60 lines
6.8 KiB
Plaintext
60 lines
6.8 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
|
||
|
||
6
|
||
|
||
The Empath
|
||
|
||
We all know the exhortation to “put yourself in someone else’s shoes.” It’s a way of encouraging empathy for a friend, a colleague, a family member, or even a stranger going through something difficult. It is also a natural extension of the collective’s bias toward sameness. It assumes that once you can get into those other shoes, you'll understand how that person feels because we all feel the same thing in similar circumstances. One of the rewards of communal life is the feeling that we can understand one another through empathy. The communal person trusts that we all love the same way, hate the same way, fear the same things, and feel the same things. This is literally second nature in humans to the point where it is the basis for one of the tenets of communal morality: Do unto others as you would be done to. The power of this statement, of course, relies on the assumption that we all want to be treated in the same way. The notion that we all have the same needs and desires is so ingrained that we never think to stop and consider periodically whether it’s really true. But when we assume everyone is the same, we cannot access a deeper level of empathy because we lose the ability
|
||
|
||
to imagine what another person is going through.
|
||
|
||
That level of empathy, which is very hard for communal people to exercise, comes quite naturally to otroverts. They never imagine what they would do in your shoes. Instead, they imagine what you would do; they look at your circumstances the way you yourself see them. The ability to distinguish another’s perspective from their own also explains why otroverts tend to be radically nonjudgmental. So often, a failure of empathy is the result of someone looking at a person’s choices or actions and thinking, “Had I been in that situation, I would have handled it better.” Judgment, which is really inserting your own beliefs and values between you and the other person, precludes the possibility of truly seeing things through their eyes. The otrovert’s ability to respond to a person’s inner reality without judgment or bias creates a high level of empathetic insight.
|
||
|
||
When communal people find themselves in a group, they automatically experience what I call “the Bluetooth phenomenon’—the ability to send signals to and pick up signals from anyone within a certain perimeter. Much like a Bluetooth device, the majority of humans automatically search for connection, pairing with others when possible. Think about all those strangers in airports, in grocery stores, on city streets, who have little trouble being together. At least under normal, routine circumstances, no one consciously worries about anyone else in these situations. Yet everyone operates according to the synchronized ballet that kicks in to create social harmony when people are together, whether they are strangers or not.
|
||
|
||
The Bluetooth phenomenon is what dictates this choreography, forging a passive connection between individual minds and the local collective experience. Everyone has a role relative to all the rest. New people are joining, and others are leaving: that the minds are connected by the same Bluetooth signal makes for smooth social intermingling. It’s how we know that we are
|
||
|
||
expected to smile and say hello to the neighbor we encounter in the elevator,
|
||
|
||
Ra us
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
|
||
|
||
6
|
||
|
||
Empat
|
||
|
||
Všichni známe výzvu „vžij se do kůže někoho jiného“. Je to způsob, jak povzbudit empatii vůči příteli, kolegovi, členu
|
||
rodiny nebo dokonce cizinci, který prochází něčím obtížným. Je to také přirozené rozšíření kolektivní tendence k
|
||
uniformitě. Předpokládá se, že jakmile se dostanete do těchto jiných bot, pochopíte, jak se ten člověk cítí, protože
|
||
všichni cítíme to samé v podobných okolnostech. Jednou z odměn společenského života je pocit, že si můžeme navzájem
|
||
rozumět prostřednictvím empatie. Společenský člověk důvěřuje, že všichni milujeme stejným způsobem, nenávidíme stejným
|
||
způsobem, bojíme se stejných věcí a cítíme stejné věci. To je pro lidi doslova druhá přirozenost do té míry, že je to
|
||
základem jednoho z principů společenské morálky: Čiň druhým, jak bys chtěl, aby činili tobě. Síla tohoto výroku
|
||
samozřejmě spočívá v předpokladu, že všichni chceme být zacházeni stejným způsobem. Představa, že všichni máme stejné
|
||
potřeby a touhy, je tak zakořeněná, že nikdy nepřemýšlíme o tom, zda je to opravdu pravda. Ale když předpokládáme, že
|
||
jsou si všichni rovni, nemůžeme dosáhnout hlubší úrovně empatie, protože ztrácíme schopnost představit si, čím druhý
|
||
člověk prochází.
|
||
|
||
Tato úroveň empatie, kterou je pro společenské lidi velmi těžké uplatnit, přichází pro otroverty zcela přirozeně. Nikdy
|
||
si nepředstavují, co by dělali na vašem místě. Místo toho si představují, co byste dělali vy; dívají se na vaše
|
||
okolnosti tak, jak je vidíte vy sami. Schopnost rozlišit perspektivu druhého od vlastní také vysvětluje, proč jsou
|
||
otroverti radikálně nehodnotící. Tak často je selhání empatie výsledkem toho, že se někdo dívá na volby nebo činy jiného
|
||
člověka a myslí si: „Kdybych byl v té situaci, zvládl bych to lépe.“ Soud, který ve skutečnosti vkládá vaše vlastní
|
||
přesvědčení a hodnoty mezi vás a druhého člověka, vylučuje možnost skutečně vidět věci jeho očima. Schopnost otroverta
|
||
reagovat na vnitřní realitu člověka bez soudu nebo předsudků vytváří vysokou úroveň empatického porozumění.
|
||
|
||
Když se společenské osoby ocitnou ve skupině, automaticky zažívají to, čemu říkám „fenomén Bluetooth“ – schopnost
|
||
vysílat signály a přijímat signály od kohokoli v určitém okruhu. Podobně jako zařízení Bluetooth, většina lidí
|
||
automaticky hledá spojení, páruje se s ostatními, když je to možné. Zamyslete se nad všemi těmi cizinci na letištích, v
|
||
obchodech s potravinami, na městských ulicích, kteří nemají problém být spolu. Minimálně za normálních, rutinních
|
||
okolností se nikdo vědomě nestará o ostatní v těchto situacích. Přesto všichni fungují podle synchronizovaného baletu,
|
||
který se aktivuje, aby vytvořil sociální harmonii, když jsou lidé spolu, ať už jsou to cizinci nebo ne.
|
||
|
||
Fenomén Bluetooth je to, co určuje tuto choreografii, vytvářející pasivní spojení mezi jednotlivými myslmi a místním
|
||
kolektivním zážitkem. Každý má roli vzhledem k ostatním. Noví lidé se připojují a jiní odcházejí: to, že jsou mysli
|
||
spojeny stejným Bluetooth signálem, usnadňuje hladké sociální proplétání. Tak víme, že se očekává, že se usmějeme a
|
||
pozdravíme souseda, kterého potkáme ve výtahu.
|