68 lines
7.8 KiB
Plaintext
68 lines
7.8 KiB
Plaintext
=== ORIGINAL TEXT ===
|
||
THE GIFT OF NOT BELONGING: HOW OUTSIDERS THRIVE INA WORLD OF JOINERS = Q
|
||
|
||
for someone to tell them they did a great job and then wonder whether the person meant it. This self-awareness and self-reliance helps them be decisive, willful, and confident in choosing directions in life.
|
||
|
||
As a novelist, Franz Kafka created an unforgettable portrayal of how the otrovert mindset manifests in the larger world.1 In books like The Trial, The Metamorphosis, The Castle, and others, he presented worlds in which belonging was considered the instinctive, “natural” way to be, written from the often bewildered perspective of people who are persecuted for their inability to fit in.
|
||
|
||
But Kafka could also be much gentler in shining a light on the vast limitations of the belonger’s mindset. For instance, in his short story “Josephine the Singer, or the Mouse Folk,” he describes the workings of the hive mind with sublime, wry humor, through the story of a mouse society struggling to decipher the talents of a mouse named Josephine, a famous singer. But despite her celebrity, it turns out that Josephine does not actually have any particular musical talent. Like all the other mice, she is merely whistling with no distinction. She is considered to be a sublime singer only because the society has decided to adore her; the belief that she is special and unique results from the surrender of individual perception to the collective adulation.
|
||
|
||
Kafka presents this submission to the group’s dictum as the logical consequence of the “terribly bleak and difficult” life the mice live, one that affords no interest in or time for sublime pastimes like art and music. Alone, a mouse has no reprieve from its troubles, but sitting together, listening to Josephine’s performance, the mice can forget their individual misery and experience a shared pleasure. “Being carried along day and night upon the shoulders of the community,” Kafka writes, is an attractive proposition for
|
||
|
||
people who are conditioned to fear being alone.
|
||
|
||
For communal people, succumbing to collective wishes is easy, and resisting peer pressure is very hard. Otroverts are the exact opposite, as evidenced by an otrovert patient of mine when she got embroiled in a painful custody battle with her abusive husband, who was refusing to pay child support. Even when things got ugly, she continued to fight, goaded on by her lawyers and by all her friends and family members, who constantly praised her for standing her ground since she was very clearly in the right. At long last, they reminded her, she had the opportunity to make him pay for all the years of abuse, adding that this war of attrition against him was essential to “teach him a lesson.” Her mother kept telling her, “What doesn’t kill you will make you stronger,” but she told me, “I don’t feel I am getting stronger. It feels the other way around—in a way it is killing me.”
|
||
|
||
I gave her the advice I give to my otrovert patients in similar situations: Just walk away. No money or revenge is worth your peace of mind. On the otrovert’s list of priorities, peace of mind ranks high. They are unable to accommodate toxic behavior and have a deep aversion to conflict and confrontation. Rather than surrender, most otroverts simply refuse to engage in a fight to begin with. Being noncompetitive makes losing or winning inconsequential.
|
||
|
||
My patient felt a tremendous sense of relief and decided to follow my advice, which was consistent with her own feelings about the court case. Predictably, her family and friends were upset with her decision and the lawyers thought she was making a grave mistake, but she followed her heart and refused to abide by their advice. She came away feeling strong for sticking by her convictions and prioritizing her own sanity rather than weak
|
||
|
||
for giving in to her ex.
|
||
|
||
Ra us
|
||
|
||
=== TRANSLATED TEXT ===
|
||
DÁREK NEPATŘENÍ: JAK SE ODPOVĚDNÍ LIDÉ PROSPÍVAJÍ VE SVĚTĚ PŘIPOJENÝCH
|
||
|
||
pro někoho, kdo by jim řekl, že odvedli skvělou práci, a pak by se divil, zda to dotyčný myslel vážně. Tato sebereflexe
|
||
a sebedůvěra jim pomáhá být rozhodní, cílevědomí a sebejistí při volbě směrů v životě.
