40 lines
8.2 KiB
Plaintext
40 lines
8.2 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
Kindle Library THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q Obviously, otrovert couples fight like every other couple and are not immune to disagreements about petty things. But when it comes to the big things—like child-rearing, family obligations, and how to manage their social lives—differences of opinion are rare, and generally a matter of degree: what is seen as a necessary social obligation to one may not be deemed necessary by the other, for example. Because they are outwardly accommodating by nature, they can be convinced to reconsider a strongly held position that is in direct conflict with their partner's. It is easier for an otrovert to be part of an otrovert couple for mainly one reason: it maximizes the chances that both partners innately understand what communal people cannot—what life as a non-belonger is like. Which brings us back to the question R posed to me: can an otrovert forge a successful, lasting romantic partnership with someone who is not an otrovert? It is initially hard for belongers to understand non-belongers and vice versa, so it makes sense that having two very different ways of seeing the world could produce a variety of mutual misunderstandings. Early on in the relationship, the intense resistance to certain things most consider negotiable, disinterest in things universally considered “fun,” and unshakable inner conviction (some might say stubbornness) in someone who otherwise comes across as very accommodating and considerate can be baffling to the non-otrovert partner. As the relationship develops, the otrovert’s certain aloofness, resistance to traditions and social gatherings, and awkwardness in group settings can be frustrating—especially if the partner is highly social, has a huge family that loves to gather for holidays, or has a job that requires them to attend many functions they are embarrassed to always attend solo. And so most “mixed” couples—otroverts and communal people—need to work harder to be successful. But that is not at all a bad thing! Leaming reading speed Incompatibilities of all kinds pose great opportunities for all couples to learn about each other; while they may have to invest more effort into seeking compromises and understanding, this investment pays dividends in the form of more intimate, deeper bonds. Beyond the initial “getting to know you” period, most communal couples invest very little time or effort in deepening their understanding of each other, assuming that at some point over the course of their lives together, they will be able to find common ground. When you stop to think about it, the idea of living with someone you met as a stranger for the rest of your life is mind-bogglingly odd. Nothing prepares us for it, and the notion that any two people will view the world through identical lenses is an insult to everything we know about human consciousness. Yet most people don’t listen to each other with deep interest and empathy, and genuine attempts to see things from a partner’s perspective are rare and unexpected. This is where the mixed otrovert and communal couple shines. The differences between a communal person and an otrovert are more apparent and show up earlier than other differences between romantic partners. Again, this friction is a good thing: it allows the couple to consider their differences early on. Meanwhile, having a partner who is willing and able to take on the lion’s share of the small talk at unavoidable communal gatherings, or who has a large circle of friends to go out with, leaving the other person to enjoy their alone time, can be a huge source of relief for the otrovert—and these things are rarely a source of conflict when expectations are set near the start. No matter how hard they try, otrovert partners especially are unlikely to learn to love (or even get used to) some communal aspects of life with the passage of time. Being an otrovert is not something we grow out of —nor should we want it to be. Once a communal partner can understand Page 171 of 226 + 82%
