39 lines
7.7 KiB
Plaintext
39 lines
7.7 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
Kindle Library THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q are good, these affiliations provide a sense of shared identity, and with it a crude way of determining who is a friend to be trusted and who is a foe to be feared. And when things are bad, as mentioned earlier, the group ethos becomes hugely important in deciding how best to navigate the crisis and what might need to be sacrificed in its name. Though we no longer need to be part of a tribe to survive predators or the threats of the natural world, most people do still need it to survive the very experience of being human. Unlike most herd animals, which cooperate passively, humans can cooperate actively by creating a notional entity based on many people agreeing to share the same opinions and beliefs. A hive mind creates “collective intelligence” or “communal wisdom” by pooling experiential resources. Most of us learn to conform because belonging to or participating in the hive mind provides illusory protection: the belief in strength in numbers. And as the group’s size increases, the demands for conformity intensify, as it cements the unity necessary for the group’s rule. This urge to belong subsumes all that is distinctive about a person once they become a member of the hive. For most people, this sacrifice is made easily and instinctively. Not so for otroverts, who are neither willing nor able to passively adopt the social scripts that others do. To the otrovert, who is constantly engaged with the choices and consequences of their individual life, social norms follow a circular logic: the reason people follow them is because they have been widely accepted, and the reason they have been widely accepted is because many people follow them. To highlight the arbitrary nature of such rules, an otrovert might put it this way: If you were stranded alone on a desert island, would you still value everything that you value or were taught to value? Or would you realize that most of these judgments are useful and relevant only in the context of other humans? Non-belonging is kind of like living life on an island, while belongers are Leaming reading speed on the mainland. When otroverts visit the mainland, they pay attention to the prevailing rules and try their best to abide by them, but they are always accidental tourists there. The rules are of no use to them elsewhere. Otroverts cannot be convinced of the validity of an idea sheerly through the number of people who hold it. It is the idea itself that matters. The tools of the hive mind—consensus, majority, communal wisdom, and experience that come down through the generations—are useless to the otrovert if the concept behind the idea seems wrong to them. On the other hand, a wise observation or statement made by someone, irrespective of position or authority, can be profoundly appreciated by an otrovert if it strikes them as true. As a very young man, I had my heart broken. Nothing anyone said—none of the usual platitudes—provided any source of comfort. Then a Bedouin waiter in a tea shop I frequented said to me, “A broken heart is like a burn. At first, it hurts all the time, then only when you touch it, and eventually, it does not hurt at all. There might be only a faded scar to remind you.” This was forty-five years ago. He was very right, and I still impart Wadid’s wisdom to others. FREETHINKING AND ORIGINALITY Belongingness and consensus do not lend themselves to originality. Unencumbered by the hive mind, otroverts are original thinkers. They see what everyone else sees, but because they are not subordinate to the gravitational pull of groupthink, they allow themselves to ponder alternative interpretations. And due in part to their disinterest in popular culture and other mass entertainment, they have the mental space to embark regularly Page 130 of 226 + 62%
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
JSOU DOBRÉ, tyto příslušnosti poskytují pocit sdílené identity, a s tím i hrubý způsob, jak určit, kdo je přítel,
|
||
kterému lze důvěřovat, a kdo je nepřítel, kterého je třeba se obávat. A když je situace špatná, jak bylo zmíněno dříve,
|
||
skupinová etika se stává nesmírně důležitou při rozhodování, jak nejlépe zvládnout krizi a co by mohlo být v jejím jménu
|
||
obětováno. I když už nemusíme být součástí kmene, abychom přežili predátory nebo hrozby přírodního světa, většina lidí
|
||
to stále potřebuje k přežití samotného prožitku být člověkem. Na rozdíl od většiny stádečních zvířat, která spolupracují
|
||
pasivně, lidé mohou aktivně spolupracovat tím, že vytvářejí fiktivní entitu založenou na mnoha lidech, kteří souhlasí se
|
||
sdílením stejných názorů a víry. Mysl kolektivu vytváří „kolektivní inteligenci“ nebo „komunitní moudrost“ sdílením
|
||
zkušenostních zdrojů. Většina z nás se učí přizpůsobovat, protože patřit do nebo účastnit se mysli kolektivu poskytuje
|
||
iluzorní ochranu: víru v sílu v počtech. A jak se velikost skupiny zvyšuje, požadavky na konformitu se zesilují, protože
|
||
to upevňuje jednotu nezbytnou pro vládnutí skupiny. Tato touha patřit pohlcuje vše, co je pro člověka jedinečné, jakmile
|
||
se stane členem úlu. Pro většinu lidí je tato oběť snadná a instinktivní. Ne tak pro otroverty, kteří nejsou ochotni ani
|
||
schopni pasivně přijmout sociální scénáře, které ostatní dělají. Pro otroverta, který je neustále zapojen do voleb a
|
||
důsledků svého individuálního života, následují sociální normy kruhovou logiku: důvod, proč je lidé dodržují, je ten, že
|
||
byly široce přijaty, a důvod, proč byly široce přijaty, je ten, že je mnoho lidí dodržuje. Aby zdůraznil svévolnou
|
||
povahu takových pravidel, mohl by otrovert říct: Kdybyste byli uvězněni sami na opuštěném ostrově, cenili byste si stále
|
||
všeho, co si ceníte, nebo co vás naučili si cenit? Nebo byste si uvědomili, že většina těchto soudů je užitečná a
|
||
relevantní pouze v kontextu jiných lidí? Nepatření je něco jako žít život na ostrově, zatímco patřící jsou na pevninské
|
||
části. Když otroverti navštíví pevninskou část, věnují pozornost převládajícím pravidlům a snaží se je dodržovat, ale
|
||
vždy jsou tam náhodnými turisty. Pravidla jsou pro ně jinde k ničemu. Otroverti nemohou být přesvědčeni o platnosti
|
||
myšlenky pouze na základě počtu lidí, kteří ji zastávají. Důležitá je samotná myšlenka. Nástroje mysli
|
||
kolektivu—konsensus, většina, komunitní moudrost a zkušenosti, které se předávají generacemi—jsou pro otroverta k
|
||
ničemu, pokud se koncept za myšlenkou zdá být nesprávný. Na druhou stranu, moudrá pozorování nebo výroky někoho, bez
|
||
ohledu na postavení nebo autoritu, mohou být otrovertem hluboce oceněny, pokud se mu zdají pravdivé. Jako velmi mladý
|
||
muž jsem měl zlomené srdce. Nic, co kdo řekl—žádné z obvyklých frází—mi neposkytlo útěchu. Pak mi beduínský číšník v
|
||
čajovně, kterou jsem často navštěvoval, řekl: „Zlomené srdce je jako popálenina. Zpočátku to bolí pořád, pak jen když se
|
||
toho dotkneš, a nakonec to vůbec nebolí. Může zůstat jen vybledlá jizva, která ti to připomene.“ To bylo před čtyřiceti
|
||
pěti lety. Měl pravdu, a stále předávám Wadidovu moudrost ostatním.
|
||
|
||
SVOBODNÉ MYŠLENÍ A ORIGINALITA
|
||
|
||
Patřičnost a konsensus se nehodí k originalitě. Osvobozeni od mysli kolektivu, otroverti jsou originální myslitelé.
|
||
Vidí, co vidí všichni ostatní, ale protože nejsou podřízeni gravitačnímu vlivu skupinového myšlení, dovolují si zvažovat
|
||
alternativní interpretace. A částečně kvůli jejich nezájmu o populární kulturu a jinou masovou zábavu mají mentální
|
||
prostor pravidelně se vydávat na cesty.
|