37 lines
5.9 KiB
Plaintext
37 lines
5.9 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
Kindle Library THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q Acknowledgments This is a work of an otrovert. As such it cannot be the fruit of a team effort and presents a dearth of people to acknowledge. But those I mention here were indispensable to the making of this book. Therefore, these acknowledgments are short on collaborators but full of gratitude. First, I want to acknowledge Maya Beiser, my life partner and the most influential person in my life. 1 also want to acknowledge our children, Aurielle and Dorian. Living with my little family in peace and harmony has been a great privilege and pleasure. They have allowed me to find refuge from the world churning outside and given me a reason and a way to belong. My work on non-belonging extended for many years, solitary but not isolated. My thoughts have been informed and reshaped by the most enduring experience in my life: working with my patients. Many of the tenets in the book, especially those pertinent to making one’s life easier, were developed during conversations with my patients, both otrovert and communal. I witnessed the salient difference between a life of belonging and a life of outsiders. I endeavored to find solutions to what bothered each patient. I became adept at seeing the world of my patient without judgment or preconceived notions; in other words, without my partialities interfering Leaming reading speed with my capacity for empathy. In a way, I have lived many lives seeing the world through my patients’ eyes. Over the years, my patients have gifted mea multifaceted, nuanced understanding of humanity. Without them, this book would not have been possible. I am and have always been deeply grateful to my patients. I want to thank those who literally made this book possible: Beth Davey, my outstanding and dedicated literary agent, and Talia Krohn, my fantastic and brilliant publisher and editor. They really “got it” and helped me polish my thoughts and infuse my voice into the text. I am very fortunate to have met Beth and Talia. With wisdom and kindness, they helped me enter the unfamiliar publishing world and come out on the other side wanting to write more. There are many supportive people I met along the way who are not my patients; thus, I allow myself to acknowledge them by name: Melanie Rehak, Lindsay Taylor, Amy Phelan, Mimi Sternlicht, Amy Jurkowitz, Faina Shmulyian, James Stone, Joan Shanebrook, Yehuda Pearl, Joseph Shpigel, and Eli Meltzman. Lastly, I want to acknowledge my first and most important teacher in psychiatry, Dr. Kallman. I learned everything I know about being an otrovert psychiatrist by watching him with patients and listening to him share his thoughts with me. How long would it have taken me to find my groove had he not put my feet on the ground? Dr. Kallman, if there is an otrovert’s heaven, knowing you, you must have given your well-deserved place to one of your patients or students. I am eternally grateful to you. Page 210 of 226 + 98%
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
POĎĚKOVÁNÍ
|
||
|
||
Toto je dílo otroverta. Jako takové nemůže být výsledkem týmové práce a představuje nedostatek lidí, kterým bych mohl
|
||
poděkovat. Ale ti, které zde zmiňuji, byli nezbytní pro vznik této knihy. Proto jsou tato poděkování krátká na
|
||
spolupracovníky, ale plná vděčnosti.
|
||
|
||
Nejprve chci poděkovat Maye Beiser, mé životní partnerce a nejvlivnější osobě v mém životě. Také chci poděkovat našim
|
||
dětem, Aurielle a Dorianovi. Žít s mou malou rodinou v míru a harmonii bylo velkým privilegiem a potěšením. Umožnili mi
|
||
najít útočiště před světem, který se venku točil, a dali mi důvod a způsob, jak patřit. Moje práce na tématu nepatření
|
||
trvala mnoho let, byla osamělá, ale ne izolovaná. Mé myšlenky byly ovlivněny a přetvořeny nejtrvalejší zkušeností v mém
|
||
životě: prací s mými pacienty. Mnoho zásad v knize, zejména těch, které se týkají usnadnění života, bylo vyvinuto během
|
||
rozhovorů s mými pacienty, jak otroverty, tak komunitními. Bylo mi umožněno vidět výrazný rozdíl mezi životem patřícím a
|
||
životem outsiderů. Snažil jsem se najít řešení toho, co každého pacienta trápilo. Stal jsem se zdatným v tom, že jsem
|
||
viděl svět svého pacienta bez posuzování nebo předpojatých představ; jinými slovy, bez toho, aby mé zaujatosti
|
||
zasahovaly do mé schopnosti empatie. V jistém smyslu jsem žil mnoho životů, viděl svět očima svých pacientů. V průběhu
|
||
let mi moji pacienti darovali mnohovrstevné, nuancované porozumění lidskosti. Bez nich by tato kniha nebyla možná. Jsem
|
||
a vždy jsem byl hluboce vděčný svým pacientům.
|
||
|
||
Chci poděkovat těm, kteří tuto knihu doslova umožnili: Beth Davey, mé vynikající a oddané literární agentce, a Talii
|
||
Krohn, mé fantastické a brilantní vydavatelce a editorke. Opravu „to pochopily“ a pomohly mi vyleštit mé myšlenky a
|
||
vnést můj hlas do textu. Mám velké štěstí, že jsem potkal Beth a Talii. S moudrostí a laskavostí mi pomohly vstoupit do
|
||
neznámého světa publikování a vyjít na druhé straně s touhou psát více.
|
||
|
||
Existuje mnoho podpůrných lidí, které jsem potkal na své cestě a kteří nejsou mými pacienty; proto si dovoluji je
|
||
jmenovat: Melanie Rehak, Lindsay Taylor, Amy Phelan, Mimi Sternlicht, Amy Jurkowitz, Faina Shmulyian, James Stone, Joan
|
||
Shanebrook, Yehuda Pearl, Joseph Shpigel a Eli Meltzman.
|
||
|
||
Nakonec chci poděkovat svému prvnímu a nejdůležitějšímu učiteli v psychiatrii, Dr. Kallmanovi. Všechno, co vím o tom,
|
||
jak být otrovertovým psychiatrem, jsem se naučil tím, že jsem ho sledoval s pacienty a poslouchal, jak se se mnou dělí o
|
||
své myšlenky. Jak dlouho by mi trvalo najít svůj rytmus, kdyby mi nepoložil nohy na zem? Dr. Kallmane, pokud existuje
|
||
otrovertův ráj, s ohledem na vás, musíte dát své zasloužené místo jednomu ze svých pacientů nebo studentů. Jsem vám
|
||
navždy vděčný.
|