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
OTROVERTI A KOMUNÁLNÍ PARTNERSTVÍ
|
||
|
||
Očividně, otroverti se hádají jako každý jiný pár a nejsou imunní vůči neshodám ohledně drobností. Ale když jde o velké
|
||
věci—jako výchova dětí, rodinné povinnosti a jak řídit svůj společenský život—rozdíly v názorech jsou vzácné a obvykle
|
||
se týkají pouze míry: co je pro jednoho považováno za nezbytnou společenskou povinnost, nemusí být pro druhého nutné,
|
||
například. Protože jsou ze své podstaty navenek přizpůsobiví, mohou být přesvědčeni, aby přehodnotili silně zastávané
|
||
stanovisko, které je v přímém konfliktu s názorem jejich partnera. Je pro otroverta snazší být součástí otrovertího páru
|
||
hlavně z jednoho důvodu: maximalizuje to šance, že oba partneři přirozeně chápou to, co lidé patřící do společnosti
|
||
nemohou—jaké to je žít jako někdo, kdo nepatří. To nás přivádí zpět k otázce, kterou mi R položil: může otrovert
|
||
vytvořit úspěšné, trvalé romantické partnerství s někým, kdo není otrovert? Zpočátku je pro patřící osoby těžké pochopit
|
||
nepatřící a naopak, takže dává smysl, že mít dva velmi odlišné pohledy na svět může vést k různým vzájemným
|
||
nedorozuměním. Na začátku vztahu může intenzivní odpor k určitým věcem, které většina považuje za vyjednatelné, nezájem
|
||
o věci, které jsou univerzálně považovány za „zábavné“, a neochvějná vnitřní přesvědčení (někteří by mohli říct
|
||
tvrdohlavost) u někoho, kdo jinak působí velmi přizpůsobivě a ohleduplně, být pro partnera, který není otrovert,
|
||
matoucí. Jak se vztah vyvíjí, může být určitá odtažitost otroverta, odpor k tradicím a společenským setkáním a
|
||
nešikovnost ve skupinových situacích frustrující—zejména pokud je partner velmi společenský, má velkou rodinu, která
|
||
ráda slaví svátky, nebo má práci, která vyžaduje účast na mnoha akcích, na které se stydí chodit vždy sám. A tak většina
|
||
„smíšených“ párů—otroverti a komunální lidé—musí pracovat tvrději, aby byli úspěšní. Ale to rozhodně není špatná věc!
|
||
|
||
Neslučitelnosti všech druhů představují skvělé příležitosti pro všechny páry, aby se o sobě navzájem dozvěděli; i když
|
||
možná budou muset investovat více úsilí do hledání kompromisů a porozumění, tato investice se vyplácí ve formě
|
||
intimnějších, hlubších vazeb. Mimo počáteční období „poznávání se“ většina komunálních párů investuje velmi málo času
|
||
nebo úsilí do prohlubování svého vzájemného porozumění, předpokládajíce, že v určitém okamžiku během jejich společného
|
||
života budou schopni najít společnou řeč. Když se nad tím zamyslíte, myšlenka žít s někým, koho jste potkali jako
|
||
cizince, po zbytek svého života je ohromně podivná. Nic nás na to nepřipravuje a představa, že jakékoli dva lidé budou
|
||
vidět svět skrze identické čočky, je urážkou všeho, co víme o lidském vědomí. Přesto většina lidí neposlouchá jeden
|
||
druhého s hlubokým zájmem a empatií, a skutečné pokusy vidět věci z perspektivy partnera jsou vzácné a neočekávané. Tady
|
||
se smíšený pár otroverta a komunálního člověka vyznačuje. Rozdíly mezi komunálním člověkem a otrovertem jsou zřetelnější
|
||
a objevují se dříve než jiné rozdíly mezi romantickými partnery. Znovu, toto tření je dobrá věc: umožňuje páru, aby
|
||
zvážil své rozdíly už na začátku. Mezitím může být mít partnera, který je ochoten a schopen převzít většinu malého
|
||
povídání na nevyhnutelných společenských setkáních, nebo který má široký okruh přátel, se kterými může vyrazit ven,
|
||
zatímco druhá osoba si užívá svůj čas o samotě, obrovským zdrojem úlevy pro otroverta— a tyto věci jsou zřídka zdrojem
|
||
konfliktu, když jsou očekávání nastavena na začátku. Bez ohledu na to, jak moc se snaží, otroverti, zejména,
|
||
pravděpodobně nebudou schopni se s časem naučit milovat (nebo se alespoň zvyknout na) některé komunální aspekty života.
|
||
Být otrovertem není něco, z čeho vyrosteme—ani bychom to neměli chtít. Jakmile komunální partner dokáže pochopit
|