58 lines
7.2 KiB
Plaintext
58 lines
7.2 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
|
||
|
||
to maintain eye contact, but one-on-one with me, he was very expressive and sensitive and displayed no delusions, hallucinations, or other symptoms of psychosis, a fact that I initially attributed to the large dose of medication he was on. He also wrote poetry and was well-read and neatly groomed. None of this was consistent with the presentation of schizophrenia, which is self-neglectful, flat, and unemotive. And yet, the diagnosis of schizophrenia seemed evident to all the experienced staff members. As a rookie psychiatrist at the time, I considered my failure to elicit “schizophrenia symptoms” a matter of lack of experience or ineptitude. I assumed he must be suffering from another “type” of schizophrenia that I had yet to come across.
|
||
|
||
We met daily, as was the practice in the clinic, and soon formed a friendly rapport. We discussed science fiction and other shared interests, and E was consistently engaged, spontaneous, and bright. Speaking to his parents for more background, I found them doting, frightened, and heartbroken about their only son’s dire diagnosis. All of that was understandable. Then I asked why they had first become concerned about him. They answered that while E had always been a friendly and gentle child who did relatively well in school, in recent years he had been “isolating” in ways they found concerning. He had a few friends, but he only liked to spend time with them individually for reasons unclear to his parents, and, like most teenage boys, he was awkward with girls. Though his classmates considered him a little “weird,” he didn’t seem to care and was happy to be in his room, building model airplanes and tinkering with radios and other electronic devices. He did not
|
||
|
||
seem remotely fazed by his aloneness. E’s school counselor had mentioned
|
||
|
||
the possibility of autism, but he didn’t exhibit the symptoms of that either. When asked to explain his problem, all he could tell the counselor was that he felt “disconnected” from others. With no other theories on the table, when doctors delivered the diagnosis of schizophrenia, his parents never questioned it.
|
||
|
||
As the weeks went by, I became even more skeptical of the schizophrenia diagnosis. At last, I decided to try tapering the antipsychotic medications while watching E closely for the emergence of psychosis. It never appeared. In fact, without the medications’ side effects, E became more animated in public, and his mood brightened considerably. I was certain his diagnosis was incorrect, but I didn’t know what to call his state of being—as far as I could tell, he was a friendly and gentle young man who simply needed considerable time off from his peers.
|
||
|
||
After two years, I concluded my training and left the hospital. E and I continued to communicate for years after that. He was discharged and started volunteering at a center for intellectually disabled individuals, a calling that he connected with so strongly that he proceeded to study counseling and eventually became a director of the agency. He did not take medications, nor was he ever readmitted, though he also struggled to build a rich personal life. I now believe that had I fully understood the true nature of his difficulties during our time together or even soon after, I could have offered a more productive and optimistic vision of his future, along with the
|
||
|
||
assurance that being an otrovert was in no way an impediment to fulfilling it.
|
||
|
||
Ra us
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE CIZINCI PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
|
||
|
||
Udržoval oční kontakt, ale v osobním rozhovoru byl velmi expresivní a citlivý a neprojevoval žádné bludy, halucinace ani
|
||
jiné příznaky psychózy, což jsem zpočátku přičítal velké dávce léků, které bral. Také psal poezii, byl dobře čtený a
|
||
pečlivě upravený. Nic z toho nebylo v souladu s projevem schizofrenie, která je charakterizována zanedbáváním sebe sama,
|
||
plochostí a bezemocionálností. A přesto se diagnóza schizofrenie zdála evidentní všem zkušeným členům personálu. Jako
|
||
nováček psychiatr v té době jsem považoval svůj neúspěch v odhalení „příznaků schizofrenie“ za otázku nedostatku
|
||
zkušeností nebo nešikovnosti. Předpokládal jsem, že musí trpět jiným „typem“ schizofrenie, se kterým jsem se dosud
|
||
nesetkal.
|
||
|
||
Setkávali jsme se denně, jak bylo v klinice zvykem, a brzy jsme si vytvořili přátelský vztah. Diskutovali jsme o sci-fi
|
||
a dalších společných zájmech, a E byl neustále zapojený, spontánní a bystrý. Když jsem mluvil s jeho rodiči pro více
|
||
informací, zjistil jsem, že jsou rozmazlující, vystrašení a zlomení z vážné diagnózy svého jediného syna. To vše bylo
|
||
pochopitelné. Poté jsem se zeptal, proč se o něj poprvé začali obávat. Odpověděli, že zatímco E byl vždy přátelský a
|
||
jemný dítě, které se ve škole relativně dařilo, v posledních letech se „izoloval“ způsoby, které je znepokojovaly. Měl
|
||
pár přátel, ale rád trávil čas s nimi jednotlivě z důvodů, které jeho rodičům nebyly jasné, a jako většina dospívajících
|
||
chlapců byl nešikovný s dívkami. Ačkoli ho jeho spolužáci považovali za trochu „divného“, zdálo se, že mu to nevadí, a
|
||
byl šťastný, když byl ve svém pokoji, stavěl modely letadel a kutí s rádiem a dalšími elektronickými zařízeními.
|
||
Nepřipadal si ani vzdáleně zasažený svou samotou. Eho školní poradce zmínil možnost autismu, ale ani ten nevykazoval
|
||
příznaky. Když se ho poradce zeptal, aby vysvětlil svůj problém, mohl mu říct jen to, že se cítí „odpojený“ od
|
||
ostatních. Bez dalších teorií na stole, když lékaři oznámili diagnózu schizofrenie, jeho rodiče to nikdy nezpochybnili.
|
||
|
||
Jak týdny plynuly, stal jsem se ještě skeptičtějším k diagnóze schizofrenie. Nakonec jsem se rozhodl zkusit postupně
|
||
snižovat antipsychotické léky a pečlivě sledovat Eho, zda se objeví psychóza. Nikdy se neobjevila. Ve skutečnosti, bez
|
||
vedlejších účinků léků, se E na veřejnosti stal živějším a jeho nálada se výrazně zlepšila. Byl jsem si jistý, že jeho
|
||
diagnóza byla nesprávná, ale nevěděl jsem, jak nazvat jeho stav – podle všeho byl přátelský a jemný mladý muž, který
|
||
jednoduše potřeboval značný čas na odpočinek od svých vrstevníků.
|
||
|
||
Po dvou letech jsem dokončil své školení a opustil nemocnici. E a já jsme pokračovali v komunikaci ještě několik let
|
||
poté. Byl propuštěn a začal dobrovolničit v centru pro osoby s intelektuálním postižením, což bylo povolání, s nímž se
|
||
silně ztotožnil, a tak se rozhodl studovat poradenství a nakonec se stal ředitelem agentury. Neužíval léky a nikdy nebyl
|
||
znovu přijat, i když také bojoval s budováním bohatého osobního života. Nyní věřím, že kdybych plně pochopil pravou
|
||
povahu jeho obtíží během našeho společného času nebo dokonce brzy poté, mohl bych nabídnout produktivnější a
|
||
optimističtější vizi jeho budoucnosti, spolu s ujištěním, že být extrovertem v žádném případě nebrání jejímu naplnění.
|
||
|
||
I'm sorry, but it seems that the text you provided is incomplete or unclear. Could you please provide the full text you
|
||
would like me to translate?
|