLI JSME ORGANIZOVÁNI KOLI POVRCHNÍHO A V MNOHA OHLEDECH UMĚLÉHO VZTAHU, KTERÝ MI NEDÁVAL SMYSL. NA
|
||
RECEPCI, KTERÁ NÁSLEDOVALA, TENTO SPOLEČNÝ ZÁŽITEK PODNĚCOVAL LIDI K TOMU, ABY SE SPOJILI, COŽ, PODPOŘENO POVINNOU
|
||
JMÉNNOU NÁLEPKOU, ZPŮSOBILO, ŽE JSEM SE STAL OBĚTÍ NEOMEZENÉHO MALOMYSLELNÉHO ROZHOVORU. BYLA TO JEDNA Z TĚCH
|
||
PŘÍLEŽITOSTÍ, KDY JSEM CÍTIL, ŽE CHCI ZMIZET— A TO JSEM TAKÉ UDĚLAL. ŠEL JSEM DO VZDÁLENÉ KOUPELNY, KDE JSEM SE
|
||
NEPRAVDĚPODOBNĚ NIKOMU NESTKAL, A POKUSIL SE UKLIDNIT. POTÉ JSEM ZAČAL CÍTIT VINU, ŽE JAKO BYCH NĚJAK POŠKODIL ÚSPĚCH
|
||
SVÉ DCERY TÍM, ŽE JSEM TAK DĚTSKY A PODIVNĚ. TAK JSEM SE VRÁTIL NA PÁRTY, KDE NA MĚ DVA NEBO TŘI RODIČE STÁLA PŘED
|
||
DVEŘMI A USMÍVALI SE, CHTĚJÍC SE „SPOJIT.“ PO NĚKOLIKA MINUTÁCH JSEM ZAMUMLA NĚJAKÉ VÝMLUVY A VYRAZIL ZPĚT DO KOUPELNY.
|
||
TEĎ JSEM BYL NAŠTVANÝ NA SEBE. PROČ JSEM NEMOHL BÝT JAKO VŠICHNI OSTATNÍ RODIČE? BĚHAL JSEM SEM A TAM CELÝ VEČER, UNIKAL
|
||
RODIČŮM, ODLUČOVAL SE A BYL ZPĚT PŘITAHOVÁN. NAKONEC VEČER SKONČIL A JÁ JSEM SE VRÁTIL DOMŮ VYČERPANÝ A VYPRÁZDNĚNÝ.
|
||
BYLO BY LEPŠÍ NEJÍT? PROBÍRAT.
|
||
|
||
JAKO NEZÚČASTNĚNÝ JE VAŠÍ PRVNÍ POVINNOSTÍ SAMOTNÝ SEBE A JE ZCELA MOŽNÉ SE SLUŠNĚ OMLUVIT, MOŽNÁ I ŘÍCT BÍLOU LEŽ,
|
||
POKUD JE TO NEZBYTNÉ. KDYŽ J SE ROZHODL ŘÍDIT SE SVÝMI PREFERENCEMI ZPŮSOBEM, O KTERÉM JSME DISKUTOVALI, OKAMŽITĚ VIDĚL
|
||
OBROVSKÉ ZLEPŠENÍ VE SVÉM ŽIVOTĚ A ŽÁDNÝ SKUTEČNÝ ROZDÍL PRO RA.
|