|
||
|
||
Jako románopisec vytvořil Franz Kafka nezapomenutelný obraz toho, jak se mindset otroverta projevuje ve větším světě. V
|
||
knihách jako Proces, Proměna, Hrad a dalších představil světy, v nichž bylo patření považováno za instinktivní,
|
||
„přirozený“ způsob bytí, psané z často zmatené perspektivy lidí, kteří jsou pronásledováni za svou neschopnost
|
||
zapadnout.
|
||
|
||
Ale Kafka mohl být také mnohem jemnější, když osvětloval obrovská omezení mindsetu patřícího. Například ve své povídce
|
||
„Josefína Zpěvačka, nebo Myší lid“ popisuje fungování kolektivního myšlení s podmanivým, ironickým humorem,
|
||
prostřednictvím příběhu myší společnosti, která se snaží rozluštit talenty myši jménem Josefína, slavné zpěvačky. Ale
|
||
navzdory její slávě se ukazuje, že Josefína ve skutečnosti nemá žádný zvláštní hudební talent. Stejně jako všechny
|
||
ostatní myši jen píská bez jakéhokoli rozlišení. Je považována za vynikající zpěvačku pouze proto, že se společnost
|
||
rozhodla ji obdivovat; víra, že je zvláštní a jedinečná, vyplývá z odevzdání individuálního vnímání kolektivnímu obdivu.
|
||
|
||
Kafka představuje toto podřízení se diktátu skupiny jako logický důsledek „hrozně ponuré a těžké“ existence, kterou myši
|
||
žijí, existence, která nenabízí zájem o nebo čas na vznešené záliby jako umění a hudba. Samotná myš nemá únik od svých
|
||
problémů, ale když sedí spolu a poslouchají Josefínin výkon, mohou zapomenout na své individuální utrpení a zažít
|
||
společnou radost. „Být nesen den a noc na ramenou komunity,“ píše Kafka, je atraktivní nabídkou pro lidi, kteří jsou
|
||
zvyklí se bát být sami.
|
||
|
||
Pro komunitní lidi je snadné poddat se kolektivním přáním, a odolávat tlaku vrstevníků je velmi obtížné. Otroverti jsou
|
||
přesným opakem, jak dokazuje jedna otrovertka, která se zapletla do bolestivého sporu o péči o dítě se svým násilnickým
|
||
manželem, který odmítal platit výživné. I když se situace zhoršila, pokračovala v boji, podněcována svými právníky a
|
||
všemi svými přáteli a rodinnými příslušníky, kteří ji neustále chválili za to, že se postavila na nohy, protože byla
|
||
zcela jasně v právu. Nakonec jí připomněli, že má příležitost nechat ho zaplatit za všechny roky zneužívání, a dodali,
|
||
že tato válka vyčerpání proti němu je nezbytná k tomu, aby „mu dala lekci“. Její matka jí neustále říkala: „Co tě
|
||
nezabije, to tě posílí,“ ale ona mi řekla: „Nemám pocit, že bych se stávala silnější. Připadá mi to naopak – v jistém
|
||
smyslu mě to zabíjí.“
|
||
|
||
Dala jsem jí radu, kterou dávám svým otrovertům v podobných situacích: Prostě odejdi. Žádné peníze ani pomsta nestojí za
|
||
tvůj klid. Na seznamu priorit otroverta je klid na prvním místě. Nedokážou snášet toxické chování a mají hlubokou averzi
|
||
k konfliktům a konfrontacím. Místo toho, aby se poddali, většina otrovertů jednoduše odmítá zapojit se do boje od samého
|
||
začátku. Být nekonkurenční činí prohru nebo vítězství bezvýznamnými.
|
||
|
||
MŮJ PACIENT
|
||
|
||
Můj pacient cítil obrovský pocit úlevy a rozhodl se řídit mou radou, která byla v souladu s jeho vlastními pocity
|
||
ohledně soudního případu. Předvídatelně byli jeho rodina a přátelé rozrušeni jeho rozhodnutím a právníci si mysleli, že
|
||
dělá vážnou chybu, ale on následoval své srdce a odmítl se řídit jejich radami. Odešel s pocitem síly, že se držel svých
|
||
přesvědčení a upřednostnil svou vlastní duševní pohodu před slabostí, kterou by pocítil, kdyby se poddal svému ex.
|