kindle_OCR/scanned_pages/page_057_translated.txt

=== ORIGINAL TEXT ===
THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS =

blurred.

Because otroverts take sole ownership of their responsibilities and decisions, they’re always working to minimize negative consequences and bad memories, leading to rational decisions that make sense for them. For example, I like to take walks on narrow country roads, but I am always very careful to make sure drivers can see me clearly; I can never understand those who simply assume that drivers surely see them. The reluctance to trust strangers with my life or well-being makes me risk averse but also provides inner calm.

Being the ultimate authority in their own lives, otroverts do not rely on the kind of reality check the hive employs to inform their perspectives or preferences. What seems obvious to the rest may not seem obvious to otroverts, and vice versa. Unfazed by social trends, otroverts usually develop their own style of living and stay faithful to it. They remain unmoved by consumerist pressures, advertising, and starred reviews or other common ranking and rating methods that shape collective preferences, and are unlikely to fall for scams or fad treatments—even when recommended by a credentialed doctor—that make no sense to them.

Because they decide on their own what makes sense rather than relying on group opinion, all information must pass the sensical/nonsensical filter in their mind. Invariably, this mechanism becomes dominant in their everyday encounters. Though they need more time than the average person to digest information, this process frees them to form opinions on what they want to understand, rather than passively absorb the majority’s take on current events, culture, and everything else.

Most people spend too much time worrying about how they come across to their coworkers and supervisors, their friends and neighbors, sometimes

even their own family members. Even more of their precious mental

energy is then expended wondering what is the appropriate thing to do, the appropriate thing to say, and whom to speak with according to local decorum. But the otrovert wastes little time or energy thinking about such social conventions. As John Lennon famously said, “Life is what happens to you while you’re busy making other plans.” Otroverts are not busy making other plans or wondering about others’ plans. They live very powerfully in the here and now.

Accustomed to being masters of their own time, otroverts can be quite impatient in situations they can’t control. They can’t stand having to endure certain inconveniences other people grudgingly accept as part of life— particularly those that result from hive mind behavior, such as a traffic jam formed because all the other drivers on the road were rubbernecking at a fender bender; waiting in an interminable line at the DMV behind people who showed up without the proper documentation; or missing a flight because of passengers’ unruly behavior at the security gate. I personally can never understand people who voluntarily choose to stand in line for anything. For communal people, a long line—be it for concert tickets, a table at a popular restaurant, or the grand opening of a new art exhibit—signals something that must be worth waiting for. To otroverts like me, it feels like a complete waste of time.

As an immigrant father who had lived my entire life without ever holding a baseball in my hands, I felt the need when my son was younger to do something that I thought was a rite of passage for American kids: take him to Disneyland. We bought VIP tickets to try to avoid having to wait in the notoriously long lines but then felt too guilty to use them once we saw all the eager children who would be forced to wait even longer to go on the ride. After thirty minutes, my then four-year-old said, “Daddy, if we leave now

we can still say we went to Disneyland.” Elated, I completely agreed, and we

= Q Aa

=== TRANSLATED TEXT ===
DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH

Rozmazané.

Protože otroverti plně přebírají odpovědnost za své rozhodnutí a činy, neustále se snaží minimalizovat negativní
důsledky a špatné vzpomínky, což vede k racionálním rozhodnutím, která dávají smysl jim. Například rád chodím na
procházky po úzkých venkovských cestách, ale vždy si dávám pozor, aby mě řidiči jasně viděli; nikdy nemohu pochopit ty,
kteří jednoduše předpokládají, že je řidiči určitě vidí. Neochota svěřit svůj život nebo pohodu cizím lidem mě činí
opatrným, ale také mi poskytuje vnitřní klid.

Jako konečná autorita ve svých životech se otroverti nespoléhají na druh reality, který úl používá k informování svých
perspektiv nebo preferencí. To, co se ostatním zdá zřejmé, nemusí být otrovertům jasné, a naopak. Nepodléhající
sociálním trendům, otroverti obvykle vyvíjejí svůj vlastní styl života a zůstávají mu věrní. Zůstávají nedotčeni
konzumeristickým tlakem, reklamou a hodnocením s hvězdičkami nebo jinými běžnými metodami hodnocení, které formují
kolektivní preference, a je nepravděpodobné, že by se nechali nachytat na podvody nebo módní léčby – i když je
doporučuje kvalifikovaný lékař – které jim nedávají smysl.

Protože si sami rozhodují, co dává smysl, místo aby se spoléhali na názor skupiny, musí všechny informace projít filtrem
smysluplnosti/nesmyslnosti v jejich mysli. Tento mechanismus se nevyhnutelně stává dominantním v jejich každodenních
setkáních. Ačkoli potřebují více času než průměrný člověk na zpracování informací, tento proces je osvobozuje k tomu,
aby si vytvářeli názory na to, co chtějí pochopit, místo aby pasivně absorbovali názory většiny na aktuální události,
kulturu a vše ostatní.

Většina lidí tráví příliš mnoho času obavami o to, jak na ně působí jejich kolegové a nadřízení, přátelé a sousedé,
někdy dokonce i členové vlastní rodiny. Ještě více své cenné duševní energie pak vynakládají na přemýšlení o tom, co je
vhodné udělat, co je vhodné říct a s kým mluvit podle místních zvyklostí. Ale otroverti málo času nebo energie ztrácejí
přemýšlením o takových společenských konvencích. Jak slavně řekl John Lennon: „Život je to, co se vám stane, zatímco
jste zaneprázdněni plánováním jiných věcí.“ Otroverti nejsou zaneprázdněni plánováním jiných věcí nebo přemýšlením o
plánech ostatních. Žijí velmi silně v přítomném okamžiku.

Zvyklí být pány svého času, otroverti mohou být v situacích, které nemohou ovládat, docela netrpěliví. Nesnesou, že musí
snášet určité nepříjemnosti, které jiní lidé neochotně přijímají jako součást života – zejména ty, které vyplývají z
chování úlu, jako je dopravní zácpa vzniklá proto, že všichni ostatní řidiči na silnici se dívali na nehodu; čekání v
nekonečné frontě na DMV za lidmi, kteří se objevili bez potřebné dokumentace; nebo zmeškání letu kvůli neukázněnému
chování cestujících u bezpečnostní brány. Osobně nikdy nemohu pochopit lidi, kteří se dobrovolně rozhodnou stát ve
frontě na cokoliv. Pro komunitní lidi dlouhá fronta – ať už na vstupenky na koncert, stůl v populární restauraci nebo
slavnostní otevření nové výstavy umění – signalizuje něco, na co se vyplatí čekat. Pro otroverty jako jsem já to vypadá
jako naprostá ztráta času.

JAKO IMIGRANTSKÝ OTEC, KTERÝ ŽIL CELÝ SVŮJ ŽIVOT BEZ TOHO, ABY DRŽEL BASEBALL V RUKOU, JSEM CÍTIL POTŘEBU, KDYŽ BYL MŮJ
SYN MENŠÍ, UDĚLAT NĚCO, CO JSEM POVAŽOVAL ZA RITUÁL PŘECHODU PRO AMERICKÉ DĚTI: VZÍT HO DO DISNEYLANDU. Koupili jsme VIP
vstupenky, abychom se pokusili vyhnout se čekání v notoricky dlouhých frontách, ale pak jsme se cítili příliš provinile,
abychom je použili, když jsme viděli všechny dychtivé děti, které by musely čekat ještě déle, aby se dostaly na atrakci.
Po třiceti minutách můj tehdy čtyřletý syn řekl: „Tati, pokud teď odejdeme, můžeme stále říct, že jsme byli v
Disneylandu.“ Nadšeně jsem souhlasil a my